Tak se nám to zpařává a vypadá to, že už brzy bude zas konec roku. K tomu se kotlí pár akcí:
1) Ik hou van Holland
Ej sadajec. Vzprižíte se chlapi (Pepek a Pjetor) a dovaláte, jak už bylo nespočetněkrát řečeno, nebo to schováte za nějakou sadebnou zkotlanost? Mé dny se zde pomalu bllíží ke konci a už pak nebudu mít ani toliko času na pařebné akcaje. Je proto potřeba rozhodně a jasně říct a) zkotlená nicmocaj, navzdory příslibům si to nefahnem
b) ukrutná haluzaj, jak jsme fáhli, tak paříme, domlouváme dopravu, ej
Pepička ať fahá s kýmkoli a jakkoli v libovolném počtu je maximálně vítána. Čím dřív, tím líp. V lednu tad už moc nebudu. To však neznamená, že se nedá dofáhnout, naopak je pařebka, když se to ubytování tady využije. Tak tedy kotlice, budu rád za veškeré příjezdové info. Rád vás tu uvítám.
2)Vrolijk kerstfeest ;-)
Ej pařebka, Vánoce jsou za rohem, toš rád bych pařnul nějakou Rybovku v kostele, jakkoli to vyjde, půlnoční bohoslužbu, případné lehké bačersko vánoční juchy s medovinou a pouštěním obláčků. Vše za účelem vytvoření té správné atmosféry, která se k Vánocům váže.
3) Pařebka kotlevka kulervoucka masivniční Silvestrujcek pařebaj ej drsnostní drdůjec ej napařej kotel frišaj.
V průběhu kotlů se sešlo pár drobných nápadů. Jedna idea byla koncem roku kvalitně a netradičně zapařat drdůj. Zkusit si na chvíli vystoupit z našich klasických rolí a zapařat si něco, co hráčům už delší dobu vrtá hlavou a bojí si to zkusit, protože by si pokazili postavu. Navíc tu byl další nápad na společné strávení některých svátečních, popř. Silvestrovských dní v kruhu bačerském přičemž bychom akčnili něco frišného a netradičního. taktéž bychom neměli máslit nicmocajsky, tedy akce drsnější a i trošku méně zhýčkaná. V tomto všem dohromady mi utkvěla představa toto nějak spojit a ukotlit v jedinou akci. Proto navrhuju roleplayingovou pářku na akcaj v Řece koncem (popř. na přelomu) roku. Ideální délka cca 3 dny. Alternativní možnosti jsou taky otevřené, Pejškov, *101#? Kotel, unikátní možnost komplexní pářky. V prosinci a lednu se totiž k večkerým kotlům zřejmě ani nebude téměř pařat, tedy půjde o velmi temné období, které je třeba prosvětlit nějakou výraznou haluzkou. Toš?
pátek 28. listopadu 2008
úterý 25. listopadu 2008
Další drdůjce
Mno sady. Další drdůje dáváme hned na začátku prosincuje. Co říkáte na 1. 12. v 15:15? Kdo přijde? Haluzka?
pondělí 17. listopadu 2008
Francok back, takže?
Stručně: Francok se brzo nafáhne zpět do Brniska. Docela dost jsem zvědav, jak se mu dařilo, a bylo by frišné, aby jsme neskončili u dvou piv v hospodě.
Už jsem fáhl svůj návrh pařaje na bloggerník, ale evidentně ho většina ani nezaznamenala. Takže, co takhle dát si pařaj opd šestek u mě, 23. listopadůvara? Pářli bysme masisko na grilu a snažili se nepromrznout příliš rychle. Při tom se dá nafáhnout další kotel pařajců.
Anebo, písněte svůj návrh. Bolek, Lojzek, Pannenka, dlouho jsem o vás neslyšel, co si o tom napářnout fah na vítačku Francoka myslíte?
Už jsem fáhl svůj návrh pařaje na bloggerník, ale evidentně ho většina ani nezaznamenala. Takže, co takhle dát si pařaj opd šestek u mě, 23. listopadůvara? Pářli bysme masisko na grilu a snažili se nepromrznout příliš rychle. Při tom se dá nafáhnout další kotel pařajců.
Anebo, písněte svůj návrh. Bolek, Lojzek, Pannenka, dlouho jsem o vás neslyšel, co si o tom napářnout fah na vítačku Francoka myslíte?
pátek 14. listopadu 2008
Poslední šance na online drdůj
Ej kotlice nářezka, dneska je poslední možnost fahu si to intenzivně nakotlit a dát pářku. Poté už to nebude možný až do doby, kdy si to pářnem naživo, což doufám všichni přibačáte aspoň na pařajkuřochalajfah. Teda, ať se nám to vyjasní. Jediná pařaj dnes, časově kdykoli od 14:00 do 22:00 ej sadajka, krátký masivní nezkotlený drdůj. Ej ej?
Jo a cestovačný fah pro Pjetora s Pepkem: vlaky valaj přes noc ČR-Amsterodam za 29 jurců. Kotel akcaj.
Jo a cestovačný fah pro Pjetora s Pepkem: vlaky valaj přes noc ČR-Amsterodam za 29 jurců. Kotel akcaj.
pátek 7. listopadu 2008
„Mnohé s cest, snaží se tě svést“
Váš duchovní život zdá se poklidný. Trávíte čas v motlitbách a rozjímání. Ano, duchovní dobrodružství je tím největším, které některým z vás otevřelo oči, aby viděli netušené cesty. Cestu, která mnohdy znamená cíl. Cestu, kterou následovat, není dílem jen našich kroků, ale celé příčiny událostí, ve kterých hrajeme svou roli. Je proto potřeba opatrně nakročit a nebát se jít. Jít kupředu a vybrat si svoji správnou stezku. Ona ne každá cesta totiž vede tím správným směrem, a už málokterá vede přímo. „Mnohé s cest, snaží se tě svést“, tj. napsáno na portále při vstupu do kláštera. Snad je to tu vytepáno do kamene po mnoho věků. Cítíte, že tato slova mají důležitý a neměnný význam, zvláště i dnes, po letech a věcích, kdy v klášteře cítíte, že čistá cesta, kterou se mnozí snaží následovat a jít, je jakoby něčím ohrožena. Neklid a obavy provází vás. Snad je to vaší citlivostí k víře, třeba je to jen zlé tušení nebo planá obava o krásné a hluboké poznání. Kdoví?
Nejvíce zaměstnán je v klášteře Freon, jež tráví mnoho času v knihovně, rozmluvami s mnichy, nebo i na krátkých cestách, kde si ověřuje své poznání. Mnohdy jej provázíte, jindy musí najít tento dobrodruh svou cestu sám. I ostatním se pomalu otvírá cesta a poznání do říše Finwalura. Nicméně, mezi filosofickými debatami o řádu světa, různých koutech Asterionu, knihách, politice, cestách a filosofii máte čas sami na sebe. Na vlastní rozjímání, výlety a procházky po okolí, drobné škádlení Freona a i na natrénování a docvičení vlastních schopností, které jste v sobě za dobu svých cest probudili, ale neměli čas pořádně procvičit a rozvinout. Často vycházíte i za obchodem do nejbližších vesnic a i Pětivěží, kde dojdete k obchodu s mapami, informacemi a sami na oplátku pak můžete za utrženou protihodnotu pořídit ony výdobytky civilizace, kter si mniši sami nedokáží vyrobit, spíš pro nedostatek času, než vlastní nezájem, nebo nemožnost. Částo pomáháte s hledáním bylin pro tinktury a barvy, které se následně používají na kreslení map, učíte se vnímat, že nejenom svět, který vnímáme smysly je jediným řešením našeho bytí. Jsoucno a existence naší přítomnosti je propletena do dalších duševních úrovní. Učení mnichů dává smysl nejlépe tyto myšlenky dokáže vstřebat Arul. Ale i vám ostatním začíná připadat, že leckterým nevysvětlitelným okolnostem, které se váží k Arulově osobnosti začínáte trošku přicházet na kloub, jakkoli je to pořád složité, nepředstavitelné a vzdálené. Svadhistána začíná pomalu chápat vnímání salů, působení myšlenkových bytostí a proudy emocí, které jsou velmi důležitou podstatou tohoto světa. Ano, vy všichni pomalu přicházíte na netušené. Dané vědomosti vám rozšiřují obzory. Přesto se Athii mnohé dění v klášteře nezdá. Chování některých mnichů je nepřirozené a pozměněné. Její vnitřní šestý smysl ji říká, že v tomto prostředí se nemůže plně oddat duchovnímu rozmítání natolik, jako podlehli její ostatní druhové. Něco se tu děje a to je potřeba vyšetřit.
