Téma hipstrů je už ošumtělý jako normalizace. Proto mě dvojnásob mrzí, že jsem na pravou podstatu hipsterství přišel až teď a můžu o ní napsat článek. Přitom jsem měl k pochopení tohoto kulturního jevu předpoklady lepší než mnozí jiní. Kdysi jsem přeložil první vydání časopisu Vice do češtiny a poslednímu (čtvrtému) číslu dělal šéfredaktora.
Říká se, že hipstři vychází z beatníků. Já si ale nemyslím, že beatníci byli uncool buzny a tak jsem všechny znaky hipstří subkultury považoval za něco sice odpornýho, ale zato původního. Až dneska mi konečně došlo, koho že kopírují. Není to nějaký širší kulturní okruh činností. Tím vzorem je jedno naprosto konkrétní povolání, které je samo o sobě natolik zoufalé, že se až do příchodu hipstrů úspěšně vyhýbalo napodobování: spisovatel.
Přepálenost
Dřív, než si představíme jednotlivé znaky spisovatelského řemesla, které hipstři napodobují, musíme si říct něco o napodobování samotném, jelikož v něm jsou hipstři stejně dětinští jako všechny ostatní subkultury.
Fanoušek hip-hopu se obléká hip-hopověji než jeho idol, vždy si dá alespoň o jednu až dvě čepice pod kšiltovku navíc. Zatímco James Cole nemá problém vylézt na stage v pleteným svetru, parta jeho posluchačů se začíná ladit už tři hodiny před koncertem. Když se pak takovej mladík ožere a rapuje spícím kámošům v hospodě, mává u toho rukama výrazněji než celej Wu-Tang Clan dohromady. A tak to jde se všemi napodobovateli. Fanynky Sexu ve městě ze sebe dělají ještě větší krávy než krávy v televizi, zatímco se procházejí po Masaryčce jako po Manhattanu. Metaloví fanoušci otravují svoje kámoše ve skladu vizema o pití krve, zatímco jejich idoly pijí před cestou do studia rajačatový džus a čtou si sportovní přílohu Herald Tribune.
Tvůrčí rozervanost
Tohle je základní znak spisovatele, od kterého se odvíjí všechny další pózy hipstera. Smutek, ironie, krutost, dekadence. Do nich upadá člověk tápající po nejniternějších procesech světa a lidské duše, zatímco tyto jemné nitky mu neustále unikají. Věci, po kterých duše spisovatele baží, naprosto nekorelují s časem a prostorem konformního světa, což ho dohání k odtažitosti, izolaci a nepochopení. Hipster tohle napodobuje prostě tak, že se schválně nesmějě a volí spíš nostalgičtěji laděný filtry v Instagramu.
Chudobná elegance
To, jaký má člověk duchovní potenciál, se před příchodem hipsterů dalo poznat na způsobu, jak člověk bydlí a jak se obléká. Ať chceme nebo ne, naše nitro se dere na povrch a jeho podoba se odráží i v tom, čím se instinktivně obklopujeme. Skoro platí, že pokud chcete s někým spolupracovat na uměleckém projektu, podívejte se nejdřív k němu domů. Pokud má čtyři holé stěny a na zemi matraci, znamená to, že vás buď čeká něco geniálního, nebo taky že práskne obratem zálohu za herák a už vám nezvedne telefon. V každém případě ale pokud má vzorně utřený prach, na stěnách obrazy a na prostřeném stole v obýváku proutěný košík s bonbóny, držte se od něj dál.
Nikdo si nezakládá tolik na drobnostech v bydlení a oblékání jako hipsteři. Napodobování spontánních, mimovolných výtrysků geniálního, elegantního nitra, které se nepřestane hlásit o slovo ani v zoufalých existenčních podmínkách, si žádá hodiny a hodiny nakupování a kombinování vintage hadrů a retro bytových doplňků.
Promiskuita
„Jasně, člověk čas od času vyšiluje, jestli to neposral, když obětoval rodinnej život psaní, ale musíš si vybrat,“ říká Emil Hakl. „Být ženatej, to prostě nejde,“ potvrzuje Milan Záviš Smrčka pár okamžiků předtím než začne ve veselé opičce nutit vyděšeného mladíka od vedlejšího stolu do trojky s jeho novou milenkou. Pravda, Záviš by jako táta od rodiny nesložil jediný album, Hakl nenapsal jedinej pořádnej román.
Nihilistická promiskuita tvůrčího génia vyplývá z nutnosti naprosté nesvázanosti. Tvorba je zuřivý pán, který vyhání člověka v noci z postele, nedovoluje mu chodit do práce a už vůbec ne nacházet kompromis ve vztahu s druhým člověkem. Jenže spisovatel se z téhle emocionální džungle vrací s úlovkem napsané knihy. Hipster se prostě probudí v další posteli s kocovinou a s novou cynickou hláškou na Facebook.
Bisexualita a drogy
Kdo není teplej, rozdá si to občas se stejným pohlavím, aby si připadal jako Baudelaire. Kdo teplej je, musí zkoušet pořád další a další druhy drog, aby si připadal jako Burroughs. Dělat věci „do protivky“, abych dosáhl vnitřní antiteze a poskočil syntetickým procesem na novou úroveň vnímání světa, je někdy pro spisovatele nutnost. Pro hipstera je výsledkem akorát bolavá prdel či stíha.
***
Kdysi jsem věřil, že před hipsterským pózováním mě ochrání šusťákovka a paprikáš s pivními rohlíky, které jsem žral ku posměchu redakce Vice každý den místo oběda. Nelíbat se s chlapama, nevěnovat tři hodiny denně výběru polévky Pho a nepromítat zelené čáry na stěnu kavárny NoD ale nestačí. V každém člověku je kus pozéra, který už svou samotnou existencí zesměšňuje řemeslo, do kterého se stylizuje.
-------
Dovolil jsem si převzít článek, který mi asi zatím dává největší vhled do naší předchozí debaty o tom,kdo je hipster.
