Prsten z Keledoru

14 Rozkvětu
Toto spaní na senu by nebylo praničím zvláštním, pokud bychom jako dnes nespali pod přístřeškem u hřbitova. Ale i tak jsme již pár nocí spali...

Uprostřed noci mě probudil Freon. Že prý už zase něco cítí. Prý že nějaké nebezpečí. Sám jsem nic neslyšel ani neviděl. Tak mi jako jediné možné řešení připadlo vzbudit pana upíra, tedy Amnii. Ta kdysi mívala skvělý zrak i sluch. Snad jí to zůstalo i doteď. A doopravdy zde někdo šramotil. Už jsem to slyšel i já. Amnia poté vyprávěla, prý že se tam tři postavy neustále skláněli k zemi a zase narovnávali. Vykopávali hrob. Proč ale, vždyť hrobník nepracuje přes noc. Kopali u hrobu. Vykopávali ze země ostatky mrtvého člověka. Amnia je tedy odehnala od hrobu, a krátce poté si sama lehnula do rakve mrtvého. Mělo to za důsledek jejich zbabělý úprk za ves. Ale to už jsme jim byli v patách i já s Freonem. Je pravda, že jsem toho tu noc mnoho neviděl, ovšem jen co jsem si posvítil magicky vytvořeným ohněm, postavy knězů dávno skolených na zem Freonem-Hromotlukem se začaly zvedat. Blížili se podivně rychle. Až po chvíli jsem z nich dostal očekávané, tedy že to jsou Faeronovi kněží. Celý problém se vyřešil, dokonce i ohnivé požehnání jsem dostal. Bylo v půli nevím čím přerušeno, ale i tak jsem se po požehnání cítil velice odpočat. Amnia i s kněžími odešla, já s Freonem jsme se pomalu vraceli k senu, ke zbytku spící družiny. Cestou jsme potkali Denčůvarku se Svadhistánou, a tak jsme je trochu poplašili. Myslely si zřejmě, že jsem divocí vlci, či nějaké jiné psovité šelmy. Utekly rychle do sena, myslel jsem že budou rychle spát.

Ráno se to nepotvrdilo. Vstal jsem poměrně časně, Denčůvarka tu ještě nebyla. A ani jsem si nevšiml absence Amnie. Ihned mi padl zrak na rozkopaný hrob. Vesničané ho jistě přišijí nám.
Musíme ihned odejít. Ale nemůžeme jít bez Denčůvarky! Blesklo mi hlavou. Kvapně jsme se sbalili, a vyrazili do vsi hledat Denčůvarku. To už se ale na nás řítil dav veničanů, s násadami v rukou. Díky Sirril, která mi dodala dobrý spánek a zdravý úsudek jsme opět vyvázli beze zranění. Všechno jsem shodil na Upíra,jehož jsem se také ihned kvapně hodlal zachránit ze spárů davu. A povedlo se. Dokonce jsme se i setkali na docela dobrém místě kus od vesnice. Vyrazili jsme tedy dál, navečer jsme se blížili k jedné hospodě...


15. Rozkvětu
Všechno toto naše počínání začalo velice nenápadně. Po celodením pochodu jsme se zastavili na noc v jednom hostinci, blízko odbočky na Naos. Hned nás překvapil hostinský, že má pro nás nějaký hlavolam. Prý pokud ho rozluštíme, otevře nám nejlepší láhev co má ve sklepě. Spolu s napohled jednoduchým hlavolamem jsme dostali 8 minut času. Nejdříve jsem si myslel že složit tvar písmene T ze čtyř jednoduchých kousků dřeva nebude nic příliš těžkého, v průběhu těchto 8 příliš krátkých chvil ovšem zjišťuji, že to není tak příliš jednoduché. Nebudu plýtvat papírem, k láhvince Naoského jsme se nedostali. Nevím jak se to mohlo stát, po příjezdu do Albirea se musím více věnovat těmto hříčkám. Krátce po hlavolamu nám hospodský nabídl partičku nějaké místní hazardní hry. I přes mé dovednosti v tomto odvětví, které jsem si získal za mého útlého dětství, jsem odmítl. Velice těžko lze porazit místního nálevného v jeho hře. I kdybychom oba hráli poctivě, bude to přetěžké. Svadhistána se ale této hozené kosti chytnula přímo agresivně. Prý:"Vy mi dáte dva zlaté, když vyhraji. A já vám, když vyhrajete, dám vášnivý polibek."Nevěděl jsem, že cena Svadhistány je takto nízká. Většina lidí to dělá z lásky, ostatní pouze z zalíbení. Ale pro pouhé dva zlaté... Nevím. Přijde mi to velice prapodivné. Navíc ten starý vousatý hospodský snížil jeho sázku o celých 50%... Tak levná je Svadhistána. Až žačne prodávat i jiné služby, asi ji velice důrazně zastavím. A naše levná slečna také prohrála, jak se čekalo. Věnovala tedy vášnivý polibek nálevnému.

Jen co on odešel, začali jsme jíst a pít. Ovšem toto naše jednání nám přerušila velice kvalitně oděná postava. Prý že už z dálky v nás vidí zkušené dobrodruhy, a právě od takových potřebuje pomoc. Až chvíli poté se nám vyjasnilo. Lord Alexej, který se z Keledoru odstěhoval kvůli jistým potížím, ztratil při svém záletu prsten. Přesněji řečeno, byl mu zákeřně ukraden 4 ženami, které ho zastihly nahého, či snad právě když se svlékal. Místo svého života jim raději vydal veškeré oblečení i s cennostmi. Celé toto divadýlko se stalo před osmi dny. Tou dobou mohl být prsten, který prý patřil už i jeho dědu, dávno někde pryč, nedohledatelný. Ale Gwer Graen je blízko, a tak jsme se mu rozhodli pomoci. Prý kvůli bezpečí jsme spali v jeho domě, který byl přímo luxusně zařízen. Ráno nám půjčil koně, a vyrazili jsme na cestu do jeho sídelního města. Již dlouho jsem neměl možnost zajezdit si na mustagu. Bylo to nádherné...

