Vejlet

Ahoj!

Jak jistě víš, chystáme se na drobnou prosincovou procházku krajinkou. Jak jinak, než kolem Tišnova.

Chceš jít s námi? Pak věz, že zítra v 11:55 vyrážíme vlakem z Brna ve směru na Žďár n. Sázavou, budeme vystupovat na zastávce Níhov. Tam také začíná naše cca 15km putování. Trasa bude lehce náročnějšího charakteru, doporučujeme kvalitní vybavení. Několikrát budeme křížovat říčky a potůčky, nikdo si neodváží odhadnout stav mostků a lávek.

Cíl máme v Tišnově, celý výlet se dá ovšem zkrátit ze dvou míst na cestě, z nichž jezdí vlaky každou hodinu. Spoje jak z těchto míst (Říkonín + Dolní Loučky) tak i z Tišnova do Brna budu mít s sebou, vypsané.

Dejte nám prosím vědět, koho můžeme očekávat na srazu v 11:40 v budově hl. nádr. u stánku Caffe Joy.

Bolek&Verča&Honza

Půlnoční betlémská

Štědrou noc se jako již tradičně můžeme potkat společně na půlnoční, která začíná ve 22 hod. na Mendlově náměstí v bazilice Minor, resp. Chrámu Nanebevzetí panny Marie.
Zde bude příležitost zažehnout si i Betlémské světlo, a s ním ještě chvíli pobýt v družném duchu a kruhu Bačerném. S sebou tedy vezměte i kousek něčeho dobrého z domu, a pojďme si společně nad Brnem zažít Vánoční atmosféru.
S těmi, se kterými se již nestihnu, přeji pěkné, klidné a skromné, leč o to srdečnější Vánoce.

<--->
Update domluvených akcí.
- 29.12. Prosincový výlet. Pěší procházka 7-13km v odpoledních hodinách.

- noc 29./30. 12. a 30.12. do pozdních odpoledních hodin - Fahlební rada. Samotnou FR budeme rozjíždět až od rána. Jako nejpravděpodobnější místo se jeví Pejškov. Akce plynule přejde do slavení konce roku, samotná fahlební rada končí odjezdem některých bačerů ještě 30.12.

- 30.12. - 1.1. oslava konce roku - jako nejpravděpodobnější místo konání se jeví Pejškov.

- 2. - 5. 3. - Lyžovačka na Dolní Moravě. Zájemci plaťte do 15.1. zálohu 500Kč.

Předvánoční vycházka

Vážení přátelé turistiky a degustace

Vážení  a milí turisté
Rok je opět za námi a před námi je další ročník tradičního 
předvánočního  pochodu  "Údolím Bílého potoka" . Akce proběhne v
sobotu  18.12.2009 na trase  Velká Bíteš - Křoví - Šmelcovna -
Veverská Bitýška. Sraz účastníků  v řeznictví U Slámů na náměstí ve
Velké Bíteši mezi 7:30 až 8:00. Odtud se vydáme zasněženým a
zamrzlým údolím  po proudu potoka. Bude to skoro jako na Klondajku. 
Konec akce  kolem 16 hod v hospodě Na Městečku ve Veverské BItýšce.
Odtud autobusem do Brna. 

Těšíme se na hojnou účast. 
Akci pořádá povedený strýček z Pejškova, co pařil na husu ve spolupráci s budoucím tchánem od Vachy. 



Případné dotazy na telefonech: Petr 603251367 a  Honza 602501921

Doprava do Velké Bíteše je možná níže uvedeným autobusem z Brna. 





Bus 729401 101 6 + 
Zastávka Příj. Odj. Pozn. Km   
Brno,,Kyjevská    6:48 101  0   
Brno,,Kurská    6:49 101 x  0   
Brno,,Dunajská    6:52 101  1   
Brno,,Jemelkova    6:53 101 x  1   
Brno,,Skalní    6:54 101  2   
Brno,,Hoštická    6:55 101  3   
Brno,,Tranzitní plynovod    6:56 101 x  3   
Troubsko,,Kovopodnik    6:57 410 x  4   
Troubsko,,Veselka    6:58 410 x  5   
Popůvky,,Vintrovna    7:00 410  6   
Omice,,Kývalka    7:04 410 x  9   
Ostrovačice,,nám.Viléma Mrštíka    7:08 420  13   
Říčany    7:10 420  15   
Říčky    7:14 420  18   
Domašov,,Nový konec    7:16 430  19   
Domašov    7:18 430  20   
Domašov,,cestmistrovství    7:20 430 x  23   
Zálesná Zhoř,,rozc.    7:21 430 x  24   
Lesní Hluboké    7:24 430  25   
Lesní Hluboké,,motel 9 křížů    7:26 430  27   
Přibyslavice,,motorest 9 křížů rozc.    7:27 440 x  28   
Přibyslavice    7:29 440  30   
Velká Bíteš,,cihelna    7:31 440 x  31   
Velká Bíteš,,nám.  7:33   440  32 

Erbovní základy a případní nominanti na rozšířený místodržitelský úřad

ZEMSKÉ DESKY ZÁPADNÍ DÁLAVY

Zemské desky jsou zásadním dokumentem pro správu království. Obsahují zemské zákony, rozhodnutí Sněmíku, rodokmeny šlechtických rodů a hlavně jsou zde zapsány jejich nemovité majetky, vymezeny hranice, jsou v nich zaznamenána léna, která knížata udělují nižším šlechticům i výsledky sporů mezi šlechtici.

Poněkud méně důležitou, ale rozhodně zajímavou součástí Zemských desek je erbovník – tedy vyobrazení a popis erbů jednotlivých rodů. Jako její první část přinášíme erby knížecích a jiných významných rodů, významných měst.

ERBOVNÍ PŘÍLOHA I

Gonduličové z Horního knížectví

V erbu mají zelený čtyřlístek na zlatém poli. Jde o původně zemanský pohanský rod z Vratičského knížectví v Danérii, který zbohatnul těžbou a prodejem železné rudy a jiných kovů. Právě z tohoto majetku financovali svůj pokus o kolonizaci na horním toku Durenu a byli úspěšní. Vratičové je vyvázali z lenní povinnosti k nim a Gonduličové kompletně přesídlili na Taru.

Erb jim byl udělen jejich bývalými lenními pány Vratiči poté, co na lénu, které Gonduličům udělili bylo nalezeno nerostné bohatství. Čtyřlístek značí štěstí a zlaté pole bohatství.

A.1 Jarlebové z Jarlebského knížectví

Jarlebové z Tary jsou vedlejší větví pohanského hraběcího rodu Jarlebů z knížectví Sušac na stejnojmenném ostrově. Milič Jarleb získal díky válečnému štěstí i intrikám knížecí titul a půdu v Poříčí Durenu a tarská větev tak má nyní vyšší postavení, než původní sušacká.

