Slavný Águnágh padl né zrovna slavnou lstí. Podlou zradou a úskokem, který se zřejmě nezapíše do kronik...Avšak důležitý je výsledek. Jeho tělo již dozajista plaví se někde ústím Ybu a Durenu do moře, aby odplavilo tu špínu posledních aldenů z Rilnodu pryč. Nad Brodem se ještě ozývají radostné skřeky nových pánů, jejich rabování a únavou zřetelné stopy z mnohých bojů a vítězství. Cesta do Zámostí je nyní otevřená. Kraj upravených políček pilných zemědělců, která střídají háje borovic a pinií, cedrů a korkových dubů lemují háje citrusů, oliv i granátových jablek. Celému tomuto obrazu vévodí pastviny plné koz a oveček. Malebné stráně pak zdobí rozsáhlé vinice a dolní tok řeky Y´b dodává kromě nezbytné vláhy i plné sítě výtečných ryb. Poslední oáza klidu, kam ještě válka nedolehla. Ovšem dozvuky bojů doléhají nyní i sem. První výzvědná skřetí komanda již vrhla se do nitra této země táhnoucí se od Y´bu k moři. Rozhodně ale nebyli sami.
 |
| Úrodná a kopcovitá krajina Zámostí |
Od Rilondu se vydala čtyřčlenná výprava dobrodruhů v ústrety skřetům. Jeden cizinec z dálných krajin kdesi za obzorem, snad z Numneji na Lendoru, táhnoucí s sebou na provazu dromedára a s u boku výhrůžně a jakoby mimoděk pohupující se šavlí. Druhý šel v patách vzpřímeně statný muž v nejlepších letech s mečem, štítem přes záda a tunikou jakéhosi rodu na prsou. V závěru výpravy v družném rozhovoru táhli se dva potulní pobudové, jeden vyšší s prutem přehozeným přes rameno a druhý nižší, se zarostlým vousem a kápí hluboko staženou do čela, jen oči mu z ní svítily na pozdrav. Opustili převozníka Kudlu, který je přeplavil přes líně tekoucí veletok. Pár přátelských pozdravů a nyní vstříc do neznáma…
V místě, kde Amberské kopce pozvolna klesají k Rilondské nížině, jakoby moře, v tomto místě Rilondského zálivu vykouslo z poloostrova Zamosac zátoku téměř pravidelných tvarů, rozkládající se mezi městečkem Drače a vesničkou Brijesta. Severní břehy poloostrova omílal rovněž Rilondský záliv, který se do pevniny pustil svérázným způsobem, že samotný poloostrov připomínal čepel mocné šavle připravenou k upevnění záštity. Čepel, která mimo jiné inspirovala i Eldebranské rytíře svou podobností s jejich znakem – šavlí přetínající skřeta.
 |
| Zámostí je plné malebných městeček a vesnic |
Avšak moře Rilondského zálivu již nemělo tolik sil, takže v místech kol poloostrova Zamosac zůstal necelý tucet malých a ještě menších ostrůvků. Z těch větších to byly Dubovac, Lovorikovac, Pučenjak, Maslinovac, Kokošar, Galičak, Gubeš a Tajan. Posledně jmenovaný byl z ostrovů největší a jako jediný stále obydlený. Menší se, s výjimkou Galinčaku a Gubeše, používaly jako pastviny pro ovce a kozy. Galinčak páni z Drače na rozdíl od ostatních ostrůvků nepronajímali vesničanům, ale sloužil už po více než dvě století svým majitelům jako pohřebiště. Nejmenší Gubeš, vlastně jen holá skála vyčnívající z vln Malého moře, sloužil jako pustevna pro místního blázna, jehož vesničané zvali Kamar Zlý. Páni z Drače jsou totiž nejmocnější z vazalů dobrodruha a knížete Tala Čereva, který má celé léno mezi Oázkami, malou říčkou pod Chrámem Plodnosti a západním pobřežím Rilondského zálivu pod svou správou.
