Drdůjný fond

Ó, zdravím.

Založil jsem pro potřeby drdůjného fondu transparentní účet u Fio Banky, a.s.

Důvody založení účtu u této společnosti rád vysvětlím osobně, neváhejte se na mě obrátit. Transparentnost nám zaručuje jednou provždy pořádek a možnost supervize od širé drdůjné společnosti. Každý si bude moci zkontrolovat jak je na tom, jestli už "zaplatil" či nikoli. A jak jsou na tom ostatní. Samozřejmě také budeme mít přehled o tom, jestli tento účet netuneluji a zda je využíván v souladu s naší dohodou.

Číslo účtu 2500090443 / 2010, náhled do něj skrze vyhledávání na http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/bankovni-ucty/transparentni-ucet/vypis-transparentnich-uctu

(tato funkce bude zpřístupněna po připsání první stokoruny na účet)

Navrhuji určit si specifické symboly, podle kterých se budeme identifikovat. A hrr, můžeme rozjet placení příspěvků :)

Bolku, můžeš osvětlit částku a periodu? Jsem si jist že si ji všichni nepamatujeme jasně.

Zápis z drdůje

V Prokletí časů

Nastal čas, kterému se říká bezčasí. Mnoho z toho, co bylo, již není takové. Na staré pořádky se nedá již spolehnout. Naopak nové skutečnosti vyvstaly v novém světle a ukázaly svou tvář na Asterionu. Celý svět je v pohybu. A ve víru těchto událostí je unášena i družina Arula Nexuse z Boševalu, ctihodného Orlího poutníka; Freona, rytíře z Bačerné; tajemné Amnie aj tak Toš,trpaslíka Tiberia Sarkena, čaroděje Juraje Květka, mírumilovné Svadhistány či dalších zajímavých osobností, které měly tu čest, či snad smůlu, že se této skupině dobrodruhů připletli do cesty. Od posledních zpráv pocestných, kronikářů, potulných bardů i hraničářů se podařilo kronikáři sepsat do archivu několik stručných řádků.

Poslední zprávy zastihly nás kdysi dávno, před časem v Lese padajících stínů při velkých nebezpečenstvích, které hrozily tamnějšímu klášteru boha Poutníka. Rovněž na pozadí těchto událostí přely se tehdy dva tamnější rody o převahu nad tímto krajem. Nicméně přítrž těmto událostem učinily skutečnosti mnohem vyššího rázu. Generál Orlích poutníků, Blažidar Oplacný se vydal s ohrmonou armádou z Pětivěží, aby předešel chystanému skřetímu vpádu do hájemství Svobodných měst. V těchto chvílích však družina dobrodruhů za velmi vypjatch okolností mizí z klášterní knihovny kamsi do podzemí, kde se snaží stíhat pravděpodobného strůjce většiny potíží spojených s klášterem – temného a mocného Gubrucha.

Tohoto strašného zplocence temných sil se družině dařilo pronásledovat klášterním podzemím, které se ukázalo jako zapomenutá sbírka božských pamětihodností po celé sedmnáctce. Ó bohové, jaké krásné divy a památky, avšak i nebezpečenství a úklady zde číhaly. Podzemí bylo v pravdě úžasné a mnoho dobrých předmětů podařilo se odtud jako dary přinésti. Žel, Gubruchovi se podařilo uprchnout. Ovšem stopa vedla do Minkoru. Zde i díky již ukotvenému a vřelému přátelství s jistým Hi Jung Ilem se podařilo navázat dobrého spojení s kupcem Sigurdem, který nabízí prakticky zdarma skoro to nejlepší ubytování ve městě. Heslo nad branami zní „Jednota v rozmanitosti“, což toto sídlo do posledního dechu naplňuje. Ovšem i zde se odehrál takřka smrtelný zážitek s již zmíněným Gubruchem. Velmi krušné časy, zde proběhly. Avšak co podařilo se, snad díky vřelým kontaktům onoho štědrého kupce a zvláště jeho protřelého poocníka Hi Jung Ila se podařilo dostat téměř do lůna Bílé Pagody (sklepení tamní magické školy). Za pomocí zjištěných indicií a zkušeností světa znalého kupce Sigurda se podařilo přijít na zoubek určitým hlubším souvislostem kolem vaší družiny. Iljan Pojče, reinkarnovaný císař kdysi korunovaný vládce všech skřítků nyní ožil v těle jednoho z vás. I dle slov z prastarých již trouchnivějících traktátů je otázkou volby a možnosti, že on, s pomocí svých blízkých snad má šanci zastavit vzrůstající moc strašlivého zla; zla, které jako choroba je rozséváno přes nic netušící bezbranná a prostá skřítčí obydlí; nákaza, která jako vřed, šíří své zlo po celém zlatém lese. Tato temnota a zlo jest spojeno s jednou osobou. Její jméno je Zin Zaar, někdy též nazývaný Zanzibar.