Erb se skládá z rudého srdce na černo – bíle šachovaném poli (sušacká větev má rudé srdce na modro – bíle šachovaném poli a třetí, dnes již vymřelá, větev rodu, měla v erbu zlaté srdce na zeleno – bílém poli). Podle rodové pověsti udělil tento erb prvnímu hraběti Jarlebovi sám král Thalion. Modrá a bílá byly barvy Jarlebského pohanského klanu a srdce bylo vyslouženo prý v bitvě, kde hrabě Jarleb probodl srdce skřetího generála.

Daerlenové z Mučanska

Jsou jednou ze třinácti větví mocného arvedanského rodu. Hlavní větev Daerlenů má v erbu osm zvonků v kruhu (oušky k sobě, srdci ven), prý podle toho, že ještě za časů arvedanského Císařství byli jejich předci zvoníky na císařském dvoře.

Mučanská větev si do svého erbu vzala jen jeden zlatý zvonek na rudém poli a na zvonek umístili rudý vinný hrozen, jako symbol toho, co proslavilo jejich knížectví.

Čerevové z Čereva

Čerevové byli původně keledorským knížecím (pohanským) rodem, který se účastnil vzpoury proti králi a po vítězství královské strany (s podporou kupců a měšťanů) jim byl, stejně jako mnohým dalším, zabaven veškerý majetek, včetně pozemků.

Kníže Čeřín Čerev odešel jako zlomený muž do exilu do Danérie, kde rod vlastnil jednu tvrz a dvě vesnice. Tyto pozemky, nesrovnatelně menší v porovnání s těmi, o které přišli v Keledoru, se na dlouhá léta staly jejich domovem. Až jeho pravnuk Vuk Čerev opět pozvedl rod z prachu, když získal půdu na Taře. Svým způsobem to byl ale i návrat domů, protože Čerevové se před staletími oddělili od danérského rodu Perlakovců.

V erbu mají Čerevové šibeniční vrch, kopec je zelený, nebe modré a šibenice hnědá. Tento motiv odkazuje k rodové pověsti, podle které měl být první kníže Perlakovec (prapředek Čerevů) pověšen skřety. Podařilo se mu ale utéci, zburcovat vzpouru zajatců a ovládnout jeden ze skřetích hradů. Ten si poté ponechal jako svůj majetek a eldebranskou vládnoucí radou mu byl udělen knížecí titul. Perlakovci, od kterých se Čerevové oddělili, jsou již dávno vymřelým rodem.

Ljukanovci ze Tří zubů

Zakladatel tarské větve Ljukanovců, Rys Ljukanovec (v rodině je silná tradice dávat jména podle zvířat) byl druhorozeným synem Sokola hraběte z Tjerice v Marivilském knížectví. Jeho otec ho měl mnohem raději než svého prvorozeného syna Vlka. Neměl ale žádný právní základ pro to, aby mohl Vlka vydědit a proto financoval Rysův pokus o kolonizaci v Poříčí Durenu. Rod to málem zruinovalo, ale kolonizace byla úspěšná a Rys se stal prvním knížetem ze Tří zubů.

V erbu má svinutého hada (s oranžovými a černými pruhy) na zlatém poli. Původní tjerická větev má v erbu stejného hada, jen je na modrém poli a pruhy má zelené a rudé. Mezi oběma větvemi rodu panuje nesmiřitelné nepřátelství, datující se od dob Vlka a Rysa.

Sinwarové z Xentanu

Xentanští byli jednou z osmnácti větví arvedanského rodu Sinwarů. Vymřeli totiž po meči i po přeslici roku 855 k.l. když byl kníže Lyamir er Sinwar s celou rodinou popraven skřety a jeho bratr Iskander zemřel již předtím na hradbách Tevirponu. Zlí jazykové tvrdí, že byl v souboji před hradbami města vykastrován skřetím generálem. 

Sinwarové mají v erbu péřovou korunu, jakou prý za časů arvedanského císařství nosili ve svém úřadě jejich předkové, coby císařští sokolníci. Xentanská větev měla v erbu pouze jedno pírko z této koruny a to sice bílé na modrém poli.O tyto pozemky Sinwarů zřejmě proběhnou ještě mnohé majetkové spory. 

Čerevové ze Zámostí

Syn Vuka Čera Tal získal své vlastní knížecí a založil tak novou větev rodu. Tal převzal erb svých předků, ale doplnil jej o stylizovaný šedý most, zavěšený na rodové šibenici. Ten označuje jeho léno – Zámostí.

Sinwarové z Tevirponu

Šlo o nejmladší větev Sinwarů, jejím zakladatelem i jediným členem byl Iskander er Sinwar, hrabě z Tevirponu. Hrad, léno i titul mu udělil jeho bratr, kníže Lyamir. Iskander si dal do erbu stejně jako jeho bratr jedno pírko (černé na zeleném poli) a okolo něj dvě zlaté čtyřcípé hvězdy (byl sympatizantem Řádu devíti hvězd).

Iskander však zmizel roku 855 k.l. při obléhání Tevirponu skřety.

A.2 Rilond

Znak města Rilondu je typickou ukázkou městského erbu. Je na něm bílá hradba přiléhající k bílé věži s černou střechou. Pole před i za věží je modré. Erb vyjadřuje opevněnost a sílu Rilondu.

Nový Solnohrad

Toto krom Rilondu jediné město Rilondského království má ve znaku bílou hroudu soli a k ní mířící krumpáč (hnědý topor, stříbrné čepel), na černém poli. Znak symbolizuje solné doly v okolí, kterým město vděčí za vznik i prosperitu.

Mezi další nominanty do rozšířeného sněmu se bude počítat tedy i s barbary s Lozojavy, danérskými hodnostáři, případným posílením některých kupeckých cechů, ale i rytířských stavů a zástupců všech zůčastněných stran. 

Současná městská rada v Rilondu

1. Markraběcí (městská) rada)

Jeho excelence radní Roderik Kylmar  (radní pro hospodářství a obchod) je asi nejmocnější z lidí v Rilondu. Bydlí v mohutném sídle blízko náměstí. Je sice trochu arogantní a nafoukaný, ale svým způsobem je i docela spravedlivý. Hodně protěžuje šlechtu a sám také pochází z velmi starého a váženého rodu. Ostatní soudí stejnou měrou nedělá rozdíly mezi bohatým obchodníkem a nuzákem, klidně dá popravit oba dva. Pořádá často různé dýchánky pro bohatší část města kde se rád předvádí jako nejbohatší občan Rilondu. Při těchto akcích si mají hosté možnost prohlédnout celé jeho sídlo, takže většina boháčů je velmi dobře obeznámena kde co je. Je velmi nesnadné se k němu dostat, je ochoten jednat pouze se šlechtou. Poté, co byla unesena jeho čtrnáctiletá dcera se jeho chování spíše ještě horší a bude ještě ke všemu velmi nevrlý. Jeho pýcha a arogance jsou mnohou překážkou při dalších argumentech a domluvě s ním. Ovšem důležité je nezapomenout, že pod touto rouškou je v jádru velmi ambiciózní a racionální muž. Mnohem jednoduší je kontaktovat jeho správce Lirmora, který je mnohem ochotnější a má veškeré potřebné věci aby vám pomohl, včetně pečetě Kylmarských. Stejně pokud budete chtít mluvit s pánem tak vás nejdříve bedlivě vyslechne Lirmor, hlavně proto, že zná povahu svého pána a nebude ho přeci otravovat maličkostmi. Roderikovu choť Ikstu Kylmarskou těžko spatřit, leda že by jste se vloupali do soukromých komnat. Je oficiálně rovněž zástupcem markraběte.