 |
| Další z klasických scenérií v Zámostí |
Výprava čtyř dobrodruhů má té nejvyšší důležitosti pro další kroky rilondských veteránů. Rybář, který zná tajemství a zákoutí řeky, nový kapitán městské gardy, který zde může získat svůj respekt v případě úspěšné výpravy; neznámý a záhadný Civimír Dláto, chlapík pro všechno a bývalý obchodník Erinské gildy; nakonec tuto partu uzavírá Numnejec Azim se svým čtyřnohým přítelem, jakožto nyní jedinou jezdeckou spojkou pro případ nutnosti rychlého přesunu. Tito mají za úkol zjistit, kterak se to nyní vyvíjí u Brodu. Pokud skřeti začnou postrádat svého velitele a prořídlá armáda se začne rvát o moc v šarvátkách mezi skřetími kapitány, podlými zvraty, naschvály a léčkami, podpořenými nedostatkem zásob, únavou a špatným zázemím… Tak pokud se tato domněnka potvrdí, nebude těžké takto demoralizovanou armádu s rilondskými veterány porazit. V opačném případě snad jedině vsadit vše na druhou kartu a vyrazit ke Dvěma bratrům a tam rychlou a neočekávanou ztečí obsadit místní pevnost hlídající tok Durenu. Přeci jen, Rilond není vhodné místo k hájení zbytku životních sil před nepřáteli. V současné podobě rozhodně ne.
 |
| Pod vedením Jimira Kildara vzniká palisádová hradba na troskách Rilondu |
Život v osadě Tajan byl ještě drsnější, než v jiných vesnicích a městečkách na Zamosacu. Klima bylo až moc horké a větrné na to, aby jej šlo označit za vlídné, i když oproti nedalekým horám zde ani v zimě neklesala noční teplota k bodu mrazu, avšak hlavní příčina byla spíš v tom, že chudá ostrovní půda neposkytovala nic než pastvu pro několik málo ovcí a koz, kterým se navíc musela dovážet pitná voda, a tak prakticky veškeré živobytí pocházelo z moře. A to se svého bohatství nevzdává bezpracně. Chudí, ačkoliv by sami sebe tak nikdy neoznačili, vesničané tak alespoň nepotřebovali drahé zámky a bytelné dveře, na Tajanu se domky vůbec nezamykaly. Dračské ostrovy, přesněji řečeno mělčiny v jejich okolí, skýtaly výborné podmínky pro chov slávek jedlých a ústřic. Práce na ohrazených lavicích nebyla tak nebezpečná, i když nebyla ani bez rizika, a ani nejistá jako rybolov, ale o to namáhavější. Navíc všechny podmořské farmy patřily pánům z Drače nebo jiným zámožným kupcům, takže Tajanští za tuto práci dostávali jen nuznou mzdu. Ta se vyplácela ve stříbrných penězích, v průměru zhruba 40 měsíčně, zlatka byla vzácný, téměř nevýdaný jev, obvykle rilondské ražby, ale obchodníci bez protestů přijímali mince jakékoliv provenience. Zlaté na Tajanu byly k vidění jen jednou, když Dragomil z Drače platil solnohradským stavitelům ohromnou sumu několika set zlatých za nejnovější mušlí lavici.
 |
| Tajan v Rilondském zálivu |
Přesto byli zdejší vesničané vcelku šťastní a spokojení. Ti jen trošku starší si ještě dobře pamatovali na dobu před tím, než ediktem Urozeného sněm připadla oblast z rukou Eldebranů zpět Danérskému království prostřednictvím místodržícího. Jak se to ale zdá být dávno v nynějších nepokojích a nejistém světě. A v porovnání s tím, se poklidná i když těžká práce na cizím majetku zdála téměř rájem na zemi. Navíc víno bylo dobré (zvláště předloňský ročník 853 stál za zmínku) a v těchto končinách se jej pěstovalo více, než dost. Kromě vína se zde pěstovaly ještě fíky a olivy, jejichž chuť rovněž zpříjemňovala vezdejší život. A co se nedalo vypěstovat zde, se dalo sehnat na trzích v Drače, největším městečku ve střední části poloostrova.