Les padajících stínů je proslulý neustálým přeléváním sil z jedné strany na druhou a neustálým bojem, je hranicí zmítanou zemí, divočinou a cílem mnohých. Dějí se tu divné a nebezpečné věci. Avšak klášter v nitru tohoto hvozd zdá se oázou klidu a jakoby byl úplně mimo okolní dění. Chráněn vůlí svého boha před nechtěnými vlivy z vnější. Co ale, když někdo tuto bariéru klidu a bezpečí prolomil a nyní se snaží ji úplně složit? Co by asi s klášterem udělaly nečisté ruce skřetů nebo Finwalura nechápajících elfích komand řádících po lese, nebo mají dryády zájem dát zpět lesu, co jeho jest? Kdoví. Třeba jsou tu i jiné zájmy…
Poslední dobou se přihodilo pár divných věcí, často cítíte přítomnost temných sil mnohem blíže, než byste si chtěli připustit, nabývají totiž čím dál větší intenzity. Mniši se chovají leckdy obezřetněji a opatrně se ohlíží po chodbách, jestli je někdo nesleduje. Opat ve své pracovně přivítal podivného hosta Gubrucha s neznámými plány, je z toho teď celý nervózní. I jídlo již bylo posledních pár dnů několikrát připálené. V knihovně se ztratilo pár spisů. Drobný, vkrádavý a potichý zmatek a nedůvěra krade se mezi klidný rutinní život v klášteře. Co to, ale zřejmě to vše přišlo, zdá se, akorát s vámi. Když se projdete venku a vnímáte okolí leckdy dostanete pocit, jakoby jste zahlédli nějaké zlé tvory, stromy jakoby ožívaly, ptáci přestávali zpívat. V klášteře jste chráněni díky ochranným rituálům proti démonům, ďáblům a jiným zlým živlům. Již to však nemusí být stoprocentní. Snad je ve svěcení kláštera nějaká mezera. Třeba v tom má co dočinění vzrůstající moc Temné desítky. Třeba i víra někoho z kláštera není stoprocentní. V klášteru máte věž, do které by bylo dobré to zlo zamknout, že je zde totiž malá uzamykatelná cela. Klášter má knihovnu, blízké studovny, kostelní budovu s kryptou. V jednom komplexu je zároveň i fara, klášter má rajskou zahradu, ubikace pro mnichy a laiky v jenom křídle, pro pocestné v křídle druhém, poslední křídlo je reprezentativní část, kde jsou pracovny a laboratoře. Rozsáhlé sklepení funguje jako skladiště. Přilehlý sad, včelíny, holubník a i pár oveček pasoucích se ve stráni dodávají tomuto klášteru klidnou atmosféru. Jde o velmi pěknou a poměrně zachovalou stavbu, která, kdyby stále v některém z měst, snad by vzbuzovala obdiv mnohých, kteří si cení architektury a poctivé řemeslné práce se smyslem pro detail a uměním hrát si s roztodivnými tvary, aby vypadaly ušlechtile, a přitom vzbuzovaly zájem a obdiv. Zde však uprostřed lesa ve stráni s loukou, sadem a drobnými terénními úpravami naprosto zapadá do krajiny v lůně přírody. Zářez v údolí, mírný svah, ticho a zvuky přírody. To je místo, kde tvoří a žijí mnichové, kteří našli svoji cestu a snaží se po ní jít, i když už jim nohy příliš neslouží.
Kdo klášter obývá
Opat (Dorien): Nejdůležitější postava celého kláštera, řídí jej a vykonává ta nejdůležitější rozhodnutí nutná pro jeho chod. Zároveň je strážcem magické dýky, kterou můžete sbírat některé speciální byliny, aniž by ztratily svoji moc. Této klíce se zde říká „klíč“. Je důležitým rituálním artefaktem z dávných dob, které se v klášteře přechovávají po generace. Opat je postarší, ale zato na svůj věk stále energický, charismatický muž. Mnohé z jeho pohnutek často zůstávají skryty. Svou přirozenou autoritou a silnou vůli si dokáže prosadit svou už jenom díky své přítomnosti. Prochozeno má již mnoho a nyní již jeho znavené nohy chtějí spočinout. Zato jeho rozum stále naplno pracuje a jeho přirozená racionalita a pragmatické uvažování jej předurčuje být prvním mužem v klášteře. Tento vede teprve třetím rokem. Právě proto ještě nemá mnoho zkušeností o tomto místu a o mnohé znalosti se rád neváhá zeptat. Sám je velmi moudrým a rozvážným mužem, který nevynáší své soudy příliš rychle. Co dlí v jeho mysli a jaké jsou jeho myšlenky, to těžko dohlédnout. To ví snad jen sám on a Poutník, kterému se s veškerými strastmi svěřuje. Často jej najdete nad spoustou dokumentů ve své pracovně, nebo v rozvážných debatách s ostatními mnichy, jak je podporuje v jejich práci a údělu. Původním povoláním je theurg, ale na druhou stranu respektuje osobní soukromí každého. Chce mít víru v důvěru lidí, proto svého řemesla nezkouší používat příliš často. Když však vyjde najevo nějaká nepravost, je přísným a spravedlivým, i když trošku tvrdým arbitrem. Neváhá pak použít udělení trestu rozjímání ve věži či nějakou opravdu nelichotivou prací. Pokud mají mniši různé osobní strasti, neváhají se obrátit právě na něj. Dorien si tímto způsobem přivydělává i mimo klášter, což ale není příliš časté. Spíš je zde, aby pomohl těm, kteří to potřebují, než aby sám hledal nějaký peníz navíc. Sám naopak mnohé z prostředků neváhá investovat i do společných potřeb místní komunity.
Kaplan (Vilemín): Stejně jako Opat má na starost správný chod a řád kláštera, kaplan je hlavou duchovního života a otázek spojených s vírou. Je největší duchovní autoritou. Pravidelně vede mši. Nejčastěji jej najdete zamyšleného v zakristii dlícího v přemýšlení či modlitbách. Pokud tomu tak není, zrovna rozjímá s ostatními nad různými filosoficko náboženskými aspekty vlastního přesvědčení v poutníka. Je to Salomínův bratr. O jeho smrti ještě neví. Pro vás je to možnost, jak se k němu dostat blíž. Jinak jde o muže v plné síle, který by mohl chodit po krajinách a toulat se cestami, ale zřejmě spatřil svou cestu v usedavé práci kostelních zdí, ticha a rozjímání. Je velmi empatický a rád naslouchá ostatním. Svou autoritou si leckdy nezadá se samotným opatem. Jeho přístup je ale mírnější a více vedený emocemi a hlasem víry, než vyloženě racionálními pragmatickými představami. Jeho živlem je společnost. To je i jeden z důvodů, proč by se nemohl pustit osamělé cesty poutníka. Takto raději svoji víru sdílí s ostatními a rád o představách druhých a leckdy i vlastních hovoří dlouhé hodiny. Veškeré aspekty víry a otázky týkající se Finwalura je nejlepší projednat s ním. Je usměvavý, otevřený, ale poněkud pobledlý. To je zřejmě tím, že tráví většinu času vevnitř a na slunce tolik nevychází. Hlavou mu proudí tolik myšlenek, že sám se musí zastavit a ty, které vyjadřuje říkat pomalu. Sám totiž už mnohdy myslí na něco jiného. Dal by se jednoduše popsat jako jedna velká řeka a proud myšlenek ovládaných vírou a citem.