Radní Jimir Kildar je další z mocných tohoto města. Je to radní pro obranu Rilondu. Je velmi namyšlený a řídí se zásadou účel světí prostředky. Díky tomu má četné kontakty s podsvětím. Veřejně často vystupuje proti Roderikovi a leckdy je považován na základě svého chování za hulvátského. Je ovšem velmi schopný a pod maskou hrubiána dokáže odhalit mnohé praktiky, které nejsou na první pohled zcela zřejmé. Jde o velmi pracovitého muže, který dokonce v posledních dnech funguje na městské radnici i po nocích. Jeho komoří Sulam je jeho pravou rukou a říká se o něm, že je prý „všehoschopný.“ Jimir sám je prý velký sukničkář a kromě své ženy má ještě ve městě milenku. Vlastní v samotném městě dva domy.

Radní Arkády z Vršova působí jako velmi důležitý a vážený muž. Ve skutečnosti má na starost celou východní oblast Rilondu, tedy tu, která je nyní již zamořena skřety. Jeho dům ve Starém Rilondu shořel na popel, proto si pronajal sídlo hned na radničním náměstí kousek od samotné radnice. Jeho práce v městské radě spočívá v práci při kontrole hospodaření, takže se občas s Roderikem z Kolmaru dá do sporu, který lehce začíná přecházet i do osobní roviny. Poměrně často hlasuje v Radě společně s radním Jimirem.

Radní Ontaris Krlecký aneb velkohubý radní má spoustu řečí, ale nevypadá, že bude něco závažného dělat. Naopak si dává pozor, co se kde děje, aby z toho mohl očekávat kýžený úspěch. Často hlasuje podle momentální nálady na radě, rád se stylizuje do role jazýčku na vahách a hraje o cenu. Nutno dodat, že mu to leckdy poměrně slušně vychází.

Radní Umpal Radecký v radě nevýrazný stařík kterému vždy trvá strašně dlouho než se rozhodne. Všichni jej považují za velmi senilního a ovladatelnného. Toto je radní pro vnitřní záležitosti. Má na starosti celou rozvědku, zpravodajství a zkrátka celá tajná služba města se odpovídá jemu, což z něj dělá významného hodnostáře města. Snad i proto, si málokdo opovažuje jeho funkci znevážit, protože se obává, zdali tento stařík někde něco kompromitujícího náhodou taky nevytáhne na něj. Vždy je pomalejší, to jak v jednání, tak v rozhodování, ovšem domluvit se s ním docela dá, i když to vezme svůj čas.

Hubert van Zeldenthuis je radním pro vnější vztahy. Do své funkce byl nominován jako zástupce námořní admirality, která zvláště v těchto dnech zažívá svůj vrchol slávy, protože námořnictvo je to, co drží Rilond nad vodou. Tento radní je si toho dobře vědom a proto se rád nechá leckam pozvat a čeká na případné nabídky protistran. Ovšem zdá se, že vzhledem k oblibě starých pořádků a tradic je v otázkách rozhodování více ve shodě s Roderikem z Kylmaru. A to už jak kvůli svému původu, tak i z obchodních důvodů. Má rovněž dobré vztahy se zástupci gildy Varemar, což ostatně velmi špatně nesou jejich oponentni z Hanzy.

Andrzej Kowalski je v městské radě zástupcem zájmů obchodu, to zvláště v zastoupení již zmíněné gildy Varemar. Je takto prodlouženou rukou Erinu zde v Západní dálavě. Jde o velmi schopného ambiciózního a nesmlouvavého muže, o kterém se povídá, že má velmi slušné kontakty na podsvětí. Často jej proto lze potkat na trase přístav-Ďolíček. Je to klasický příklad toho, jakmile se řekne, ono rčení – účel světí prostředky.

Lojza Trnka je v městské radě zástupcem tradiční obchodní společnosti v Rilondu, domovské Hanzy. Vypadá trochu vykuleně, ale jeho plány, ač se zdají být na první pohled naivní, jsou leckdy docela slušně propracovány. Dokáže odhadnout, v jakou chvíli kdy se jakým způsobem rozhodnout a kterak využít svůj hlas tak, aby i napříště byly podpořeny zájmy, jež podporuje sám. S jeho pomocí plánuje Hanza opět si vydobít zpět postavení prvního hráče na místním trhu, což jim v posledních letech velmi komplikuje konkurenční Varemar. Po nedávné „válce“ těchto obchodních společností ve městě je poměrně klid, i když velmi napjatý, občas přerušený nějakou potyčkou, která v současném zmatku poměrně snadno unikne pozornosti.

Svobodný pán a radní Malhov ze Skálova je dalším šlechticem v radě. Je jedním z mála urozených, se kterým je Roderik ochoten jednat. Je velmi mladý a nemá příliš vlastní názor. Většinou se tedy přiklání k názoru Roderika protože šlechta musí držet pohromadě. Jak už titul napovídá, jde o syna Himala ze Skálova. Patří jim malé panství v Zámostí. Je to ovšem strategické místo. Dle tajných informací od Juliána je tento muž snad i spojen nějakou vazbou s Bratrstvem stříbrného vlka. Není to ovšem nic potvrzeného.

Albert de Graaf

Tento muž představuje diplomatické zastoupení Almendoru v Západní dálavě. Má poměrně dobré informace o tom, co se děje ve Východní dálavě. Rovněž i jeho sídlo je dobře chráněno gardou Almendorských vojáků. Jeho velvyslanectví se nachází hned u řeky, blízko admirality. Jde o prozíravého odměřeného a velmi racionálního muže, který je napůl obchodníkem, napůl velvyslancem. Jeho jediným zájmem je posílit vazby a postavení Waldena er Gwendor v těchto krajích. Pakliže to nepůjde, tak aspoň z dané situace vytěžit co možná nejvíce. K dispozici má na dvě stovky dobře vycvičených ozbrojenců, kteří v rámci přátelské výpomoci pomáhali v okolních misích, ovšem vzhledem k momentálním událostem byli staženi do Rilondu. Z hlediska hlasování bude také držet se šlechtou, tedy zřejmě bude balancovat mezi Roderikem a Eralisem, dost asi možná podle toho, co bude zrovna výhodnější. V určitých chvílích nepohrdne ani spojením s nižším stavem, to ovšem ale jedině v případě, že to pro něj bude opravu výhodné.

