O život

15.Zelence

Přijeli jsme k další staré arvedanské pevnůstce. Avšak právě tato nebyla tak zničená jako většina těch ostatních. Všichni jsme doufali že právě tady najdeme alespoň nějakou další stopu na ceste ke šlechtičnám. Našli jsme něco docela jiného, pro mě s Freonem však mnohem více cenného. Svadhistána, kterou jsem zde vůbec nečekal, pomalu umírala přímo pod rukama Ukrajinců. Jejich hnízdo lehlo popelem, mistr s učněm bohužel utekli. Rozmetali jsme jejich služebníky, Svadhistánu jsme našli až v nejspodnějších komnatách. Její tělo... zanechalo to ve mně velmi divné pocity. Nikdy jsem neviděl lidské tělo takto rozkuchané. Ano, pár pořádných pošramocenin jsem už zažil, některé dokonce už i na sobě. Ale tolik křivulí, tolik baněk a odměrných válců zavedených přímo do jejího těla. Všichni jsme z toho jsme měli divný pocit. A nejhorší pocit měla asi Svadhistána.
Freon rozhodl že dále takto není schopna žádného transportu, začal tedy z jejího těla postupně vytahovat jednotlivé kusy labolatoře. Avšak dostat z ní vše se jevilo nemožné. Baňky kolem byly naplněny všelijakým materiálem, doufám že většina z něj není ze Svadhistány. Časem se asi projeví, co chybí. Vše co mělo nějakou hodnotu (tedy Svadhistána a pár knih o zdravovědě) jsme naložili na rychle vyrobenou postel na kolečkách a jali se před nocí odejít z této pevnosti. Zanechali jsme tu velký plamen, snad pomůže očistit toto místo. Jistou částkou co jsem tam našel jsem poděkoval princi z Červeného lesa, neb bez jeho pomoci bychom pevnost dobívali mnohem déle. Naše další cesta vedla do nejbližší vesnice, Bukovska.

17.Zelence

Dorazli jsme do vesnice Bukovsko, nad vesnicí stála pevnost, zřejmě opevněné panství nižší šlechty. Ihned po příjezdu do hostince jsme zabrali všechny pokoje a jali se vypravit nějakého posla pro nejlepšího lékaře v kraji. Nikdo jiný by nedokázal Svadhistánu zbavit přebytečného skla. Avšak netušili jsme, kdo doopravdy přijde. Překvapilo nás to, převážně mile. Ale o tom až za chvíli.
Krátce po našem příjezdu si nás zavolala Lady Karolína, místní zemanka. K večeru jsme tedy vešli do jejího panství, uhostila nás večeří, po níž následoval velmi dlouhý rozhovor. Spolu s Freonem jsem jí objasnil hned několik nedostatků, které jsme na jejím panství nalezli. Byla z toho v šoku, což se jí ani nedivím. Přivolala si svého komořího, ze kterého se vyklubal Theurg. Pousmáli jsme se na sebe. Je to člověk na svém místě. Hradiště i celý kraj spravuje Děbřidoch se svými 17 cvičenými muži. Jejich výzbroj ale není zcela dokonalá, jejich hlavní výhoda tkví ve znalosti kraje a vlastnictví pevnosti.
Karolíně jsem stručně vysvětlil situaci která nastala se šlechtičnami, její komoří mi pomohl blíže lokalizovat jejich místo pobytu. Na místo byli vysláni zvědové, dálkově ovládaní právě komořím.
Karolína měla i nějaké potíže drobnějšího charakteru, zřejmě nějaké Voodoo praktiky. Začali jsme se jim věnovat, po několika dnech nás ale překvapila nemilá událost.

