čtvrtek 27. září 2012

18. Ovocna 855 k.l.


Ten zlatavý podzim by se dozajista zapsal do dějin
snad jen, kdyby bylo pisálka či barda, který by jej dokázal popsat a zaznamenat. Podzim čaroval. Neobyčejné barvy od zářivě zlatavé přes karmínově rudou až po temně nachovou. Ty pokrývaly svahy Zámostí i okolí Rilondu. Na nebi toho roku byla zřetelná kometa, která rozčísla nebe a jakoby rozjasnila oblohu v jeden velký ohňostroj. Mnozí hvězdáři a učenci začali říkat, že za tyto jevy může nestálý Modrý měsíc, který je v kritickém bodu rozpadu. Na jeho povrchu se objevila řada skvrn. Avšak nejzřetelnější na nebi byla dráha, jež Kometa vykreslila. Plná hvězd, mlhovin a jiných zářivých bodů na nebi. A nejen pověrčiví a bázliví hledeli k nebi. Kometě a jevům na nebi se říkalo všelijak. Avšak málokterý bral tyto úkazy na lehkou váhu. Krajem bloudili pocestní všelikerého zrna a zvěstovali mnohých zpráv. Konec světa, apokalypsa, zkáza, vzestup nových bohů, konec starých pořádků, zánik říší, národů, ras a čas temna…
Taková kometa je znamením změny. Mnozí se jich však obávají...

Takové zvěsti se šířily krajem. Krajem, vinic, olivovníků, prohřátých mezí a přírody darující své plody před nástupem zimy. Příroda sama nehledě na utrpení, zvraty a zkázu lidského konání, jednala mnohdy milosrdrdně sama. Některé z bývalých vesnic již začaly zarůstat býlím, vybělené kosti začaly být pomalu zaváty podzimním listím a na krajinu se snášely v údolích mlhy. Rána již byla sychravá a do zbývajících příbytků se vkrádala vlezlá zima. Často se stávalo, že po tak vydařeném roce, jaký se stane leckdy jen jednu za život přijde o poznání krutější zima. Proto ti, kteří cítili, že jim mnoho sil nezbývá, začali se s nostalgií kochat poslední hrou barev a kouzly přírody, očima i skutky započali se loučit se svými blízkými i věcmi, které přirostly jejich srdcím. Dost možná, že přijde zima, jakou si budou pamatovat v kronikách černým inkoustem.
Kdo bude soudit naše skutky? Bohové, historie?

Avšak k čemu jsou platné tyto chmurné myšlenky, když v kraji stále panuje válka…V samém zápalu boje o přežití nebylo prostoru zamyslet se chvíli nad hlubšími otázkami bytí. Ze dne na den a z ruky do pusy. Od desíti k pěti a často od pěti k nule. Každodenní nejistota vlastní existence. Stíny ve tmách. Strach. Temné zvěsti putující krajem. Hraničáři a poutníci dříve putující krajem nalézali jen zavřená vrata a místo okenic dokořán jen mezi škvírami nataženou šipku z kuše.  Však namísto těchto cestovatelů nyní krajem toulali se jen vyhnanci, tuláci, žebráci, zloději, špehové a kdejaká cháska ať už z donucení nebo z nouzecnosti. Rabování, dýka sousedovi do zad a vypálené stavení, to byly časté úkazy lidského soužití v těchto chvílích nejen v Zámostí. Na krajinu padl stín strachu, závisti a podlosti. Ze světa stínů vykročily dosud nevídané stvůry a noční běsy, o kterých se mluvilo snad jen v prastarých legendách. Živeni lidskou bídou, úzkostí a strachem nabíraly na síle a začaly se shlukovat k temným místům. Z cest, lesů i v blízkosti lidských obydlí se však ta temná místa začala utvářet také. Mnozí se pak začali bát i vlastních myšlenek a snů. Vůbec celá krajina byla pokryta stínem bezvládí a beznaděje. Zapomenutý kout Západní Dálavy kdesi na konci světa, daleko od všech leních pánů, peněz, moci a vlivu. Hra Rilondské války však ještě nebyla dohrána definitivně. Na šachovnici zdejší krajiny stale čnělo několik významných figur.

