... Už několik dní jsme se plahočili tím ponurým podzemím. Urputně jsem doufal, že se konečně dostaneme z toho hnízda tmy,prachu a zatuchliny na sluneční světlo.
Mé tužby naštěstí, dá se-li to tak označit, na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zrovna jsme prohlíželi další zchátralou místnost, né že by jihc bylo málo, obsahující sošky celé Sedmnáctky (Freon si je hned začal strkat do pytle, jako by mu nestačila celá knihovna), když tu slečna Amnia objevila další skrytý průchod. Přísahám, že tam byla holá stěna! Nechápu jak to ta holka dělá.. Poté co jsem se ujistil, že hraničáře nic nesežralo, jsem se také vydal na výzvědy.
Jako všechny i tento kout podzemí byl pln prachu a vlhkého vzduchu.
Místnost však byla pokryta starými runami a ty na podlaze se podobali dříve využitým portálům. Freon si to nejpíš dal dohromady dřív než já, což mně celkem ohromilo a vydal se do jednoho z nich. Přece by se nenechal bezmyšlenkovitě transportovat na neznámé místo?
Nevěnoval jsem pozornost nechápavé poznámce trpaslíka a vydal se za ním.
Mžouraje se snažím přivyknout ostrému světlu. Konečně! Vlasy mi čechrá lehký vánek a skrz prsty mohu vidět zelenou hradbu stromů.Listy se tetelí větrem a lačně plním plíce čerstvým vzduchem. Koruny se zelenají a ptáci cvrlikají.Takže zima se ještě drží zpátky.. ačkoliv... tohle vypádá spíše na jaro.Něco je spatně a budu si o tom muset promluvit s ostatními.
Prioritou je však zjistit kde to jsem. Rozhlédnu se a ani mě nepřekvapí, když zahlédnu Freona jak se zas vrtá v zemi a stopuje či co. Ponechám ho v jeho práci a užívám si pocit znovuzrození.
Zřejmě jsme na nějaké mýtině uprostřed většího hvozdu. Uspořádání kamenů nasvědčuje tomu,
že se nacházíme na nějakém kultovním místě. Od pohledu moc často užívaného.
Posadím se a se zavřenýma očima posloucham zurčící potůček.
Můj odpočinek však přerušil neznámý příchozí - stařec důstojného vzevření. Než ho Freon odpálkoval tak se nám snažil říci něco o tom, že máme ihned odejít. Jeho slova o posvátném místě mě však zaujala a jal jsem se studování run na starodávných mohylách. Nevím kolik času uběhlo a vyrušil mě něčí hlas. Opět ten dědek.. Původně jsem mu nechtěl věnovat pozornost a pokračovat ve svém bádání. Jemné zavrčení jsem však považoval za rozumný důvod se otočit.
Tentokrát vypadal o něco vážněji a určitě s tím měly něco společného tři velcí vlci po jeho boku.
A co bylo nejhroší- Freona nebylo nikde vidět. Mohl bych ho nějak uchlácholit a získat více času na prozkoumání tohoto místa.Jak probíhala debata, druid dostával stále větší vztek a počasí se uměrně tomu zhoršovalo.Trochu jsme znejistěl, když se poprvé zablýsklo. Změna směru větru podala i velmi duvěryhodnou informaci o Freonově lokaci. Jemný vlčí čuch vedl s touto hraničářovou vlastností válku, což se projevilo jako současné cuknutí této chlupaté trojice. Radši jsem se vydal probudit Freona spícího pod nedalekým stromem, abych zabránil zbytečnému konfliktu. Evidentně jsem kvůli mračnům plným vody myslel iracionálně.
Asi v půlce cesty ke kraji lesa se strhl nečas jaký jsem dříve nezažil. Padaly kapky jako pěst a ani přirovnání k padajícím trakařům nebylo na místě. Kolem se tříštila jedna vodní koule za druhou a po pár vteřinách jsem si připadal jako nějaká ryba. Sotva jsem se pomocí magie oddělil od toho kapalného zla, ucítil jsem chvění naznačující příchod zbytku výpravy. Knihovny nevýjímaje. ...
-------------------------------------------------------------
... Freon byl navrchu hned, zatímco já jsem se ještě nejakou tu chvilku brodil rozmoklou půdou.
