18. Travna 855 k.l.

Rilond se ponořil do tmy.

Dusné pouštní bezvětří se proměnilo v silný vítr, který se zvedal od jihu. Na svých křídlech nesl kamínky písku z pouště. Lidé raději zavírali okenice tam, kde je ještě ve svých domech měli. I chudáci se ve svých skrýších snažili schovat co nejhlouběji. Takové noci v Rilondu totiž nepřicházejí tak často. A často také nevěstí nic dobrého. Tu a tam je ještě cítit kouř z doutnajících trosek některých domů. Město ale překvapivě nehoří. Schyluje se k bouřce... Od jihu je vidět, jak místy oblohu rozčísnou pletence paprsků, záhy je doprovází úder hromu. Kočky svorně s krysami i jinou havětí zalézají do nor a úkrytů, co jich jen v celém městě je. Námořníci v přístavu pevně ukotvují zbylé lodě. Bylo by bláznovství teď vyjet na moře. Udeří další hrom, zatím v dálce... Ale země se zachvěje. Přichází bouřka. Přichází, aby smyla tu špínu zašlé slávy kdysi slavného města. Aby nastolila nové pořádky. Žebráci přestávají žebrat a koukají po různých zákoutích, kde by v suchu přečkali to běsnění živlů. Na radničním náměstí se ke kašně postaví jakýsi falešný prorok a začne kázat o konci světa, o zhoubě, zradě a nenávisti. O temných hrozbách, kterých si nikdo nevšímá, o beznaději. Městská hlídka spěšně pobíhá kolem hrabeb, aby vše zajistila a na poslední chvíli přesunula nutné zásoby tak, aby mohly sloužit hlídkám přímo na jejich místech. Nemocní, invalidé, veteráni a ranění se belhají pod střechy kláštera. Dočasné útočiště poskytl i nedaleký svatostánek Siomena, který je v těchto chvílích takřka vyprázdněný. Ulice jsou takřka vyprázdněné. Snad jen oko sokola letící nad Rilondem by zahlédlo nebývalý ruch a hemžení kolem sídel každého z významnějších rodů. Spěšné strojení, rozkazy, slova ztracená ve větru... Temní elfové na troskách své diaspory se snaží zakotvit několik lan pro plachty stanů, aby jim posloužily jako ochrana před blížící se bouří. Poslední kupci stahují rolety svých krámků. Ostražité ticho před bouří. Jen pár lapků číhá v průchodu na opozdilého chodce, či chvátajícího kurýra. Plno je teď v rozbořených domech a sklepích, které si berou měšťané i chudáci za svoje úkryty. Opět se zableskne, nyní už znatelně blíž. Vítr již nabírá na pořádné síle. Jde opravdu od jihu – to není a nikdy nebylo dobré znamení...Temné černé bouřkové mraky zakkryjí oblohu nad městem. Nastává noc o kousek dříve. Snad jediní Siaronovci teď na střeše chrámu vzývají svého pána. I voda je neklidná. Rilondský záliv připomíná spíš otevřené divoké moře, než klidnou zátoku. I pár koní se splašilo a utíká městem. Psi vyjí.Snesla se tma...

Těch pár bojácných luceren ve městě, houpajících se ve větru nemůže zahnat tíseň, která, jakoby na Perlu Tary padla. Na ještě nedávno vysušené a rozpálené střechy domů začaly dopadat první kapky. První kapky začaly skrápět i nezakrytý hrob nejstaršího syna Roderika z Kylmaru na Rilondském hřbitově. Počaly smáčet i několik desítek mrtvých těl doposud oděných v tunikách rodů svých pánů. Dopadající blesky projasnily záři nabrošených čepelí, kterak i za takového nečasu prosvitly do ulic města.

Na druhé straně města, v bahně zákopů mezi kalužemi brodící se obléhatelé započali svou práci. Pod příkrovem živlů bude jejich dílo ještě ničivější. Severští barbaři do půli těla nazí, oděni jen v kožených hadrách, tancují drásající tanec oslavující nadcházející zkázu Inaky, bohyně živelných pohrom. Skřítčí mágové trpělivě v sedu se zkříženýma nohama sedíce, pozorují přicházející energii smrtících blesků. Obři a jiné potvory, jakoby se snažili rozdunět zemi a pomoci úderu hromů, aby byly co nejmocnější. Skřetí jednotky nastopeny. Žoldáci v prvních liniích. Pravý čas pro generála, aby předstoupil před své vojsko a rozdal rozkazy jednotlivým velitelům.

