Konec

Po bojích ve vnitřním městě se Freon vydal na cestu zpět do Zámostí za Arulem, v půli cesty se však otočil a vydal se směrem opačným. V posledních dnech nebojoval jen fyzicky proti rabiátům, nemrtvým a skřetů, vedl i mnohem těžší vnitřní boj. Narozdíl od těch, kde se oháněl mečem se u něj nedalo určit co je výhra a co prohra, záleželo na úhlu pohledu. Chvíli procházel bez cíle městem, pak zamířil do poutníkova chrámu, boj posledních dní byl dobojován.

V chrámu vyhledal otce představeného a se svými myšlenkami se mu svěřil.

Čím déle přebýváme v tomto proklatém městě, tím více si uvědomuji, jakému nebezpečí vystavuji Bačernou, svou vesnici a její obyvatele. Již je to opravdu dlouho, co jsem tam byl naposledy a poslední zprávy, které mi donesl Abri, nebyly z nejlepších. Navíc s blížící se zimou bude zapotřebí opory. První zima na takovém konci světa, jako je Bačerná, kdy nikdo npřesně neví, co od ní může čekat, bude zvláště krušná. Ani nevím kolik zásob mají, zda nejsou sužováni Saandor, Pigmejci či barbary a skřety, podobně jako předchůdci ze Spálené.

Arul, ač je asi opravdu moudrý, nejspíš nepochopí nebo ani nechce pochopit, aby mi nemusel dát za pravdu, tuto zodpovědnost. Bude určitě namítat, že úkol Zanzibarský je podstatně důležitější a pokud jej nedotáhneme do konce, žádné Bačerné již nebude. Ne, že by v tomto neměl více či méně pravdu, ale nepřijde mi správné kvůli tomuto nechat své lidi napospas divočině. Nemyslím si, že by zdolání Zanzibara záviselo na mě, v tomto mě utvrdilo i setkání s jeho pohůnky, kdy jsme se během pár okamžiků odebrali na Poslední pouť dříve, než jsem stačil udělat byť jen pár kroků. A to vše jen kvůli těm zpropadeným skřítkům. Nebýt jich, mohl jsem teď místo přežívání v obleženém městě, po kterém mi nic není, budovat domy, lovit a pozorovat, jak z ničeho vzniká něco nového a dá-li Poutník, tak snad i lepšího. Nevím, zda je nyní vhodná doba k odchodu, teď když je Arul poután k vozíku v obleženém městě plném zkrachovalců a bídáků a tedy téměř bezbraný. Kdyby byl zdráv, odejít by bylo jistě mnohem snazší. Události posledních hodin mi však nedávají na výběr, když jsou skřeti schopni prolomit brány Rilondu, uvědomuji si o to víc, jak je Bačerná bezbranná. Je tedy potřeba, abych tam mohl udělat vše pro to, aby zůstala v bezpečí.

Nezbývá mi tedy než věřit, že Poutník povede Arulovy kroky správnou cestou a ochrání jej na jeho pouti. A dá-li, rád jej v Bačerné uvítám.

Lehce se uklonil, otočil se a odešel se pomodlit, nejen za rychlou a přímou cestu, která jej čeká, ale i za všechny, které tu zanechá, za jejich bezpečí a ochranu Poutníkovu.

Při odchodu z chrámu se ve dveřích ještě naposledy otočil, snad aby se pohledem na vznešenou sochu Poutníkovu ujistil, že se rozhodl správně. Pak pohlédl na nebe ozařované požárem z Vnitřního města a nadechl se, vzduch byl těžký a páchl, přesto v něm cítil jakousi svěžest, svěžest volné cesty. Rozhodl se správně...

Strážím u mostu do Zámostí se vyhnul jen tak tak, určitě by zase chtěli nějaký "příspěvek". Naštěstí na sebe upoutal pozornost stráží numnejec na velbloudovi, spěchající s čerstvými zprávami od Brodu. Jen díky němu mohl Freon vyrazit pryč. Pryč z proklatého Rilondu, pryč od bojů, intrik a ... a od přátel.