Za jistých praktik se vám podařilo přesunout se do obleženého Tarosu. Ano, situace ve svobodných městech, jakož i v celém okolí byla v pohybu. Blažidarova vojska na tažení po lesích naháněla skřety ze svých předsunutých pevnůstek, aby ochránila Pětivěží i široké okolí před již chysaným útokem. Zatím však za poněkud nepevného velení, které přílišná otevřenost a rovnostářsví Orlích poutníků přinesla, stalo se to, že byl obležen Taros. Ano, hlavní město, bašta Svobodných měst, nyní téměř nechráněné hraje o vlastní přežití. To je dluh za rozletnou hru, kterou Orlí poutníci rozjeli. Nyní se jejich země oddělily ve tři části – Pětivěží a Les Padajících stínů pod vedením Blažidara Oplacného; Březno, Vysoký roh a přilehlé vesnice kontrolující tok Ellionu a nakonec třetí byl Taros s nejbližším okolím. Ano, krušné a velmi těžké časy nastaly pro rovnost a svobodu...

Družině Arula Nexuse se však podařilo zjistit, co vede k možnému poražení Zin Zaara a jak by mohli případně zasáhnout do nepříznivého běhu světa, který s jeho příchodem výrazně naklonil karty na stranu temna. Je potřeba jedniné. Získat a najít bájné skřítčí srdce, Dáje!

To je ukryto kdoví kde. Ovšem co je zřejmé, jisté indicie by mohli poskytout ti, kteří byli u toho, když Dáje bylo zakleto a znepřístupněno světlu světa. Je mezi nimi i ten přítel Svadhistány, jakýsi Čou Tao. Ale mimo něj i řada význačných dalších osobností, které se podílely na klatbě Dáje, skřítčího srdce, klíče k osudu tohoto národa…:

Li Maj Wu (Skřítčí mudrc a filosof, umělec, šedý skřítek)
„Si ad naturum vives, numquam eris pauper; si ad opiniones, numquam dives." - Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý; pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.“

Čchun Weng (skřítčí theolog, ekumenista, prorok, šedý skřítek)
„Jsou okamžiky — je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin — kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.“
Baj Li (skřítčí magik, psycholog, horský skřítek)
„Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.“
Čou Tao (psionik, léčitel a teoretik přírodních věd, lesní skřítek)
“Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.“
Kwanga (zaříkávačka, zpěvačka, čarodějka, lesní elfka)
“… život je životem jen v rozhodování, ne v čekání, v tom, že někam přijdeme včas a že tam přijdeme ze svobodné vůle. Svobodná vůle, svobodné rozhodnutí je největší nepřítel slabochů a svatoušků.“
Ixavadra (kouzelnice, verithrianka)
“Svými myšlenkami si formujeme vrstvu našeho světa.“
Nuačakl (asarijský kantelun, hrdina okřídleného hada, asarijec)
“Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.“


Gnorr Talberin (alchymista, hrdina Merna, horský trpaslík)
“(Právo je) souhrn podmínek, za nichž lze libovůli jednoho spojit s libovůlí druhého pod obecným zákonem svobody.“
Šmajda Brlíček (bard, hobit)
„Jediná věc stačí k triumfu zla, když dobří lidé nedělají nic.“
Tuaranfar er Daerlen – Rilond (šlechtic, filantrop, hraničář, potomek arvedanského rodu – člověk)
“Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přes závoj spravedlnosti, a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za závojem spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“
Indroxis Taeptegor - Nový Amir (šlechtic, theurg, vědec, vynálezce, člověk)
“Víra zahrnuje mnoho pravd, které si zdánlivě odporují… Víra ovšem říká něco, co neříkají smysly, netvrdí však opak toho, co ony vnímají; je nad nimi, ne proti nim.“
Velký Bizon (šaman, prorok, živlový mág, divoch)
“Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí, a už přináší něco jiného, co také odnese.“