Jen chvíli jsme cválali, když jsme našli u cesty ležícího starého muže. Zprvu jsem si myslel že je mrtev, ale Freon mu pomohl. Ošetřil mu rány a posadil ho. Poté ho uhostil trochou jídla. Stařík se značně radoval, a tak jsme ho nechali jíst. Nikdo mu nevěnoval velikou pozornost, až po drahné chvíli jsme si všimnuli jeho absence. Nikdo moc nevěděl co se stalo, snad jen spojitost s tou starou pohádkou jsme si uvědomili. Poté jsme znovu nasedli na koně, jen u Freonova oře se dala pozorovat únava. Jiní byli zcela čerství a schopní nejlepší jízdy.Poté jsme se zdrželi u zloduchů v lese, jeden z nich toto setkání nepřežil. I jejich chatka jim shořela. Inu co naplat. V ní zdřejmě byli další muži.Další naše cesta proběhla přímo skvostně, Alexej za námi dojel velice brzy. Hned večer jsme se vydali na průzkum toho místa kde byl oloupen. Maličká chatrč, asi dvě míle od města. Ve třech jsme tam na to místo došli, po mém boku šli Freon a Amnia. Již z dálky bylo jasné, že v chatrči nikdo není, ale i tak jsem měl v plánu si ji pořádně obhlídnout. A to se nám vyplatilo. K chaloupce přicházela nějaké mladá dívka zavěšená do rámě mladého muže. Obával jsem se že je další obětí těchto zlodušek. Ano, byla to pravda. Během chvíle letěl tento muž ven z chaty, a to zcela nahý. Situce vyžadovala přímé řešení. Nudistovi před chatou jsme dali něco málo na oblečení, a kvapně jsme vnikli do chaty. Čtyři ženy příliš dlouho neodporovaly. Naše snažebí zachránilo majetek tohoto muže, ale prsten Lorda Alexeje jsme nenašli. Několik prstenů, které tam k nalezení byly, pokryjí naše výdaje i kdyby tato mise nebyla úspěšná a Lord Alexej by se rozhodl nic neplatit. Brzy k ránu jsme se vraceli do Gwer Graenu, do pevně opevněného města. Bránu nám pomohl otevřít Lord, má ve městě četné známosti. Na krátký spánek jsme usínali opět v jeho postelích, s myšlenkou na malého kudrnatého chlapečka, který jest překupníkem svádivých loupežnic.

zápis pařebaje, čtvrtkový drdůj v novém roce

Aj tak pařebka. Zítra během dopoledne napíšu konečně zápis z pařebaje 26/27. Myslim ze se bude hodit mnoha bacerum, nebot na parebaji byla nizka ucast. Aj tak kotel.

Bude tento ctvrtek, tedy prvni ctvrtek roku 2008 pařebaj? Nebo se už pilně připravujete na zkouškové?

Stastne a vesele Vanoce

Vsem bych chtel poprat stastne a vesele vanocni fahy. Hlavne prozijte svatky s temi co mate opravdu radi, v rodinem klidu a pohode. Dobrou chut Vam preji ke stedrovecerni veceri. Ej tak fahlebni kotle a haluzky preje Lojzek Aj Taktoz

Kolevky vánoční

Ej haluzaj!
Nějak jsem se nemohl nakotlit s tou fahou, že si to do Vánoc nepařnem a hlavně, že si nenakotláme vodárnicu, proto tu mám takovou fahu. V neděli 23. zimcaje už budete mít stejně nakotlený všechny boosty a tak by bylo fajn ufahnout si takovou vánočajní atmosféru a drobný relax. Nabízí se možnosti kiniska:
Art:
Hlídač č.47 http://www.kinoartbrno.cz/film/hlidac-c-47
Neznámá: http://www.kinoartbrno.cz/film/neznama-sconosciuta-la
Kotel:
Zl. Kompas, Beowulf, Václav, Jan Saudek,

Klidně mají i otevřeno v galeriích...Ale ne večer. No a tak si to představuju: Vodárnica, kinisko, šachy a pivisko a kotlisko.

Druhej akcaj:
Vánoční půlnoční mše - kotel haluzka. Pařaj to skoro všude. Jde jen o časiska a místůvary.

Třetí pařaj:
Kotelfah drdůvaj se bude pařat v noci z 26. na 27. Lojzek si to "ještě" kotlá a Freon si to "už" kotlá. Půjde o pařaj s možnou noční vycházkou. Ale hlavně půjde o zatraceně propařanej fah.


Budu rád za vaše komentáře, na každým akcaji jste vítáni. Asi pařám všecky. Budu rád, když se někdo přikotlá. Kdyby někdo nepařal ani jeden fah, toš tak mu budu muset napařat nějakou asi púřačku všech kotlebnejch fah, a na to mi přijde fakt ještě brzo. Tak vemte Francky a zabékéte...

Drdůj zajtra?

Aj tak kotelkoraj, kdy a kde si zajtra dáváme drdůj? V pětky u tří profah? Nebo se nto posouvá? Aj tak do komentářů hodte fahy

13. Rozkvětu

Udržet tento portál otevřený mi dělalo veliké potíže, ale snažil jsem se zachránit mého přítele. Pro něj udělám cokoliv. Téměř cokoliv. U azurově zbarvené brány jsem čekal s Svadhistánou i Denčůvarkou, neboť mohlo přijít zcela cokoliv. Po krátké chvíli přišla kněžka Sirril. Po jejím boku stála nějaká podivná postava v černém. Nejspíš nějaký její nový společník. Že prý Freon je ve velikém nebezpečí, na kraji remízku. Prý je ohrožen celý svět. Obávál jsem se že poněkud přehání, ovšem po pár okamžicích jsem s ní souhlasil. Svadnistána s ní odešla pomoci Freonovi, přidalo se k nim i pár vesničanů. V té chvíli jsem to bral jako zcela jisté bláznovství. Freon byl příliš daleko, obával jsem se že ho nezastihnou živého. Nevím jaká síla je hnala, ale všichni to stihnuli včas.

Kolem Freona se tedy semknul obraný polokruh tvořený vesničany. Seskupila je takto ta podivná postava v černém. Uprostřed kruhu se vyjímal můj portál položený na starobylém rituálním stole, u něhož se modlila kněžka, s lukem stál Freon, po jeho boku také Svashistána. Kousek od velekněžky stála ta podivná osoba. V každé ruce jedna kuše. A střílela proklatě rychle.

Na každého z nich se valila spousta vlků, tedy když se vlci spojili, měli několikanásobnou přesilu. A té využívali. Za neutálého padání pod tíhou ran na jejich hřbety ovšem padali. neboť vesničané bojovali za svou vlastní půdu, právě tato zlovolná stvoření se je snažila odtud vyhnat. Vypadalo to nadějně, dokud se odněkud nevynořil ten mohutný. Mohutný bílý vlk, velikosti snad medvěda. Freonovi zdřejmně jeho velikost nevadila, a tak vystřelil. Vlka trefil, ovšem ten s tímto drobným zraněním ještě zrychlil a nestále se blížil. Souběžně s tímto výstřelem se ovšem na obzoru, tedy asi sto sáhů objevil malý chlapec, s rudými kukadly a mohutným, prastarým lukem. Založil do něj šíp, a vystřelil. Dospělý můž by se na tu vzdálenost netrefil, ovšem tento hoch mířil přesně. Šíp letěl rovnou na kněžku, která se stále hlasiěji modlila a prosila Sirril o pomoc. Jestě nikdo nevěděl, co se vlastně dějě, v čem tkví hluboká pravda.