Hugo Grotius

Jde o kronikáře města, zároveň je nutno podotknouti, že jde o vysloužilého kněze Lamiuse. On je tedy tím, kdo řeší případné spory vzniklé na půdě městské rady, nebo i ty, které jsou k ní, nebo vůči ní vzneseny. Je to muž s nesporným citem pro spravedlnost. Snad asi jedniný opravdu neuplatitelný muž v širokém okolí. U ostatních se říká, že je to prý jen otázka ceny. Hugo Grotius stál u zrodu spousty legislativních návrhů a při tvorbě mnohých vyhlášek a nařízení města, ale rovněž byl účasten i na přípravě podkladů Zemských desek a dalších právních předpisů souvisejících s chodem Západní Dálavy. Především se zaměřuje na věřejné právo. Ví, co se sluší a patří, je uměřený, střídmý a střícný.

Cornelius de Vries

Vedoucí na katedře arvedanologie na Rilondské univerzitě. Bývalý děkan fakulty teoretických věd magických. Zastupuje zde nejen zájmy univerzity, ale povídá se, že má zprostředkován i kontakt k pouštním elfům, se kterými má univerzita velmi dobrý vztah. Cornelius de Vries dříve sloužil jako jeden z dvorních královských kouzelníků. Ovšem vzhledem k nejasným údalostem (asi se na něj našlo něco kompromitujícího) musel odjet pryč, tedy na Taru, aby se vzdálil z dohledu Urozeného sněmu. Jde o velmi protřelého a schopného muže.

Frederik er Daerlen

Bratranec Lady Faely er Daerlen, jedné z nejváženějších dam s současném Rilondu, vdovy po zesnulém choti. Její Jovan padl při společné obraně šlechtických rodů v bitvě u Velkého Trhu. Frederik je zastoupen v radě už kvůli zastoupení Mučanska ve věcech Rilondských, obchodu s vínem, kontakty na Danérskou větev váženého rodu a nyní také jako zprostředkovatel vůle své sestřenice, která má nyní velmi početné vojenské zastoupení ve městě a jejíž pověst se v posledních aldenech šíří krajem. Frederik je osobně dlouholetým přítelem kralevice Eralise Gwendorského. Často tedy bude smířlivý jeho návrhnům.

Eralis er Gwendor, koruní princ danérský, markrabě Rilondský, nyní ucházející se o srdužený post místodržícího Západní Dálavy, syn Eranise – krále Danérie, hlavního představitele vůle Urozeného sněmu, nejvyššího statutárního orgánu v zemi.

Jde o přímého potomka královské linie, schopného, progresivního, velmi ambiciózního a protřelého mladého muže, který se umí obklopit velmi vhodnými lidmi kolem sebe. Je to hráč, který málokdy hraje malé hry. Jak už to u Gwendorů chodí, leckdy právě účel světí prostředky, a aby se dostali kýžených výsledků, je tomu leckdy potřeba trošku napomoci. Několik málo tajných zdrojů uvádí, že snad stál za nenadálým úmrtím předchozího místodržícího, Dedara Srbice. V nově nastalém zmatku se snaží využít veškeré možnosti na svoji stranu, a zdá se, že mu celý plán zatím vychází. Byl to vlastně on, kdo inicioval sloučení Městské rady a Místodržitelského sněmu v jedno. Samozřejmě s jeho osobou v jejím čele a pokud možno i dosazením většího vlivu v tomto orgánu. Větší vliv má na chod města na základě tradice snad jen Roderik z Kolmyru. Eralis však zřejmě míří výš.

Isker Nolias – Velký konvent – původně Dva Bratři (řád Eldebranských rytířů a valkýr)

Komtur řádu eldebranských rytířů a valkýr, jeden z nejschopnějších vojáků v širokém okolí. Žel po zabrání jejich sídelního hradu Dva bratři skřety má nyní na starosti opevnění Konventu a Citadely. Jeho doposud posledním hrdinským činem byl průlom u Starého Rilondu, kdy společně s dalšímí rytíři vyjeli na pomoc obráncům Citadely. Zde nyní přebývá „uvězněn“ na druhé straěn řeky. Nicméně jde o nejsilnější a také velmi rozhodný hlas rytířstva. Nezdolný, zvonivýa jasný je jeho hlas. Velet umí, ovšem chod záležitostí města raději přenechává spíše na ostatních.

Jošt z Oblázku – Malý konvent (Rytíři devíti hvězd)

Čest a pomoc chudým, to jsou dva hlavní atributy, jehož nositelem je tento muž. Eldebrany jsou tito rytíři považováni na zženštilé, oni však více dbají na víru a pomoc bližním. Jošt je zadobře s radním Umpalem pro vnitřní záležitosti, jelikož věří, že Rilondu nepomůže nikdo jiný, než jeho vlastní lidé. Je to mírný, leckdy až usměvavě milý rytíř, který však má sé zásady pevně vetknuty ve svém sdrci. Vyjadřuje vůli svého řádu. 

Fajn lyže

Trocha sportu, co vy na to? A jak jinak než lowcost?

V termínu 2.-5. 3. následujícího roku spolu-plánuji zabrat jednu slušivou chatu na úpatí Králického Sněžníku. A lyžovat až do úmoru. Nemáte zájem? Nechcete se přidat? Místa je dost, čím víc nás bude, tím menší cash budeme platit za noc chrupání - již teď začínáme na hodně férových 200-250 Kč za noc chrupaje ve velmi slušných podmínkách (3x koupelna, krbokamna, jídelna, vybavená kuchyňka...) a tím více si to užijeme.

Přání

Milá Zdeni,

přeji všechno nejlepší k narozeninám. Ať jsi na tom světě zase o kousek spokojenější, máš ještě více radosti a pohody. Vše, na co sáhneš, ať se daří a prostě ,co si zamaneš, ať se povede!

Služebnictvo pána z Aegrenu

Bertold

jde o velitele stráží tvé osobní gardy, Bertold je rytíř, který byl vyučen v řádu Eldebranských rytířů a valkýr, je odpovědný za tvou bezpečnost, což přísahal osobně tvému otci. Od Eldebranů má i spoustu známých a kamarádů, což e výhodné leckdy použít pro případy nesnází jako dobrou konexi. Jeho chování je rytířské a úmysly čisté. Tvůj otec ti jej doporučil, že Bertold bude věrným a spolehlivým společníkem až za hrob. Tak činí nejen díky své rodové tradici, kdy jeho předci byli vazaly vašeho rodu, ale i z vděčnosti a přátelství. Můžeš se o něj v jakékoli bezpodmínečně opřít. On je ten, kdo ti vždy v nouzi podá pomocnou ruku, kdo ti připomene tvé závazky a rodové tradice a je to ten, kdo tě bude bránit i proti nepřekonatelné přesile do posledního dechu. Bertold je zkušeným harcovníkem. Proslavil se před dvaceti lety, kdy sám prakticky s několika málo panoši a pár hraničáři potlačil sedláckou rebelii ve vesnici Namiot v Danérském podhůří.. Jeho schopnost vcítit se do druhých, jistý takt, slušnost a uměřenost vedle přísné vojenské morálky a cti z něj dělají spolehlivého pomocníka. Bertold je zbožný laik Gora, v Danérii má u dvora tvého otce rodinu o kterou je náležitě postaráno se všemi výsadami, jež mu jako rytíři patří. Nyní mu táhne na padesátku, což znamená, že meč již nesvírá tak houževnatě jako před lety, o to však s větší rozvahou. Do boje se i vzhledem ke své zkušenosti nežene jako první, ale raději za sebe nechá jednat své muže. Mezi jeho záliby patří pokuřování z dýmky, trošku dobrého vína a občasná návštěva lázní či lazebnic.
Bertold je bojovník, archetypy: rytíř, kondotiér, šermíř, laik Gora rytíř řádu Eldebranských rytířů a valkýr
Ignác