Tuláků putovalo krajem více, než jindy...

Gorog (sídelní město válečníků z Lozojavy, barbarské državy Iztoka Celigojoviče u Rilondského zálivu)  pozn. Iztok Celigojovič padl v boji s ukrutným ohnivým drakem Varakirem (byl spálen na popel). Toho času místo pobytu theurgha Arula Nexuse z Boševalu…
Arulova nová partička
 “Je od vás šlechetné, že jste mi připravili tato nostítka. Z nich mi bude ctí vest tuto výpravu. Neb odpovědnost mého údělu káže mi vytrvat. Jako nositel myšlenky svobody a rovnosti, jako syn svých rodičů, žák svých učitelů, jako pokorný následovník Poutníka, na cestě, která sama je výzvou plnou nového očekávání a odhodlání nemohu jinak než vytrvat. Jenom sama možnost, jež mi byla dána, schopnosti a um, jež jsem dosáhl mi daly poznání a přesvědčení, že do jisté míry odpovídám za ty, jež takového štěstí neměli a o to vice musím vykročit dál, neb jiné cesty jak porazit zplozence temnot není. Tedy vstříc naplnění údělu života. Vstříc za dobrou věc I na cestu se vydáme. Přátelé, vrtáci, milí statní barbarští muži, ač si to neuvědomujeme, nebo nechceme přiznat, právě utváříme mozaiku do Asterionských kronik. Je jen na nás, kterak se zapíšeme. Zdali budeme jednou z mnoha nadějných výprav, co hned ztroskotá v bažinách pod zákeřnými útoky kmene Hyassa, nebo zdali vytrváme a jednoho dne s pomocí všech Sedmnácti Zilvara z chudobince podaří se nám svrhnouti zpět do Země stínů, kam patří… Nečeká nás cesta lehká. Věru, mnoho útrap je před námi. Jací bychom však byli sami před sebou, před svými dětmi kdybychom tuto cestu nepodstoupili?,” prorok se vyzývavě zahledí do davu… Po chvíli mu souhlasně zamručí několik stovek hlasů. “Přátelé, již nastal čas, vyražme!” Nastoupený zástup se dal do pohybu. Strastiplná pout do Albirea započala…

Nový Solnohrad (současné sídlo nově jmenovaného místokrále dosazeného z vůle Urozeného sněmu). Nyní město přetékající uprchlíky a jedniné správní sídlo Západní Dálavy.
Město bylo ve varu. Přeplněné různými zoufalci, uprchlíky, kupci, překupníky i kdejakými povaleči. Ceny nejnutnějšího zboží, zvláště potravin vzrostly bezmála třikrát. Hospody praskaly ve švech, kriminalita se rozšířila z pochybných uliček do celého města. Vřelo to v něm lidmi, kteří se do něj nemohli vlézt. Od sedláků z jihu až po řemeslníky z okolí Rilondu zde byla celá směsice toho, co Západní Dálava nabízela. Vše na jednom místě. Jediný přístav si nechával odstup. Pravidelná danérská armada doplnila své řady o pár žoldáků, aby ubránila přístav, před svými lidmi. Městu panoval strach. Skoro každý, kdo prchl až sem a nechal všechny hrůzy za sebou, chtěl prchnout ještě dál a věřit, že opravdu prchl všemu. Jenže to bylo málo. Spousta zlých snů, představ i skutků uprchlíky provázela až sem… Přitom do kapsy pro pár mincí bylo zatraceně hluboko. Vždyť jenom dostat se sem dalo ohromnou práci… Nezbylo moc nadějí, jak dál. V přístavě stály vyrovnané hlídky armády. Patroly přísně kontrolovaly každý pohyb v přístavě. Nepustili nikoho, kdo by na to neměl oprávnění. Dokonce předevčírem, když odplouvala loď směřující do domoviny, stala se strašná věc. Strhl se v davu poprask a neklid. Stovky netrpělivých a dychtících lidí se nechalo strhnout ve víru mas a vtrhlo do přístavu. Danérské patroly však měly jiný rozkaz. Rozpoutal se masakr. Začala téct krev. Krev vlastních lidí. Z knížecího palace celou scenérii jako na dlani se zaujetím fascinován pozoroval Urozeným sněmem nově jmenovaný místodržící Hubert van Zendelthuis. Plně si uvědomoval, jak Danérie krvácí z vlastních ran… Ano, válka má mnoho podob.
Tento přístav nesmí nikdo opustit!


