Jarní prázdniny, drdůj a uklízečky

Eh ej inu pařeb.

Děkuji všem za vydařenou akci, za pařebné hermelíncky, kotelnou pomazánku (škoda, že jsme ji nenaboostili dřív) a za haluzné promítání. Toš dobrá faha. Doufám, že se brzy, ještě před návštěvou černopolního hradu zastavíte na skok na indickou pářku. Na přání ji můžu oboostit pár videjisky s diskriminačkama. Jinak chalajka a piťajka zřejmě v indickém duchu. Eh, ještě budu muset dokoupit nějaké to koření...

Jo ale tento post je psán s naprosto jiným záměrem. Po promítací a následné kolaudační akci nastanou praslavné jarní prázdniny, které už stejně slaví skoro málokdo. Ještě tak zatím nám čest drží Majk, co slovutně nahání rakouské paničky Gertrudu s Bertou. Nám nezbyde, nežli mu popřát hodně štěstí na lovu a doufat, že při reprezentaci BK jej v tom čase nezavalí lavina.

To my se vydáme oproti Majkovi do krajin mnohem jinačího rázu. Daleko na jih. Do parného Rilondu, kam se už vkrádá sychravý podzim. Avšak matka pouště Mar Nub sálá z jihu svou píseň na křídlech větru. Proroctví pouštních elfů má být v následujících letech naplněno. A již to začalo. Modrý měsíc tak divně svítí. A vůbec, celý letošní rok, jako by byl takový pomatený. Mnozí lidé si povídají o času temna, o dobách, které nevěští nic dobrého. O čase vlků, zmaru a zášti. V troskách města Rilondu se prohání vítr nad několika desítkami zchátralých veteránů, snad hrdinů, snad poutníků. Vydávají se do dálav, kamsi za obzor. Poušť jim dokáže otevřít svou náruč, milosrdentví, vykoupení, ale i utrpení a neznámo. Dokáže letmo pohladit, ale její obětí je leckdy i smrtící...

V Mučansku jsou plné vinohrady snad toho nejlepšího ročníku za poslední dekádu. Žel není, kdo by uzrálé trsy ochutnal, či posbíral. Jen zmar. Žebráci, havekáři, tuláci, partizáni, utečenci a lapkové odírají se navzájem o zbytky toho, co tomu druhému zbylo. To vše jen ve chvílích, kdy náhodou nezazní roh skřetí patroly, která se zanedlouho objeví v ohybu cesty. Celé poříčí Durenu je nyní okupováno armádou, jež z jara letošního roku vyrazila z Tisíce jeskyní. Snad jen pár osad je zapomenutých někde v zapadlých údolích skrytých milosrdnou a divokou přírodou Zelanských vrchů. Jen pár hraničářů snaží je o nemožné. A cesty uhlídat nelze. Do Západní Dálavy se otevřely i jiné cesty. Celá země je neklidná a namnoha místech se leckterý poutník zachvěje. Chladivá zima, temnota zahalila místa, kde dříve bylo plno halasného veselí a radosti. Z jiných světů spousta potvor skrytých přišla v tento svět. Žel není hrdinů, kteří by je zprovodili zpět, kam patří. I opilým bardům na krajích cesty již vyschlo hrdlo. Nejen, že by neměli co pít, ale mnohé hrůzy leckdy způsobí, že i o hrdinství leckterý přestane básnit. Závist, strach a krutost nese se krajem. Cľověk člověku vlkem. Již není pánů, kteří by dohlíželi na právo v tomto kraji. Již není starých bohů. Již není starého světa. Ten kdesi zahynul v dohasínajícím létě... V zemi pod Zelanskými vrchy nastává čas, kdy je třeba více než kdykoli dřív připravit se na opravdovou zimu. Chlad, který přichází do příbytků i srdcí nelze necítit v kostech již těď. I starci poslední požehnání vnukům dávají a ve snaze o naději vzpomínají na minulost. Jak zdá se dávno. Zima a stín zabalený v těžkých mracích z jihu blíží se nad podhůří Zelanů...

Ignác, ten lišák promazaný všemi mastmi od hlavy až k patě, ten hbitý jak slovem, tak i svými činy, ten nepřekonatelný elegán, mistr grimasy, elegance, bontonu, diplomacie, potřebnosti okamžiku a zkrátka všeho, co správný komoří, šlchtic, i mistrovský zloděj v jedné osobě potřebuje, tak ten byl v obrovském průseru. Snad v jednom z největších, co se mu za poslední roky přihodil. Kolem něj létaly snopy jisker a padaly bortící se trámy, do toho se začala sesouvat celá nosná zeď hned po jeho pravici. To by až tak nevadilo, dokud si neuvědomil, že právě šlápl jakémusi mrtvému vojáku na ohryzek. Škaredý zvuk, ale kdyby jej slyšel. To přes ty bubny a řev znásilňovaných žen ani moc nejde. Mno a nebýt těch pár zohyzděných skřetích gentlemanů, co na něj právě míří z kuší, také by se cítil klidněji. Z nedávno ještě nezahojené rány mu opět mokvala krev. Byl k smrti znaven heroickým nočním přesunem z Osirean Nam'baty, zpocený až na kost, když uhnal těžce uhandlovaného koně, aby se dostal do této prekérní šlamastyky. U Kharových kulí, kdyby se tak mohl ještě nahnout aspoň z té medové pálenky. Třeba by všechno nevypadalo tak bledě. Výhled na hořícího důstojníka s erbem čerevského rodu ze Zámostí moc nepotěší. Vyčerpán, bez prostředků, obklíčen... Nic moc vyhlídky. A to se ještě před pár hodinami bláhově těšil jak povečeří a pospí si v bezpečí pevnosti. U Jam věčnýho zatracení. Že Brod padne, to by jej tak netrápilo, ale, že tak rychle a právě teď, to se mu celkem zrovna nehodí. Nezbývá než si vzpomenout, ke komu se to vlastně modlím... Á, ach ano.

"Vaše veličenstvo králi, nejjasnější páne nad Almendorem, ochránče Thalionova rodu, uchvatiteli Albirea, "... nadechl se zbídačený posel k dalšímu proudu slov, když padl na kolena před svým pánem po předaleké cestě. Na odpočivadle vytesaném v ohybu trpasličí silnice ve skále právě odpočívali statní trpasličí páni a s nimi obklopen několika důstojníky i jeden, jemuž říkají král. Se zájmem a péčí se dychtivě odvrátil od plánů a map a vyšel poslovi v ústrety. "Marko, ach spočiň chvíli, popadni dechu. Přineste vodu, dejte mu deku, postarejte se o věrného služebníka krále! Poslyš, co se děje, pověz nám. I zde slovutným králům trpasličím. Co se děje?

"Eh, pane králi, u všech Sedmnácti, Rilond padl."....

"Poušť má synu mnohá tajemství," pohladil vrásčitý snědý poutník po tváři mladého jinocha. "Na obzoru se blýská na nové časy. Jen Mwanduraanga však ví, co mohou přinésti. Naší úlohou je pokusit se v nich obstát, ať již budou, jakékoli. Jinak zhyneme. Úděl pouště je ukzat syrovost přírody, umět jít do niterné podstaty sama sebe. Uvidíš, že krajina vnější, do krajiny duše odráží se..." Obloha potemněla.

Z královského letopočtu jen technicky zpět na chvíli k upřesnění několika reálií:

Ivanovice, 9.-12.2.2012, uklízečky sklepa, sauna, drdůj, a přidružené fahy. Podrobnosti v komentářích...