Ignác je tvůj komoří. Stará se ti o osobní poštu, veškerou potřebnou dokumentaci připraví. Pro tyto účely funguje jako písař. Při hostinách či návštěvách pracuje jako lokaj nebo ceremoniář. Jinak má na starosti finanční a technické zázemí, stará se o tvé pohodlí. Dává pozor na veškeré důležité a zajímavé informace, které se dějí v zákulisí společenského dění. Zvláště tedy ty, které by tě měly zajímat a jež bys měl chtít ovlivnit. Funguje jako tvůj osobní sekretář. Je mlčenlivý, důvěryhodný, tichý a spolehlivý. Hlavně ze všeho je ale velmi nenápadný. I on je ve službách vaší rodiny již mnoho let a proto je důkladně prověřený. Má zálibu v hazardních hrách, ale i v jiných logických a strategických hříčkách, ať už jde o šachy, nebo různé hádanky. Ignác rodinu nemá a proto je zvyklý plně sloužit vašemu rodu. Sem tam si skočí i za nějakou lehkou děvou, ovšem ale takovým způsobem, aby vždy zůstal nepoznán. Kamenná tvář, pod jejíž maskou těžko se dá číst, takový je Ignác. Hodně čte, sleduje plány, mapy, stará se o účetnictví, reportuje s tvým souhlasem otci o vaší činnosti.
Ignác je zloděj Věří v Lamiuse

Julián

pracuje u tebe jako čeledín. Julián je míšenec hevrenky a člověka. Jde o toho nejlepšího podkoního, kterého jste mohli při vašem příjezdu sehnat. Koním opravdu rozumí. Zná jejich hlas, umí odhadnout jejich síly a výdrž, zná jejich trápení. Julián je mladík, který kvůli svému původu prožil mnohých strastí. Snad i proto je nyní vděčný, že vám může sloužit bez nějakých urážek. Ovšem vzhledem k situaci v Rilondu zůstává v domě, aby nezavdal případné zámince kvůli svému vzezření, které sice není až tak nápadné, ale u znalejších může vzbudit podezření, odkud pochází. Je leckdy horkokrevný, impulsivní, ale situaci chápe a dokáže jednat rozumně, hlavně ale jedná srdcem. V domě zastává veškerou těžkou manuální práci a především dbá o kondici a zdraví koní, stav kočáru, stájí atp. Jeho zálibou jsou různá představení na koni, kousky s lasem, lanem, a cvičení se v obratnosti. Je to mladý nadšený kluk.
Julián je hraničář Věří v Siarona

Alžběta (Bětka)

Původně hospodská z Velkého trhu se po oněch nepříznivých událostech uchýlila do Rilondu, kde ji tvá pomocná ruka přišla vhod. Pracuje u tebe jako kuchařka a služebná zároveň. Protože už dříve se uměla za prací ohánět, zvládá službu s tolika chlapy v jednom domě neuvěřitelně bravurně a s obrovskou grácií. Snad jako by měla více, než jen čtyři ruce. Je velmi pečlivá, což se pozná jak při úklidu, tak při vaření. Bětka snad ani volný čas moc nemá. Pracuje naplno, protože jejím snem je jednou svoji hospodu opět znovu postavit na nohy, najít zbytek rodiny a k tomu všemu potřebuje peníze, mno a ty nezíská jinak, než důkladnou službou u dobře zajištěného pána.
Bětka – hospodská Věří v Mauril
Blaženka

Dcera Alžběty je pradlenou a pomocnicí své matce ve veškerých domácích pracech. Čistá, cnostná, stydlivá a zbožná. Chtěla jít do kláštera, jenže pár měsíců před tímto krokem tomu okolnosti zřejmě chtěly jinak. K jejich městu přitáhli skřeti.
Blaženka je laikem Mauril


Zbrojnoši:

Karel
Karel je profesionálním žoldákem, původem z danérských Rudav, který byl vycvičen pro boj muže proti muži. Jeho úkolem je jít do první linie a nést nebezpečí blízkého boje, a to jak klestěním místa v davu, tak i při nenadálé události má být vždy tam, aby kryl, co je potřeba. Je to tvrdý chlap, ale i docela obratný. Potrpí si spíše na rychlý a svižný styl, žádné obrněné čekání. Karel je původem seveřan s barbarskými předky. Potrpí si na silný tabák, sem tam nějakou drogu a pořádnou pálenku. Svou práci odvádí bez okolků velmi dobře rychle.
Karel – bojovník, archetypy: barbar, gladiátor, Věří ve Faerona

Tadeáš
Tadeáš je naopak strážcem pečlivým a trpělivým. Většinou čeká někde v povzdálí, sleduje celou situaci, jak se vyvine a poté teprve zadrnčí jeho spoušť, aby zasáhla cíl v té správné chvíli, když ostatní jsou zaměstnáni bojem. Tadeáš umí výborně s kuší a vrhacími zbraněmi. Zároveň umí i nějakou tu zákeřnou past nastražit. Má zálibu v některých lehčích drogách. V městském prostředí může fungovat jako zvěd. Dříve pracoval pro podsvětí, z jehož spárů uniká. Je precizní a spolehlivý, i proto ti jej dal otec s sebou na cesty.
Tadeáš – zloděj Věří v Sarapise

Kamil
Tohoto muže ti vybral otec do služeb už kvůli svému původu. Je to Numnejec, tedy pro blízkost Rilondu k poušti může být vhodným průvodcem v tomto kraji. Umí dobře pracovat s lukem a to i na velkou vzdálenost. Ve volné krajině je vhodným zvědem právě on. Taky si rád pokouří. Zato striktně nepije. Kdesi v Mar Nub má strýce s rodinou. Rád by je potkal a dal o nich zprávu na Lendor. Uvolněný, usměvavý, snědý a znalý základy pár cizích řečí, to je světoběžník Kamil.
Kamil – Hraničář věří ve Finwalura

Tonda
Tento muž je specializován na poziční boj. Velmi dobře umí nakládat se štítem a krýt případnou ústupovou cestu, stejně jako dokáže na úzkém schodišti se svým kordem na několik směn zdržet i partu pouličních zlodějů. Jeho doménou jsou lehké čepele. Zvláště kvalitním protivníkem dokáže být v souboji muže proti muži. Své zkušenosti získával, když se plavil po vnitřním moři jako doprovod lodí tvého otce. Proto zná o základy mořeplavby a je vítaným společníkem na cestách po vodě. Jeho mluva je leckdy trochu jadrná, ale pokud je v blízkosti Bertold, pak se Tonda většinou krotí.
Tonda – bojovník, archetypy: šermíř, gladiátor Věří v Tarfeina

