Moje volba

S hodně lidmi poměrn často řešíme koho volit, někteří se mě na to i dost často ptají, přitom sám na to nedokážu dát moc odpověď. Ovšem dnes jsem se po nejméně třech měsících intenzivního rozhodování nakonec definitivně usmyslel koho a proč, tady jsou některé vybrané důvody:

Koho jsem se rozhodl v letošních volbách do PSP ČR volit a proč:

Namísto prolegomeny
Důležité je nehledě na zaměření a ovlivnění stran se zaměřit na své osobní priority. Tím jsou pro mě zachování étosu listopadu 1989, naplnění vize demokratického právního státu, tzv. „rule of law“, s tím související jasná vymahatelnost práva a transparentnost, otevřenost, protože jak už říkal Masaryk, demokracie je diskuse... Samozřejmě je pro mě zásadní otázka odpovědného a udržitelného přístupu do budoucna, a to jak v hospodaření, tak ve vzdělání, kultuře a přírodních zdrojích. Koherentní politika, která má vize, stabilní proevropskou politiku, která dbá na naše závazky a která staví proaktivní řeršení, nenapadá a nestrefuje se do ostatních, ale naopak se snaží nalézt řešení. Politika, která dbá na lidská práva, rozvojovou spolupráci, je zárukou demokracie, je otevvřená občanské společnosti a je důvěryhodná v naplňování svého programu. Je potřeba uskutečnit důchodovou reformu, navrátit zkonfiskovaný majetek a revitalizovat krajinu. V neposlední řadě je pro mě důležité, aby tuto stranu zastupovaly důrazné a věrohodné osobnosti, které jsou otevřené diskusi a jejichž osobní integrita je v souladu s jejich politickými plány. Rozhodoval jsem se tedy následovně:

• Komunisty zásadně ne! Není to demokratická strana, neodmítla a ani se neomluvila za své excesy. Kdybych se odpoutal od ideového založení, tak i jejich praktická politika je poměrně nekoherentní a špinavá, hlas pro ně je více než vyhozený, celkově je to nejabsurdnější rezidiuum současné politické scény. Tuto stranu chápu pouze jako retro hlas těch, kteří se za minulého režimu měli lépe a chtěli by se do těch časů vrátit. Nebo těch, kteří jsou na tom tak špatně, že věří v sociálnost této strany. To je ovšem zásadní omyl.
  
• Rovněž ODS a ČSSD jsou pro mě nevolitelné strany. Protievropským nalazením jedné, proruským u druhé, tím, co všechno je jedna ochotna udělat s krajinou kvůli kamarádům těžařům a druhá se zdravotnictvím kvůli voličům hypochondrům, kteří volí podle třicetikorun etc. O tyto všechny neduhy se obě nejsilnější strany dělí již od dob opoziční smlouvy, která byla zásadním narušením dělby moci v demokratickém státě. Myslím, že naše země se potřebuje konfrontačního „většinového“ systému těchto stran odpoutat, aby byla opět funkční. Hlavně a především mě děsí tichý kartel, který mezi oběma stranami přes veškeré vnější střety, jak se opakovaně přesvědčuji, existuje. Na lokální i celostátní úrovni se přihrávají opozici dobře placená místa v dozorčích radách a kontrolních orgánech, čímž se zruší kontrola opozicí a zajistí obdobná protislužba po případných prohraných volbách. Paralyzuje se tím NKÚ, antimonopolní úřad, veřejnoprávní média (viz např. stovky esemesek, vyměněných před evropskými volbami mezi Langerem, Tvrdíkem a šéfem zpravodajství ČT Fridrichem). Zdá se navíc, že se této všestranně výhodné spolupráce účastní i velké podniky, na prvním místě ČEZ (viz 70 miliard, které ODS a ČSSD společně přihrála ČEZ loni v květnu, vyzrazení šťáry Evropské komise a desítky dalších kauz). Politici podpoří státními prostředky byznys, byznys se (velmi pravděpodobně) odvděčí oběma stranickým pokladnám. Zadřít tenhle dobře namazaný stroj politické korupce je pro mě ve volbách hlavní prioritou – jednak se sotva nadějeme odpovědných reforem v prostředí, kde je paralyzována veřejná kontrola vládnutí, jednak by ušetřené desítky, možná stovky miliard, vyřešily mnoho z našich „neřešitelných“ rozpočtových problémů.
  