29.Zelence

Při večerním návratu do vesnice jsme se zhrozili. Celé Bukovsko bylo v jednom ohni. A na střeše jednoho domu byl náš známý. Ohnivý kohout. Bylo potřeba správně určit priority. Nejprve tedy do hořícího, bohudík kameného, hostince pro Svadhistánu, pak na ohnivého kohouta, který to vše rozpoutal. Před hostincem jsem vytvořil bublinu pro mě a pro Freona, byla potřeba kvůli dušení kouřem. Vnikli jsme tedy do Svadhistánina pokoje, přenesli ji na stůl, a i se stolem jsme ji odnesli ven. Postaral jsem se o Svadhistánu zatímco udatný a odvážný jinoch z lesů kolem Albirea bojoval s ohnivým ope(p)řencem. Jeho boj byl jako vždy udatný, jako většinou krvavý a jako málokdy vítězný. Ihned po ošetření vlastního zranění pobral všechny vesničany a jal se organizovaně hasit. Díky Rubisu, který plyne ve smyčce kol dokola celého Bukovska se jim to docela povedlo. Na troud shořela jen třetina domů, v nejlepším stavu vydržely jediné tři kamenné stavby – hostinec, kovárna a kostel.
Tento večer přinesl ale i nemilé zprávy. Lady pobrala všechny lidi z pevnosti a vypravili se pomoci vesnici. Ano, pomohli jí. Ale hradisko mezitím obsadili nějací lapkové. Pro dnešní večer si lapnuli celý hrad. Freonův velmi dobrý zrak nám prozradil nemilé. Pro přepad byli připraveni, na hrad již namontovávají balisty a silné praky. Jen mužů je tam asi čtyřnásobek Děbřidochové hotovosti. Dostat pevnost zpátky do rukou Karolíny bude přetěžký úkol.

První den svátků letních duchů

Do vesnice přijel kýsi Alexandr, kněží slunce. Jal se prý vyšetřit inkvizičným způsobem události minulé. A hned si nechal přivolat mladého hocha a starou vědmu, která nám pomáhala s držením Svadhistány při životě. Ani jeden z nich neměl nic špatného na vědomí.
Jediný způsob jak jim pomoci byl přivolat někoho přeci jen schopnějšího, někoho kdo dokáže v otázce víry Alexandrovi více a lépe argumentovat. Moje víra mi leží v mysli již pěknou chvíli, poté co jsem si nechal od Freona pořádně vysvětlit otázku Finwalura, jal jsem se modlit spolu s Freonem na blízkém kopečku k Finwalurovi. Tato noc byla naplněna něčím prazvláštním, alespoň z části to bylo naše modlení se. Po mnoha hodinách, které ovšem uplynuly jako povodeň, jsem se probral v kruhu asi desíti lidí, kteří už od prvního pohledu připomínali svou tendenční fahu k Poutníkovi. Já sám jsem tam poznal hned několik tváří, v čele s Abrim. Jsem velmi rád za tento večer, naplnil mě mnoha otázkami, avšak ještě více otázek sám vyřešil. Noc pokračovala dlouhou debatou, následným připíjením si kvalitními moky. Já sám jsem otevřel pouze dvě lahve, Abri jich vykouzlil třikráte tolik, a navíc ještě soudek...
Nádhernou noc, kterou jsme všichni strávili na té své cestě jsme ukončili až nadránem, vzpoměl jsem si na můj příslib kolegovi Therugovi. Snažil se dnešní noci nabýt zpět pevnost, žádal mě o pomoc. Svůj čas jsem ale strávil jinak, mnohem lépe. Vyrazili jsme tedy k Bukovsku, podívat se jak přepad skončil.
Do hradu se nedostali, jejich cesta byla prozrazena. Hrad není bráněn jen vojáky, mají tam i magiče.

Athia

Během noci se mi představila jedna z mnoha od pohledu známých tváří. Athia, sestra Amnie. Prý by ráda s námi pokračovala ve stopách své sestry, po smrti své sestry. Já jsem svolil, Amnia byla dobrá žena.