Manuel Tego El Ňahfas (diplomat, hraničář, hrdina Poutníka, hevren)
„Svobodu můžete vyměnit za cokoli, ale nikdy to nebude dobrý obchod.“

Nuže a tak započalo krušné putovnání družiny Zlatým lesem. Potkali jste spoustu zajímavých roztodivných osobností, snad jen co dle zkazků hodných zaznamenání, že málem shořel na popel Jasný Svit. Snad to, že Zar Linkiho čepičky opět přicházejí do módy. Snad i to, že se vám podařilo veškerých možných nástrach překonat a dostat se tak až k samotnému Čchun Wengovi, kteréhož jste potkali díky svému angažmá ve svatyni Bdících v Albireu. Zde po mnohých a velmi krvavých lázních a snahách o vloupání se do ejjich svatyně, vzal na svá bedra úděl nejstatečnější Tiberius Sarken. I tímto prošel iniciačním rituálem, který zvládnou nemnozí. A tak jste mohli vyrazit do Rilondu, aby dílo vaše bylo završeno a od Čhnun Wenga získali jste první indicii vedoucí ke skřítčímu srdci. Přislíbil vám ji, pokud se vám podaří zachránit věřící z jeho svatyně v nyní obleženém Rilondu. A tak se statní nebojácní dobrodruhové vydali na cestu, via, via...

Skrz nebezpečenství, jehož plné jsou Zelanské vrchy a zvláště nyní ona hrůzou skrápěná krajina Mučanska, již hyzdí ozvěny války ve větru. Skrz smrt a zmar. Na sklonku léta, kdy vinice obtěžkány révou, ale nemá je kdo sklidit. Vylidněné vesnice, namísto pastýřských ohýnků jen doutnající trosky. Rabování, havekáři, potulní a zkrachovalí proroci, stín nad krajinou. I v tomto trpkém čase z celé družiny před Rilondem, zůstali jen dva. Tiberius Sarken prý hrdinně padl před přívalem barbarských divých jezdců, když máchal svou ohromnou sekerou. I Amnia jak má ve zvyku, někde se nenápadně vytratila do dálek. I snad toho tajemného mordýře, prý assasina, co skrýval se ve vinohradu, zalehl nějaký ten padlý vlk. I co s Jurajem Květkem se stalo? Snad jen bohové vědí, zdali teď někde nerozdělává oheň v zelanských vrších. Zkrátka a jistě, v motlitbách setrvali jedině dva druhové Freon a Arul, to když poutníka žádali o radu, kterak se vydat dál. I ve své cestě osaměli...

Před Rilondem

I kdesi v dálkách vinula se cesta, cesta mezi úrodnými vinicemi. Tam v údolí mezi kopci kdysi stávala vinařská vesnička. I Khar aby to spral. V tuto dobu v ďolíku u jednoho domu jen jeden muž z krumpáčem opřeným o rameno v ruce měl lebku. Plivl na ni, lehce ji otřel hardou a zadíval se kamsi k nebi. „Jó, tak bych si chtěl taky žít.“ I toho muže Freon s Arulem vyzpovídali, žel nebylo to nic moc radostného, ba ani nadějného. Raději než na jeho rady, dali na Freonům neochvějný instinkt. To znamenalo, že se dostanou do obleženého Rilondu ze severu, od Bílých útesů. Po cestě však narazili v jednom lesíku na jakýsi podezřelý srub. Zajísté šlo o nějakou Zanzibaarovu kulišárnu, jelikož i přes veškeré Freonovo odloupávání tamní chaloupky ze všech stran se tomu nejhoršímu nevyhnuli. Arul z toho měl opravdu v gatích naděláno, ale nutno podotknout, že to vše se ctí včas stihl. Nakonec byli svědky Zin Zaarova posla, který samotného Arula ocejchoval znamením smrti.

Za závojem stínů

I ze srubu propadli se oba naši hrdnové kamsi, kde není snad ani těla, kde pouze vládne vnímání naše, emoce, kde krajina přelévá se sama mezi sebou. I tam potkali starého známého, Gorina. I spatřili, kterak v tomto roztodivném světě, jako améba vše kvete, zvadá a neustále se mění. Těžko však psát o těchto zážitcích. Snad ještě bylo příliš brzy, než aby tito dva stanuli před soudem pána Soudce. Protože světem vnějším i vnitřním, snad i v nás vede mnoho cest, ke stolci Lamiusově nedošli, neb i na radu jednoho Poutníka jali se vzít zkratku.