Jacek
Osobní panoš rytíře Bertolda. Jde o schopného mladého jinocha, jež je v učení. Původem druhorozený syn jednoho zemana, vyjel, aby se s tebou naučil, jak to ve světě chodí. Je poměrně chápavý, i když doposud ještě trochu zelenáč. Bojuje klasicky s mečem a štítem. Má dobré vychování a poměrně slušné vzdělání, tedy v určitých věcech se s ním dá bavit. Leckdy je však příliš důvěřivý a snad i trošku by se dalo říct, naivní. Je to ale čestný kluk a má smysl pro povinnost.
Jacek – bojovník, archetypy: rytíř, šermíř Věří v Riannu

Mojmír
Tento žoldák je typickým silovým elementem, který na bojišti nechává jen spoušť a trosky, přičemž nehledí vlastního zranění. Když se rozběsní, to se raději všichni klidí. Původem je ze Severní Danérie na pomezí ze Storabskem, v jeho kolách koluje krolská krev. „Míra“ obvykle bojuje svým obouručákem, který má přezdívku „zabiják“. Sice trošku pomaleji myslí, ale o to rychleji jedná. Těžko mu velet, snad jen ten starý Bertold ví jak na něj. Tento chlap má rád syrové maso a hodně alkoholu, jedno jaké kvality. Jeho mocné propletence svalů už samy o sobě dokáží mnohé troufalce odradit. Mojmír je chlap pro tu nejtěžší práci.
Mojmír – bojovník, archetypy: bijec, barbar Věří v Auriona

Fahlebná rada, toš ej?

Hola hou, v předvečer našeho novodobě nejvýznamnějšího svátku, v čase, kdy mnozí začínají uvažovat i o Vánocích a konci roku, začínají se plnit kalendáře, rád bych znal, kterak přistupují ke společnému času ke konci roku Bačeři, cožpak oslaviti Silvestra, či konec roku nějakou společenskou akcí, třeba i tou Fahlebnou? Ve které dny se Vám to hodí a kde "to" podnikneme? Jak to bude vypadat (http://img296.imageshack.us/img296/1629/107254895mp7.jpg) a jak probíhat? Nuže, diskutujme prosím dle veškerého bontonu pěkně v komentářích. Budu se těšit vskutku na široké celobačerné setkání.

Drduj

Hola hej,
jak to vidíte s dnešním odjezdem do Pejškova ?

Darování krve

Hej hola! Dlouho o tom spekulujeme. Dlouho nám to leží v myslích. Půjdeme do toho? Budeme odvážní?

Příští týden v úterý, 6:30 ráno, FN Bohunice. Co vy na to?




podmínky

Drdůjný fond

Ó, zdravím.

Založil jsem pro potřeby drdůjného fondu transparentní účet u Fio Banky, a.s.

Důvody založení účtu u této společnosti rád vysvětlím osobně, neváhejte se na mě obrátit. Transparentnost nám zaručuje jednou provždy pořádek a možnost supervize od širé drdůjné společnosti. Každý si bude moci zkontrolovat jak je na tom, jestli už "zaplatil" či nikoli. A jak jsou na tom ostatní. Samozřejmě také budeme mít přehled o tom, jestli tento účet netuneluji a zda je využíván v souladu s naší dohodou.

Číslo účtu 2500090443 / 2010, náhled do něj skrze vyhledávání na http://www.fio.cz/bankovni-sluzby/bankovni-ucty/transparentni-ucet/vypis-transparentnich-uctu

(tato funkce bude zpřístupněna po připsání první stokoruny na účet)

Navrhuji určit si specifické symboly, podle kterých se budeme identifikovat. A hrr, můžeme rozjet placení příspěvků :)

Bolku, můžeš osvětlit částku a periodu? Jsem si jist že si ji všichni nepamatujeme jasně.

Zápis z drdůje

V Prokletí časů

Nastal čas, kterému se říká bezčasí. Mnoho z toho, co bylo, již není takové. Na staré pořádky se nedá již spolehnout. Naopak nové skutečnosti vyvstaly v novém světle a ukázaly svou tvář na Asterionu. Celý svět je v pohybu. A ve víru těchto událostí je unášena i družina Arula Nexuse z Boševalu, ctihodného Orlího poutníka; Freona, rytíře z Bačerné; tajemné Amnie aj tak Toš,trpaslíka Tiberia Sarkena, čaroděje Juraje Květka, mírumilovné Svadhistány či dalších zajímavých osobností, které měly tu čest, či snad smůlu, že se této skupině dobrodruhů připletli do cesty. Od posledních zpráv pocestných, kronikářů, potulných bardů i hraničářů se podařilo kronikáři sepsat do archivu několik stručných řádků.

Poslední zprávy zastihly nás kdysi dávno, před časem v Lese padajících stínů při velkých nebezpečenstvích, které hrozily tamnějšímu klášteru boha Poutníka. Rovněž na pozadí těchto událostí přely se tehdy dva tamnější rody o převahu nad tímto krajem. Nicméně přítrž těmto událostem učinily skutečnosti mnohem vyššího rázu. Generál Orlích poutníků, Blažidar Oplacný se vydal s ohrmonou armádou z Pětivěží, aby předešel chystanému skřetímu vpádu do hájemství Svobodných měst. V těchto chvílích však družina dobrodruhů za velmi vypjatch okolností mizí z klášterní knihovny kamsi do podzemí, kde se snaží stíhat pravděpodobného strůjce většiny potíží spojených s klášterem – temného a mocného Gubrucha.

Tohoto strašného zplocence temných sil se družině dařilo pronásledovat klášterním podzemím, které se ukázalo jako zapomenutá sbírka božských pamětihodností po celé sedmnáctce. Ó bohové, jaké krásné divy a památky, avšak i nebezpečenství a úklady zde číhaly. Podzemí bylo v pravdě úžasné a mnoho dobrých předmětů podařilo se odtud jako dary přinésti. Žel, Gubruchovi se podařilo uprchnout. Ovšem stopa vedla do Minkoru. Zde i díky již ukotvenému a vřelému přátelství s jistým Hi Jung Ilem se podařilo navázat dobrého spojení s kupcem Sigurdem, který nabízí prakticky zdarma skoro to nejlepší ubytování ve městě. Heslo nad branami zní „Jednota v rozmanitosti“, což toto sídlo do posledního dechu naplňuje. Ovšem i zde se odehrál takřka smrtelný zážitek s již zmíněným Gubruchem. Velmi krušné časy, zde proběhly. Avšak co podařilo se, snad díky vřelým kontaktům onoho štědrého kupce a zvláště jeho protřelého poocníka Hi Jung Ila se podařilo dostat téměř do lůna Bílé Pagody (sklepení tamní magické školy). Za pomocí zjištěných indicií a zkušeností světa znalého kupce Sigurda se podařilo přijít na zoubek určitým hlubším souvislostem kolem vaší družiny. Iljan Pojče, reinkarnovaný císař kdysi korunovaný vládce všech skřítků nyní ožil v těle jednoho z vás. I dle slov z prastarých již trouchnivějících traktátů je otázkou volby a možnosti, že on, s pomocí svých blízkých snad má šanci zastavit vzrůstající moc strašlivého zla; zla, které jako choroba je rozséváno přes nic netušící bezbranná a prostá skřítčí obydlí; nákaza, která jako vřed, šíří své zlo po celém zlatém lese. Tato temnota a zlo jest spojeno s jednou osobou. Její jméno je Zin Zaar, někdy též nazývaný Zanzibar.

