Cesta z lesa

Od mourého stromu jsem vyrazili za úsvitu, před námi je ještě dlouhá cesta a v tomto hustém lese to bude trvat hodně dlouho, takže není času nazbyt. Moudrý strom nám ještě vnutil nějaké semínka, kdybychom potkali jeho družku, tak abychom mohli zařídit jeho množení. Prý pochází z Červeného lesa, to je ale docela z cesty.

Cesta přes den probíhala celkem poklidně, prosekávali jsme se podrostem až jsem zničeho nic spadl do potoka, v letu jsem se ještě snažil něčeho chytit, abych zabránil pádu a přitom jsem s sebou stáhl Arula. Potok naštěstí nebyl příliš hluboký. Atia z toho chytila záchvat smíchu, tak jsem jí trochu zchladil hlavu. Svadhistánu jsem radši přenesl, jelikož Arul říkal, že se bojí aby z toho brodění neměla malý žabičky... Pepičku jsem taktéž přenášel, ale protože se mě i Arulovi smála, tak jsem ji taky vykoupal. Na druhou stranu potoka jsme se všichni dostali promočení. Po této osvěžující koupeli následovalo opět nekonečné prosekávání lesem.

Navečer jsme došli na malý palouček na němž stála chaloupka, kolem s nějakými záhonky, byla otevřená. Všichni se tu chtěli zastavit a přenocovat zde, ale podařilo se mi je přesvědšit, abychom pokračovali dál. Ani ne po půl míli mě dostihl známý zžíraví pocit nebezpečí, který mi již několikrát zachránil život. Atia dokonce viděla čtyři páry červených očí. To všem stačilo na to, abychom se rozhodli vrátit na palouček k chatce. Ta však byla stále otevřená a nic se kolem nezměnilo. Rozhodli jsme se ji ted prozkoumat, není přeci normální, aby někdo takhle opustil svůj příbytek. V kuchyni byla louže krve a čerstvě upečený zákusek. Ostatní místnosti byly prázdné. Najedl jsem se z vlastních zásob a lehl jsem si na jednu ze čtyř postelí. Když jsem usínal, začalo něco kapat ze stropu. Byla to krev. V té chvíli se i něco začalo dobývat do chalupy, byly to obrovské rány. Ihned jsme všichni vyskočili. Atia si vzala na starost dveře, společně s Denčůvarkou a Pepičkou je podepřeli a zabarikádovaly chodbu. Já s Arulm jsme oběhli okna a zavřeli okenice a podepřely různými věcmi, které byly poruce. Pak jsem se šel podívat z čeho je ta krev, která kapala ze stropu. Vyezl jsems Arulem po schodech do podkroví. Tam se nám otevřel hrůzný pohled. Pokoj plný krve a roztrhaných peřin. Uvnitř v postelích byla znetvořená nějaká těla. Těžko říct čí. S Arulem to tam seklo, takže byl také celý od všudypřítomné krve.
Radši jsme odtam rychle odešli. Dole jsem se zapřel do pohovky, která byla poslední věc v barikádě a začal jsem se modlit, Arul se hned přidal. Pepička se Svadhistánou běhaly po celém srubu a něco hledaly. A Atia si sedla za nás a usnula. Nechápu jak může někdo spát ve chvíli kdy mu jde o život. Takto neuběhlo ani pět minut a rány se začaly ozývat i z druhé strany chaty od nějakého okna. To Atiu vzbudilo. Vzala Denčůvarku a odebrala se bránit druhou stranu. Jen co odešly povolil velký dubový stůl a objevil se mohutný dráp, za nim další a pak ještě jeden. Okamžik na to se ozvala velká rána i z druhé strany chatky, okno asi povolilo. Finwalur s námi, snad nás nenechá tady zemřít. Stůl odletěl a pře námi stanul obrovský medvěd, snad to ani medvěd nebyl, ale jemu se podobal nejvíc. Naštěstí mezi námi ještě stála velká pohovka, ta ho snad ještě chvilku zdrží. Mýlil jsem se. Medvěd to mě tu pohovku mrštil, zůstal jsem pod ní ležet a Arul, který stál kousek za mnou pod ní ležel taktéž. Sebral jsem všechny své slíly a hodil jsem mu ji nazpátek. V tu chvíli kolem probíhala Svadhistána se slovy:" Až budete v nebezpečí, tak jděte, na mě čekat nemusíte." Nevím co si myslela, já tady držím ústupovou cestu pro Atiu a ona si tady běhá a myslí si, že ti medvědi přišly na čaj, jestli to přežijeme, tak si s ní o tom budu muset promluvit! Medvěd zatím znovu vzal pohovku a mrštil jí někam za mě, snad to netrefilo Arula ani Svadhistánu, pak mě překročil. Na jeho místě se objevil ještě jeden. To jsem už naštěstí stál, takže mu nezbývalo nic jiného než mě odstranit z cesty. Chytl jsem štít ještě pevněji než jsem jej držel doposud a ošekával velký náraz jeho tlap. Ty bohužel sjely po štítu a škaredě mě poškrábaly na boku. Arul zatím udělal ten svůj trik se svítícíma dveřma. Snad se Atia, Denčůvarka a Svadhistána vráti rychle, nevim totiž jak dlouho tady vydržím stát.