Z Rilondského dění

Toho večera dostal Druharet Čepička při své práci poněkud překvapen. Na Rilondském hřitově toho času bylo nějak rušno. Tedy to by snad ani tolik nevadilo, ale z krypty v hrobce, kterou zrovna obstarával se začaly ozývat jakési hlasy. Snad jako by ty hlasy byly slyšet ze samotného sarkofágu...

…......................

U Rybářky měli toho dne na veliké dřevěné vyhlídkové terase nad Durenem svého obvyklého hosta, pána z Aegrenu. Menu si dal jako obvykle, snad jen lanýžový krém vynechal a oproti tomu si dal trochu více quinakotského likéru. A co bylo zvláštní, namísto toho, aby pozoroval, kterak se dobyvatelé města šikují na přilehlých kopcích a ládují své obléhací stroje, zaujal ho prostý rybář. Ano, kousek, snad 10-15 metrů od vyhlídkové terasy v tomto nejistém čase, seděl v poklidu trpělivý rybář. Snad tu byl proto, aby dokresloval tu podivnou atmosféru, snad proto, aby polichotil Rybářce v jejím jménu, či snad proto, že čekal až některý z hostů, kousek jídla mu hodí? Kdoví...

…....................

„Pane, dostalo se nám velmi naléhavé a nepříjemné zrávy. Hrobka Vaší tetičky Amálie je zřejmě vykrádána nějakými lapky, určitě se na hřbitově něco děje!“ Muž si čichnul chvíli k poháru s vínem, jakoby se na chvíli zastavil čas. Snad jakoby mu měl dát tu energii a ráznost v rozhodnutí... „Bertolde, připrav koně, ihned jedem.“ Velitel strážných chvíli zaváhal. „Ale pane, situace ve městě je velmi vážná. Lidé okolo rabují, v ulicích je kdejaká cháska a jen tak na koni, to je poměrně nebezpečné.“ Mladík jakoby povzbuzen starostí svého služebníka jen dodal: „Děkuji Bertolde, že tolik dbáš o mé bezpečí, vždyť víš, jak rád jezdím na koni. Připravte tedy kočár.“

…......................

Město napadli od západu. Nečekaně. V noci. Hevreni. Spousta hevrenů. Stovky jich byly. Ale nikoli na koních, jak jsou zvyklí, ale připlížili se k hradbám a pronikli do města. Celá elfí diaspora byla uchvácena v plamenech. Boje vypukly v ulicích od hřbitova až po univerzitní čtvrť. I tu vysoké trubky zazněly nocí. To v ústrety nepříteli vyjely voje Eldebranských rytířu a valkýr. Z konventu na desítky obrněnců v koních a lesklých zbrojích ukázaly cval svých koní v ulicích vnějšího města.

…......................

„Pane, jak tedy vidíte situaci? Přeci jen, Zemský sněm zasedá za dva aldeny. Pakliže vydržíme, snad by se z toho dalo leccos vytěžit. Ovšem musíme na svou stranu získat několik, řekněme přátel nakloněných naší věci. Rovněž i vy musíte uvážit, kterak a jak vysokou hru chceme hrát. Samozřejmě tu loď od Eldebranů již zařizuji.“ Tu na stoličce v koutě zavrtěl se rybář. „Já prosím půjdu si pro svůj prut, nežli bude pozdě.“ Po chvíli ticha se ozval pán z Aegrenu: „Bertolde, nabij ještě dýmku, nemohu dnes v noci pořádně spát. Mám pro tebe ještě jeden úkol. Mohl bys mi zjistit....“

….......................

„Ty, Freone; myslíš, že je to opravdu nejepší nápad?“ Temnou noc rozčísly snopy jisker za řekou, tam kde se rozkládá Starý Rilond. Oproti záři ohňů byla vidět silueta zlobra, kterak mlátí jakýmsi kmenem do okolních domů. Po starém arvedanském kamenném mostě běžely desítky utečenců z dobývané části města. To ve chvílích, kdy Eldebranští rytíři s velkou slávou vyháněli hevreny pryč z bran, úplně na druhém konci města. „Jasně, kdy jindy, když ne teď! Pojď za mnou,“ jen dořekl a vydal se vstříc utíkajícímu davu aby mezi ním prokličkoval na druhou stranu řeky.