Za jistých praktik se vám podařilo přesunout se do obleženého Tarosu. Ano, situace ve svobodných městech, jakož i v celém okolí byla v pohybu. Blažidarova vojska na tažení po lesích naháněla skřety ze svých předsunutých pevnůstek, aby ochránila Pětivěží i široké okolí před již chysaným útokem. Zatím však za poněkud nepevného velení, které přílišná otevřenost a rovnostářsví Orlích poutníků přinesla, stalo se to, že byl obležen Taros. Ano, hlavní město, bašta Svobodných měst, nyní téměř nechráněné hraje o vlastní přežití. To je dluh za rozletnou hru, kterou Orlí poutníci rozjeli. Nyní se jejich země oddělily ve tři části – Pětivěží a Les Padajících stínů pod vedením Blažidara Oplacného; Březno, Vysoký roh a přilehlé vesnice kontrolující tok Ellionu a nakonec třetí byl Taros s nejbližším okolím. Ano, krušné a velmi těžké časy nastaly pro rovnost a svobodu...

Družině Arula Nexuse se však podařilo zjistit, co vede k možnému poražení Zin Zaara a jak by mohli případně zasáhnout do nepříznivého běhu světa, který s jeho příchodem výrazně naklonil karty na stranu temna. Je potřeba jedniné. Získat a najít bájné skřítčí srdce, Dáje!

To je ukryto kdoví kde. Ovšem co je zřejmé, jisté indicie by mohli poskytout ti, kteří byli u toho, když Dáje bylo zakleto a znepřístupněno světlu světa. Je mezi nimi i ten přítel Svadhistány, jakýsi Čou Tao. Ale mimo něj i řada význačných dalších osobností, které se podílely na klatbě Dáje, skřítčího srdce, klíče k osudu tohoto národa…:

Li Maj Wu (Skřítčí mudrc a filosof, umělec, šedý skřítek)
„Si ad naturum vives, numquam eris pauper; si ad opiniones, numquam dives." - Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý; pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.“

Čchun Weng (skřítčí theolog, ekumenista, prorok, šedý skřítek)
„Jsou okamžiky — je to cosi, co trvá jen pět, šest vteřin — kdy cítíte pojednou přítomnost věčného souladu. Úkaz ten není ani pozemský, ani nebeský, je to jasný a nesporný pocit. Zdá se vám pojednou, že jste ve styku s celou přírodou, a řeknete si: ano, to je pravda.“
Baj Li (skřítčí magik, psycholog, horský skřítek)
„Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání.“
Čou Tao (psionik, léčitel a teoretik přírodních věd, lesní skřítek)
“Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.“
Kwanga (zaříkávačka, zpěvačka, čarodějka, lesní elfka)
“… život je životem jen v rozhodování, ne v čekání, v tom, že někam přijdeme včas a že tam přijdeme ze svobodné vůle. Svobodná vůle, svobodné rozhodnutí je největší nepřítel slabochů a svatoušků.“
Ixavadra (kouzelnice, verithrianka)
“Svými myšlenkami si formujeme vrstvu našeho světa.“
Nuačakl (asarijský kantelun, hrdina okřídleného hada, asarijec)
“Boj stvořila příroda, nenávist vynašel člověk.“


Gnorr Talberin (alchymista, hrdina Merna, horský trpaslík)
“(Právo je) souhrn podmínek, za nichž lze libovůli jednoho spojit s libovůlí druhého pod obecným zákonem svobody.“
Šmajda Brlíček (bard, hobit)
„Jediná věc stačí k triumfu zla, když dobří lidé nedělají nic.“
Tuaranfar er Daerlen – Rilond (šlechtic, filantrop, hraničář, potomek arvedanského rodu – člověk)
“Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přes závoj spravedlnosti, a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za závojem spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra, jež vyžaduje všechny schopnosti každé jednotlivé přítomnosti.“
Indroxis Taeptegor - Nový Amir (šlechtic, theurg, vědec, vynálezce, člověk)
“Víra zahrnuje mnoho pravd, které si zdánlivě odporují… Víra ovšem říká něco, co neříkají smysly, netvrdí však opak toho, co ony vnímají; je nad nimi, ne proti nim.“
Velký Bizon (šaman, prorok, živlový mág, divoch)
“Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí, a už přináší něco jiného, co také odnese.“

Manuel Tego El Ňahfas (diplomat, hraničář, hrdina Poutníka, hevren)
„Svobodu můžete vyměnit za cokoli, ale nikdy to nebude dobrý obchod.“

Nuže a tak započalo krušné putovnání družiny Zlatým lesem. Potkali jste spoustu zajímavých roztodivných osobností, snad jen co dle zkazků hodných zaznamenání, že málem shořel na popel Jasný Svit. Snad to, že Zar Linkiho čepičky opět přicházejí do módy. Snad i to, že se vám podařilo veškerých možných nástrach překonat a dostat se tak až k samotnému Čchun Wengovi, kteréhož jste potkali díky svému angažmá ve svatyni Bdících v Albireu. Zde po mnohých a velmi krvavých lázních a snahách o vloupání se do ejjich svatyně, vzal na svá bedra úděl nejstatečnější Tiberius Sarken. I tímto prošel iniciačním rituálem, který zvládnou nemnozí. A tak jste mohli vyrazit do Rilondu, aby dílo vaše bylo završeno a od Čhnun Wenga získali jste první indicii vedoucí ke skřítčímu srdci. Přislíbil vám ji, pokud se vám podaří zachránit věřící z jeho svatyně v nyní obleženém Rilondu. A tak se statní nebojácní dobrodruhové vydali na cestu, via, via...

Skrz nebezpečenství, jehož plné jsou Zelanské vrchy a zvláště nyní ona hrůzou skrápěná krajina Mučanska, již hyzdí ozvěny války ve větru. Skrz smrt a zmar. Na sklonku léta, kdy vinice obtěžkány révou, ale nemá je kdo sklidit. Vylidněné vesnice, namísto pastýřských ohýnků jen doutnající trosky. Rabování, havekáři, potulní a zkrachovalí proroci, stín nad krajinou. I v tomto trpkém čase z celé družiny před Rilondem, zůstali jen dva. Tiberius Sarken prý hrdinně padl před přívalem barbarských divých jezdců, když máchal svou ohromnou sekerou. I Amnia jak má ve zvyku, někde se nenápadně vytratila do dálek. I snad toho tajemného mordýře, prý assasina, co skrýval se ve vinohradu, zalehl nějaký ten padlý vlk. I co s Jurajem Květkem se stalo? Snad jen bohové vědí, zdali teď někde nerozdělává oheň v zelanských vrších. Zkrátka a jistě, v motlitbách setrvali jedině dva druhové Freon a Arul, to když poutníka žádali o radu, kterak se vydat dál. I ve své cestě osaměli...