Stalo se nečekané. Kněžka by ani při plném vnímání smyslů nemohla uhnout, šíp letěl příliš rychle a razantně. Inu ta podivná osůbka je stále podivnější. Vskočila do trajektorie tohoto šípu, nechala si ním rozpárat bok. Padla na zem, stihla ještě párkrát vystřeli z kuše, již byrzy ale nemohla nic dělat. Veliký vlk dostal od Freona přímý zásah do hlavy, prostřelil mu spodní čelist, právě když řval. Po této ráně skočil ale už rovnou k Freonovi. V tu chvíli Freon upustil luk, a díval se vlku do očí.

Padl před ním na kolena, neustál jeho pohled. Vlk již nedbal na zranění, přešel ho bez jediných dalších pozastavení. Mířil si to rovnou ke kněžce. Ta ho poslala, jako temné božstvo, kam patří.Ale vlk se nenechal. Tento starý bůh bojoval a vyhrával. Ve vzduchu bylo cítit napětí, vzduch přímo praštěl probíhajícím soubojem.

Tento pomocník temna postupně prorážel každou vrstvu obrany naší kněžky. Svátost kněžky postupně padala, a její záře neustále klesala. Až jsem si myslel, že padne. Že neustojí nápor mohutného vlka, a padne stejně jako Freon. Ovšem mezi vlkem a kněžkou probíhal jiný souboj než předním s Freonem. Kněžka se ho snažila zrušit z povrchu Asterionského, Freon jen vzdoroval. Oba bohužel neúspěšně. Jak vlk porušil poslední obrany kněžky, Sirrilinina služka padla. A místo ní vystoupila její paní. Sestoupila k nám samotná Sirril. Sám jsem si nebyl jist, jestli to není jen nějaký trik. Ale nebyl. Bohyně noci byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Její důstojnost a krása prostupovala celým okolím. Najednou vše vypadalo jinak. Každý kdo ji viděl, musel si být jist její krásou. I když do tváře jí neviděl nikdo…

Nastala apokalypsa. Na zem padaly tisíce hvězd, dřívější temnota ještě potemněla. Najednou jsem si připadal více v bezpečí a mnohem spokojenější... Sirril ovšem byla i přes to temno vidět. Svítila mnohem více než předtím kněžka. Mezi Sirril a vlkem proudil mnohem větší proud energie. Sirril v průběhu chvíle tohoto temného boha skolila. Ano, Sirril je ta správná síla. Sirril reprezentuje sedmnáctku správným směrem. Díky ní padl temný bůh. A Sirril stejně rychle jako přišla zase odešla. Mohla tu s námi chvíli pobýt. Rád bych si s ní o pár věcech promluvil.

Krátce poté jsem na toto místo dorazil já s Denčůvarkou. Ošetřili jsme raněné, dorazili pár vlků v bezvědomí. Ovšem toho velkého vlka jsem již neviděl. Nikde tam jeho mrtvola nebyla, i když bych ji tam čekal. Ležela tam veprostřed i ta podivná postava v černém. Zjistil jsem nečekané. Znovu je mezi námi ten upír z Albirea. Již nevím co si o něm myslet. Možná není až tak špatný jak si myslím. Skočil do rány toho vlka, a poté se napil jen z mrtvoly. Možná se vyplatí ho mít u sebe… Uvidíme. Promluvím si o tom se zbytkem družinky. Půjdeme s ním? Jako klíčové považuji, že pochází z Amnie.

Jak se Freon jen trochu vzpamatoval, začali jsme stahovat vlčí kůže. Byla by škoda je tady nechat. Amnia nám pomáhala. Po chvíli odešla, vrátila se na ramenu nesla nějakého muže. Později se z něj vyklubal starosta celé vesnice. Poté se odebral do kostelu, poslal nám na pomoc asi padesát vesničanů. Odnesli mrtvá těla, ovšem odnést vlky jsem jim nenechali. Donesli nám také trochu vína, a po našem přání i vůz s volkem. Potřebujeme něco na ty kůže. Po prospané noci jsme jim popřáli příjemnější život než do teď, a vyjeli jsme ke Bělohlávkově statku pro Gorinka. Ten se tam měl přímo skvěle, vypil ovšem příliš moc piva na můj vkus. Kůže jsme uložili, vůz také. Volka prodali. Teď se již můžeme sbalit a vyrazit na cestu. Cesta do Zlatého lesa bude dlouhá, ovšem návrat domů do Albirea bude příjemný. Freonovi dokonce slibovali oženění s krásnou dívkou. To ale není nic pro něj. On až příliš často paří v lese, a pak se vrací pozdě domů. Musím končit, už na mě tlačí. Prý abychom už jeli…

Deník Arnošta Dělboha, temného kněze

Jsem teď v takovém spěchu. Ale musím si zde zapsat pár důležitých událostí posledních dní. Vše vypadalo tak slibně! V noci dvanáctého, právě na den buku se nám podařil skvělý rituál přímo v té Bělohlávkově boudě. Konečně jsem byl pořádně připraven na tu chystanou úplňkovou slavnost. Starr se nám všem zajisté odvděčí. Však, jak pořád říkám, pomsta a krutost, to je jediná cesta, jak dnes přežít. Konečně taky ten úžasný ohnivý jednorožec, taková krása…

Ó, jak šlehal svým plamenným ocasem! Zajisté to působilo impozantně, když se šel sklonit našemu pánovi. Ale co se nestalo. Nějací moulové se nám do rituálu připletli. Naštěstí máme na své straně toho tupého Bělohlávka a jeho chasu. Poté, co nám začadili kapli, tak všechna holota vyběhla ven. Naštěstí se v „naší“ kapli vyznám, tak jsem se společně s učni mohl stáhnout do sklepení. Podle toho, co jsem stihl zahlédnout, tak ti moulové si vesničany docela podávali. Potřeboval jsem je zdržet. Společně jsme tedy provedli horoucí motlitbu k Mocnému. Ó, jakou sílu a krásnou krutost projevil! Hned jsme se proměnili v jeho pravé služebníky. I já sám jsem dostal poctu létat. Jako ohnivý kohout jsem vypudil z našeho sklepení ty vtíravé slídiče. Jednoho jsem málem dostal, když lezl zpět do kaple. Byli ale v přesile. A aby ohrozili naši věc, to jsem si nemohl dovolit. Tak jsem ponechal statek svému osudu (však až se to uklidní, zase si Bělohlávka podám) a společně jsme se vydali do našeho kraje. Ó Mocný, jak byl laskav, způsobil, že jsme mohli opět volně jít. Plameny, zloba a hrůza..Ó Mocný, jak já se těším na úplněk. Krutost sestoupí do těchto krajů. Budeme pány! Ukážeme světu novou sílu. Opravdový pramen krutosti, která jen jediná dosáhne vždy cíle. Naše věc je tak blízko. A Mocný je v dobrém rozmaru. I při poslední přehlídce našich svatých bojovníků v Dřevinné, to byl krásný pohled. Ti bezmocní vesničané! Ó jaká lůza, ve strachu stejně podlehnou, nezbude jim jiná možnost, však po této události se jich pár přidalo… A konečně se mi podařilo shromáždit dost krve na oltář. Teď i s Bělohlávkem. Vše je již připraveno. Ó mocný!

