Večer a noc z 11. na 12. Ovocna 855 k.l.

„Ehm, ty vole Zagrasku, tobě dnes zase tak smrdí koule, to je horší jak křepčení zombíků v Jamách věčnýho  zatracení.  Nebejt těch ďour v zádech, co mám, pěkně bych tě vyškolil. Raděj mi teď v klidu řekni, jak to bylo u toho Rilondu. Mrdka z krtka. Ty vole Zagrasku, vždyť mi jsme z toho ostrova zdrhali jak malí zajíčci. Ubohost… Moje čest je zasraně poskvrněná. Však já si najdu toho, kdo za tím stál... Teďka se musíme dát trocha do kupy a hned vyrazit za vojskem, jinak mi to chlapi rozeberou na cucky.  Toš hybaj!“ Z oblázkové pláže na Tajanu se pomalu zvedla postava a jala se pomoci té druhé.  Takto vrtkavou chůzí skřeti povyrazili do nitra ostrova.

Zagrask na průzkumu ostrova

Leviathan er Aegren

„Pane, obávám se nejhoršího. Mezi lidmi se povídá, že se šíří Rilondem nějaká zlá nemoc, „ uklonil se panoš. „Toš povídej,“ pobídl jej šlechtic. „Žlutá žluč, lékařsky zvaná cholera, zahubila již nejednoho slovutného reka. Tam, kde se nahromadí velké množství lidí na malém prostoru, nastávají ideální podmínky pro její šíření. Také, pokud se ještě ze studií pamatuji,  infekční doba cholery je od tří dnů do dvou aldenů. Nemocný pak má velké průjmy a zvrací. Dehydruje se tak, že dochází ke ztrátě moči a za další asi tak alden umírá. Nejznámější byla takzvaná Kharova cholera, zavlečená mezi lidi chudými ženami, peroucími prádlo vojákům a dobrodruhům. Tehdy  měla 40-60% úmrtnost a nemocný nebyl postižen horečkami. Cholera se po celém Lendoru léčí zavedením větších přídělů rumu a kořalky, dodržováním čistoty a zákazem pojídání okurek a pití kyselého mléka. To ale zřejmě nebude náš případ. Co tedy navrhujete?“

Jacek 

Rybář Ševar

Ve vzduchu bylo cítit, jak se vkrádá večerní vlezlá zima, taková chladná a nepříjemná. Dost vlezlá, dalo by se říct. Projela jím husí kůže a trochu se zatřásl. Jakoby jej ovanul nějaký temný stín. Snad jen zlý přelud, stín minulosti, skoro jako nějaký sen při krátkém poklimbání v pochodu. Přesto se ale nemohl toho pocitu zbavit. Cítil, jakoby jej někdo sledoval. Proto si zatáhl kápi více do tváře. Oči se mu více rozzářily do šera kanoucího v nastávající tmu. Neubránil se tomu, aby trochu křečovitě nesevřel svůj opatrovaný prut. Jeho smysly byly napjaté k prasknutí. Jeho mysl horečně pracovala. Představy však byly snad ještě děsivější. Jeho sluch čekal na každé prasknutí větvičky. Přitom mu v nich hrálo napětím snad tucet démonů. Cítil to. Že to přijde…

Temnota je začala obestírat....

Arul Nexus von Boševal

Via, via… Ach, jaké podoby mají cesty Poutníka. Přes bažiny kmenů Hyassa, Jezerní oblast až do Albirea. A v tom stavu.  Přijmout životní poslání a být zprostředkovatelem kdovíkeré inkarnace  mocného císaře? Jak se to zdá dávno, když před pár lety chtěl dobýt slávy a ve světě něco znamenat. Aby mohl nosit nos trochu výše než ostaní, aby mu ostatní bez váhání říkali pane, předcházeli si jej a klestili mu v davu místo. Sny o Orlích poutících, přátelství s Freonem, arvedanská věda, kontakty… Co mu zbylo? Nyní prorokem na cestě o níž sám pochybuje.  Je to  snad zkouška víry, nebo pochybuji sám o sobě, když jsem mrzákem? A co teprve Zanzibar, ta banda mrzáků, co nyní vedu… Poutník mi již drahnou dobu nedal znamení, kterému bych porozuměl.  Snad skoro jako na zcestí… Via, via…

Z Arulových vzpomínek...

Amnia aj tak Toš

Cítila je všude kolem. Krev jí tepala ve spáncích. Krev jí tekla ze rtu, do kterého se vzrušením kousla. Krev jí tekla z drobných oděrek, které jí způsobily větvičky, ale i lehká škrábnutí, na rameni a lýtku, která získala, když uhýbala šipkám nepřítele. Cítila své tělo až do posledního konečku vlasů. Ladně kmitala při tanci smrti jako šelma při nočním lovu. Vrtkavá štěstěna zatím stála při ní. Skoro nezraněná, při smyslech. Ale na jak dlouho? Jistá si byla jen sama sebou a tím, že dnešní noc stojí za to užít si každou její chvilku. Začala si totiž připouštět, že by mohla být i její poslední.  

Tahle noc nebude krátká...

Freon Poutník

Ještě udýchaný se na chvíli zastavil. Smrdělo to tu rybinou, chcánky, levnou kořalkou a snad ještě něčím horším…  To ho ale příliš netrápilo.  Hlavou se mu pořád honila ta dnešní příhoda v hostinci U krkatýho námořníka.  Letmé podezřelé pohledy, pošuškávání… I prstem si na něj ukazovali. Pak převržený stůl, výkřiky, pěsti, tasené zbraně, výhružky, vykopnuté dveře, městská stráž, zatykač…! Hluk pronásledovatelů jej však vyrušil z horečně připomínané mantry a vrátil jej do skutečnosti. Přece se nemůžeme pořád nahánět po celém Dunrileanu. Sám věděl, že možnosti jsou jen dvě – loď a nebo prales…

Útěk nočními zákoutími Dunrileanu

Cizinec Azim

Z rozjímání jej probral Árčí, nervózně zvedl hlavu, a svým chřípím zavětřil. Celý se napnul a začal se třást. Nervózně zafrkal. Trochu se mu naježila srst a jeho hrby se napnuly. I jeho ocas se lehce pozvednul. Na zem dopadly jeho  „koblihy“. „Ách, jsem já to strašpytel,“ uvědomil si numnejec a uchlácholil sám sebe v nadcházející noci, která přicházela beze hvězd. To, že cítil nějaké napětí asi bude spíš tím, že je prvně tak daleko a dlouho od domova. Dal se na cestu, kde buď ukáže, co v něm je, nebo zhyne…

Oh shit.. No comment.

Trpaslík Brim a kněz Aeron

jsou asi zpařenci, neb o nich již opravdu žádných zpráv není…

Nejbližší drdůjné paření:
13.-15.4. Pejškov kinder garten, welness, game, wood, rock, sushi center!
A velmi se těším, pokud dojde i na slavnou penetračku...


Kdo chcete dneska napařit na Pejškovskou vizitu s geokárou, dejte vědět.