Ministrant (Bohoušek): No, těžko říct, zdali má cenu tuto osobu nějak dále popisovat. Myslím, že jeho jméno a pozice ministranta už sama o sobě leccos prozrazuje. Bohoušek je zkrátka fakt děsný číslo. Je to rošťák a nezbeda každým coulem. Kde může, tu vyvede nějakou drobnou neplechu či lumpárnu. Často mu je kumpánem v podobných taškařicích i pomocník zahradníka Julián. Proto vždy, když má někdo v jídle moc koření, nebo uklouzne zničehonic na chodbě, všichni už vědí, na koho to můžou svést. On i Bohoušek ale má své dobré stránky. Mimoto, že je roztěkaný a potřebuje neustále nějaké povyražení se jeho hyperaktivita projevuje kladným směrem. Stará se o veškeré svíčky v kostele, o louče a osvětlení na chodbách. Promazávání luceren a správa modlitebních knížek, to je vše jeho starost. Neřkuli, že mnoho času tráví i po venku při cestách a hledáních bylin, kde je vydatnou pomocí i alchymistovi. Ví mnohé, leč informace si zatím nedokáže pospojovat dohromady. Je ale schopným hochem, který pod uličnickou maskou skrývá v zásadě dobré srdce. To prokázal i při lońském požáru fary, kdy díky jeho velkým zásluhám byl oheň uhhašen dříve, nežli se mohl rozšířit. Chvíli na místě neposedí, láká ho dobrodružství a debaty kolemjdoucích poutníků o dalekých krajích. Jako sirotka se jej řád ujal a začal jej vychovávat již od jeho šesti let. Nyní tento mladík již brzy začne odpočítávat kolik měsíců mu zbývá do plnoletosti, aby se mohl vydat do světa a poznat krásy putování s holí a brašnou do nekonečných dálek.
Laik (Talarant): Zamlklý muž, který má místo jedné nohy dřevěnou protézu. Okolnosti, za kterých přišel o svou nohu jsou zřejmě veřejným tajemstvím, avšak nikdo vám jej nechce sdělit, jelikož toto si musíte vyslechnout prvně z jeho podání. On je však uzavřený a malomluvný. Tato událost mu zřejmě změnila v jeho životě mnohé. Často tedy přemýšlí o životě, hodnotách, lidech i bohu. Jeho myšlenky mnohdy letí daleko do jiných světů. Pokkud je na něco tázán, odpovídá většinou krátce, stroze, jednoslovně. Na druhou stranu je na něj spolehnutí. Pokud něco slíbí, můžete to již brát jako hotovou věc. Proto je jistou zárukou v konání kaplana Vilemína a roztržitého Bohouška. Dění okolo sebe velmi analyzuje a mnohdy stráví i pár hodin nerušen ostatními v pozadí, aby mohl sledovat debatu ostatních. Sám si již prožil mnohé. Snad jej v životě i několik věcí zklamalo. Jediné, čeho se stále drží, to je víra a rozvážnost.
Prefekt (Gerber): Prakticky založený, schopný stařík. Jeho elán a vitalita by mnohé překvapil. Sám bez jakékoli pomoci vaří každodenně prakticky celému klášteru, což není legrace, jelikož jde dohromady o dvacet lidí. Proto má v oku každodenní malé představy ostatních o jejich jídle, o tom, jak a kolik je čeho potřeba a nakolik vše zkombinovat, aby nebylo žádných zbytků a vše se spotřebovalo. Kupodivu mu to opravdu s velikou přesností velmi přesvědčivě vychází. V oku má i přesnou dávku ingrediencí, které jsou potřeba na přípravu kterého jídla. Sám velmi zručně a rychle dokáže bez mrknutí oka naporcovat velké kusy masa, stejně, jako pečlivě s vášní šoulet malé knedlíčky do polévky. Na to, jak je neustále v kontaktu s jídlem ani není tlustý. Sám po kuchyni naběhá ve velmi slušném tempu poměrně dost. Někdy i více, když si musí dojít sám do sadu či do sklepa pro případné ingredience. Ve volném čase, kterého opravdu nemá nazbyt rád chodí běhat. Má už vyzkoušených několik lesních stezek, kde si utužuje kondičku. Zdraví, to je jeho hlavní životní krédo. Proto velmi dbá na pohyb i dobré složení jídelníčku pro dobrý rozvoj a chod kláštera. Pro veškerou tu zaneprázdněnost se zásobováním, vařením a přípravami je tento člověk spíše světského rázu. Ovšem respekt k bohu má stále.
Knihovník (Chavier): Velmi starý, brýlatý šedivý a občas poněkud nerudný či nevrlý stařík. To je místní knihovník, který se stará o úctyhodný fond více než čtyř tisícovek svazků. K tomu nepočítaně dalších spisů, dokumentů map i jiných listin a zkazků. Má o nich velmi dobrý přehled a každý kousek mu již několikrát prošel rukama. O knihy pečuje se stejnou něhou, jako by to byly jeho vlastní děti. Nedopustí, aby někdo s umaštěnýma rukama na knihu šáhnul, nebo knihu vynášel někam ven, navíc třeba v dešti, to je absolutně nepřípustné. I proto je mnohdy skoro nemožné si některé knihy od něj půjčit absenčně. Mnoho mnichů to ví, a tak má raději vysezený důlek ve studovně, kde mohou v klidu pod dohledem knihovníka potichu nahlížet do tajů literatury. Chavier je taktéž znalý mnohých jazyků. Obstojně ovládá mnohé ze základů arvedanštiny, rozumí elfštině, skřítčímu jazyku i několika skřetím frázím. Raději než s lidmi, tráví čas se svými knihami. Získat si jeho důvěru je opravdu obtížný kousek. Jde totiž o velmi nedůvěřivého chlapíčka.
Ponocný (Ďula): Postarší kulhající zjizvený barbar, který se opírá o svou hůl, jako hlavní jistotu ve svém životě. Původem je až ze Severních plání na Lendoru. Ačkoli neumí mnoho číst a brko na psaní by svými mohutnými prsty asi rozdrtil, nejde o žádného tupého pacholka. Sám vyznává, že i život sám je studnicí poznání. Z knih a vědomostí jiných má velký respekt. Snad i proto, že toliko neumí číst, je mu povolen bez omezení i přístup do tajné části knihovny. Prošel už nejedním dobrodružstvím a poutník mu mnoho pomohl. Díky němu našel vždy tu správnou cestu, jak z které patálie ven. Když celý klášter ulehne, dbá o bezpečnost na chodbách, venku aby se zvěř nezatoulala hlídá, zdali se někde neobjeví nezvaný host. Přes den pak povětšinou spí a odpočívá jak už v houpacím křesle v knihovně, tak v síti na nádvoří, v rohu, který směřuje k sadu. Rád poslouchá různé příběhy a sám leckdy překvapí i svými zajímavými postřehy. Je bystrý, ale poněkud pomalejší.
Zahradník (Prokop): Zkušený starý muž, který by chtěl být stále pod hvězdnou oblohou si na stáří svůj sen plní prací v sadě, přilehlých lukách, sklenících a práci s přírodou. Původem hraničář se zálibou ve flóře se nyní naplno věnuje okopávání záhonů, zásobování kuchyně tím, co je zrovna potřeba. K ruce má i dva pomocníky, kteří mu nemalou měrou pomáhají. Jeho tělo je již chabé a znavené. Sám by rád ještě jednou naposled podnikl nějakou velkou výpravu. Často ale skončí u snů. Na starost má případné jízdy povozem do nejbližší civilizace, aby mohl nakoupit nějaké ingredience pro obohacení jídelníčku mnichů. Také obstarává zajištění stezek pro zvěř v nejbližším okolí lesa. Leckdy i jej chytí někdy lovecká vášeň. Sám ale má velký respekt k přírodě a její rovnováze, proto loví jen potřebné kusy, které se občas přemnoží.
Zahradnický učeň (Julián): Mladý jinoch z Pětivěží, říká se, že je nemanželským synem knihovníka Chaviera. Kdoví, co ten za svých mladých let prováděl za zálety? Julián je ale šikovný mladík, atletické postavy, štíhlého a vypracovaného těla. Mnohé dívky by na něm oči mohly nechat. I on by zřejmě nechtěl své zájmy omezit pouze na víru v Poutníka. Přeci jen je ale trošku ostýchavý a nezkušený. Jde o ochotného chlapce s jiskrou v oku. Často se nechá přesvědčit Bohouškem k nějaké rošťárně. Protože ale vystupuje velmi slušným a odměřeným dojmem, vina často padne akorát na Bohouška. Vždy, když je potřeba vypomoci při nějakých těžších pracech, staříci si rádi zavolají právě Juliána na výpomoc. Ač nejvíce času tráví v sadu a sklenících či při obhlídce cest v lese. Mnohdy si jej zavolají i do kuchyně, kde pomáhá s různými úkoly, které již starý prefekt nestihne. Nepřemýšlí tolik nad budoucností, snaží se užít si dneška. Někdy jej ale přepadnou zaječí úmysly. Přeci jen mezi tolika starými mnichy a bez děvčat, to je opravdu těžké.