Ti zatracení vtěrkové nás snad sledují. Raději jsem poslal Darrila, aby zajistil vše potřebné u našich svatých bojovníků. Potřebují být dobře krmeni, aby se jejich srst pěkně leskla. Sám jsem raději pospíšil spolu s Radanou do Dřevinné. Zde mezi stopami našich bojovníků a těch zbabělců se krásně ztratíme těm honícím psům.

Ó Mocný, jak jsi majestátný! Tvé tesáky potřebují další oběť. Připravil jsem ti Dětřicha. Doufám, že bude čerstvý, nevinný a pro tebe dostatečný. A oltář přivítá další krev, abychom posílili úspěch našeho díla. Už jen pár dní a dosáhneme tak rozkošné krutosti. Ó Mocný, klesám před tvou velikostí. Prastará mocná krutost a zloba bude projevena! Ti moulové od Bělohlávka se potloukají po Dřevinné. Dělají mi tu nepořádek. Budu s nimi muset něco provést.
Chacha, to jsem se pobavil. Ti břídilové se chtěli podívat ke svatyni Mocného. Dovolili si vyrušovat ho. V jeho hájemství. Starr samotný se na to podíval. Poslal několik svých svatých bojovníků a zahnal ty zbabělce zpět do Dřevinné. A jak utíkali! Spousta z nich si již zoufá. Je potřeba toho využít. Však se mi podařilo během té jejich „výpravy“ uspořádat pravou mši. Škoda, že nás bylo jen pár, ale jen co se vrátí ta lůza, přibudou nám další vlčkové. Vše je jen otázkou času. Krutost a síla prastarých mocí se projeví. Krev a noc skrze plameny se očistí. Svět shoří v plamenech zbabělosti a povstane síla, moc a krutost jako řád. Nebude prostoru pro slabé a utlačované. Ti přijmou moc a krutost skrze krev a plamen, nebo zemřou. Sedmnáctka je slabá. V Dřevinné už nedostojí svým závazkům. Zde je nový řád! A já budu jedním z hlavních, ó Mocný, ve tvých šlépějích.

Nějaký trouba albirejský pošramotil pár našich bojovníků. Taková opovážlivost! Budu se modlit, spílat ti ó Mocný, ve tvé velikosti, nedopusť, aby se nějaký chudák opovážil. Jít proti tvým skutkům a činům, tvým bojovníkům. Ó mocný, zjev mu svou krutost a chlemtej jeho mízu, hrej s ním svou hru, muč ho, sjednej nápravu, uspořádej na něj hon, nech jej myslet si, že může uniknout. Ale nakonec, ať je učiněna oběť pro tvou velikost. Ó, Mocný, sejmi ho svými tlapami, rozdrť svým krutým ohnivým pohledem. Krev plodí krev a dává sílu. Roztrhej jej na kusy. Ó ano, to si zaslouží! Sešli mu sen, a vylákej toho opovážlivce do svého hájemství. Ať zaplatí za znevážení tvého díla. Kanharr aet durranvalh! Ostrý dráp a rychlý skok, z prastarých hlubin a dávnověků. To je jediná pravá síla. Och. Musím se jít podívat ze zakristie. Přemluvit pár zbabělých. Je tu i nějaká kněžka. Taktéž ji musím nalomit. Dobře nám poslouží.

U prašivýho lejna. Noční obřad se moc nepovedl. Několik věrných jej provedlo dobře, a dokonce ani ti albirejští psi honící nic nepostřehli. Ale Radana neunesla obětování svého syna pro naši věc. Dětřich bude svatým bojovníkem. Ó Mocný, bude sloužit tobě, ve tvé velikosti a ohromné síle. Radany se zbavím, ostrý dráp a krutost, pomalá smrt její bude. Umírat v bahně a cítit vlčí dech na svých rtech. Ó nezaslouží si sloužit ti ó Mocný! A ten kripl albirejský, lovec či co snad. Zdál se mu sen, jak jsi dopřál pane. Již je lapen. Chacha… Jsem zvědav, jaká slabost, projeví se v jeho druzích. Jednou, všichni pokloní se ti. Pane, tvá prastará síla je všechny přiková k zemi. Již nebude jiné volby. Každý rád poklekne před tvou velikostí. Přesně podle plánu. Lovec již jde, aby okusil, jaké to je, být loven… A Radana, cha, pomalu si užívá svou smrt; za pochybnosti. O tobě, ó Mocný, nelze pochybovat. Provedu nad jejím tělem skrytý obřad a několik bezmocných povedu do srdce tvého království. Krev, krev, pomsta a krutost, jak rád ta slova slýchám. Krev Dětřicha již pane připravena je pro vás. Ve vašem chrámu, prastará síla povstane.

Co se děje? Můj pane… Ó Mocný! Takový zmatek. Co mám dělat? Hrůza. Jak jen mohli? Rychle, je potřeba něco podniknout. Ne. Naše cesta nesmí zaniknout. A právě teď. Chvíli před svým naplněním. Přísahám, toho albirejského smrada umučím a utýrám k smrti. A tu troufalou kněžku, cha, na tu si vymyslím něco speciálního! Je spousta věcí horších než smrt. Zaslouží si ji všichni. Ó Mocný, vyslechni mě! Slyš! Kde jsi? Proč tě neslyším? Nevěřím tomu. Nechci. Pane, odpusť. Jen zkoušíš mou víru. Budu tě následovat, kam jen budu moci. Ano, vezmu naše věrné a všechny u kterých to jen půjde a vyrazíme o kus dál…
Ale rychle. Ti ničemní holobrádci se mohou vrátit…

Čekám na tebe ó Mocný, až se zjevíš ve své velikosti a kruté síle, ověnčený plameny. Budu ti obětovat a následovat tě, dokud je budu moci...

Rybovka plus odpolední drdůj

Aj tak faha. Kdo nepůjde na drdůj, tak si může fahnout sraz 18:45 před Mahenovým divadlujem. To je jistotka, přikotlame tam na ten čas všichni.

Ale jak bude vypadat odpoledni drduj? U koho, v kolik? Vyjádřete se do komentářů, hodilo by se dat pařebaj, kdyz příští týden má Francok časisko až od pětek...