 |
| Delikatesy Zámostecké kuchyně |
Jimir Kildar se rozhodl opevnit Rilond dřevěnou palisádou a hájit zdejší trosky před kýmkoli. Ranění, mrzáci a jiní, co nemohli nikam odejít jej vzali za slovo a přijmuli jej za svého patrona. Dračí tělo a trosky místodržitelského paláce budou prý hájit proti jakémukoli dobyvateli. Zato od východu přišla další zpráva. Lupič Pilka vyslal svého emisara, který měl navázat spolupráci s rilondskými. Snad pýcha, možná i čest místním nedala jednat s tímto pobudou a vykázali jej do patřičných míst.
 |
| Podoba plánované rekonstrukce Rilondu |
Drače bylo osídleno již za dob osidlování Rilondu, zdejší pobřeží zde vytvářelo přirozený přístav, který by bylo hříchem nevyužít. Jeho význam navíc v poslední době vzrostl, neboť Dragomil z Drače získal titul správce Zemských desek za dlouholetou službu jeho rodu Západní Dálavě a někdejšímu místodržícímu Dedaru Srbicovi. V posledních letech začal nad městem budovat nový palác jménem Janjina jako hraběcí sídlo. Tento palác stál jen kousek od Gradiny, tajuplné zříceniny pevnosti ještě z arvedanských dob. Černá silueta stavby přitahovala zraky mnoha lidí, nejen mládeže z Drače a okolí. Jenže stála už za gromačem (na sucho stavěnou zdí) oddělující oblast zvanou Lovište, takže zůstávala nedostupná a o to záhadnější. Lovište se nazývala větší část poloostrova o délce přes 20 mil, kam byl zakázán běžným smrtelníkům vstup, protože sloužila jakožto lovecká obora pro Rilondskou šlechtu.
 |
| Záhadná arvedanská pevnost |
V Drače stála i škola, v níž učili v rámci své služby v Zámostí i členové jednotlivých urozených rodin. Cestou ze školy mládež chodila ke konobě U Sekery a kladiva, kterou vedl trpaslík Wrank Krvesaj. Občas i přes své jméno obvykle laskavý trpaslík dovolil, aby si u něj děcka vydělala skleničku borovnice (výbornou borůvkovou limonádu) nebo ti starší osvěžujícího gemiše (střik místního bílého vína a pramenité vody). Ale tyto tekuté lahůdky nebyly to jediné, co tam mládež lákalo. Starý trpaslík měl nad barem zavěšenou slušnou sbírku zbraní a ke každé z nich se pojil nějaký příběh. Pokud byl čas, tak se Krvesaj nenechal dlouho pobízet, aby jej vypověděl. O dost vzácněji se pak nechal přesvědčit, aby jim některou z památek ukázal zblízka a předvedl, jak se s nimi bojuje. Krvesaj byl bodrý chlapík a na jedné z cest s sebou přinesl i nalezence, sirotka. Říkal si Gorinek. A byl to chlapec přičinlivý, proto dělal v hospodě čeledína a pomáhal Wrankovi s tím, na co už stárnoucí trpaslík nestačil.