• Nemyslím si proto, že je potřeba podpořit ODS nebo ČSSD, aby se zabránilo pohromě, ke které povede vláda těch druhých – což často slýchám. Snažím se číst články různých ekonomů, a nezdá se, že by nás za vlády ČSSD čekal státní bankrot, ani nezměrné utrpení nemocných za vlády ODS. Za socanů se zkrátka vyplýtvají miliardy na pastelkovné, ODSka zase udělá velkou paseku v české vědě, školství a kultuře. Obojí je zlé a obojí se bude dát přežít. Důležitější bude, jaké menší strany budou v koalici, nebo alespoň v parlamentu, aby velkým stranám znesnadňovaly jejich kšeftování a tlačily je třeba právě v otázce korupce k nějakým opatřením.
  
• TOP 09 má, to se musí přiznat, nejlepší kampaň a knížepán je docela sympaťák. Ale obávám se, že z agendy své strany neovlivní o mnoho víc než postoj k Izraeli a myslivectví. Číslu dvě Kalousovi ušatému nevěřím ani ň. Ale TOP je pro mě nevolitelná třeba už svou (zcela neoliberální a zcela nekonzervativní) ochotou zaříznout základní výzkum, jejím stínovým ministrem školství je pak sám strůjce Bílé knihy Petr Matějů (mnozí vědí) – což knížepán komentoval slovy „A vy snad víte o někom lepším?“ Šetření za každou cenu je de facto takovým pravicovým populismem, který v důsledku povede k rozšíření nůžek mezi sociálními vrstvami. Strana navíc ve svém předvolebním programu pro předčasné volby kompletně opoměla kapitolu kultury. Poslanec Šustr za TOPku byl navíc při korupčním testu MF Dnes nachytán asi nejvíc. Tato strana z hlediska politického marketingu, důvěryhodnosti a zaměření stojí a padá na panu knížeti.
  
• Věci veřejné jsou bublinou ještě větší. Populismem si nezadají s ČSSD, jejich podezřelé vztahy s podnikateli, kupování míst na kandidátkách atd., jsou dávno věcí veřejnou. Tuto stranu myslím nemůže žádný soudný člověk volit. Je pochybná už z podstaty a proto bych se zde musel rozepisovat tolik, že to raději nechám na osobní debatu.
  
• Zbývají mi lidovci a zelení – obě strany bych rád viděl v parlamentu, volit budu ovšem Zelené, protože:
  
• Jsou mi názorově bližší (kromě programu viz třeba názorová kalkulačka na www.kohovolit.eu a www.chytravolba.cz, kde můžete snadno zjistit, jak strany hlasovaly u vybraných zákonů) – přístupem k ochraně krajiny, vědě a kultuře, ekonomickými návrhy.
  
• I podle vysvědčení kamarádů z Inventury demokracie (Zelení připravili 4 dárkovým požadavkům zákony a navrhli je ve sněmovně), korupčního testu MF Dnes (jediní hned odmítli úplatek), analýzy jejich hlasování (byli např. proti zmíněnému dárku pro ČEZ) si myslím, že Zelení to myslí s bojem proti korupci nejvážněji. Návrhy na to, jak ztransparentnit politické rozhodování a posílit kontrolu vládnutí mají nejpropracovanější a na rozdíl od ostatních stran už pro to udělali víc, než že to jen napsali do programu. Více: http://www.inventurademokracie.cz/vysvedceni
  
• Určitým indikátorem jsou pro mě i osobnosti, které jednotlivé strany podporují, nebo jim fandí. A názorově se např. S Václavem Havlem poměrně dost silně ztotožňuji.
  
• A nepropadne ten hlas? Co když se nedostanou do parlamentu? Myslím, že leda tehdy, když se právě toho budou lidi bát. Průzkumy bych před volbami zakázal, procento sem tam je opravdu náhoda, a čím víc se budou lidi rozhodovat podle sebe a ne podle modelu (!) rozhodování ostatních, tím lépe. Ten risk mi za to stojí, a pokud se nedostanou, budou mít aspoň peníze na kampaň pro příští volby. Kdyby vás to zajímalo, Median má dle květnových průzkumů u Zelených 4,5%.
  
• Programové prohlášení vlády mohou korigovat a směřovat poměrně efektivně ty malé strany. A pokud voláme po změně v politice, volme malé strany, ty velké samovolně žádnou strukturální velkou změnu nepřinesou. Pokud je nezvolíme, jen posílíme roli velkých aktérů a naše politická scéna se na nějakou dobu opět zakonzervuje a bude mít prostor pro tzv. papalášství.
  
• Osobně jsem nenašel lepšího řešení. Využiji v Jihomoravském kraji jeden ze dvou možných preferenčních hlasů a dám ho Mojmíru Vlašínovi. Ten je osobností, která zaručuje, že jeho slova jsou v souladu s činy, navíc věřím, že dokáže aktivně prosadit svou.