Zazraky se deji

Probudila jsem, kdyz jiz mesic probouzel prvni hvezdy na pout noci. Promnula jsem si oi a vykrocila smerem ke knezce. Jeji sat byl dnes neobvykle temny, jakoby pripominal udalosti minule noci. Rozmlouval jsem s ni, kdyz ve chvili ji prepadl zachvat, nevim, jak to presne popsat, ale zacala mluvit o nebezpeci, ktere hrozilo Freonovi, tomu bych se ani nedivila, po predesle noci, ale knezka vypadala opravdu vystrasene, tak jsem na to brala zretel a vyrazila za Arulem, ktery me jeste nepoznal, protoze jsem svoji identitu nechtela davat prilis najevo, po prihode v Albireu. Knezka jim rekla vse o svem sbnu, ja jen udivene zirala na jakousi branu ktera byla uprostred salu a na Dencuvarku se Svadhistanou, ktere se udivene divali na Knezku. Knezka jim popsala hruzostrasnou vidinu o vlcich, kteri utoci na freona a tak jsme spolu se Svadhistanou a asi 13 vesnicany vyrazili na pomoc udatnemu Freonu z Albirea, jak jej mistni lide nazvali. vydali jsme se tedy cestou do lesa ...
... Kdyz jsme vesli do lesa, najednou se setmelo, po zadech mi projel divny pocit. Knezka utikala prvni, protoze vedela, kde se nachazel Freon. Spechal jsem za ni, jak jen jsem mohla. V dali jsem zahledla obrys freonovi postavy a pridala jsem do spechu.
JIz z dalijsem videl podivny oltar prolezli brectanovimy vetvemi, byl to velmi stary a monumentalni oltar, salala z nej jakasi sila, neprirozena sila. u oltare, byla stejny otvor jako v kostele, kde jsme promlouvali s Arulem, Svadhistanou a Dencuvarkou.
Konecne jsme dobehli az k oltari a k Freonovi, ktery lezel nad zubozenym telem mladeho ditete. Zubozene telicko nemelo jednu ruku, zato tu druhou melo podivne chlupatou, s obrovskymi drapy a z nohy mu vylezala steheni kost, po celem tele mel stopy po drapech, straslivych drapech vlku. Mezitim, co Freon osetroval male telicko, knezka zacala cist starodavnym jazykem napisy na oltari, nikdy jsem takoveto runy nevidel, presto je knezka cetla plynule, jako svitek nejake modlitby.
Ja jsem nemohla odolat pachu krve, ktera prevladala ve vzduchu, jako vune ranni rosy. Nevydrzela jse a musela jsem se napit krve, ktera byla rozlita na oltari, vsiml se me pouze Freon, ale ten mel dost prace s osetrovanim, tudiz jsem mohla neomezene hltat dousky teple lidske krve...
... tede jiz dobehl i posledni z rady 13 ochotnych vesnicanu, kteri jeste necekali, co se s jejich zivoty stane, vydala jsem jim pokyny, aby se seradili, nejake zkusenosti z boje jiz meli, takze jim to nedelalo takovy problem. Seradili se tedy do maleho pul kruhu a cekali, co se bude dal dit.
na obzoru se rysoval prvni z vlku, jiz na tu dalku jsem vydela odlesk jejich tesaku, nemohla jsem jim to neoplatit a vytasila jsem i ty svoje. Vlku stale pribyvalo a jejich pocet se nezastavoval na min jak desitkach. Jako posledni se na kopci zjevil velky bily Vlk a zavelel k utoku. Freon mezitim stihl telo prenest pomoci portalu telo mladika na jine misto, asi do kostela za Arulem. vlci bezeli s koúpce jako poblazneni. vesnicanu se jiz jimal strach, ale take odhodlani nenechat se utlacovat dal a dal, zvlast kdyz prisla pomoc z nebes v podobe nasi druziny. tichem znelo pouze hlasite vzyvani knezky, ktera vypadala, jako by byla mimo tento svet, slysela jsem o tom, ale ted jsem se soustredila na vlky. zalozila jsem prvni sipku, kterou jsem skolila prvniho vlka, zalozila jsem druhou sipku a skolila druheho, Freon mel dnes take stesti, ci presnou ruku, Zadny sip neminul, stejne jako me spiky, dohromady jsme skolil vic jak tucet vlku. Jenze, jak chcete skolit desitky vlku jen ve dvou ? Snazili jsme se, co jsme mohli. Par jsme jich jeste stihly slozit k zemi, ale jejich dech jiz byl tak blizko, ze uz jsme byli v uzkych, v tichu znelo jen jedno jmeno. Sirril, kterou knezka vzyvala nadpozemskym hlasem, ktery znel ve vlcim dechu. Bily Vlk, jiz nemohl snest knezcin hlas a vydal se smerem k nam. Cela zeme se trasla pod dopady jeho tlap a kdyz zavil, padali stromy. freon zamiril a vystrelil po ohromnam vlku sip. Ten proletel temnotou noc a tak tak strefil vlka do hrbetu. toho to vsak jen popohnalo blize k nam. natahl tedy tetivu luku jeste jednou, zamiril, na vlkovu hlavu, ja ho jen kryla, aby neziskal nejakou ujmu. druhy sip vyletel do temna, tentokrat Vlka zasahla plnou rychlosti primo do hlavy. skolilo ho to ? Vsem ted znela tato otazka hlavou, ale nebylo tomu tak, Vlk bezel dal, jakoby se nic nestalo. V tom se na vrcholu kopce objevil maly kluk s lukem, byl snad na sto sahu daleko, ale rozlozil svuj luk, do ktereho zalozil sip, sip s jedem. Namiril na knezku, ktera nebyla schopna nic vnimat, jen porad vzyvala svou Sirril. Kluk natahl tetivu s obrovskou silou, kterou nema snad ani freon a na celou delku sto sahu vystrelil sip na knezku. sip letel rychlosti blesku, ale zdalo se mi, ze leti tak pomalu, ze bych se mohla stihnout vmisit mezi sip a knezku. Nezbylo mi nez toto udelat, sip me trefil primo do boku. Padla jsem k zemi , citila jsem jak se jed vleva do me krve a jak pomalu zachvacuje cely oganismum. byla jsem bezmocna, nevedela jsem jaky je to jed a tak mi nezbylo nic jineho nez pomoci svym pratelum a vesnicanu strelbou. V te chvili jsem si vsimla, jak velky statny vlk pribehl k Freonovi a zahledeli se dlouze do oci. freonovi vypadl uzasem luk z rukou. pote se svalil na zem a vlk po nem presel jako po prahu pred dvermi, freon se v te chvili musel citi strasne ponizene. Chtela jsem na vlka vyslat projektil, ale jeho srst byla tak majestatna a pohled tak uprimny, ze jsem to nedokazala, ani nevim proc, ale neslo mi zvednou ruku zamirit a vystrelit, mohla jsem jenom prihlizet tomu jak se blizil ke knezce, ktera se jiz probrala z transu.
Kdyz vlk prisle ke Knezce, obloha se zatahla, nevsimala jsem si jiz niceho jineho, nez soubojetech dvou. Knezka byla oblecena v cernem habitu posypanem hveznym prachem, ktery zaril do tmy jako hvezdy nasi pani Sirril, stala asi jeden a pul sahu od vlka, ktery jiz stal jen na dvou, nerekli ani slovo, ale vsichni jsme citily, proudy sily, ktere naproti sobe razem vyrazili. skritkyne se vznesla asi do vzduchu, rozevrela jeji male ruce, v dlanich se ji rozvitily tisice svetel, ktere vypadali jako cele souhvezdi. vlk stal, ani se nepohnul, jen jeho oci se zachhmurili a zadivaly se hloubeji do oci knezky. Kdyz jsem jednou prosla kolem university v Albireu, povidali si o tom dva carodejove, rikali tomu mentalni souboj. Je to druh souboje mozku a mysli. cas jakoby se zastavil a hruzu noci, doplnovalo snad jen zafoukani vetru a sumeni listu, ktere po chvili take utichlo. Knezka jiz bla na pokraji sil, kdyz se najednou rozzarilo nebe ana zem prisla samotna Sirril, aspon tak se mi to zdalo, nedovolila jsem si ani vydechout,jeji majestatnosti by mohl jen malokdo odporovat, Vlk to vsak dokazal. Pote me zaslepilo svetlo, kteremu neslo odolavat. svetlo uhaslo po vychodu posledni hvezdy, s tim odesla i pani hvezd a noci. Porad jsem tomu nemohla uverit, obhledla jsem stav ostatnich. Knezka padla vysilenim k zemi, Freon lezel na zemi umazany od blata, z vsenicanu zbyli pouze dva, jednoho stihl kruty osud. vlci mu ukousali obe nohy a jeho vzlykot mi bude znit v usich po dlouhe casy, ale nebyl jediny, kdo z vesnicanu prezil. Prezil jeste druhy, ten si drzel streva, ktera mu vyhrezla ranou z bricha. Jedini dva ze trinacti, tak strasny byl osud teto noci. Ale vlci, vlci jiz byli pryc. Az na jednoho. Maly sedy vlk, ktery stal ted misto toho velkeho strasneho vlka, mel ranu na hlave a v ni zasazen sip. naposled zavyl na mesic a odkracel pryc.
Portalem prichazi nase zachrana. Arul a Dencuvarka, jako prvni prichazi k Freonovi, pote k vesnianum a knezce, naposled se dostalo na me. Trosku mi zatrnulo, kdyz mi sundavali kapi a poznali pod ni mou tvar, Aruluv vydeseny pohled me v duchu rozesmal, ale nemela jsem silu se ani zasmat. odvedl me ke stromu a usadil me u nej.
zahledela jsem se na nebesa, kterated zarila hvezdami jinak nez normalne. Potichu jsem zacinala pronaset modlitbu k Sirril, kterou me naucila knezka po ceste do teto proklete vesnice. Prvni paprsky ostreho slunce jiz vytlacovali hvezdy ke spanku, kdyz jsem koncil modlitbu. Posledni slova zazneli do ticha. Iliat drean Sirril