Brod (mocná pevnost tyčící se nad korytem řeky YB a kontrolující její oba břehy)
“Naše okovaný boty by měly vyrazit a zase čvachtat  v lidský krvi!,” zařval na jednání důstojnické rady v kruhu ostatních skřetích lordů jeden se zahnutým nosem. “Meleš sem samý sračky z prdele, chlapi sou zmordovaný za poslední aldeny. Chlast, hry a děvky!,” odvětil mu jemně slintající skřet s useknutým ušním boltcem. “A kde je kurva ten Águnágh?,” rozkopl před s sebou umně rytý stolek z jemného dřeva třetí z důstojníků. “Měl bych to tu vzít krapet do parády. Moc keců a málo akce,” odplivl si. “Červená a rudá, Zyl a síla, krev a oheň sráči!,” vyskočil další důstojník s boláky v obličeji. Při svém pohybu si nadhodil šavli do jedné ruky a druhou vytáhl z opasku dýku. Sotva se obou zbraní dotkl, hned s nimi opsal půloblouk. Z obou jeho  sousedů vystříkla sprška krve. V tu ránu bylo slyšet ve velitelském stanu mimo smrtelné zachrochtání i tasení mnoha čepelí. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Každý si chtěl urvat svůj podíl na moci. Krvavá lázeň započala…
Porada skřetích kapitánů se změnila v krvavýho dupáka..

Kraz
(Královské trpasličí město vykutané v Zelanských vrších, zvláště pod horou Besgendern, sídlo Krále Gáina Čtyřprstého z klanu Thirstedů, syna Dorika Starého, velitelský stan koalice vedené králi Waldenem, Borinem III. a Gáinem Čtyřprstým). Odposlechnuto v jedné místní krčmě mezi protřelými žoldáky:
Trpasličí pitka, jak má být...
“Hergot prcka, až mě svbí mandlata vod teho, jak sme s ogarama dovezli od Starej Štoly tu karavancku s tema ringláma. To ti bude Olafe takejho chlastu, že ti z teho aj z uší poleze pára. Do kaměňa játra si vytesám, hi hi hi… Sú to fajné kšefty s tyma lidma. No a nějaké dřisty od teba, co? Bo sem slyšel, žes byl na vychajdě kdesi v Zelanech, he? Ty teho namluvíš jak na funusu,” pobídne svého  společníka Thorbin. Aby dodal své pobídce na důrazu, důkladně oblízne prázdný korbel, co do sebe před chvílí vyklopil a důkladně si vyříhne. Jeho výlev připomíná spíše medvěda probouzejícího se ze zimního spánku, avšak jeho společník sedící naproti němu se jen zlehka usměje, jako by začal vnímat. “Jo, toš byli sme s ogarama na takej štaci, ale řeknu ti, všecko je jinak. Bo moj tata řikal, že bude tuhá zima a guvno aj umrzne ti dřiv, keď dopadne. A ono jo. Tak aj naš pan kraal, ctihodnej Gáin s koalicí od Kwesaru ej těma  Almendoskejma se dohodli na jednej šlamastyce. Že prej u Rilondu nejni vo co stat a skřeti to tam maj zahákovaný. Toš, že se s dalšíma pochodama a válkama jako musí počkat na jaro. Šak víš, lidi sou zhejčkaný, prej nějaký to zásobování a ženský, nebo ženijský, cosi jim zkrátka chybí… Toš a tak samotnej Gáin před nás předstoupil a jako říkal, že ogaři, je to pech, skřeta modrovat nebudem. Že ho jeho kladivečko už pěkně svrbí, až někomu rozčísne lebku. No zkrátka, nebudu to natahovat.” Ohlédl se přitom nenápadně kolem a tiše dodal: Prostě se pořádně vopřem do tech koňáků a z tech jejich pelechů je do zimy vypráskáme.” Napětím si z tak náročného proslovu prdnul, až pod ním zadrnčela lavice. “Ej pane vrchní, eště dva řízný!”