 |
| Stárnoucí Gorinkův kmotr |
Ale zpět ze zasnění se nad krajinou malebného Zámostí, vstřícnými lidmi a místními zvyky. Ono v těchto dnech to bylo poněkud jiné. Právě probíhá období sklizně. Nyní je všude ruchu a shonu, zvláště, když se mezi lidmi šíří obavy z dění kolem Rilondu. To, že je obléhán, či snad, že přímo padl Brod, zřejmě mnozí ještě nevědí. Snad je to tak lépe, aby nevypukla panika nad celým tímto krajem. Na druhou stranu páni tohoto kraje by měli mít plán, jak jej uchránit před uchvatiteli, když nyní hlavní pevnost, brána do této provincie nyní padla…
Rybář Ševar
„Díky Kudlo za dobrý tip. Vyrazíme za Bedřiškou, snad nás nechá přespat a třeba nějakou radu na cestu taky přihodí. Toš a kdybych se z téhle cesty nevrátil, pozdravuj holky od tří kočiček a rybky kolem přístavu. Toš musíme konečně vyrazit. Ono skoro všechno je lepší, než dřepět a čekat jen tak v Rilondu.“
 |
| Ševar zamlada... |
Cizinec Azim
Upevnil se v sedle, nasál do chřípí stejný ve vzduch jako před chvílí jeho přítel Árčí. Pohlédl na krajinu, která se před ním vlnila. Na doutnající trosky Brodu ještě nedohlédl, na to byla pevnost příliš daleko. Avšak v zátylku již cítil to známé mrazení, to vzrušení z dobrodružství a nebezpečenství, které na ně beztak na této pouti číhá. Proto si raději zkontroloval svou šavli, zdali je upásána na správném místě, lehce ji sevřel a pobídnul svého přítele vpřed…
 |
| Azim zamlada... |
Arul Nexus von Boševal
Pane, vždyť vy jste při té svojí řeči zkolaboval. Zřejmě nemáte ještě dostatek sil. To však nevadí. Pán se rozhodl, že s vámi vypraví výpravu. Do města bílého mramoru vás doprovodí dva tucty mužů, abyste dorazili v bezpečí. Máte alden na to, abyste se pořádně vykurýroval. Pak se vyrazí. Máte tam prý nějaké důležité záležitosti, toš naši chlapi vám drží všici palce. Prý jste si zažil svý…
 |
| Mudrc, mrzák,cestovatel, dobrodruh a prorok Arul... |
Freon Poutník
Konečně, po těch úmorných dnech na rozhoupané bárce již vidí cíl své cesty. Město Dunrilean na obzoru! Pach rybiny, pár barabizen z prken, vykřičené holky, pochybní překupníci, ale i hradby, vlajky východního království Almendoru. To bylo město, kde dnes stráví noc, než najde první další loď, co jej vezme do vnitrozemí. Do Albirea a pak dál na jih. Domů, do Bačerné…
 |
| Freon zamlada... |
Leviathan er Aegren
„Eh, ještě jsem zapomněl Bertolde, pošli tam Jacka. Napsal jsem glejt těm čtyřem dobrodruhům. Tak ať je dožene a předá jim to. Kdyby je na cestě potkalo něco zlého od našich lidí, mohou se prokázat, že cestují z vůle pána z Aegrenu a pod ochranou Rilondského lidu.“
 |
| I Bertold přidal svůj návrh na obranu Rilondu... |
Amnia aj tak Toš
Z lovené zvěře se stali lovci. Konečně měla před sebou rovné protivníky. Skřeti, co je prvně hnala, hnali nyní ji. Nebyli to totiž asi jen nějací obyčejní žoldáci. Tihle to mysleli vážně. Jednoho sice už dostala, ale oni byli v přesile a hnali jí tímto krajem bohové vědí kam. Milovala ten pocit adrenalinu a vzrušení, kdy cítila svůj tep ve spáncích a kdy každá chvíle zdála se být věčností. Ovšem nyní si začala uvědomovat, že ji tato hra může stát život. Ať už to dopadne jakkoli, zkusí se s tím poprat s noblesou.
 |
| Znavena v divočině |
Kněz Aeron a trpaslík Brim
Z posledních překotných událostí posledních dní o nich není řádných i jiných zvěstí. Snad jen bohové vědí, co se s nimi nyní děje…
Na oblázkovou pláž Tajanu moře vyplavilo dvě těla. Po chvíli vykašlávání vody se jeden z nich pohnul a začal do druhého bušit. „Kurva, pane, u Zylova zadku, do prdele, proberte se!“ Druhé ležící tělo se třemi šípy v zádech se lehce posunulo. „Zagrasku, ah co? Kde to jsem?“ Těžce zasípal po chvíli ten druhý…
 |
| Nebýt Zagraska na té Tajanské pláži, mohlo být vše jinak... |