Podle očekávání tam byli všichni ostatní, ale po druidovi jako by se slehla zem.
Nedivím se mu, ten trpaslík opravdu budí hrůzu.
Bůhvíjak hraničář přesně věděl kde jsme a jak se dostat k nejbližšímu městu(musel jsem si to ověřit) . Vyprovodil nás však neuvěřitelný jev. Na palouk si to šinulo množství všemožných breberek a jiné havěti. To však nebylo všechno, neboť se postupně přidávali větší a větší tvorové. Ani nechci vědět co by nastalo, kdybychom včas neodešli a vrhla se na nás tato lesní domobrana. Né že by to bylo něco horšího než skutečnost.
Freon totiž nasadil opravdu vražedné tempo a ještě si pískal jako na procházce!
Netuším kolik jsme toho ušli než jsem omdlel vyčerpáním, nicméně to musela být tak půlka Tary. Po té dlouhé a vyčerpavající trase jsme konečně dorazili k branám Března .
Stráž nás odmítla vpustit a přes pokusy Arula, Tiberia a Svelonoše Zpařeného jsme museli složit hlavy pod širým nebem.
Byl jsem tak unaven, že mi bylo lhostejné přespat před hradbami.
Ráno jsme se konečně dostali do města. Nepříjemnou kontrolou totožnosti však neprošel náš světlodržící společník. Na slunci ho stejně nepotřebujeme, takže to nijak neřeším.
Bůhví jak o s ním dopadne. Přidal jsem se k Freonovi zařídit nocleh v nějakém slušném hostinci.
Po ubytovaní v se vydáváme společně s mistrem trpaslíkem najmout nějakou menší loď na cestu do Pětiveží. Teoreticky bychom mohli ušetřit, pokud stejným směrem popluje v nejbližší době jiná loď a domluvíme společnou přepravu. Po Ellion se dozajista nebudeme plavit sami.
Proč potřebujeme nějaký glejt? To se již člověk nesmí svobodně pohybovat?
Nějak ho však získáme. Muž se kterým jsme jednali, nám však prozradil páky na oprávněného uředníka. Jednání s ním opět nechám na Tiberiovi, má to v krvi.
Na cestě z přístavu jsme se setkali se skupinkou do železa zakutych trpasliku což nevěstilo nic dobrého. Jejich vůdce (odhaduji podle velikosti zbraně) se dal s Tiberiem hned do řeči a já začal rychle uvažovat o zámince k odchodu.Bezprostředně po návrhu zapití jejich shledání jsem měl jasno, že je čas se ztratit. Z chladného přístavního vzduchu mi sice nebylo nejtepleji, ale ohřeji se radši jinde. Bujaré trpasličí pitky nemám zapotřebí. Koktavě jsem ze sebe vypravil, že musím jít a nevnímaje trpasličí pokřikování jsem se spěšně vzdálil. Toho dne jsem již Tiberia nespatřil.
-------------------------------------------------------------
Na druhého dne po neválné snídani jsme se opět střetli. Jevil sice známky kocoviny, ale tvrdil, že vše zařídil.Zamyslel jsem se co tak mohl zařídit v opileckém opojení a udělal si určitou představu. Asi poplujeme na voru sestaveném ze soudků, které vychlemtal.
Loďka na kterou mířil prstem podobným klobáse splnila má očekávání. Taková malá rybářská bárka, do které se sotva vejde pětice lidí , nedopluje ani na protější břeh.
"Ne tahle, ta za ní" bránil se trpaslík. Zaostřil jsem dále na devěnou hradbu, kterou jsem původně považoval za protější dům. "Páni" vyklouzlo mi a se zakloněnou hlavou pozoroval plavidlo nemalých rozměrů.
Hrůza! Z té vody všude brzo zešílim. Raději bych zase bežel s Freonem než tohle.
Raději zůstanu zavřený ve své kajutě než dorazíme na místo.Nedokážu se vůbec soustředit.
Konečně jsem se opět dostal k tomu abych si napsal své poznámky. Během cesty z Pětivěží se mi nedostalo času. Když jsme poprvé opět zhlédli klášter, nevěřili jsme, že najdeme živou duši.