…........................

„Tak co podnikneme?“ přejel zrakem od anální vrtačky, přes masážní lehátko až ke svému druhovi. „Začneme s evakuací tou tajnou chodbou. A nebo přijedeme s lodí. A taky se tu můžeme opevnit a čekat až to přejde,“ opáčil mu s paletou návrhů. „Myslíš, že to někdy přejde, vždyť to jsou skřeti,“ nedůvěřivě mu odpověděl. „Nemám v tom moc jasno, jdu do výřivky.“

….........................

Začalo svítat. Rilond. Perla Západní dálavy, město bojující o svůj další úděl, přivítalo další den. Kronikáři tehdy začali psát 1.Travna 855 k.l. V markraběcím paláci právě začalo krizové zasedání městské rady...

Další drduj pářka

Inu, první pářku dle nového systému máme myslím s úspěchem zasebou. Je tedy nejvyšší čas domluvit se na další. O víkendu padl listopadový termín 5.-7. Osobně s ním souhlasím. Co ostatní, dáme si to?

Chtěl bych touto cestou všechny požádat aby se poohlédli po všech drdůjných pravidlech či jiných materiálech které jsme kdy používali, tedy i mapy starých podzemí, vesnic, hradů, tvrzí a pokud něco takového existuje, tak i zápisů, obrázků a dílčích myšlenek.
Dále pak po mém osobáku, již jsem jej bez úspěchu hledal, tak to prosím zkuste vy.
Pokud někdo objeví pravidla Theurg x Zloděj, tak dejte co nejdříve vědět, bylo by bezpochyby vhodé je do další pářky pořídit.

Z toho vyplývá faha další, tedy příspěvky do drdůjného fondu. Do této chvíle přispěl jen Doudys a to prozatím jen za září.

Další věcí jest zápis od posledního vyvěšeného alespoň k chvíli předcházející víkendovému pařaji. Kdo se jej ujme? Což?

Toť snad prozatím vše

Ej plavačka?

V úterý tento týden v 13 - 14:00 si jdu zaplavat do bazénu v Řečkovicích.
Říkám si, jestli se nechcete někdo přidat? Koupil jsem maxi lupeň a klidně jeden vstup poskytnu.

Mám nové brýle a bohužel jsem teď už delší dobu neplaval.

Přidáte se?

Vokolopriglu

Čas: 1:11:14

Pořadí: 433.

Počet závodníků: 1028

První místo: Lukáš Kourek

Další běžci: mj. Petr Vabroušek, Filip Ospalý, Daniel Orálek

Pocity: Pozemská slast, radost, dobrý směr, smysl toho, co dělám, inspirace, kamarádství, motivace, euforie.

Počasí: zamračeno, nepršelo, rozumná teplota na běh.

Terén: Asfalt, beton, polňačky, solidně tvrdé kopce, obzvlášť ten od cca 9 - 12 Km, klesání.

Převýšení: 40 m

Další akce: půlmaraton v dubnu v Brně, do té doby cokoliv zajímavého

motto:

"When the world is broken into pieces and you see the bottom of your ass, rely on your body and if it's strong enough, it'll hold you up."

Sádka sadebná

Vím, že už máte na tuto sobotu program, bačeři.Přeju fajn pařaj a úspěšnou svadbu.

Kdyby se COKOLIV změnilo s vaším programem, přijďte se podívat k brněnské přehradě.

Závod, který se tam běží, se jmenuje Vokolopriglu a má tyhle parametry:

- oběhnutí Priglu v délce 13,7 Km
- přihlášeno přes 1000 závodníků
- bude asi nehorázně hnusně

Přeju fajn akci a kdyby došlo k nějaké změně, ozvěte se mi.

"When the world is broken into pieces and you see the bottom of your ass, rely on your body and if it's strong enough, It'll hold you up."

DrDůJ!

Na vědomost se připomíná:

15.10. - odpoledne - sraz, rozjíždění paření drdůje
16.10. - dopoledne - odfah na Ondřejovu svatbu
16.10. - poledne - paření na Ondřejové svatbě
17.10. - odpoledne - paření drdůje
18.10. - paření drdůje

Místo ještě není jisté, pokud víte o nějaké propečené lokaci, dejte fahu!

Těšíme se!

PS: všichni jste se již s PJ na osobní schůzce pobavili o budoucnosti pařbingu?