Canthia
(Sídlo pánů koní, poslední bašta hevrenského národa, prastaré arvedanské město v jižních Zelanských vrších, správní a společenské centrum národa hevrenů).Z promluvy hevrenského krále Zamorase svým družiníkům
“Přátelé, naše situace v boji za svobodu není jednoduchá. Blíží se velká zima a my nejsme na dlouhé obléhání královských připraveni. Za okolností, kdy město je plné žen, dětí, nebo mužů, jež viděli příliš málo jar, nebo i tolika moudrých, že již zbraň neudrží, nejsou naše vyhlídky nejlepší. Proto musíme plně důvěřovat schopnostem i moci tohoto pradávného sídla. A jedině víra dopomůže nám k vítězství. Sami se ubránit nedovedeme. Avšak jsou zde I jiné, mocnější síly, které nám pomáhají v našem boji. Dobře víte, že z trpaslíků, kutajících v podzemí našeho města se žádný nevrátil… I naši bratří bojují po boku temných kdesi podél Durenské řeky. Proto musíme naše naděje upnout v deset bohů a s jejich pomocí prolomíme obležení. Bratr Brukka dává nám z plání různé signály. Má zřejmě mnoho uprchlíků z plání a snad I nějaké zásoby. Tak konečně posílíme naše postavení na hradbách. A vězte bratři, že naše volnost musí být nyní vykoupena odhodláním a neoblomností. Neb pokud nevytrváme a nebudeme jednotní, pak jako národ můžeme I padnout. A není mé cti si představit, kterak a kam by tato cesta vedla…”
Vše oč tu běží je hlavní město Canthia, osud hevrenů dlí v něm...


Taros
(Sídlelní město organizace Orlích poutníků, správní, politické a ekonomické centrum oblasti, křižovatka cest, památné místo bitvy pěti mečů, město hraničářů, nyní obležené skřety) Úvahy z jedné noční hlídky:
Noční hlídka...
            “U Kharovy řiti! To je taková nuda… Nic se tu neděje. Kromě trapnýho kvičení jednoho bezzemka při mučení, sem tam nějakýho lovu na ukrytý děvečky v okolí bych se urejpnul klackem v nosoďouře. Jo, občas je docela zábava jít se vosprchnout lejnama pod hradby. Tam leda dostanu kameněm do hlavy. I když občas dojde i na slušnou bitku… Občas někomu provětrám střívka, to vlastně není tak špatný. Nechápu, co za těma hradbama žerou. Snad jen hlínu s trávou… To aj mě se dělaj vředy na pupku z toho, jak tu pořád šmoulám nějakou pšenku. Nebýt tu už takovou dobu, ještě by tu po okolí běhalo slušný masíčko! Jedinej chlast už teče tady v řece a prcat se dá leda zběhlej pes. No, ještě, že tu maj slušný zásoby různýho listí. Fakt mě ale nebere, proč je těch pár zelenáču tak urputnejch. Prej nějací orli, ptáci, svoboda… Ale já říkám, sere pes. Za pár aldenů po nich neštěkne ani poslední vrána. Jak říkal šéf, za každej skalp bude lahvica mrtvoláka. Toš to abych se do toho opřel… Ale zasejc lozit jim do toho hnízda nějakou ďurckou v hradbách, to může bejt krapet vo kejhák. Dyž ale tady je fak taka nuda. Hergot, snad jsem neusnul! On se mi tu pod nosem plazí nějakej zvěd!”