Zimní výfah...

Ej Kotel,

máme tu výletisko. Aj tak dává se to 30. prosincaje. Bude to pařaj bačerný aj drdůvajný a tak všecko dohromady. Hlavně jde o to, že se kapku protáhnem, obačáme a bude haluzka. Srazůvaj je 8:18 na konečné osmičky v Lískovci. Odtam dáme fahu na busaj, kterým dokotlíme do Bíteše, odkud si to pofaháme údolím Bílýho potoka až do kotelbytíšky. Tam kofolnica, polívaj v chlebisku. Následná faha k Denčůvarce do klubovnice a noční pařaj..

S sebou: vodárnice, chechtance, chálance, kostěbňačky, pravidliska, čajiska a nějaký haluziska...

Spojení:
30.12.
Brno,,JemelkovaVelká Bíteš,,nám.
8:37
9:18
101440
729401 103
41 min, 31 km
jede v ,,31.XII.

Noc strachu a obav

12 Rozkvětu
Hrůza mi přeběhla přes záda, kdy jsem zjistil co se s ním děje. V přibíhající skupince kdysi bojeschopných mužů nebyl. Zabralo mi chvíli, než jsem zjistil, co se děje s Freonem, a dalšími muži kolem něj. Prý na ně útočí ohromné množství vlků. Jejich hlasy vypovídaly i o stovce kusů. Pozdější Freonovy odhady byly značně střízlivější, ale i tak jich bylo dost. Rovných 30 kousků. Na počátku tohoto tažení s Freonem vyšlo do lesů 30 mužů, teď jich předemnou stálo alespoň deset, další stále dobíhali. Freon stále nikde. Tak jsem vyšel do vesnice, směrem k lesu, od kterého přibíhali další muži. Skryt pod svým pláštěm jsem neslyšel žádné zvuky, které by mohli být od Freona nebo případně vlků. Jednoduchá matematika by pomohla každému, Freon teď na sobě musel mít přilepenou mnohonásobnou přesilu. Mým cílem bylo mu pomoci. Po chvíli jsem ho uviděl, jak sám přiběhl doprostřed vedlejší uličky. Do luku založil šíp, vystřelil. Vystřelil do tmy! Zhola nic jsem v místech kam on střílel neviděl. V té době jsem už k němu přiběhnul. Bez dalšího výstřelu řekl ať s ním utíkám o kousek dál. Že tam to bude lepší. Stále jsem nevěděl proti kolika vlkům teď stojíme. Alespoň už nestál můj přítel sám, stál jsem mu po boku. Freon se tedy rozběhl, směrem k nejbližšímu domu. Těsně před tím než jsem se rozběhl také, jsem za svými zády uviděl 3 obrovské vlky. Normální vlk je veliký asi jako pes. Toto byl pes na druhou. A normálnímu vlku nesvítí oči červenou barvou, natož pak aby mu neustále kapala po bradě krev; jak jsem poté zjistil. Tato vidina značně zrychlila mé kroky k budově, ve které bohužel nebyly žádné zavíratelné dveře. Jen obrovská díra. Možná tam kdysi byly i dveře. Freon se mrštně vyhoupl na trám, já jsem už ale za sebou cítíl jejich dech. Do doby než jsem se dostal nahoru, dvakráte mne kousnuli do kotníku. Ještě teď jsem rád že chodím. Nebýt Freonovy lečící pomoci, byl by ze mne nadosmrti mrzáček. I přes toto zranění jsem se snažil likvidovat vlky. Po pár výbojích jsem chycen vlčí tlamou letěl k zemi. Od té doby si nic nepamatuji až do chvíle, co nademnou stál Freon, a snažil se mi pomoci s nohou. Byl jsem jistě v bezvědomí. Myslím si že tam byla ještě jedna postava, ale její obrysy byly příliš temné, a mé smysly nebyly zcela přítomny po tom těžkém zranění. Velmi pravděpodobně tam nikdo nebyl, byla to nejspíše jen hra na moji fantazii. Poté mě Freon zvedl a donesl do kostela, kde čekala celá vesnice. Oslavovali ho jako Freona z Albirea (za ten přívlastek vděčí mě, ja jsem jim ho vetknul), ovšem oba dva jsme brzy po tomto ničivém návratu usnuli, a ráno když jsem se probudil...

