Poslední drdůj před *101#

Ej, tak máme tu poslední možnost drdůje před *101#. Byla by podle mě škoda se toho nechytit a nefahnout něco, když je možnost. Navrhuji něco zapařat zajtra(beze mě) bo ve čtvrtok dopoledne/odpoledne. Už delší dobu se nic kloudně neodpařalo, tak ať se máme na *101# od čeho kloudně odpíchnout. Kotel fahlice nářezka.

A kotel, 3.(ve čtvrtok) je busternej přepad u Pepka na táboře, tak by to chtělo se nějak domluvit a nafahnout mu tam! Ejej bačaj

Dnešní akcaj

Zdravím všechny pařaje a pařajky!
Dneska proběhne vLužkách drdůj.. Snad i po Freounově odjezdu třeba lehký peťáng v duchu Albirejských hrobníků (Pepek - máš-li ještě pivisko, vem).
Večer navrhuji pokračovat masivní lidskoprávní akcají. Přikládám zprávu Econnectu a Nesehnutí:
Netradičním způsobem budou moci v pátek 20. června, u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků, přispět žízniví Brňané na dobrou věc. Z každého piva, které ten den vypijí v brněnském klubu Fléda, půjde 1 koruna na projekty pro děti z uprchlického tábora v Zastávce u Brna.

Akci, kterou pořádá občanské sdružení Nesehnutí, svými jmény zaštítili známý český režisér, spisovetel, publicista a herec Arnošt Goldflam a český spisovatel, publicista a literární historik Ivan Klíma. Součástí akce bude také Večer s filmy Jednoho světa.

„"Patřím k lidem, jejichž předkové by taky rádi někam prchli, ale neměli kam. A proto jsem rád, že bychom my tady u nás takovou možnost mohli nabídnout,“" vysvětlil Arnošt Goldflam, proč se tuto akci rozhodl podpořit.

„"Myslím si, že korunou z každého piva, dokonce i limonády by mohl a měl každý host po jeden den v roce přispět, když ne z pouhé solidarity s těmi, kdo jsou na tom podstatně hůře než on, tak proto, že neví, kdy sám se ocitne v situaci, kdy bude podobnou pomoc potřebovat. V našich moderních dějinách jsme měli sta tisíce uprchlíků, kteří vděčili za to, že mohli kdesi v cizině důstojně žít právě jen díky solidaritě cizích lidí, kteří měli pro jejich situaci pochopení,“" zdůvodnil své rozhodnutí spisovatel Ivan Klíma.

Uprchlíci jsou nuceni trávit často celé roky za zdmi uprchlického tábora. Žadatelé o azyl, kteří jsou trvale nuceni žít v ne příliš důstojných podmínkách, jsou vystaveni dlouhodobému stresu a také nejistotě – celá léta nevědí, zda je úřady nakonec nepošlou domů, kde probíhá válečný koflikt nebo jsou zde jiným způsobem porušována lidská práva. Těmito podmínkami pak samozřejmě trpí především ti nejcitlivější děti.

"Při jedné z našich návštěv jsem potkala holčičku z Pákistánu. Byla nová, chtěla jsem ji zapojit do hry. Ale ostatní děti se jí nechtěly chytit za ruku. Šla jsem to tedy udělat já a zjistila jsem, že má místo ruky nasazenou ruku panenky, jakoby protézu. Po hře jsem s ní šla do parčíku a ptala jsem se jí, co se jí stalo s ručkou. Řekla mi, že jí ji doma uřízli. Nevyptávala jsem se proč a jak. Jen jsem doufala, že se tam nebude muset vrátit“", popisuje jeden ze svých nejsilnějších zážitků z tábora dobrovolnice Nesehnutí Bára Zavřelová.

Pro ty, které uprchlická problematika blíže zajímá, připravilo Nesehnutí Večer s filmy Jednoho světa. Zájemci uvidí v kanceláři Nesehnutí (třída Kpt. Jaroše 31) od 18 hodin dokumenty na téma Kavkaz, islám a uprchlíci z Kavkazu a Čečenska, projekci doplní četba z knih o Čečensku, poslech Čečenské hudby a diskuse s aktivisty a aktivistkami NESEHNUTÍ, kteří a které se podílejí na chodu kampaně Bezpečí pro uprchlíky. Akci podpořil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – UNHCR.