Zahradnický pomocník (Talbot): Nahluchlý, skoro nevidící a nemotorný stařík, který se kolébá ze strany na stranu, chraptí, kýchá a na vše si věčně stěžuje, to je Talbot. Nervy má trošku pocuchané a proto dal zavděk s nabídkou klidného staří ve zdech kláštera, kde se za pravidelné pomoci opata Doriena dává dohromady. Jeho léčebnou kůrou je péče o stádo oveček, sypání slípkám a vybírání holubníku. Leckdy se zastaví i ve skleníku, kde nějakou t bylinu zalije a půdu prokypří. Finwalur je pro něho respektovanou osobností, ale víře zřejmě zcela nepropadl. Sám má v obličeji lehké cukání. To zřejmě pramení z jeho doposud nevyrovnaného duševního stavu. Lehce se rozčilý, je totiž poněkud vznětlivý. Od knihovníka dostal výjimku a jednu knihu si mohl vypůjčit i mimo zdi knihovny. Tu pak neustále nosí s sebou jako talisman a nikomu ji nechce ukázat. Je zapřisáhlý vegetarián.
Probošt (Lucius): Příjemný, otevřený starý muž. Jeho moudrost a vstřícnost se mísí s jeho sympatickým a optimistickým přístupem k životu. Téměř vždy jej najdete usměvavého jak vesele kreslí mapy, nebo i svým učňům vypráví příběhy o dalekých krajích, které právě zanáší svými štětci na pergamen. Jeho trpělivost nezná mezí. Již tolikrát se vylil inkoust a různé vzácné tinktury na ručně dělaný pergamen, či dovážený miamský papír. On však má jasno, kde jsou jeho hodnoty. Proto i když pečlivý, nepřikládá věcem takový význam, jako lidem. Každého se snaží vyslechnout a sám se snaží pochopit mnohé z toho,co mu celý život utíkalo. Oženil se, ale zřejmě věnoval svoji lásku špatné ženě, která poté, co jej obrala o poslední měďák, nechala jít z vlastního domu pryč. I sám, neustále ve víře v člověka, vydal se na cesty, až jej osud přivál sem. Kdysi býval umělcem a měl vlastní ateliér, proto zde v klášteře dostal za úkol odpovědnou a důležitou práci kreslíře map.
Kreslířka (Anna): Jemná mladá žena, s tenkým hláskem, pevnými boky. Přirozeně krásná. O své přitažlivosti sama moc dobře ví. V klášteře plném mnichů těchto svých zbraní dokáže mistrně využít. Tak nějak mezi řádky, jste již vyčetli, že za nevinným obrazem čisté dívky se skrývá nespoutaná a bezbřehá těžko ukojitelná vášeň. Tato mladá žena je podle všeho nenasytnou nymfomankou. Mnozí z mnichů této její vlastnosti rádi využívají. Žádný z mnichů by si však nedovolil k něčemu takovému veřejně přiznat. Letmé pohledy mnohých však o lecčems vypovídají. Proto je tato žena leckdy trošku ospalejší a méně pozorná, než by se normálně slušelo. S ženskou pečlivostí však kreslí detaily v mapách s opravdovou chutí a citem pro tu nejmenší podrobnost.
Kreslíř (Jindra): Zamyšlený a vždy zasněný kluk, který žije více ve svých ideálech a představách, než řádu kláštera a životě ve zdejším. Pokud se jej na něco zeptáte, je to, jakoby jste jej probudili ze snu. Sám má plno představ o budoucnosti. Často se zasní a poté snadno překreslí půl kontinentu doprostřed oceánu. Je nejmladším členem v řadách kláštera. Jeho otec o něj po smrti své ženy neměl zájem a proto jej předal do kláštera na výchovu. Zde se Jindra naučil číst i psát, nyní spíše vybarvuje již nakreslené mapy. Rád se někdy přidá k Bohouškovi s Juliánem, avšak na jejich důvtip a vyřídilku zatím ještě nestačí. Ve svém životě má obrovské plány. Jak je ale naplnit, to zatím moc netuší. Čeká, že u to třeba řekne některý z proroků poutníka.
Alchymista (Branald): Moudrý, rozvážný a zachmuřený travič. Lektvary, různé tinktury, odvary a byliny, to je jeho celoživotní vášeň. V tomto oboru definitivně propadl celým svým zájmem. Jeho nadšení pro jakýkoli profesní aspekt je neuvěřitelné. Pracuje téměř bez ustání. Pokud tedy zrovna nespí. Jídlo mu mnohdy musí ostatní mniši nosit do jeho laboratoře, aby vše stíhal. Zaneprázdněný dokáže ve své pracovně být zavřen bez přestání snad i pár aldenů v kuse. Je klasickým příkladem workoholika. Mimo svou práci již mnoho koníčků nemá. S ostatními se dokáže bavit především na pracovní a pokud možno vědecké úrovni. Mladé osazenstvo nevidí moc rád, protože ti si z něj často tropí žerty. Sám ale dokáže pomocí lektvarů neuvěřitelné. Ke své práci však téměř nikoho nepustí. Jde o poměrně samotářského člověka. Potřebujete-li namíchat nějaké barvy, uvařit lesní lektvary, masti, odvary, či cokoli podobného, Branald je tou osobou nejpovolanější.
Řádový Mnich (Artur): Vetchý stařík, který se ke stáru z diecéze v Pětivěží přesunul do poněkud klidnějšího okolí tohoto kláštera uprostřed lesů. Jeho čestnou funkcí je práce hrobníka. Moc za práci už nezabere, proto právě kope jeden hrob do foroty. Kdoví, zdali jej někdo nebude snad už brzy potřebovat? Jinak tento stařík tráví většinu času okolo knihovny a kuchyně.
Řádová sestra (Benicie): Starší elegantní dáma, která taktéž má za sebou mnoho prochozených mil. Většinu svého času dlí v rajské rajské zahradě, kde pečuje o místní květiny. Často naslouchá zvukům přírody, ptáků a vanoucího větru. Příroda sama jí poskytuje cestu, které ona naslouchá. Taktéž ji velmi často najdete v hlubokém zamyšlení a spletitých rozhovorech s kaplanem. Sama se snaží pochopit propojení harmonie přírody a osobní cesty k bohu.
Řádový mnich (Kratidlak): Tento poutník usedl do kláštera teprve nedávno. Jeho oblíbenou činností je vysedávání na lavičce před klášterem. Vyhřívat se na sluníčku a dívat se přitom do hlubokých hvozdů a dálek. Takové jsou podzimní dny na sklonku života tohoto muže. S pomalou rozvážností a jistotou přistupuje ke každodenní rutině a řádu. Sám je zručným řemeslníkem a proto ve volném čase vyřezává opravdu krásné vycházkové a chodecké hole.
Řádová sestra (Josefína): Tato mniška řádu poutníka zaujme všechny ostatní na první pohled tím, že je slepá. Sama zrak kdysi ztratila, všem s tímto handicapem se brzy naučila žít. Dnes velmi zručně pracuje u šicího stavu. Ačkoli slepá, sama má velký přehled o dění v okolí. Pomalu se šine po chodbách kláštera se svou holí a jakoby zázrakem jí vede snad sám Finwalur. Taktéž je tím, kdo dbá na hygienu a ošacení osazenstva kláštera. Ráda se dívá do slunce, protože pak i vidí kousky oranžové, což jí přináší nesmírnou radost.
Laik Finwalura (Janoš): Bývalý hraničář, který vstoupil do zdí kláštera teprve letos na jaře. V minulosti zřejmě provedl něco nepěkného, čehož zřejmě velmi lituje a nyní se snaží dojít správné cesty v pokání a hledání boha. Zasvěcení do učení Poutníka mu vzhledem k jeho zaměření přišlo jako nejlepší a nejbližší možnost. Pokud je třeba vykonat různé výpravy do okolního lesa, je Janoš první, na koho se oči ostatních mnichů obrátí. Perfektně zná okolní krajinu. On sám totiž prodal svůj dům v nedaleké vesnici Hradsko. Jednotlivé zkratky, lesní chýše, místa na pozorování – jejich znalost - to je jeho nezastupitelná doména.
Laik Finwalura (Galendor): Tento Gorův kněz a rytíř je čestným následovníkem svého pána. Na svých dlouhých cestách a v boji však již sám leckdy s povděkem přijal blahosklonnou pomoc od samotného Poutníka. I to jej jalo vydat se do kláštera a nechat se zasvětit do tajů tohoto učení. Společně s Janošem a Freonem tak tvoří trojici učedníků, kteří naslouchají novým znamením,která jim byla doposud skryta. Dobrodružství ducha je jedno z nejhlubších a nejkrásnějších. To leckdy zahlédnete i v jeho očích, které se zajiskří, když zmíníte jméno Gora či Finwalura.
