Cesta dolů

Glejt způsobil, že byl Nicmocaj z Nicmocajova a Dalimil se svým vězněm nastěhováni do kláštera.
Tam byl dalimilův vězeň Ctirad shodou náhod nicmocajův syn, jenž podpálil mlýn Dalimila, zákeřně otráven nějakým zpařeným jídlem či pitlebaxem. Tento zákeřný čin způsobil velký rozbroj mezi zemany. Dožadovali se vzájemě odškodnění. Byli jsme jako nezávislý přizváni k vyšetření kd to udělal. Nemohl jsem se ubránit doměnce, že Nicmocaj zakožal svého nezvedeného synka, aby Dalimila připravil o svědka. Pokoušel jsem se to chvíli řešit, avšak po nějaké době jsem se na to po Freounově vzoru vybodl. Tento konflikt vyvrcholil střetem. Zatímco se družiny zemanů těšily na ono utkání, Freon se nevzdával naděje na dopadení Gubrucha, domluvil se s knihovníkem Chavierem, že se vypraví na místo kde Gubruch zmizel ve vzduchu. Výměnou za to mu řekl něco o tom, co viděl v podzemí při pronásledování. Odchod byl stanoven na večer téhož dne. Na sraz jsem jako obvykle přišel pozdě, všichni krom Chaviera tam již byly a jelikož byl Freoun nedočkavý vydal se jej hledat. Nikde nebyla po Chavierovi ani stopa, Freon teda v knihovně nějaké našel, ale ty končili v regálu s knihama. Jelikož jsme nevěděi jak dovnitř, musel jsem vytvořit svůj portál, Juraj amatérsky zprůcodnil stěnu a tak jsme se za regál dostali, dokonce i s jedním nezvaným hostem, nějaký pitomý pohůnek Nicmocaje z nicmocajova proskočil dřív, než Juraj ukončil svůj průchod. Svým proskokem se trefil výtečně do Freounovy smradlavé zadnice. Kdyby nebylo mé blesku-rychlé reakce, celej Freoun by nám uhořel. Zachránil jsem ho. Kdyby blafnul, smrdělo by to tady ještě dva aldeny. Už párkrát jsem cejtil jeho hořící chlupy, a je to něco co bych nepřál ani Kharovi.

Freon usoudil, že ten chlapák má dobrej styl, když si vybral jeho zadnici v tento čas. Tak jsme ho nabrali s sebou. Dělal nám světlonoše, ha ha ha. Inu tedy vyrazili jsme dále. Freon nás vedl po stopách (beztak kecá, nevím jak může ty stopy vidět na holém kameni), z této malé kulaté místnůstky s krbem do velikého a dlouhého točitého schodiště, dolů. Sešli jsme dle mých propočtů 312 metrů, když jsem pocítil ten prazvláštní pocit. Jako kdybychom ztráceli půdu za námi. Jako kdyby se ta cesta za námi ztrácela. Ještě kousek a nedostaneme se touto cestou nazpátek, pomyslel jsem si. Ihned jsem to řekl našemu stopaři. Ten si byl ukrutně jistý svou prací, a tak mě přemluvil. Půjdeme dál po Chaviérových stopách. Už nám začínalo být jasný, že to nebude jen tak nějaká sada. Asi to bude mít dost co na starosti s Gubruchem. Inu touto cestou jsme se dostali až do obrovské portální místnosti. Celá byla osvětlena trpasličím srdcem. Sada ukrutná, prohlásili jsme. A smraďoch se jal stopovat dál. Na mramoru mu to moc nešlo, ale nakonec jsme se dostali k jednomu z mnoha portů a rozluštili jsme i syntaxi, ve které se musíme dotknout run, abychom se dostali na to stejné místo jako Chaviér. Inu naše překvapení bylo nemalé, teleport nás přesunul do starého Arvedanského výcvikového tábora laiků sedmnáctky. Faha ukrutná. Po chvíli bloudění jsme zde nalezli i Gubrucha, po rozhovoru s duchem v místnosti Siomena jsme konečně zjistili co je zač. Jen malý péro velkýho pařana. Jestli na něj tady natrefíme, Freon mu určitě natrhne prdící dírku. A Amnia mu ukousne kulcky. Juj. Postupně jsme prošli velkou částí tohoto podzemí, nemáme zatím však dostatek klíčů pro cestu ven. A Gubruch nám to neujednodušuje. Sám má u pasu velký svazek klíčů. Jsem zvědav kde na něj natrefíme a jestli bude s jeho pánem. Ukrutná akce.

Nejdrsnější věc, kterou jsme zde, mnoho stovek metrů pod zemí, zažili se stala v místnosti Finwalura. Bylo to tam ukrutně haluzajné. Strávili jsme v jeho svatyni mnoho dlouhých chvil, které nám velice prospěli. Finwalur si nechal na zeď promítat ostrý filmisko. Tedy, vše co kdy viděl. Byli jsme tak svědky mnoha událostí, o kterých se dnes jen mluví. Bylo to doopravdy velice zajímavé. Možností vidět smrt Khara moc není. Kolik dnes žijících tvorů vidělo to stejné jako my? Abych se vrátil k tomu podstatnému, bylo mi dovoleno obdarovat Poutníka osobně. Pařal si to ve filmisku bez hole. Inu tak jsem mu propůjčil tu mou. Dal mi za to klíč v podobě holi. Ten pocit, kterým mě chvíli na to obdaroval, jsem nikdy necítil. Veškeré vazby k víře ve mně mohutně posílili. Myslím, že jen co se vrátíme do kláštera, využiji služeb mnichů a začnu pařat v laika. Bude to však distanční pařání, nemáme již čas na pařání na tomto místě. Můj odvěký nepřítel, Zilwar z chudobince sílí, já to cítím. Musíme vyrazit, začít ho stíhat. Snad mi přátelé poradí, co a jak. Slíbil jsem to, a sliby plním. Inu tedy, musíme pokračovat dále, ať se dostaneme na povrch!

Poutník mě také nepřímo podaroval další ukrutnou haluzkou. Dostali jsme dorůstající Kam-embert. Ej ej maximální velikosti, husté plísně a výtečné chuti. Díky ti, Poutníče, že vedeš mé kroky touto cestou!