Bačerná
(řiť na konci světa, bývalé leno rytíře Freona, nyní država v rukou knížete Rolanda de Anjes)
            “Robota, robota, robota, pak zas robota,” stěžuje si truhlář Lévy. “Ale nemáš tak docela pravdu, je to práce, dřina a úmor,” šibalsky mu oponuje kulaťoučký bodrý chlapík Bořek Kudrna. “No, šak za starýho Freona to bejvalo lepší. Sice nevěděl co s náma. Natáhnul nás sem až na konec světa, ale aspoň nás neprudil pořád nějakýma nařízeníma, přidá si Pivek Strachota, stale záhadný chlapík v klobouku.  “Ticho, ticho tam! Klid a makat!” To vřískla právě přicházející paní starostka Gertruda Hrbacká na vesnickou chasu okopávající doposud první úrodu v Bačerné. “Ať to máte hotový, než bude klekání. Nezapomeňte pak na nástup a večerní motlitbu k Inace! Nebo na vás pošlu hlídku! Tak hybaj!”

Albireo
(Město bílého mramoru, sídlo Almendorského dvora,) Z jedné vyhlášky města:
            Dražební vyhláška 122/855k.l.
Z vůle jeho nejjasnější milosti pana krále Waldena v pověření starosty Okénka a jeho blahosklonému výkonu moci skrze odbor majetkový a správní si dovoluje město Albireo ke dni svátku Zimních duchů nabídnout jako předmět veřejné dražby pobřežní dům u přístavních doků, toho času stale bez popisného ba i evidenčního čísla. V domě se dlouhodobě nikdo nezdržuje, je opuštěný a majitel se k němu nehlásí a daně neplatí, proto dle nařízení § 7 Albirejského majetkového ediktu z roku 854 k.l. připadne den před dražbou státu. Jde o důkladnou kamenickou trpasličí práci. Výměra domu rozsáhlá. Zájemci se mohou hlásit do 15. Větrnce na veřejnou prohlídku. Očekávaná vyvolávací cena: 1000 zl.
            V zastoupení starosty náměstek konšela Eduarda Koreckého Igor Hlavatý



Dva bratři
            (bývalé sídlo rytířského řádu Eldebranských rytířů a valkýr, později generální štáb skřetího generála Águnágha, nyní “jen” strategická pevnost spojující oba břehy Durenu, stale v rukou skřetů).

“Hou, hou skřeti dou,
všecko hezký rozšlapou!
Skřet je machr,
člověk to je sráč,
elfoun je slaboch
a skřet je rváč!

Skřet je silnej a umí se rvát,
do čela útoku musí se drát!
My jsme ta  správná Bruzgulova  parta,
s náma se hned obrátí karta.
Chceš pryč? Prásk bič!
Sténej a skuč! Knourej  a knuč!
A rob a rob a čekej hrob.

Kde vládne skřet, tam se musí popíjet!
Hohó, to je ten správnej svět!
Skřetí horda napla sítě,
Nesnaž se, chytí si tě.
Slyšíš? To bubny jsou!
Umřeš dřív, než rohy zadujou.

Skřeti ničí, pálí, žerou,
a zákony, na ty serou.
Skřeti plení, vraždí, zabíjí,
To se lidem nelíbí.
Však platné jim to prd.
Se skřety přijde smrt!”
Temnota přišla na zem. Skřetí generál Bruzgul se svou armádou.