Leviathan er Aegren

„Tedy říkáte sire Freyi, že vás pan Tywien poslal jako svého věrného vazala abyste sloužil jeho synu? A proč se tedy dočítám v Královských listech z předminulého měsíce, že jste provedl nějaká berní nedopatření na Vršovsku? Nějak nám to nejde dohromady. To víte, jenom, potřebujeme mít jistou důvěru na obou stranách, to víte, v těchto časech,“ snažil se usmát rychle navrátivší komoří Ignác nenápadne zakrývajíce si hlubokou řeznou ránu, která začala prosakovat skrze šat. V tu chvíli se ozvalo drobné, ale důrazné zaklepání na dveře. „Dále!“ Téměř okamžitě vstupuje komoří Eralise er Gwendor. „Dobrý večer pane. Nerad bych rušil, zvláště v tuto hodinu. Ale mám pro vás zprávu. Ehm. Inu. No. Kralevic Danérský, pán Eralis je mrtev,“ ukloní se lokaj a pomalu začne covat tam, odkud přišel.

Freon Poutník

Zvedl se mohutný vítr, který začal důrazně mávat stromy jako proutky. Freon zahlédl obleženou tvrz Brod. Když si zhodnotil situaci, nebyla tak zlá. Pevnost neobléhalo zas tak moc mužů. Zato ale žalostně málo jich pevnost bránilo. On však má povinnost jinde. Proč utíkal z Rilondu? Snad přeci ne, aby zachrňoval Brod. V hlavě mu proběhly výčitky, vzpomínka na přítele. Ohlédl se do dáli, kde tma přikryla kdysi zářící Rilond. Snad, jestli mu do tváře kapla první kapka, nebo to byla slza, kdo ví...Cestovní plášť narazil pevněji do tváře a pevným krokem se svižně rozešel dál. Dál do divočiny. Zpět se už nikdy neohlédl...

Rybář Ševar

„V měšci posledních pár drobných, domů daleko a navíc se v ulici zvedá ten strašný vítr. V kostech cítím, že medovinka od Rytíře bude asi tou nejlepší společností pro dnešní večer. Tedy, pokud přemluvím nějakého zábavného a štědrého společníka,“ pomyslel si Ševar. V tu chvíli ho z rozjímání vyrušila ohromná rána. Mohutné pokované dveře ze staletého zelanu se rozlétly jako nic. Dovnitř po schůdkách vpadl zkrvavený rytíř. Sípajíce z rozšířenýma vytřeštěnýma očima zahlásil: „pánové, je občanská válka!“ Gor nás spas!

Cizinec

Konečně vyšel z té zatuchlé hospody zase chvíli aspoň na vzduch. To aby se vymočil, ale taky obhlídnul Arčího, jestli je v pořádku. Ve větru byla cítit vůně dálek. Velmi dalekých a neprobádaných končin. Vůně hor nesená písky pouště. Zřejmě se chystá opravdu neobyčejná bouře. Podobné, apsoň v Numneji odnášejí celé stany. Jen co se chvíli zamyslel.Zahlédl v temnotě ulice zástup mužů s tasenými meči, kterak pochodují rozsévat smrt. Rychle sebou trhl za zídku k močůvce, aby v takové chvíli nepřišel k úhoně.

Brim

„Mistře trpaslíku, obávám se, že vzhledem k současné situaci nebude možné formálně provést vaši případnou inauguraci, jelikož je potřeba kontrasignace hlavního představitele města. Ehm, a rovněž jsme si říkali, že kvůli vašemu původu by to ani za normálních okolností nemusel být zcela jednoduché. Proto si Vám dovolujeme navrhnout následující:

1. příležitost stát se panošem rytíře z Pařezné
2. jednorázová apanáž ve výši 200 Danérských grošů
3. řád odvahy a cti
   Doufáme, že vyberete to nejvhodnější, dle vašeho smýšlení.
   S hlubokou úctou zdraví
   Kornelius de Turies (ceremoniář řádu Eldebranských rytířů a valkýr v Rilondu)

Arul Nexus aus Boševal

„Herdek prdel, u Krarova zadku, svinská čubka, u sedmi vožralejch hrobníků, ať zdechne moja babka vod strejdovýho bráchy, co je to za melu?“ povzdechl si starý námořník Krhan Bortel, když pozorně z kapitánského můstku sledoval jižní obzor ztrácející se v temnotě. „Hej ogaři, čubčí syni, vrtáci aj synci všeci! Pomodlite se za všecky bohy co jich máte, plácněte svoju starů naposledajc po prdeli. Přinde bóřka jako žádná. Tendle bóřce se říká trhačka. To jako vona trhá chlapy, lodě, sem tam i zem samotnú... Toš dost kecání. Hybaj honem k veslům! VY synci rybářský rychlo napnót plachty, a valim, jo? Nebo vám ty vrtáky zarazim!, vlídně pokynul své posádce prošedivělý kapitán. Pozvolným a opatrným krokem se odhodlal dojít ke kormidlu. Nenápadně si povzdychnul...