Promítané filmy z festivalu Jeden svět v rámci Večera s filmy Jednoho
světa:
Cizinci u nás – Kavkazané
Kavkazští zajatci
Teror v Moskvě
Milý Muslime

Bacha na vodárnu a Pepsi lajt!

Kotel sádka. Pjetor nám za chvilku odjede, Pepek už co nevidět mizí a všecko se nám to nějako začíná trošku sadit. Tak abychom si to frišně obačli, po domlouvačce s Pjetorem navrhujeme výletisko. Drobné, akční a pařajské. Ej drdůjce, příroda, chálevce a boosty. Místo výfahu je kotelné. jeli bychom nenápadně přepadnout Zdenku, která bude toho času kotlit v okolí Lanškrouncu. Písněte, kdo byste měl v sobotaj časůvajce (přinejhorším i v piatok na něco drobnějšího). No a fahli bychom výletek a kotlebek. Vykotlali bychom se ze závislostí na našich neřestech a dobačali poslední boosty, co nás čekají. Ej aj kotelkoraj. Jsem zvědav...

Jurcok Fotbaliskůj Portugalečný

Ej aj kotelkoraj. Nějako se teďka paří ty šampijóncky Jurcokůvarný. No a ve středok vo osmajích se kotlí masivní akcaj ve středu Brniska. Na Veselé, veřejný promítanec na plátnisko. Vlajky, fandičky, pivisko, vodárnice, při této příležitosti chalajce a drdůje, poslední příležitost odevzdat vyplněné Unicefy. A Portugackům si to musíme nafáhnout. Ej odreágovačka super kotel. Srazůvarce sedm nula sedm na čáře? Ej kotlice? Sadíme a bačáme...

Frantíkovský ohňostroj

Ej ej bůstok,

pařáme to opět na lodních sportech. Francok ale povídal něco o drdůji lehce předem u Freouna. Nevím ale zcela nic ohledně časů, kdy bychom mohli zapařat. Jak to vidíte?

V pondělok jsem mlžil ohledně mé účasti, nakonec jsem to ale pořešil a můžu fahat a plný úvazek. Ej toš

Japanese hovňostrůjky

Pařáme to dneska večer docela luxusně. V 9:09 PM pařají srazuj Pannenka, Francok, Pjetor a Freoun u Freouna doma. Lojzek není jistý.

Já s Pepičkou silně doporučujeme a urgujeme nafahat na ohnostrůjky do areálu lodních sportů brno. Je to tam doopravdy luxusní, včetně deky. Ej pivisko 23,- ...

Areál je otevřený i nějakou dobu před ohňostrojem, tak by neměl být problém dát si sraz třeba v 9:29 PM někde u rakovce, nebo třeba u přístaviště. Dávat srazůj u hráze nebo u kníniček je pro mě a pro Pepičku silně nevhodné, museli bychom se dvakrát prodírat davem. Pokud ale nechcete jít do Lodních Sportů, tak se to bude fahat asi jinak.

Ej ale je to tam fakt luxusní. Plně doporučujem a taky tam půjdem.

Cesta z lesa

Od mourého stromu jsem vyrazili za úsvitu, před námi je ještě dlouhá cesta a v tomto hustém lese to bude trvat hodně dlouho, takže není času nazbyt. Moudrý strom nám ještě vnutil nějaké semínka, kdybychom potkali jeho družku, tak abychom mohli zařídit jeho množení. Prý pochází z Červeného lesa, to je ale docela z cesty.

Cesta přes den probíhala celkem poklidně, prosekávali jsme se podrostem až jsem zničeho nic spadl do potoka, v letu jsem se ještě snažil něčeho chytit, abych zabránil pádu a přitom jsem s sebou stáhl Arula. Potok naštěstí nebyl příliš hluboký. Atia z toho chytila záchvat smíchu, tak jsem jí trochu zchladil hlavu. Svadhistánu jsem radši přenesl, jelikož Arul říkal, že se bojí aby z toho brodění neměla malý žabičky... Pepičku jsem taktéž přenášel, ale protože se mě i Arulovi smála, tak jsem ji taky vykoupal. Na druhou stranu potoka jsme se všichni dostali promočení. Po této osvěžující koupeli následovalo opět nekonečné prosekávání lesem.