Od jihu přichází za družného zpěvu, doprovázena ohněm a bubny armáda skřetího Generála Bruzgula, aby posílila již prořídlé skřetí voje a pomohla jim zasadit rozhodující úder…

Leviathan er Aegren
Tichým nočním ležením zlehka profukoval pouštní vítr, který nadzvedával plachty stanů. On se mlčky procházel kolem hlídek pozorujíce hvězdy. Ani řeřavé uhlíky tentokráte nemohly ohřát chlad noci. To vše kvůli utajení. Zítra konečně udeří  na Dva Bratry a získají tak pevný opěrný bod k obraně. Avšak co to? Ze tmy noci zahlédl světlo. Ano, opravdu, blíží se několik jezdců s pochodněmi. “Jsem posel,” zahřmel hlubokým a důrazným hlasem prostřední z jezdců. “Uveďte mě s poselstvím!” Aegren povystoupil ze stínu, a jakoby mimoděk, avšak dostatečně důrazně si vyhrnul plášť, který ho drive chránil před chladem noci. Jeho rodové barvy tak vyvstaly na světlo. “Má vůle představuje moc nad tímto ležením. Ležením drakobijců, neporažených Rilondských a hrdinů mnohých bitev nad skřety. Tedy poklekni a pověz odkud a proč přicházíš!,” odvětil hned šlechtic. Posel seskočil z koně rovnou do kleku, omluvně se uklonil a sotva polkl, hned vypověděl poselství. “Posílá mě pan Redan Srbic. Syn svého otce, Dedara Srbice, právoplatného místodržícího nad celou Západní Dálavou. Dle práva patří místodržitelský titul panu Redanovi. Markabě Rilondský, kníže Eralis nejen, že si jej neprávem usurpoval, ale také a především se dopustil vraždy  na tehdejším místodržícím, aby jej odstranil. A to je zrada! Nemusím snad vysvětlovat její důsledky? Celý tento váš podnik je omyl!
Posel Redana Srbice

Arul Nexus von Boševal

Drsná kopcovitá krajina dlouhých trav, vrcholy stolových hor, obětiště dávných bohů… To byla místa kudy procházeli. Snad si na to zvykl, snad se mu to zdálo, ale jeho doprovod už  mu zdaleka nepřišel jako klan úchylných vrtáků, co prve. Ano, měli občas své slabší chvíle, ale jako doprovod už byli poměrně organizovaní. Navíc doplněni o statné barbary z Gorogu byla jejich výprava opravdu slušnou družinou. Měl teď při cestě docela čas přemýšlet. Jeho pouť životem byla velmi klikatá. Dával si dohromady to, co jej na té cestě potkalo. Co mělo smysl a co do té jeho životní mozaiky zapadá. Jaký bude jeho životní příběh? Podaří se mu naplnit jeho úděl? Leccos začínal tušit. Další cesta se před ním pomalu začala otevírat. Nežli to vše skončí, bude to ještě stat mnohého úsilí a životů. Avšak pro tu samotnou víru a naději, pro ten životní smysl. Snad I pro naplnění proroctví… Takto pohroužen ve svých myšlenkách dumal. Snad teprve jako mrzák si začal uvědomovat i jiné souvislosti, které jej dříve nenapadly. Pokora, vytrvalost, píle…
Jaký bude Arulův osud? To záleží na něm a na štěstí...

Amnia aj tak Toš

Paní Sirril s její kočkou Kaat jí vedly po mostě z tisícerých hvězd. Jako mléčná dráha nad soutězkou, kde v hloubce burácely tříštivé vody. Uprostřed noci takto kráčela po mostě z víry. Visutý most končil kus od konce rokliny. Vodopád. Odrazem od hvězd to vypadalo, jakoby padalo z nebe samotné stříbro. Zaklonila se. Nad ní bezpočet hvězd posetý po celém nebi. A mezi nimi ta výrazná kometa, která tak pročísla oblohu posledních dní. Jako v omámení zapomněla na svou nekonečnou únavu a mnohá zranění. Skoro jako sen…Jako znamení. Pocítila, že je na jedné z životních křižovatek. Ten most přece není jen tak. Překročí jej do další životní etapy?