Před Rilondem

I kdesi v dálkách vinula se cesta, cesta mezi úrodnými vinicemi. Tam v údolí mezi kopci kdysi stávala vinařská vesnička. I Khar aby to spral. V tuto dobu v ďolíku u jednoho domu jen jeden muž z krumpáčem opřeným o rameno v ruce měl lebku. Plivl na ni, lehce ji otřel hardou a zadíval se kamsi k nebi. „Jó, tak bych si chtěl taky žít.“ I toho muže Freon s Arulem vyzpovídali, žel nebylo to nic moc radostného, ba ani nadějného. Raději než na jeho rady, dali na Freonům neochvějný instinkt. To znamenalo, že se dostanou do obleženého Rilondu ze severu, od Bílých útesů. Po cestě však narazili v jednom lesíku na jakýsi podezřelý srub. Zajísté šlo o nějakou Zanzibaarovu kulišárnu, jelikož i přes veškeré Freonovo odloupávání tamní chaloupky ze všech stran se tomu nejhoršímu nevyhnuli. Arul z toho měl opravdu v gatích naděláno, ale nutno podotknout, že to vše se ctí včas stihl. Nakonec byli svědky Zin Zaarova posla, který samotného Arula ocejchoval znamením smrti.

Za závojem stínů

I ze srubu propadli se oba naši hrdnové kamsi, kde není snad ani těla, kde pouze vládne vnímání naše, emoce, kde krajina přelévá se sama mezi sebou. I tam potkali starého známého, Gorina. I spatřili, kterak v tomto roztodivném světě, jako améba vše kvete, zvadá a neustále se mění. Těžko však psát o těchto zážitcích. Snad ještě bylo příliš brzy, než aby tito dva stanuli před soudem pána Soudce. Protože světem vnějším i vnitřním, snad i v nás vede mnoho cest, ke stolci Lamiusově nedošli, neb i na radu jednoho Poutníka jali se vzít zkratku.

Z Rilondského dění

Toho večera dostal Druharet Čepička při své práci poněkud překvapen. Na Rilondském hřitově toho času bylo nějak rušno. Tedy to by snad ani tolik nevadilo, ale z krypty v hrobce, kterou zrovna obstarával se začaly ozývat jakési hlasy. Snad jako by ty hlasy byly slyšet ze samotného sarkofágu...

…......................

U Rybářky měli toho dne na veliké dřevěné vyhlídkové terase nad Durenem svého obvyklého hosta, pána z Aegrenu. Menu si dal jako obvykle, snad jen lanýžový krém vynechal a oproti tomu si dal trochu více quinakotského likéru. A co bylo zvláštní, namísto toho, aby pozoroval, kterak se dobyvatelé města šikují na přilehlých kopcích a ládují své obléhací stroje, zaujal ho prostý rybář. Ano, kousek, snad 10-15 metrů od vyhlídkové terasy v tomto nejistém čase, seděl v poklidu trpělivý rybář. Snad tu byl proto, aby dokresloval tu podivnou atmosféru, snad proto, aby polichotil Rybářce v jejím jménu, či snad proto, že čekal až některý z hostů, kousek jídla mu hodí? Kdoví...

…....................

„Pane, dostalo se nám velmi naléhavé a nepříjemné zrávy. Hrobka Vaší tetičky Amálie je zřejmě vykrádána nějakými lapky, určitě se na hřbitově něco děje!“ Muž si čichnul chvíli k poháru s vínem, jakoby se na chvíli zastavil čas. Snad jakoby mu měl dát tu energii a ráznost v rozhodnutí... „Bertolde, připrav koně, ihned jedem.“ Velitel strážných chvíli zaváhal. „Ale pane, situace ve městě je velmi vážná. Lidé okolo rabují, v ulicích je kdejaká cháska a jen tak na koni, to je poměrně nebezpečné.“ Mladík jakoby povzbuzen starostí svého služebníka jen dodal: „Děkuji Bertolde, že tolik dbáš o mé bezpečí, vždyť víš, jak rád jezdím na koni. Připravte tedy kočár.“

…......................

Město napadli od západu. Nečekaně. V noci. Hevreni. Spousta hevrenů. Stovky jich byly. Ale nikoli na koních, jak jsou zvyklí, ale připlížili se k hradbám a pronikli do města. Celá elfí diaspora byla uchvácena v plamenech. Boje vypukly v ulicích od hřbitova až po univerzitní čtvrť. I tu vysoké trubky zazněly nocí. To v ústrety nepříteli vyjely voje Eldebranských rytířu a valkýr. Z konventu na desítky obrněnců v koních a lesklých zbrojích ukázaly cval svých koní v ulicích vnějšího města.

…......................

„Pane, jak tedy vidíte situaci? Přeci jen, Zemský sněm zasedá za dva aldeny. Pakliže vydržíme, snad by se z toho dalo leccos vytěžit. Ovšem musíme na svou stranu získat několik, řekněme přátel nakloněných naší věci. Rovněž i vy musíte uvážit, kterak a jak vysokou hru chceme hrát. Samozřejmě tu loď od Eldebranů již zařizuji.“ Tu na stoličce v koutě zavrtěl se rybář. „Já prosím půjdu si pro svůj prut, nežli bude pozdě.“ Po chvíli ticha se ozval pán z Aegrenu: „Bertolde, nabij ještě dýmku, nemohu dnes v noci pořádně spát. Mám pro tebe ještě jeden úkol. Mohl bys mi zjistit....“

….......................

„Ty, Freone; myslíš, že je to opravdu nejepší nápad?“ Temnou noc rozčísly snopy jisker za řekou, tam kde se rozkládá Starý Rilond. Oproti záři ohňů byla vidět silueta zlobra, kterak mlátí jakýmsi kmenem do okolních domů. Po starém arvedanském kamenném mostě běžely desítky utečenců z dobývané části města. To ve chvílích, kdy Eldebranští rytíři s velkou slávou vyháněli hevreny pryč z bran, úplně na druhém konci města. „Jasně, kdy jindy, když ne teď! Pojď za mnou,“ jen dořekl a vydal se vstříc utíkajícímu davu aby mezi ním prokličkoval na druhou stranu řeky.

…........................

„Tak co podnikneme?“ přejel zrakem od anální vrtačky, přes masážní lehátko až ke svému druhovi. „Začneme s evakuací tou tajnou chodbou. A nebo přijedeme s lodí. A taky se tu můžeme opevnit a čekat až to přejde,“ opáčil mu s paletou návrhů. „Myslíš, že to někdy přejde, vždyť to jsou skřeti,“ nedůvěřivě mu odpověděl. „Nemám v tom moc jasno, jdu do výřivky.“

….........................

Začalo svítat. Rilond. Perla Západní dálavy, město bojující o svůj další úděl, přivítalo další den. Kronikáři tehdy začali psát 1.Travna 855 k.l. V markraběcím paláci právě začalo krizové zasedání městské rady...