Navečer jsme došli na malý palouček na němž stála chaloupka, kolem s nějakými záhonky, byla otevřená. Všichni se tu chtěli zastavit a přenocovat zde, ale podařilo se mi je přesvědšit, abychom pokračovali dál. Ani ne po půl míli mě dostihl známý zžíraví pocit nebezpečí, který mi již několikrát zachránil život. Atia dokonce viděla čtyři páry červených očí. To všem stačilo na to, abychom se rozhodli vrátit na palouček k chatce. Ta však byla stále otevřená a nic se kolem nezměnilo. Rozhodli jsme se ji ted prozkoumat, není přeci normální, aby někdo takhle opustil svůj příbytek. V kuchyni byla louže krve a čerstvě upečený zákusek. Ostatní místnosti byly prázdné. Najedl jsem se z vlastních zásob a lehl jsem si na jednu ze čtyř postelí. Když jsem usínal, začalo něco kapat ze stropu. Byla to krev. V té chvíli se i něco začalo dobývat do chalupy, byly to obrovské rány. Ihned jsme všichni vyskočili. Atia si vzala na starost dveře, společně s Denčůvarkou a Pepičkou je podepřeli a zabarikádovaly chodbu. Já s Arulm jsme oběhli okna a zavřeli okenice a podepřely různými věcmi, které byly poruce. Pak jsem se šel podívat z čeho je ta krev, která kapala ze stropu. Vyezl jsems Arulem po schodech do podkroví. Tam se nám otevřel hrůzný pohled. Pokoj plný krve a roztrhaných peřin. Uvnitř v postelích byla znetvořená nějaká těla. Těžko říct čí. S Arulem to tam seklo, takže byl také celý od všudypřítomné krve.
Radši jsme odtam rychle odešli. Dole jsem se zapřel do pohovky, která byla poslední věc v barikádě a začal jsem se modlit, Arul se hned přidal. Pepička se Svadhistánou běhaly po celém srubu a něco hledaly. A Atia si sedla za nás a usnula. Nechápu jak může někdo spát ve chvíli kdy mu jde o život. Takto neuběhlo ani pět minut a rány se začaly ozývat i z druhé strany chaty od nějakého okna. To Atiu vzbudilo. Vzala Denčůvarku a odebrala se bránit druhou stranu. Jen co odešly povolil velký dubový stůl a objevil se mohutný dráp, za nim další a pak ještě jeden. Okamžik na to se ozvala velká rána i z druhé strany chatky, okno asi povolilo. Finwalur s námi, snad nás nenechá tady zemřít. Stůl odletěl a pře námi stanul obrovský medvěd, snad to ani medvěd nebyl, ale jemu se podobal nejvíc. Naštěstí mezi námi ještě stála velká pohovka, ta ho snad ještě chvilku zdrží. Mýlil jsem se. Medvěd to mě tu pohovku mrštil, zůstal jsem pod ní ležet a Arul, který stál kousek za mnou pod ní ležel taktéž. Sebral jsem všechny své slíly a hodil jsem mu ji nazpátek. V tu chvíli kolem probíhala Svadhistána se slovy:" Až budete v nebezpečí, tak jděte, na mě čekat nemusíte." Nevím co si myslela, já tady držím ústupovou cestu pro Atiu a ona si tady běhá a myslí si, že ti medvědi přišly na čaj, jestli to přežijeme, tak si s ní o tom budu muset promluvit! Medvěd zatím znovu vzal pohovku a mrštil jí někam za mě, snad to netrefilo Arula ani Svadhistánu, pak mě překročil. Na jeho místě se objevil ještě jeden. To jsem už naštěstí stál, takže mu nezbývalo nic jiného než mě odstranit z cesty. Chytl jsem štít ještě pevněji než jsem jej držel doposud a ošekával velký náraz jeho tlap. Ty bohužel sjely po štítu a škaredě mě poškrábaly na boku. Arul zatím udělal ten svůj trik se svítícíma dveřma. Snad se Atia, Denčůvarka a Svadhistána vráti rychle, nevim totiž jak dlouho tady vydržím stát.