Aldemius

Osobní Waldenův lékař zavítal se svou družinou do těchto krajin. Nasměroval jsem ho přímo za Svadhistánou, kvůli které taky přijel. Myslím že ještě dlouho nebude vědět kdo, a jak věhlasný muž se jí páral v břiše... Začal jsem přepočítávat hotovost, zřejmě nebudeme mít na zaplacení jeho výdajů.
Do vesnice se doplazil i jakýsi rytíř, Quentin Dunward je jeho jmého. Svadhistána ho oslovuje titulem láska. Nevím tedy co se z toho vyklube. Operaci Svadhistány předběhla práce na panu Q, měl v těle zasekané vlastní i cizí pláty ze zbroje. Prý to přežil, známky života ale nejeví... Tak nevím.
Svadhistánu se povedlo zachránit, prý bude do dvou dnů moci chodit. Ještě že tak, už brzy budeme muset vyrazit vstříc šlechtičnám. Jsem rád že to Svadhistána takto dobře rozdýchala, mistr Aldemius hrozil i mnohem horším výsledkem operace.
Povedlo se mi Aldemiovi složit alespoň nějakou zálohu, avšak bylo to téměř vše co jsme měli. Nelituji těch peněz, padly na Svadhistánu. Další finanční vyřízení jsem projednal s Pepičkou. Ta nabídla možnost doprovodu do Tarosu, a tam jí doplatíme 1500 zlatých. Jiná možnost se nám asi neotevře. Přijali jsme ji tedy dočasně pod naše ochranná ramena.

Některý z prvních dnů Aldenu řemesel

Vyrazili jsme tedy po nejkratší přímé cestě vstříc šlechtičnám. Cestu jsme naplánovali s místním lovcem, vede prý po staré arvedanské cestě napříč hvozdem. Koňmo jet bohužel nemůžeme, i tak budeme cestu nejspíše prosekávat... Inu vydali jsme se na cestu v našem obvyklém složení, s Pepičkou navíc. Cesta zpočátku byla poklidná. Vedla svým směrem, každý kdo po ní šel hledal sám v sobě vlastní cestu někam dál. Já sám jsem procházel otázkami víry. To vše přerušil podivný nález. Roztrhané tělíčko malého zajíčka. Nikdo nevěděl co se mu stalo. Ležel uprostřed cesty. Inu pohřbili jsme ho.
Cesta dál byla velmi svízelná, myšlenky kolem nás už nehledaly svou vlastní stezku, držely se blízko našich těl. Postupně jsme na cestě nalezli i další těla. Svadhistána se zachovala velmi podivně. Celá je od té operace nějaká jiná... Možná na to má vliv to malé... Nevím. Nechci to teď a tady řešit. Každopádně její jednání ohrozilo mnohé, a svedlo nás z cesty. Za námi šel nějaký stín, strhával stromy... Dostihl nás v noci, a o to byl silnější. Nad zemí se stáhla mlha, viditelnost byla téměř nulová. Držel jsem první hlídku s Athiou, když se to rozpoutalo. Probudili jsme ostatní a už to letělo. Jsem rád že mě na Albirejské univerzitě naučili naposled ten trik se zrychleným launčováním známých formulí. Nebýt toho bych tu asi nebyl. Přilétnulo to přímo na mě, ihned po spuštění bubliny. Poté co mě probudili, jsem zjistil že jsem do země vymáčkl pěkný ďolík... Co se dělo během mého bezvědomí nevím. Nebylo to nic příjemného, všichni jsou zraněni. Z místa ale musíme rychle pryč, jiná cesta není...
Celý den cesta vypadala docela klidně,všichni ale byli docela unaveni. Zůstal nám také jen jeden kůň, ostatní nepřežili noc. I ten ale musel být utracen, cesta s ním nebyla možná... Měl něco s nohou.
Odpoledne jsme se dostali k mluvícímu prastarému stromu. U něho teď toto píšu. Ještě mě napadá jedna otázka, zeptám se ho...