Cestář (Albert): Vážený hobití chlapík, který má okolo sebe neustále spoustu různých hejblátek a vylepšováků. Je tím, kdo maluje stezky, udává jim značky a stará se, aby tyto značené stezky byly průchozí. Společně se svým parťákem přišli spočinout a nabrat nových sil do kláštera před třemi dny. Potřebují nabrat další barvivo, ale i jiný materiál pro své cesty. Také jsou pěkně znaveni z dlouhého putování, proto si plnými doušky užívají místní lázně, knihovny a jiných výdobytků, které jim život na cestě neumožňuje. Albert jje z celé dvojice určitě tím povídavějším a rozvernějším. Sem tam rád přidá k dobru nejednu historku. V klášteře tak pocit z nadcházející pochmurné atmosféry spíše svou přítomností rozptyluje.
Cestář (Christián): Štíhlý půlelf ve středním věku. Když vystoupí společně ve dvojici s Albertem, vypadá to opravdu poněkud pitoreskně. On zdá se, ale nedá na svého parťáka dopustit. Sám občas až křečovitě drží svou hůl a často vyhlíží do dálky, jako by čekal na příchod bouřky. Mnoho času věnuje péči o svého oslíka, který nese oběma cestářům podstatnou část jejich vybavení. Jeho mrštné šlachovité tělo prozrazuje, že je trénován k nejrůznějším úkolům a v mžiku by dokázal tasit dýku dřív, než by jiní stihli jenom okem mrknout. Často pokukuje i po kreslířce map Anně. Jinak se spíše drží stranou života místní komunity.
Pak klášter samozřejmě obývají i vaše maličkosti, jejichž popis snad dodávat není nutno. Smradlavý Freon, mazaná Athia, bylinkami unešená Svadhistána, zamyšlený Arul… To vše na sklonku léta, kdy již začalo opadat první listí ze stromů. Začal traven…
Nejvíce zaměstnán je v klášteře Freon, jež tráví mnoho času v knihovně, rozmluvami s mnichy, nebo i na krátkých cestách, kde si ověřuje své poznání. Mnohdy jej provázíte, jindy musí najít tento dobrodruh svou cestu sám. I ostatním se pomalu otvírá cesta a poznání do říše Finwalura. Nicméně, mezi filosofickými debatami o řádu světa, různých koutech Asterionu, knihách, politice, cestách a filosofii máte čas sami na sebe. Na vlastní rozjímání, výlety a procházky po okolí, drobné škádlení Freona a i na natrénování a docvičení vlastních schopností, které jste v sobě za dobu svých cest probudili, ale neměli čas pořádně procvičit a rozvinout. Často vycházíte i za obchodem do nejbližších vesnic a i Pětivěží, kde dojdete k obchodu s mapami, informacemi a sami na oplátku pak můžete za utrženou protihodnotu pořídit ony výdobytky civilizace, kter si mniši sami nedokáží vyrobit, spíš pro nedostatek času, než vlastní nezájem, nebo nemožnost. Částo pomáháte s hledáním bylin pro tinktury a barvy, které se následně používají na kreslení map, učíte se vnímat, že nejenom svět, který vnímáme smysly je jediným řešením našeho bytí. Jsoucno a existence naší přítomnosti je propletena do dalších duševních úrovní. Učení mnichů dává smysl nejlépe tyto myšlenky dokáže vstřebat Arul. Ale i vám ostatním začíná připadat, že leckterým nevysvětlitelným okolnostem, které se váží k Arulově osobnosti začínáte trošku přicházet na kloub, jakkoli je to pořád složité, nepředstavitelné a vzdálené. Svadhistána začíná pomalu chápat vnímání salů, působení myšlenkových bytostí a proudy emocí, které jsou velmi důležitou podstatou tohoto světa. Ano, vy všichni pomalu přicházíte na netušené. Dané vědomosti vám rozšiřují obzory. Přesto se Athii mnohé dění v klášteře nezdá. Chování některých mnichů je nepřirozené a pozměněné. Její vnitřní šestý smysl ji říká, že v tomto prostředí se nemůže plně oddat duchovnímu rozmítání natolik, jako podlehli její ostatní druhové. Něco se tu děje a to je potřeba vyšetřit.
Les padajících stínů je proslulý neustálým přeléváním sil z jedné strany na druhou a neustálým bojem, je hranicí zmítanou zemí, divočinou a cílem mnohých. Dějí se tu divné a nebezpečné věci. Avšak klášter v nitru tohoto hvozd zdá se oázou klidu a jakoby byl úplně mimo okolní dění. Chráněn vůlí svého boha před nechtěnými vlivy z vnější. Co ale, když někdo tuto bariéru klidu a bezpečí prolomil a nyní se snaží ji úplně složit? Co by asi s klášterem udělaly nečisté ruce skřetů nebo Finwalura nechápajících elfích komand řádících po lese, nebo mají dryády zájem dát zpět lesu, co jeho jest? Kdoví. Třeba jsou tu i jiné zájmy…
Poslední dobou se přihodilo pár divných věcí, často cítíte přítomnost temných sil mnohem blíže, než byste si chtěli připustit, nabývají totiž čím dál větší intenzity. Mniši se chovají leckdy obezřetněji a opatrně se ohlíží po chodbách, jestli je někdo nesleduje. Opat ve své pracovně přivítal podivného hosta Gubrucha s neznámými plány, je z toho teď celý nervózní. I jídlo již bylo posledních pár dnů několikrát připálené. V knihovně se ztratilo pár spisů. Drobný, vkrádavý a potichý zmatek a nedůvěra krade se mezi klidný rutinní život v klášteře. Co to, ale zřejmě to vše přišlo, zdá se, akorát s vámi. Když se projdete venku a vnímáte okolí leckdy dostanete pocit, jakoby jste zahlédli nějaké zlé tvory, stromy jakoby ožívaly, ptáci přestávali zpívat. V klášteře jste chráněni díky ochranným rituálům proti démonům, ďáblům a jiným zlým živlům. Již to však nemusí být stoprocentní. Snad je ve svěcení kláštera nějaká mezera. Třeba v tom má co dočinění vzrůstající moc Temné desítky. Třeba i víra někoho z kláštera není stoprocentní. V klášteru máte věž, do které by bylo dobré to zlo zamknout, že je zde totiž malá uzamykatelná cela. Klášter má knihovnu, blízké studovny, kostelní budovu s kryptou. V jednom komplexu je zároveň i fara, klášter má rajskou zahradu, ubikace pro mnichy a laiky v jenom křídle, pro pocestné v křídle druhém, poslední křídlo je reprezentativní část, kde jsou pracovny a laboratoře. Rozsáhlé sklepení funguje jako skladiště. Přilehlý sad, včelíny, holubník a i pár oveček pasoucích se ve stráni dodávají tomuto klášteru klidnou atmosféru. Jde o velmi pěknou a poměrně zachovalou stavbu, která, kdyby stále v některém z měst, snad by vzbuzovala obdiv mnohých, kteří si cení architektury a poctivé řemeslné práce se smyslem pro detail a uměním hrát si s roztodivnými tvary, aby vypadaly ušlechtile, a přitom vzbuzovaly zájem a obdiv. Zde však uprostřed lesa ve stráni s loukou, sadem a drobnými terénními úpravami naprosto zapadá do krajiny v lůně přírody. Zářez v údolí, mírný svah, ticho a zvuky přírody. To je místo, kde tvoří a žijí mnichové, kteří našli svoji cestu a snaží se po ní jít, i když už jim nohy příliš neslouží.