Nečekané se však stalo skutečností. Zase jsme se sešli se Svadhistánou. A ta nejen že pro nás měla překvapení, ale dokonce tři. A jaké!
Její dětičky trochu povyrostlya pěkně se vybarvily. Dceruška "Veverka" se zdá jako hezká zlatovlasá holčička. Možná až na to ucho..
Brahmán vyrostl trochu moc. Vousů má jak pan Tiberius a ví toho snad víc než já.
No a poslední do třetice Opruz ..nebo to byl Opus?.. je kapitola sama pro sebe. Plesnivá barva, místy nahnívání a tendence pojídat lidské maso nepatří mezi dětské vlastnosti.
Svadhistána nám však důrazně vysvětlila, že kdybychom ho odstranili, tak by s ní byli ještě větší problémy, než když ho vezmeme s sebou.
V klášteře jsme kvůli Freonovi a vysvěcení museli ještě čekat nějaký ten pátek a tak jsem měl dost času na své studium. Do odjezdu směrem na Pětivěží se toho jinak mnoho neudálo.
Loď jsme díky jejím rozměrům v přístavišti dlouho nehledali. Horší to však bylo s kapitánem, který byl hledán nějaký čas v okolních putykách. Nakonec byl vyloven z krčmy u Zlatého kraba a ještě dnes vyplouváme. Doufám, že tahle hrůzyplná cesta po kapalném zlu nebude moc dlouhá.
-------------------------------------------------------------
Co se děje? Co je to za hluk?! Proč tu všichni tak zděšeně pobíhají? Juraj Květek vylezl ze své kajuty a pomalu se prodírá mezi námořníky ven z podpalubí. Všechno je trochu rozmazané. Kapitán energicky ukazuje na pravobok i levobok a řve rozkazy. Uvízli jsme snad? S tak velkou lodí je to docela možné. Střela zabořená do stěžně však situaci vysvětluje.Piráti! A rovnou dvě lodě, sice nejsou tak vélké, ale i tak jsou naložené nezanedbatelnou dávkou smradu, alkoholu, dentalních problémů a pečlivě ostřených zbraní. Tou dobou jsou však i ostatní na povrchu lodi a zjišťují co se děje. Trpaslík se začal nažhavovat a Arul si stoupnul k pravoboku a kasá si rukávy. 'To chci vidět, bude na ně mluvit dokud nudou neusnou?' pomyslel si. .. Jako by do něj hrom uhodil 'Heh, možná ti theurgové přece jen dokážou, nebo minimalně díry do dřeva jim jdou.' Lapkům nejspíš také došlo, že ta díra nemusí být jen v lodi a dali se na ústup."Kouknu se na tu druhou" pravil Juraj a pro sebe se usmál. Zavřel oči a opakoval slova, která vyslovil již tolikrát. Vnímal ten užásný pocit proudění energie a soustředil na střed lodi.Zlotřilci se nevědomky osudu pomocné bárky dále přibližovali s usměvem na tváři ve vidině bohaté kořisti. " Rozsekékame je chlapy! Musej vézt něco fakt drahýho, když se nevzdali jako všici, he?" "Jasný, pořádně si nadujem kapsy haha" Povzbuzeni žačali nahazovat první háky.Sbíral sílu a koncentroval ji dokud to nevěděl jistě. "Teď!"Mezi utočníky vyšlehl několikametrový plamen, který ihned zapálil staženou plachtu a do všech směrů začalo rychle vyvěrat žhnoucí magma nešetřící ani věci, ani pobudy.Před plameny trávicí vše bylo jedinnou zachranou skočit do vody a snažit se dostat k lodi, na niž už ti rychlejší vylezli po provazech. Ustupuje před hrdlořezy pronesl "Taborák se odkladá, máme potíže..".Vtom je srazil na zem mohutný řev přehlušující veškeré okolní zvuky. Juraje nevyjímaje."Co to sakra bylo?" držel se na hlavu a hodil pohled na trpaslíka. "Tož slabé to bólo. Trochec by sme hókly a včíl by sralbotky padaly jak špičoušky po škopku."Ozbrojená posádka lodi se již seřadila na palubě připravena chránit cestující.Bylo však už pozdě. Cestující ochránili posádku.Pár přeživších s námi putovalo v řetězech až do Minkoru kde byli předáni spravedlnosti.
