17.Travna 855 královského letopočtu
Den moudrosti. Následující tři dny proběhne hlavní politické klání. Na den rovnosti, 21.Travna se půjde volit a vše se rozhodne. Rilond bude mít nové pány. Zase bude o něco lépe. Hodně skřetů je teď na druhém břehu za řekou. A ta polovina armády, co obléhá západ města, ti sami mnoho nezmůžou. Město si na nějaký čas může oddechnout. Ještě poněkud parné babí léto a dusné Rilondské podnebí vykouzlilo několik opravdu horkých dní. Barikády v ulicích, trosky domů, to vše teď jest odklízeno. Městská garda se opět volněji začíná procházet i po vedlejších zákoutích a městských pláccích, nárožích i zapadlých koutech. Do města se zase na nějakou dobu dostává řád. Mnoho proroků různých bohů i poselství předchází před veřejnost, jakoby byli předzvěstí další kampaně světské. Své příběhy a vize rozsévají do duší plných strachu a nejistoty. Potraviny jsou na příděl. V hospodách, krčmách a putykách se dá najíst za přídělové lístky, nebo sem tam i za cizí měnu. Obdobně se dá nakupovat i na trhu, který byl opět zprovozněn na Radničním náměstí. Zde je kontrola městské gardy nejpřísnější. I v přístavu začal znovu proudit život. Okolo těch několika málo lodí je nyní živo více než dost. Na dnešní den moudrosti se chystá několik málo drobných oslav, nyní spojených s opatrným uvítáním prozatímního klidu zbraní. Diskuse, přednášky, hlavolamy, hříčky, dražba vyřazených knih, souboje kouzelníků a další kratochvíle. Snad pomohou místním na chvíli zapomenout strastí, které jejich žití v tomto místě provází. Dokonce i na univerzitě bude den otevřených dveří. Po omezeném provozu to bude zajisté pro mnohé vědění chtivé návštěvníky zajímavá příležitost, jak nahlédnout do kapituly vzdělanosti a paměti Západní Dálavy. Skoro to vypadá, jako by se do Rilondu na chvíli začal vracet normální život…Tedy až na jednu vpravdě tragickou záležitost, kterou nyní žije skoro celé město. Všichni si o tom povídají. Nejmladší syn Kylmarských zemřel. Celá flotila lodí rodiny Kylmarských se potopila i s plným nákladem kdesi v Rilondském zálivu ještě před přistáním. Hrůza. Chystaný volební majstrštyk se proměnil v rodinnou tragedii. Pohřeb bude zítra v poledne. Událost, která se zapíše černým inkoustem do listů kroniky města…
 |
| Trosky Mernova chrámu |
Co však těmto událostem předcházelo? Jak svůj volný čas prožívali jednotliví hrdinové? Dozvíte se dále. Každý si tak trochu našel cestu svou vlastní.
Leviathan er Aegren
 |
| Leviathan dumající nad dalšími kroky |
„Takový masakr Ignáci, to snad ani nepamatuji. Zvláště zde z hlásky je ten výhled o to hrůznější… Podej mi prosím ještě to dobré sklo! Ať pořádně vidím…“ (při výhledu z věže Konventu)
Mistře, myslíte tedy, že tento traktát bude tím nejvhodnějším pro mé budoucí plány? Rád bych do tajů tohoto umění pronikl, ovšem nejsem si jist, zdali budu hoden této úctyhodné mohutné prastaré iluminované knihy. Nemáte k dispozici, ehm, nějakou drobnější, štíhlou, malou, kapesní? Přeci jen, ptám se ryze z praktického hlediska, abych ji mohl studovat neustále.“ (během učené rozpravy)
Freon Poutník, též zvaný smraďoch
 |
| Osamělý poutník na své cestě |
V hlavě mu zněla přímluva k Poutníkovi. Opustil poslední stavení v Zámostí. V dálce zahlédl dým a kouř, který k nebi stoupal v místech, kde odhadoval pevnost Brod. Nadechl se vzduchu ze sílícího větru, který s sebou nesl vůni dálek. Vůni mořské soli a krajin za obzorem. Nemohl si nevzpomenout na Bačernou. Rovněž si vzpomněl i na Arula. A také i na další přátele. Pevně však sevřel hůl, zarazil kápi více do čela a rozhodným spěšným krokem vyrazil k Vádí Amber, vzůru do divočiny. Osamělý zálesák a poutník.
Rybář Ševar
„Brácha Bivoj, ten se vyzná. V Lajstebnici vychodil čtyři třídy měšťanky. Ten sází. Já jen hraju. A jaký, že to hrajeme? Kharovy nebo Zylovy?“ (Buvoj v zápalu hry, kdy veškerou svou pozornost věnoval poctivému švindlu)
„Toš játroš Ševároš budoš, což? Pařoš!“ Vyhublý mladík černé pleti mázl kartou mrtvého plujícího skřeta o stůl. Domlouval u toho zřejmě velmi výhodný obchod. A asi nebyl sám…
Ještě s myšlenkami na obchodníka se sklem, pana Thorduwalského kráčel Ševar postranní uličkou. Páchlo to tu močkou a i v kalužích se bál, do čeho to šlape. Zápach ztuchliny, výparů laciné pálenky a kouře z ohně zesílil. Polorozpadlými vrátky do ulice vletěl drobný muž, aby se zastavil o protější stěnu. Zachrchlal a začal zvracet kolem. „Dyž neuměj pit, tak ať k nám nechoděj,“ zahromovala mohutná žena. Paní Ludmila naplno zabrala celý prostor určený dveřím, zvláště do šířky. Určitě však nešlo přehlédnout její mohutná ramena a především ale, velmi vyvinuté vnady. Byl u cíle. Toto je ta hospoda, kam chtěl jít. Jeden veliký stůl, hodující a popíjející hosté všeho druhu; kolem stolu sem tam motající či ležící ochmelové a v rohu velký otevřený krb. Našel si místečko a hned se jej ujal místní, Brumbo – známý čistič bot. „Dobrý den, tak Ševar povídáte. To mňa těší. Toš a jak se jmenujete vy?, zeptal se zahaleného cizince, který před chvílí přišel. Na hru potřebovali být tři.