Kdo klášter obývá
Opat (Dorien): Nejdůležitější postava celého kláštera, řídí jej a vykonává ta nejdůležitější rozhodnutí nutná pro jeho chod. Zároveň je strážcem magické dýky, kterou můžete sbírat některé speciální byliny, aniž by ztratily svoji moc. Této klíce se zde říká „klíč“. Je důležitým rituálním artefaktem z dávných dob, které se v klášteře přechovávají po generace. Opat je postarší, ale zato na svůj věk stále energický, charismatický muž. Mnohé z jeho pohnutek často zůstávají skryty. Svou přirozenou autoritou a silnou vůli si dokáže prosadit svou už jenom díky své přítomnosti. Prochozeno má již mnoho a nyní již jeho znavené nohy chtějí spočinout. Zato jeho rozum stále naplno pracuje a jeho přirozená racionalita a pragmatické uvažování jej předurčuje být prvním mužem v klášteře. Tento vede teprve třetím rokem. Právě proto ještě nemá mnoho zkušeností o tomto místu a o mnohé znalosti se rád neváhá zeptat. Sám je velmi moudrým a rozvážným mužem, který nevynáší své soudy příliš rychle. Co dlí v jeho mysli a jaké jsou jeho myšlenky, to těžko dohlédnout. To ví snad jen sám on a Poutník, kterému se s veškerými strastmi svěřuje. Často jej najdete nad spoustou dokumentů ve své pracovně, nebo v rozvážných debatách s ostatními mnichy, jak je podporuje v jejich práci a údělu. Původním povoláním je theurg, ale na druhou stranu respektuje osobní soukromí každého. Chce mít víru v důvěru lidí, proto svého řemesla nezkouší používat příliš často. Když však vyjde najevo nějaká nepravost, je přísným a spravedlivým, i když trošku tvrdým arbitrem. Neváhá pak použít udělení trestu rozjímání ve věži či nějakou opravdu nelichotivou prací. Pokud mají mniši různé osobní strasti, neváhají se obrátit právě na něj. Dorien si tímto způsobem přivydělává i mimo klášter, což ale není příliš časté. Spíš je zde, aby pomohl těm, kteří to potřebují, než aby sám hledal nějaký peníz navíc. Sám naopak mnohé z prostředků neváhá investovat i do společných potřeb místní komunity.
Kaplan (Vilemín): Stejně jako Opat má na starost správný chod a řád kláštera, kaplan je hlavou duchovního života a otázek spojených s vírou. Je největší duchovní autoritou. Pravidelně vede mši. Nejčastěji jej najdete zamyšleného v zakristii dlícího v přemýšlení či modlitbách. Pokud tomu tak není, zrovna rozjímá s ostatními nad různými filosoficko náboženskými aspekty vlastního přesvědčení v poutníka. Je to Salomínův bratr. O jeho smrti ještě neví. Pro vás je to možnost, jak se k němu dostat blíž. Jinak jde o muže v plné síle, který by mohl chodit po krajinách a toulat se cestami, ale zřejmě spatřil svou cestu v usedavé práci kostelních zdí, ticha a rozjímání. Je velmi empatický a rád naslouchá ostatním. Svou autoritou si leckdy nezadá se samotným opatem. Jeho přístup je ale mírnější a více vedený emocemi a hlasem víry, než vyloženě racionálními pragmatickými představami. Jeho živlem je společnost. To je i jeden z důvodů, proč by se nemohl pustit osamělé cesty poutníka. Takto raději svoji víru sdílí s ostatními a rád o představách druhých a leckdy i vlastních hovoří dlouhé hodiny. Veškeré aspekty víry a otázky týkající se Finwalura je nejlepší projednat s ním. Je usměvavý, otevřený, ale poněkud pobledlý. To je zřejmě tím, že tráví většinu času vevnitř a na slunce tolik nevychází. Hlavou mu proudí tolik myšlenek, že sám se musí zastavit a ty, které vyjadřuje říkat pomalu. Sám totiž už mnohdy myslí na něco jiného. Dal by se jednoduše popsat jako jedna velká řeka a proud myšlenek ovládaných vírou a citem.
Ministrant (Bohoušek): No, těžko říct, zdali má cenu tuto osobu nějak dále popisovat. Myslím, že jeho jméno a pozice ministranta už sama o sobě leccos prozrazuje. Bohoušek je zkrátka fakt děsný číslo. Je to rošťák a nezbeda každým coulem. Kde může, tu vyvede nějakou drobnou neplechu či lumpárnu. Často mu je kumpánem v podobných taškařicích i pomocník zahradníka Julián. Proto vždy, když má někdo v jídle moc koření, nebo uklouzne zničehonic na chodbě, všichni už vědí, na koho to můžou svést. On i Bohoušek ale má své dobré stránky. Mimoto, že je roztěkaný a potřebuje neustále nějaké povyražení se jeho hyperaktivita projevuje kladným směrem. Stará se o veškeré svíčky v kostele, o louče a osvětlení na chodbách. Promazávání luceren a správa modlitebních knížek, to je vše jeho starost. Neřkuli, že mnoho času tráví i po venku při cestách a hledáních bylin, kde je vydatnou pomocí i alchymistovi. Ví mnohé, leč informace si zatím nedokáže pospojovat dohromady. Je ale schopným hochem, který pod uličnickou maskou skrývá v zásadě dobré srdce. To prokázal i při lońském požáru fary, kdy díky jeho velkým zásluhám byl oheň uhhašen dříve, nežli se mohl rozšířit. Chvíli na místě neposedí, láká ho dobrodružství a debaty kolemjdoucích poutníků o dalekých krajích. Jako sirotka se jej řád ujal a začal jej vychovávat již od jeho šesti let. Nyní tento mladík již brzy začne odpočítávat kolik měsíců mu zbývá do plnoletosti, aby se mohl vydat do světa a poznat krásy putování s holí a brašnou do nekonečných dálek.
Laik (Talarant): Zamlklý muž, který má místo jedné nohy dřevěnou protézu. Okolnosti, za kterých přišel o svou nohu jsou zřejmě veřejným tajemstvím, avšak nikdo vám jej nechce sdělit, jelikož toto si musíte vyslechnout prvně z jeho podání. On je však uzavřený a malomluvný. Tato událost mu zřejmě změnila v jeho životě mnohé. Často tedy přemýšlí o životě, hodnotách, lidech i bohu. Jeho myšlenky mnohdy letí daleko do jiných světů. Pokkud je na něco tázán, odpovídá většinou krátce, stroze, jednoslovně. Na druhou stranu je na něj spolehnutí. Pokud něco slíbí, můžete to již brát jako hotovou věc. Proto je jistou zárukou v konání kaplana Vilemína a roztržitého Bohouška. Dění okolo sebe velmi analyzuje a mnohdy stráví i pár hodin nerušen ostatními v pozadí, aby mohl sledovat debatu ostatních. Sám si již prožil mnohé. Snad jej v životě i několik věcí zklamalo. Jediné, čeho se stále drží, to je víra a rozvážnost.
Prefekt (Gerber): Prakticky založený, schopný stařík. Jeho elán a vitalita by mnohé překvapil. Sám bez jakékoli pomoci vaří každodenně prakticky celému klášteru, což není legrace, jelikož jde dohromady o dvacet lidí. Proto má v oku každodenní malé představy ostatních o jejich jídle, o tom, jak a kolik je čeho potřeba a nakolik vše zkombinovat, aby nebylo žádných zbytků a vše se spotřebovalo. Kupodivu mu to opravdu s velikou přesností velmi přesvědčivě vychází. V oku má i přesnou dávku ingrediencí, které jsou potřeba na přípravu kterého jídla. Sám velmi zručně a rychle dokáže bez mrknutí oka naporcovat velké kusy masa, stejně, jako pečlivě s vášní šoulet malé knedlíčky do polévky. Na to, jak je neustále v kontaktu s jídlem ani není tlustý. Sám po kuchyni naběhá ve velmi slušném tempu poměrně dost. Někdy i více, když si musí dojít sám do sadu či do sklepa pro případné ingredience. Ve volném čase, kterého opravdu nemá nazbyt rád chodí běhat. Má už vyzkoušených několik lesních stezek, kde si utužuje kondičku. Zdraví, to je jeho hlavní životní krédo. Proto velmi dbá na pohyb i dobré složení jídelníčku pro dobrý rozvoj a chod kláštera. Pro veškerou tu zaneprázdněnost se zásobováním, vařením a přípravami je tento člověk spíše světského rázu. Ovšem respekt k bohu má stále.