Druhá část

... Freon nikde nebyl. Ani nikdo z vesnice o něm nevěděl. Prý ráno ještě pred úsvitem zmizel jako pára. Divné. Ještě večer jsem jim nakázal, ať drži po celou noc stráže. A Freona si nevšimnuli? To jsem ale nehodlal řešit, potřeboval jsem si s Freonem promluvit. A tak jsem již schopen pohybu (i když omezeného) vyrazil na procházku touto takřka mrtvou vesnicí, s tím že třeba potám Freona. Nikde ovšem nebyl. Po návratu do kostelu jsem zařizoval pár nutných věcí, až po chvíli jsem uslyšel dav na náměstí. Spěchal jsem tam, abych ozjistil co se děje. Někdo či něco důkladně zavraždilo jednu ženu, místní hlavní věřící k tomu měl svůj vlastní postoj a proslov. Prý že sedmnáctka už nedbá svých věřících a jen bojuje s desítkou. Sám by si měl někdy zkusit život dobrodruha, který čerpá pomoc boží velice často. A bohové mu také pomáhají. Nevěřím tomu prelátovi. Ale Freon stále nikde nebyl. Dělal jsem si s ním starosti, jak se ukázalo, tak byly odůvodněné. Velice brzy zacalo byt slyšet vlky. Vyli. Hodně vlků vylo. Mé schopnosti mi pomohli Freonovi poslat na pomoc portál, který by ho od vlků dostal dostatečně daleko. ... (pokračování doplním jen co se ve hraní dostaneme dál... a omuvte prosim tu délku, nějak jsem se do toho zakous, dobře se psalo. Do komentářů můžete i přihodit, jestli mám psát spíš delší, nebo krátký fahy:) )

Noc krve a hruzy

Noc byla temna a jeji sklennou tvari pronikal jen modry mesic. Na kopci se objevil vlk, obrovsky a statny, nikdy jsem nic takoveho nevidela, zahledeli jsme se do oci, ten pohled byl kratky, ale ta vterina mi prisla jako cele veky, za tu chvili se na kopci objevilo mnoho dlasich vlku, ne tak majestatnych, jako ten první. Cela smecka se rozebehla z kopce k jiz videsenym vesnicanum, které vedl udatny Freon Redansky z velkeho města Albirea.
Na jedne strane stala ochota branit sve domovy a na druhé stala snad stovka vlku.
Sipy svistely vzduchem, proti rozzurenemu hejnu krvelacnych bestii. Kdezto jsem v utrobach branicich objevila ja, se strachem v ocich, lae odhodlani nenechat Freona na holickach. Cas jako by plynul neskutecnou rychlosti. Najednou jsem se objevila uprostred kruhu vlku, zatico zbytek vlku drancoval a nahanel zubozene vesnicany.
Doufam, ze je Freon v poradku, jedine co me v tu chvili projizdelo hlavou. Umru ? Chvili jsem se rozmyslela, ale po chvili jsem to musela ucinit, zazrak, kterým me buh za me skutky obdaril.
Letela jsem smerem k Freonovi a Arulovi. Arul mel na male, z tramu ho ztrhl jeden vlk, lezel tam bezvladny na zemi a zbyval ještě posledni vlk. Nastesti jsem ho skolil s freonem. Moje sipka proletela presne skrze oko az k uchu. Sipku jsem byla nucena vytahnout, nesmim si dovolit plytvat sipkami v takoveto situaci.
Po zabiti posledniho vlka a osetreni Arula se vesnice zahalila zpet do svého temneho plaste noci a po vlcich jakoby se slehla zem. Zustal jen narek matek, které ztratili sve syny a dcery, narek muzu, které ztratili zeny a sepot knezky, která prosila bhy o pomoc.


Amnia Aj taktoz

Pařebaj 6.12.2007

Ej tak si to opařáme od čtvrt na čtverku u pan v parku, nezapomeňte dofahnout, bude to docela zásadní pařebaj. Omlouvá jedině vlastní odchod na věčnost!

Ahoj Děcka, chcete jít v pondělí 17.12. do Desertu? Hraje tam totiž kapela Traband. :-)

Rozkvět 12, Královského letopočtu

Dvanáctého rozkvětu brzy po půlnoci jsme vyčistili jednu svatyni temnych bohu od jejich knezich. Po prohledani celeho statku jsme objevili jeste par stop. Tyto cesticky vedly od Belohlavkovy usedlosti pryc. Vyrazili jsme spesne po jejich stopach. Freon sel prvni, je skvely stopar i bezec. Posledni sla knezka Sirril, nebot jeji male skritci nozky nemohou byt stejne rychle jako elfi. Po nekolika kilometrech nas stopy dovedly do zvlastni vesnice. Vesnice byla prazvlastni svou tichosti. Ale take smesici ruznych vlcich stop na navesi, a take v celem okoli vesnice. Freon s Svadnistanou se dali do rychleho stopovani. Nakonec se ukazalo, ze v domech byl zabarikadovan zraneny lid teto vesnice. Muzi zeny i deti na jedne hromadce. Asi 130 obyvatel v par stavenich. Vsem jsme se jim snazili pomoci. Pomahal kazdy, jak jen mohl. Dencuvarka pomahala zvlaste s omyvanim ran, ja jsem byl k ruce Svadhistane a Freonovi.Díky nim jsme zachranili spoustu zivotu. Pomahal jsem az do uplneho vycerpani, a tak jsem padl neschopen dalsi pomoci. To co jsem se dozvedel po mem probuzeni mne sokovalo. Freon odesel se skupinou asi 30 venkovanu do lesa. Do lesa plneho vlku. Pry ze se nekdo z vesnice ztratil. Rovnou do lesa! Obcas mi prijde, ze Freon by mohl trochu vice premyslet, a potom az cinit. Bojim se o nej. A nemohu mu nijak pomoci. Ma sice s sebou vice mene vsechny alespon trochu schopne muze z vesnice, ale co zmuze rolnik proti temto divnym vlkum? Uz podle stop Freon rikal ze jsou nejak prilis velici. Divni. Nedivil bych se, kdyby jich polovina od Freona utekla ihned po setkani s tremi normalnimi vlky. A ted jich bude vice. Budou velici. Bojim se, slysim venku nejaky lomoz, snad uz nekdo pribiha. Doufam ze s nimi bude Freon. Jdu se podivat....