 |
| Hospoda Opilá Formanka |
Cizinec
Po náročné cestě se těšil, až si konečně spočine a dá svlažit svým vyschlým rtům a po chvílích samoty se svým přítelem opět zatoulá do víru města. Mnoho hospod v Rilondu bylo zavřeno. Výběr tedy nestál za moc. Navíc i ceny byly dosti nadsazené. Až jedno pochybné stavení připomínající hospodu vypadalo, že by zde mohlo být leccos za slušný peníz. Arčího dal s obavami k péči jakési matróně, z které se vyklubala paní hostinská. Než se stihl vzpamatovat, už sedí u velikého zelanového stolu a hraje utopeného skřeta. Pořád do něj duje jakýsi čistič bot. A to ještě neví, jestli se mu někdo nepozvrací za krk. A co teprve Árčí? Radši vyměníme podnik.
 |
| U Rytíře |
„U rytíře,“ vývěsní tabule na rohu jedné z největších tříd města hrdě hlásí své jméno. Moc pěkná hospoda, těch trofejí, klidu, i nocleh mají. Jen kdyby jim šly lépe otevírat ty dveře…
Brim
S tím temným paladinem to byl opravdu masakr. Však co museli s Tondou odtáhnout Míru, nebo spíš to, co z Míry zbylo ke klášteru Estelinek. Pěkná fuška. Však tam bylo dost plno. Když už tu byl, taky se chtěl ošetřit. Jenže v současné době berou jen ty nejtěžší případy. Ten smradlavek felčař Freon je kdoví kde, tak nezbylo, než to zapít kořalkou a narychlo si poradit tak trochu sám. Každý z nově nabitých přátel se rozutekl s útokem do veškerých koutů města. Bude asi lepší je najít, pomyslel si. Tondu nechal u Míry a vydal se chvíli toulat městem. Putoval chvíli až se dostal opět do míst, kde se střetl s jedním z nejobávanějších protivníků. Temný plášť zde ještě zlověstně plápolal zadrhnutý o trám domu. Než se stihl vzpamatovat, uslyšel dusot kopyt. A to už bylo pozdě na cokoli reagovat. „Hle, hrdina! Slovutný trpaslík porazil temného rytíře! Sláva jemu! Velebme ho. Navrhněme i jeho na vyznamenání města. Právě dnes za soumraku na den moudrosti. Ó, mistře, budeme toliko hodni vaší společnosti? Můžeme s vámi jet do konventu pomoci vám ustrojit se na tuto slavnost?Přátelé, rytíři, máme před sebou opravdového bohatýra! Půl tuctu rytířů v plátových zbrojích sesedá z koně, aby poklekli do bahna cesty před zkoprněným trpaslíkem…
 |
| Rytíři vzdávají hold trpaslíkovi |
Arul Nexus von Boševal
„Via, Poutníku! Proč? Jaké cesty vedou mimo přátelství? Jaká hnutí osudu, kterým čelíme? Na kteroužto cestu nyní vykročit? A hlavně, proč?“ Zamyšlený Arul seděl mnoho hodin bez hnutí. Skoro to vypadalo, jako by přestal existovat. Nebyl prostor a nebyl čas. Jen myšlenky kolem něj a nespočet otázek na které nikdo nedokázal odpovědět. I městem na vozíku jezdil jako ve snách. Snad i samotný Poutník do cesty mu přihrál dalšího, tápajícího. „Dobrý den, já sem Laďa, a jdu tady s otýpkou do města, tak vás dovezu. Víte pane, u nás se dějou moc divný věci. Dřív za starejch časů to bylo jináč, to já si toho vážím, celé Sedmnáctky a rád bych (však já se občas i potajmu modlím), ale nejde to. Víte, chlapi z dědiny, to jsou samý ty, ty ogie. A to myslíte, že mám ted s vámi milostivej pane i do kláštera Poutníka? A můžu, jo? Zadním vchodem?
Dobrý den stop.
Zdraví Pepa Duba Josef Duba, kapitán lodi. Stop. Přejeme pěkného zdraví, hodně let a dobré pohody. Na lodi panuje velká neshoda Stop. Nevíme, jestli odplout, nebo zůstat. Stop. Ke břehu nechceme, neb se bojíme. Stop. Zásob málo. Stop. Nalodění je snad i možné. Stop. Asi až po soumraku. Stop. Těšíme se na brzké shledání a jsme v hluboké ústě. Stop. S pokorou a pozdravem a přáním zdraví, zdraví
Pepa Duba Josef Duba, kapitán lodi, první důstojník lodi
(z korespondence mezi Arulem a lodí kotvící v Rilondském zálivu)
 |
| Vzhůru do neznáma! |
Vrtáci naloděni, rybáři naladěni. Začala dobrodružná plavba, která nemá obdob. Vzůru a vstříc nebezpečenství a do neznáma, vše pod velením jednoho vozíčkáře odkudsi z Lendoru…
Ahoj,