Skoro jakoby stála mezi světy...
Freon Poutník, smraďoch a proutník
Konečně stanul na vrcholu. Větrem ošlehaný, lehce nemytý, šlachovitý dobrodruh se rozkročil na strmé skále jednoho z nejvyšších vrchů Torských pahorků. Snesl se k němu dravec. Usedl hned vedle něj. Krajina se pod nimi náramně rozevřela. Četli v ní, jako v knize. Viděli do dálky cesty, lesy, pláně. A Královskou řeku, jak se vine mezi pahorky. U ní partička obrů házela kamením na kolem plující lodě. Když se Freon ohlédl na druhou stranu, v dálce zahlédl místo, kde se dal tušit Nový Amir. Sídlo takových jako býval jeden z jeho přátel. Vzpomněl si na Orlí Poutníky. Na jejich sen o svobodě. Na cestu, kterou vykročili.  A jak rychle ten sen skončil. Zatl pěst při vzpomínce na Bačernou. Měl obavy, aby I ten jeho sen brzy neskončil. Pevně sevřel svou cestovatelskou hůl a vyrazil. Vykročil do Albirea. Vzpomínky jej neustále doháněly… Vždyť kousek odtud… Ach Entefel. Pousmál se.
Torské pahorky

Azim a Ševar
“Já jsem Rilondská garda,” zařval chlápek před nimi a rozrazil dveře… Azim byl na umření. Jeho Árčí ještě dýchal. Zvládl to. Je tu s ním. Co má smysl?  Neustále bojovat? Kdo je opravdový bojovník? Ševar těsně uhnul letící šipce.  “Kurva Azime, pojď! Já tu nechci zdechnout. Pojď za gardou, má tam nějaký místo, kde se dá schovat.” Jejich pronásledovatelé byli neustále za nimi. Neúprosně na ně dotírali šipkami. Ze dna údolí se ozývalo hromové burácení. Skála se otřásala. Nemohli jinak, než prchat dál…

Pradávné podloubí zapomenutých předků.  Snad bude útočištěm. 

pátek 21. září 2012

Pitíčková akce

Ej hola pařeb! Na Kotel fahajský a Boosternou Chalajku došly nějaké ty poukázky na zákusek dle vlastní volby plus teplé pitíčko k tomu. Je to faha do konce září. Navíc se mezi námi šíří i choutky vylepšovat svá obydlí různými kousky z místního zařízení. Proto bych se rád optal, kdypak vidíte nejlepší fahu na pitíčkovou akci? 

středa 19. září 2012

Hudební zážitky nejbližších dnů

Hej hola, když už nám včera utekl jedinečný koncert Vládi Mišíka a ETC, spolu s Flamengem, ke 40. výročí desky Kuře v hodinkách, přináším Vám pár nabídek, jak si to alespoň trochu vynahradit. Jiří Stivín 9. 10. 2012 v 19.30 | Společenské centrum Bystrc, Brno Cena: 180,- Kč Blue Effect 25. 10. 2012 v 19.30 | KS Omega, Musilova, Brno Cena: 190,- Kč V nejbližších dnech jdu pořídit lístky. Ozvěte se, jestli se chcete přidat. A kdyby jste měli někdo cstu přes Troubsko, můžete mi koupit pár lístků na 16. 11. 2012 pátek Troubsko Vladimír Mišík+Etc? To taky podporuji a doporučuji:)

úterý 18. září 2012

Silvestr 12/13

Sotva odbil konec prázdnin, začala facha, semestr a jiné kratochvíle, už je čas plánovat dále. Rádi bych se vás všech zeptali, jaké máte plány na vánoční svátky a silvestra? Máme i různé další návrhy a tak lehce zvažujeme alternativy. Bačeři však v našem rozhodování mají přednost a proto sondujeme zájem a nápady na akce...
Klasickou variantou je Pejškov. Dle sněhu by byla pařaj vyrazit s Matoušem i někam na sáňky a běžky.
Proto se nabízí v Srní na Šumavě další pařaj od našich kamarádů, kde by se za jistých okolností (nenaplnění kapacity), dali přibrat i další kamarádi, tedy my.
Proto se ptám, jaké jsou vaše možnosti, přání a představy? Kde a v jakém duchu, jak dlouho a s kým chcete strávit sklonek roku?