Rozkvět 11 až 12, roku 854 Královského letopočtu

Rozkvět 11 až 12, roku 854 Královského letopočtu

Spolu s velekněžkou Sirril jsme vyrazili na pochod. Kousek od Brigovy Studánky nás zastavil jeden nálevní, měl pár starostí se kterými si nedokázal poradit. Jeho starosta vybírá příliš vysoké daně a byl podezřelý i z dalších nekalých praktik. S tímto jsem mu velice rychle pomohl. Večer nás čekal výlet do blízkého Bělohlávkova statku. Bělohlávek se již delší dobu neukázal, a nikdo nevěděl co s ním může být. Navíc v okolí jeho statku prý běhal tříhlavý ohnivý pes. Ihned jsme měli podezření z temných praktik. A tak tedy jsme vyrazili. Za nádherného svitu měsíce jsme cítili přítomnost temných kněží. Po krátké domluvě jsme vnikli do kaple, všechny přítomné zadrželi. Budou na tuto noční motlibu ještě dlouho vzpomínat. Slibuji to já, svou silou, ale také Freon, jenž bojoval svým lukem. Těším se na blízké zasvěcení této kaple Sirril, postupem času v této církvi nacházím to pravé a správné. S tímto problémem jsme vyřešili i problém pekelného zvířectva v okolí.

Již mnohokrát jsem se podivil, s jakou drzostí se probíjí na Taru temný panteon. Obávám se, že se budu ještě dlouho divit.

Arulovy memoáry - úvod

Arulovy Memoáry, započaty 11. Novorostu 854.

Mé vzpomínky a zápisky jsem začal psát kvůli jistým událostem, které se do mého okolí až příliš angažovali.

Arul Nexus z Boševalu

Kotelbůstpařaj dva akcaje - domlouvačkuj!

Ej aj kotelníky!

Zdravím všecky bačky a chalaje. Toš aj tak na okraj jsem tu fahnul výroční foťačku z bitvisek císařů. To ale nejni takovej boost. Hlavní zakopanej kotel se bačá v tom, jak fahnout další akcaje. A těch se pařá aj kapku víc:

1. Silvestrajcek

Budem pařat kotel Silvestrajcek? Jestli jo, tak klidně můžem fahnout u mě na chatisce v Řece. Je to tam kapku kotelfrišný, ale o to větší haluzaj a roleplaying. Termín bych navrhal 27. - 1. boosterroka. Pařaj či nepařaj? To je kotel, o kterej se fahá... Mohl by to být dobrej fah jak obačat bačerský vanocajk a novej kotelročaj.

2. Zímní výfah

Ať si nezaprďáme trncky kotlením ve štatlůvaru, tak by bylo dobrý vyfahnout do přírodaje mrkout na zimní boosty, pařnout u toho a ufahnout takovej jednodenní boost. Mám takovej profah. Ráno dát kotel busajem do Bíteše, fahnout tam krasajnou chalaj u frišnýho fahmena Slámy. Pak s plným panděriskem ochálaní boostnout výfah údoliskem bílýho potokaje do Bytíšky a tam klidně fahaj busajem do domcajů.. Pařby a boosty pocestisce zaručeny. Hlavní fah, kdy...?

3. Pařaj drůvajsk

Tento čtvrtok je kotelpařaj. Vzhledem k nedofahům v komunikačkách radši fahám: pařajbék je od půl čtvercoka. Sraz u tří pannen (s vodárnicouú). Když se to nefahne, tak nakotlíme do nějaký olný fahy na práviskách a dáme pařaj. Kdo bude mít kotel a dofahne pak, pařne prozvoňaj. ¨

Bonusajk:

poslední boosty se kotlaj okolo drůvaje. Jsou to akcaj expicaje. Pro toho kdo fahne mapisku Rilondu (hexovou)příp. dvou bratrů, armiska, najde všecky chybějící pravidliska, vyrobí si kartičku s postavou (oboustrannou), a taky nějakej vlastní inicijativkůj..

Toš aj tak..fahaj pařajte frišně do komentisek..

Chalajbék...

Haluzivni divadliska, kotel Rybiska!

Rybova Česká mše vánoční

2.,16. a 23. prosince, Mahenovo divadlo

Scénická podoba nejslavnější české vánoční mše v krásném prostředí Mahenova divadla - společný vánoční dárek všech tří souborů NDB. Autor Jan Jakub Ryba (1765 – 1815). Tradiční „Rybovku“ zazpívají sólisté Janáčkovy opery NDB. Na historické hudební nástroje je doprovodí Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka. Na jevišti ožije Alšova betlémská scenérie. Vánoční poetiku umocní verše Bohuslava Reynka, Jaroslava Vrchlického a Jana Zahradníčka. Babička – Iva Valešová, Marie – Dana Pešková, Josef – Petr Halberstadt, Anděl – Tereza Grygarová. Režie Zdenek Plachý, scéna Renáta Weidlichová, kostýmy Martina Zwyrtek a Petra Kučerová.

Ej haluzaj haluzaj.. Fahněte mi do kometářů sady, kterej termin si nejlip davate. Je to docela dobra sadka, mohli bychom na to zajit. Ej ej? Co vy na to? Pařáte?

Začátky – 2. 12. v 16.00, 16. 12. v 16.00 a 19.00 a 23.12. v 10.30.

Ej, jsem rád, že tenhle bloggerník konečně fachá. Myslím, že v Bačerné kompanii to dává každej bača lehce jinak, ale i tak nás hodně spojuje. Každej máme svý zajmy, něco nám dává těžký šlahy. U mě je to joga. Pokud se chcete dozvědět něco víc o tom, čemu dávám část svýho času anebo si jen lehce rozšířit obzor, tak http://www.youtube.com/watch?v=BuYIDy19_Lo. Chvilková reportáž o lidech ze Shambaly.

Ej, dávejte to fajně a těším se s částí B.K. na --/---/.-./-.-/..-/...-/.-/.---/-.-/.-/----//!!!
Pjetor

Krouhačky zeliska

Ej tak, 24 a 25 listopadůje jsou frišebný *101# pařbingy. Freonex ma ale trochu potiz se zeliskem. Nemuze nakotlat, dokud si to vsechno (30kilisek) neparne. Zaskocime za nim, pomuzem mu. Sraz v 9:00 v sobotaj u bolka, s sebou veci do *101# + veci na drd + ostrej nuz a prkynko.

Haluzaj kotlevka!
Pepek Čajovarný

//EDIT: Kotel! Akcaj se NEKONA nebot bolek ma uz ted plny sloty. takze mu pomoci ani nemuzeme. Coz znamena ze jedeme primo do *101#. Kdo vi v kolik jede busaj?

Haluzaj!

Rozfaháme to, oboostujem kulky a dáme fřišný haluziska! Pařbing nářezka! Ej kotlevný akciska! Pořádnej kotel, pařbing drdůje, kalčry a fahance! Ej ej ej, haluzaj!