Knihovník (Chavier): Velmi starý, brýlatý šedivý a občas poněkud nerudný či nevrlý stařík. To je místní knihovník, který se stará o úctyhodný fond více než čtyř tisícovek svazků. K tomu nepočítaně dalších spisů, dokumentů map i jiných listin a zkazků. Má o nich velmi dobrý přehled a každý kousek mu již několikrát prošel rukama. O knihy pečuje se stejnou něhou, jako by to byly jeho vlastní děti. Nedopustí, aby někdo s umaštěnýma rukama na knihu šáhnul, nebo knihu vynášel někam ven, navíc třeba v dešti, to je absolutně nepřípustné. I proto je mnohdy skoro nemožné si některé knihy od něj půjčit absenčně. Mnoho mnichů to ví, a tak má raději vysezený důlek ve studovně, kde mohou v klidu pod dohledem knihovníka potichu nahlížet do tajů literatury. Chavier je taktéž znalý mnohých jazyků. Obstojně ovládá mnohé ze základů arvedanštiny, rozumí elfštině, skřítčímu jazyku i několika skřetím frázím. Raději než s lidmi, tráví čas se svými knihami. Získat si jeho důvěru je opravdu obtížný kousek. Jde totiž o velmi nedůvěřivého chlapíčka.
Ponocný (Ďula): Postarší kulhající zjizvený barbar, který se opírá o svou hůl, jako hlavní jistotu ve svém životě. Původem je až ze Severních plání na Lendoru. Ačkoli neumí mnoho číst a brko na psaní by svými mohutnými prsty asi rozdrtil, nejde o žádného tupého pacholka. Sám vyznává, že i život sám je studnicí poznání. Z knih a vědomostí jiných má velký respekt. Snad i proto, že toliko neumí číst, je mu povolen bez omezení i přístup do tajné části knihovny. Prošel už nejedním dobrodružstvím a poutník mu mnoho pomohl. Díky němu našel vždy tu správnou cestu, jak z které patálie ven. Když celý klášter ulehne, dbá o bezpečnost na chodbách, venku aby se zvěř nezatoulala hlídá, zdali se někde neobjeví nezvaný host. Přes den pak povětšinou spí a odpočívá jak už v houpacím křesle v knihovně, tak v síti na nádvoří, v rohu, který směřuje k sadu. Rád poslouchá různé příběhy a sám leckdy překvapí i svými zajímavými postřehy. Je bystrý, ale poněkud pomalejší.
Zahradník (Prokop): Zkušený starý muž, který by chtěl být stále pod hvězdnou oblohou si na stáří svůj sen plní prací v sadě, přilehlých lukách, sklenících a práci s přírodou. Původem hraničář se zálibou ve flóře se nyní naplno věnuje okopávání záhonů, zásobování kuchyně tím, co je zrovna potřeba. K ruce má i dva pomocníky, kteří mu nemalou měrou pomáhají. Jeho tělo je již chabé a znavené. Sám by rád ještě jednou naposled podnikl nějakou velkou výpravu. Často ale skončí u snů. Na starost má případné jízdy povozem do nejbližší civilizace, aby mohl nakoupit nějaké ingredience pro obohacení jídelníčku mnichů. Také obstarává zajištění stezek pro zvěř v nejbližším okolí lesa. Leckdy i jej chytí někdy lovecká vášeň. Sám ale má velký respekt k přírodě a její rovnováze, proto loví jen potřebné kusy, které se občas přemnoží.
Zahradnický učeň (Julián): Mladý jinoch z Pětivěží, říká se, že je nemanželským synem knihovníka Chaviera. Kdoví, co ten za svých mladých let prováděl za zálety? Julián je ale šikovný mladík, atletické postavy, štíhlého a vypracovaného těla. Mnohé dívky by na něm oči mohly nechat. I on by zřejmě nechtěl své zájmy omezit pouze na víru v Poutníka. Přeci jen je ale trošku ostýchavý a nezkušený. Jde o ochotného chlapce s jiskrou v oku. Často se nechá přesvědčit Bohouškem k nějaké rošťárně. Protože ale vystupuje velmi slušným a odměřeným dojmem, vina často padne akorát na Bohouška. Vždy, když je potřeba vypomoci při nějakých těžších pracech, staříci si rádi zavolají právě Juliána na výpomoc. Ač nejvíce času tráví v sadu a sklenících či při obhlídce cest v lese. Mnohdy si jej zavolají i do kuchyně, kde pomáhá s různými úkoly, které již starý prefekt nestihne. Nepřemýšlí tolik nad budoucností, snaží se užít si dneška. Někdy jej ale přepadnou zaječí úmysly. Přeci jen mezi tolika starými mnichy a bez děvčat, to je opravdu těžké.
Zahradnický pomocník (Talbot): Nahluchlý, skoro nevidící a nemotorný stařík, který se kolébá ze strany na stranu, chraptí, kýchá a na vše si věčně stěžuje, to je Talbot. Nervy má trošku pocuchané a proto dal zavděk s nabídkou klidného staří ve zdech kláštera, kde se za pravidelné pomoci opata Doriena dává dohromady. Jeho léčebnou kůrou je péče o stádo oveček, sypání slípkám a vybírání holubníku. Leckdy se zastaví i ve skleníku, kde nějakou t bylinu zalije a půdu prokypří. Finwalur je pro něho respektovanou osobností, ale víře zřejmě zcela nepropadl. Sám má v obličeji lehké cukání. To zřejmě pramení z jeho doposud nevyrovnaného duševního stavu. Lehce se rozčilý, je totiž poněkud vznětlivý. Od knihovníka dostal výjimku a jednu knihu si mohl vypůjčit i mimo zdi knihovny. Tu pak neustále nosí s sebou jako talisman a nikomu ji nechce ukázat. Je zapřisáhlý vegetarián.
Probošt (Lucius): Příjemný, otevřený starý muž. Jeho moudrost a vstřícnost se mísí s jeho sympatickým a optimistickým přístupem k životu. Téměř vždy jej najdete usměvavého jak vesele kreslí mapy, nebo i svým učňům vypráví příběhy o dalekých krajích, které právě zanáší svými štětci na pergamen. Jeho trpělivost nezná mezí. Již tolikrát se vylil inkoust a různé vzácné tinktury na ručně dělaný pergamen, či dovážený miamský papír. On však má jasno, kde jsou jeho hodnoty. Proto i když pečlivý, nepřikládá věcem takový význam, jako lidem. Každého se snaží vyslechnout a sám se snaží pochopit mnohé z toho,co mu celý život utíkalo. Oženil se, ale zřejmě věnoval svoji lásku špatné ženě, která poté, co jej obrala o poslední měďák, nechala jít z vlastního domu pryč. I sám, neustále ve víře v člověka, vydal se na cesty, až jej osud přivál sem. Kdysi býval umělcem a měl vlastní ateliér, proto zde v klášteře dostal za úkol odpovědnou a důležitou práci kreslíře map.
Kreslířka (Anna): Jemná mladá žena, s tenkým hláskem, pevnými boky. Přirozeně krásná. O své přitažlivosti sama moc dobře ví. V klášteře plném mnichů těchto svých zbraní dokáže mistrně využít. Tak nějak mezi řádky, jste již vyčetli, že za nevinným obrazem čisté dívky se skrývá nespoutaná a bezbřehá těžko ukojitelná vášeň. Tato mladá žena je podle všeho nenasytnou nymfomankou. Mnozí z mnichů této její vlastnosti rádi využívají. Žádný z mnichů by si však nedovolil k něčemu takovému veřejně přiznat. Letmé pohledy mnohých však o lecčems vypovídají. Proto je tato žena leckdy trošku ospalejší a méně pozorná, než by se normálně slušelo. S ženskou pečlivostí však kreslí detaily v mapách s opravdovou chutí a citem pro tu nejmenší podrobnost.
Kreslíř (Jindra): Zamyšlený a vždy zasněný kluk, který žije více ve svých ideálech a představách, než řádu kláštera a životě ve zdejším. Pokud se jej na něco zeptáte, je to, jakoby jste jej probudili ze snu. Sám má plno představ o budoucnosti. Často se zasní a poté snadno překreslí půl kontinentu doprostřed oceánu. Je nejmladším členem v řadách kláštera. Jeho otec o něj po smrti své ženy neměl zájem a proto jej předal do kláštera na výchovu. Zde se Jindra naučil číst i psát, nyní spíše vybarvuje již nakreslené mapy. Rád se někdy přidá k Bohouškovi s Juliánem, avšak na jejich důvtip a vyřídilku zatím ještě nestačí. Ve svém životě má obrovské plány. Jak je ale naplnit, to zatím moc netuší. Čeká, že u to třeba řekne některý z proroků poutníka.