Dokumentární filmy tento týden!

Radost z českého dokumentu uplynulého roku můžeme mít i my a zadarmo. Do konce týdne, tedy do 23.9. jdou shlédnout na webo Doc Alliance: http://dafilms.cz/event/87-czech-joy-online/
Osobně doporučuji i Českým lvem oceněný vítězný snímek loňska "Pod sluncem tma". Dobrá pařaj je i "Závod ke dnu." Toš aj tak...

neděle 9. září 2012

Kopaní ďucrky II

Oujé, již jednou tu byl vznesen můj dotaz ohledně kopání ďurcky. Tenkrát se docela zkomplikovala situace okolo organizování, když jsem onemocněl a v Beskydech, kde jsem byl, nebyl signál… super akci pak zpařil táta. Rád bych vás poprosil ještě jednou o to stejné – tedy výpomoc při kopání. Více info o o fahu z původního příspěvku zde.

Inuž, pojďme se tedy domluvit na druhou fahu a společně vlítněme na to… nakoupíme Bertíky, vykopeme ďurcku a pak dáme grilovačku. Veselý obličej 

 

Akci je možno napařit během následujících 10 dní s mými omezeními, který jsou napařeny v kalendáři s odkazem níže. Jako začátek fahy jsem dal 7:00 hodin, kdy začnu já a ideální by bylo, kdyby jste se přidali třeba od devíti nebo desíti, aby se nezačínalo ve vedrech. Kopačka je pak možná až do setmění (pak už se to dělá špatně).

 

Domlouvací kalendář: ZDE

 

 

Díky!

úterý 4. září 2012

Příchod babího léta na Pejškově

Nebudeme smutnit nad proběhlými prázdninami, protože byly moc fajn.  Spíš bychom rádi vyhodnotili statistiky poslední akce, kde vyhrál Majk se svými dvěma kastly bertíků (což vychází cca půl tuctu pivek na den). Taky bychom se rádi pochlubili napařeným plotkem. Docela rád bych i konečně zapařil tu civilizaci. Celkově ale bychom vám moc rádi poděkovali za pevné nasazení, kotelnou snahu a pařebný námezdní náfah na gulagu.
Na poslední akci jste byli našimi milými hosty, jelikož jste si fakt mákli. Ovšem nesmíme zapomenout na jediné a neodpustitelné:  amortizační poplatek. Rovněž vám rádi chceme poděkovat za vyjádřenou podporu a proto jsme se po předchozí sondáži rozhodli tuto neděli 9.9. uspořádat na místě doličném slavnostní grilovačku.
A ještě se nám na páteční večer dostala jedna pozvánka:

Závěrečný koncert kuřimského zámeckého kulturního léta

7.9.2012 od 20:00
nádvoří zámku Kuřim - Čankišou a Jablkoň Koncert plný energie se dvěma špičkovými kapelami, které přesahují každou žánrovou škatulku. Předprodej v KD a v Clubu Escape od 29. 7. za 100 Kč, na místě 150 Kč.
 
V sobotu voda Jihlava...
 
Večer a v neděli, případně s přesahy do dalšího týdne Pejškov.
Grilovačka, pařaj, domlouvání akcí na podzim, plánovaní kešoloviček, založení o.s. Bačeři (popř. o.s. Pejškov), obdivování chodícího Matouše a domlouvačka na drdůj, případně i práce v exteriéru (pro ty, kterým nestačil gulag).
 
P.S. Fotky plotu, Matouše a jiných akcí má Zdenička. Prohlédneme tedy zřejmě až tam..