Alchymista (Branald): Moudrý, rozvážný a zachmuřený travič. Lektvary, různé tinktury, odvary a byliny, to je jeho celoživotní vášeň. V tomto oboru definitivně propadl celým svým zájmem. Jeho nadšení pro jakýkoli profesní aspekt je neuvěřitelné. Pracuje téměř bez ustání. Pokud tedy zrovna nespí. Jídlo mu mnohdy musí ostatní mniši nosit do jeho laboratoře, aby vše stíhal. Zaneprázdněný dokáže ve své pracovně být zavřen bez přestání snad i pár aldenů v kuse. Je klasickým příkladem workoholika. Mimo svou práci již mnoho koníčků nemá. S ostatními se dokáže bavit především na pracovní a pokud možno vědecké úrovni. Mladé osazenstvo nevidí moc rád, protože ti si z něj často tropí žerty. Sám ale dokáže pomocí lektvarů neuvěřitelné. Ke své práci však téměř nikoho nepustí. Jde o poměrně samotářského člověka. Potřebujete-li namíchat nějaké barvy, uvařit lesní lektvary, masti, odvary, či cokoli podobného, Branald je tou osobou nejpovolanější.
Řádový Mnich (Artur): Vetchý stařík, který se ke stáru z diecéze v Pětivěží přesunul do poněkud klidnějšího okolí tohoto kláštera uprostřed lesů. Jeho čestnou funkcí je práce hrobníka. Moc za práci už nezabere, proto právě kope jeden hrob do foroty. Kdoví, zdali jej někdo nebude snad už brzy potřebovat? Jinak tento stařík tráví většinu času okolo knihovny a kuchyně.
Řádová sestra (Benicie): Starší elegantní dáma, která taktéž má za sebou mnoho prochozených mil. Většinu svého času dlí v rajské rajské zahradě, kde pečuje o místní květiny. Často naslouchá zvukům přírody, ptáků a vanoucího větru. Příroda sama jí poskytuje cestu, které ona naslouchá. Taktéž ji velmi často najdete v hlubokém zamyšlení a spletitých rozhovorech s kaplanem. Sama se snaží pochopit propojení harmonie přírody a osobní cesty k bohu.
Řádový mnich (Kratidlak): Tento poutník usedl do kláštera teprve nedávno. Jeho oblíbenou činností je vysedávání na lavičce před klášterem. Vyhřívat se na sluníčku a dívat se přitom do hlubokých hvozdů a dálek. Takové jsou podzimní dny na sklonku života tohoto muže. S pomalou rozvážností a jistotou přistupuje ke každodenní rutině a řádu. Sám je zručným řemeslníkem a proto ve volném čase vyřezává opravdu krásné vycházkové a chodecké hole.
Řádová sestra (Josefína): Tato mniška řádu poutníka zaujme všechny ostatní na první pohled tím, že je slepá. Sama zrak kdysi ztratila, všem s tímto handicapem se brzy naučila žít. Dnes velmi zručně pracuje u šicího stavu. Ačkoli slepá, sama má velký přehled o dění v okolí. Pomalu se šine po chodbách kláštera se svou holí a jakoby zázrakem jí vede snad sám Finwalur. Taktéž je tím, kdo dbá na hygienu a ošacení osazenstva kláštera. Ráda se dívá do slunce, protože pak i vidí kousky oranžové, což jí přináší nesmírnou radost.
Laik Finwalura (Janoš): Bývalý hraničář, který vstoupil do zdí kláštera teprve letos na jaře. V minulosti zřejmě provedl něco nepěkného, čehož zřejmě velmi lituje a nyní se snaží dojít správné cesty v pokání a hledání boha. Zasvěcení do učení Poutníka mu vzhledem k jeho zaměření přišlo jako nejlepší a nejbližší možnost. Pokud je třeba vykonat různé výpravy do okolního lesa, je Janoš první, na koho se oči ostatních mnichů obrátí. Perfektně zná okolní krajinu. On sám totiž prodal svůj dům v nedaleké vesnici Hradsko. Jednotlivé zkratky, lesní chýše, místa na pozorování – jejich znalost - to je jeho nezastupitelná doména.
Laik Finwalura (Galendor): Tento Gorův kněz a rytíř je čestným následovníkem svého pána. Na svých dlouhých cestách a v boji však již sám leckdy s povděkem přijal blahosklonnou pomoc od samotného Poutníka. I to jej jalo vydat se do kláštera a nechat se zasvětit do tajů tohoto učení. Společně s Janošem a Freonem tak tvoří trojici učedníků, kteří naslouchají novým znamením,která jim byla doposud skryta. Dobrodružství ducha je jedno z nejhlubších a nejkrásnějších. To leckdy zahlédnete i v jeho očích, které se zajiskří, když zmíníte jméno Gora či Finwalura.
Cestář (Albert): Vážený hobití chlapík, který má okolo sebe neustále spoustu různých hejblátek a vylepšováků. Je tím, kdo maluje stezky, udává jim značky a stará se, aby tyto značené stezky byly průchozí. Společně se svým parťákem přišli spočinout a nabrat nových sil do kláštera před třemi dny. Potřebují nabrat další barvivo, ale i jiný materiál pro své cesty. Také jsou pěkně znaveni z dlouhého putování, proto si plnými doušky užívají místní lázně, knihovny a jiných výdobytků, které jim život na cestě neumožňuje. Albert jje z celé dvojice určitě tím povídavějším a rozvernějším. Sem tam rád přidá k dobru nejednu historku. V klášteře tak pocit z nadcházející pochmurné atmosféry spíše svou přítomností rozptyluje.
Cestář (Christián): Štíhlý půlelf ve středním věku. Když vystoupí společně ve dvojici s Albertem, vypadá to opravdu poněkud pitoreskně. On zdá se, ale nedá na svého parťáka dopustit. Sám občas až křečovitě drží svou hůl a často vyhlíží do dálky, jako by čekal na příchod bouřky. Mnoho času věnuje péči o svého oslíka, který nese oběma cestářům podstatnou část jejich vybavení. Jeho mrštné šlachovité tělo prozrazuje, že je trénován k nejrůznějším úkolům a v mžiku by dokázal tasit dýku dřív, než by jiní stihli jenom okem mrknout. Často pokukuje i po kreslířce map Anně. Jinak se spíše drží stranou života místní komunity.
Pak klášter samozřejmě obývají i vaše maličkosti, jejichž popis snad dodávat není nutno. Smradlavý Freon, mazaná Athia, bylinkami unešená Svadhistána, zamyšlený Arul… To vše na sklonku léta, kdy již začalo opadat první listí ze stromů. Začal traven…
čtvrtek 6. listopadu 2008
Reklama
Ej masisko, nemůžu si pomoct, ale kámoš mi doporučil jeden obchod, z kterýho se mi sedmnáctkrát protočily očiska a dal mně sádku jak bejk. Mají tam veškerý možný haluzačky, ej je to boost až na kuřaj. Od medoviny, přes kuřajce na drdůj! Ej psiska, roleplayingy. Až budu bohatej, všecko jim tam skoupím. No a asi bych měl i náfah, kam investovat společné drdůjné peníze, hned jak budou. Ej? Jo a tak ještě ta adresa, že..: "http://www.fantasyobchod.cz/" Toš si to omrkněte jakou vám to dá sádku.
středa 5. listopadu 2008
DRD klasik
Pondělok, drdůj, normálka, SKYPE, Pepek, pařebka, klasika, pohodaj... Ej ej! Mnišský fahy a drůjský texty kaming sůn.
Pařआजका लाइव! नारोज़निन्य पन्नेंक्य! बूस्ट!
Ej aj haluzaj. Při vší slávě s mým příjezdem a očekávaným drdůjem na živo, kuřajfahem a spojenými haluzancemi se potichu blíží i zvěst, že Pannenka oslaví své narozeniny. Toš aj pařeb náfah, kotle boosty, frišný akce, bychom to mohli nějak bačerně spojit, což? Důležitá je účast, pokud možno všech bačovců i spřízněných duší. Ideální čas jest v nedělcok 23.11. nebo i též v pondělcok 24.11. případná pařebka přes noc je rovněž vítanou možností. Otevřené jsou tedy tyto možnosti a vítány jsou vaše veškeré komentáře, ať se to dá ideálně nafáhnout. Důležité je i promyslet případný flek, kde se bude pařat. Frišné by bylo ofahlat pivisko, kofolaj, masisko či nějaké doprovodné fahy. No a obvzláště kuřaj! Eeeh! Toš ej aj haluzaj, ej nás znaj! Didgeridůjnéé, ej aj pařájskéé. Neúčast nebo zkotlenost není přípustná! Maximajský pařanec na sto kotlů a osm aladinů!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)