Je to už nějakou dobu, co jsem změnil svůj názor a pohled na BK, který jsem si vytvořil, když jsem se s Vámi octnul na prvních akcích.
Bačerná Kompanie je spolek docela zajímavě smýšlejících kamarádů, kteří spolu sdílí zážitky, jezdí na akce a podobně, což je v dnešní době, kdy se ta šílená společnost žene za penězi a každý se snaží vypadat nejlepší, nejchytřejší a kdo ví co ještě, skvělá věc. A já jsem nesmírně rád, že mě náhoda zavedla až sem a je mi ctí s každým pařit. Líbí se mi “rituály” okolo přijímání nových členů, líbí se mi náš upravený slang, líbí se mi plno věcí.
Nevím, jak to má každý jedotlivý v BK, ale pro mě kamarádství znamená I sdílení informací s lidmi, které potkávám a se kterými chodím na akce. Chci ty lidi poznat, vědět, co mají rádi, co chtějí dělat, jaké mají ideály. Zajímá mě co je trápí a o čem sní… Tohle je další pilíř, který dělá ty kamarády, a buduje ty vtahy silnější. To je ten pilíř dlouhodobosti, to je to, co dělá ty vtahy pevnějšími. A to je to, co mi v BK chybí.
Možná jsem moc všímavý a možná věci vidím z jiného úhlu pohledu, ale jednoduše je to věc která mi vadí. Vadí mi, že o většině z BK nevím skoro nic. Nevím, co ti lidé ve volné čase dělají, nevím, co je trápí, nevím… Je to věc, která způsobuje I další problémy, myslím - tím taky to, že pokud je pak člověk s nekým sám, nemá si o čem kloudném povídat a vždycky se řeší jen takové ty obecné věci. Například nedávno, cca 14 dní zpět jsem s jedním z vás pařil přes noc a … celou dobu se konverzace motaly okolo stavění, nějakých daších akcí a podobně…
Když jsem toto řekl na Pejškovském pařaji cca před rokem, bylo mi řečeno, že se některých málo ptám a nezajímám se. Jenže… když se někoho ptáte po několikáté a na přímou otázku”Jak se daří a co život?”, mi je odpovězeno doma je to fajn a rodiče se chystají na dovolenou kamsi…, tak tak se pak zeptáte ještě příště a pak ještě jednou a když je to stejné… tak už se na to vykašlete. No a toto po nějaké době způsobí, že když se pak s tím člověkem bavím, není o čem. Není na čem stavět konverzaci.
A tak po tom všem se moje účast v BK omezuje na akce, kde se paří s ostatními, ale mimo ně… hmmm, (není moc co psát).
Ještě je tu pár věcí, které bych asi měl zmínit, aby to bylo celé, ale myslím, že už se sem nehodí - myslím, že to není už tolik veřejné a než to psát tady, raději bych to řešil osobně. V některých jsem se zklamal. JIné neznám.
Myslím, že o problémech by se mělo mluvit, aby se nestávaly ještě věštími a neničily zbytečně něco pěkného.
20 komentářů:
Já jsem si tuhle "bačernou haluzajku" řešil pár let a pak se na nic vykašlal.
Souhlasím s tebou, Tome. Dlouhodobě se místo toho, abychom se bavili o tom, co je nového a jak se daří, řeší velmi bezobsažné bačernosti.
Mám dost silný pocit, že některým bačerům kdysi začal vadit můj empatický přístup k životu a pokud budu konkrétní, tak mám pocit, že například Doudík bere tyhle věci jako zženštělé a je teda lepší vyplnit debatu „haluzajkami“.
Nejsem si jistý, jestli se některé prázdné řeči v Kompanii nepodobají některým teenagerům, které potkávám v městské dopravě.
Já jsem se v nikom z Bačerné Kompanie nezklamal, jen si myslím, že si bačeři řeší spoustu věcí se svými partnerkami a partnery a poté nemají potřebu, nebo nechtějí rozebírat osobní věci s ostatními.
A jak už bylo řečeno i z jiných stran, neboj se publikovat na svém blogu.
Jako pošuk by se měl cítit člověk, co šmíruje a sleduje osobní komunikaci skupiny lidí, ke které nemá žádnou vazbu.
Díky Bohu, že je má matka tak neschopná s IT. To bychom si pak mohli dopisovat přes blog mých přátel a vidět se jednou měsíčně. Jak paranoidní.
Tome, promiň, že Ti kazím takhle zásadní post, ale takovéhle věci už asi na blog nepatří. Alespoň si můžete udělat představu, jak to u některých funguje.
Ještě jednou se všem omlouvám, o tomhle dáme, Tome, někdy řeč.
Pilíř dlouhodobosti vidím velmi pařebný, jinak by mi BK těžko agregovala mé nejdlouhodobější pařmeny a pařemenky.
Vztahy mohou být i tak pevné, že je škoda slov, škoda otázek. Při pevném vztahu jako mám já s některými z Bačerů se není třeba ptát. Možná jsme perfektní empatici ale dovolím si tvrdit že i za haluzajkami, které běžně plní naše věty, je možno najít ty nezásadnější osobní problémy. K čemu jsou nám potom slova?
Někteří z nás, kupříkladu já (tedy ten co s tebou pařil před zhruba čtrnácti dny tu noc z příkladu - info víc pro ostatní čtenáře než pro Toma), nemají v sobě tlačítko pro vyvolání nabídky osobních problémů. I kdyby ses ho snažil zmáčknout desetkrát, je to zbytečné. Není tam. Obvykle to chceš ještě více technicky... Tedy, nemám v sobě nadefinovanou tiskárnu. Ctrl+P nefunguje. Nikdy jsem to neuměl a nevím jestli to kdy budu umět. Ani o to nestojím.
Pjetor to trefil na hlavičku. Bačeři si své partnery hledají i pro sdílení dobrého a zlého, radosti a smutku. To je primární člověk o kterého se můžeme opřít. Koneckonců za i ouředně naživo.
Nejspíše to opravdu vidíš jinak, já jsem za tu noc před pár týdny rád.
Abych byl in, rozdělil jsem komentář do dvou fahů. Snad splním potřebné kritérium.
Možná by i pomohlo trávit s námi více času, Tome. Vidíme tě sporadicky, málokdy si na nás najdeš čas. Zkus si najít toho času víc, zkus ten čas uvolnit dlouhodobě. Po roce si s tebou rád popovídám jestli se to, o čem se zde bavíme, nezlepšilo.
Myslím, že obsahy našich konverzací se nijak diametrálně neliší od těch, které jsme vedly před lety. Pořád se bavíme o těch, pro některé, "bezobsažných bačernostech", každý si to nazývejte, jak chcete. Právě drobné rozhovory o ničem tvoří celkový obraz o tom druhém, z malých dialogů o ničem se dozvídáme o tom druhém hodně. Maličkosti tvoří celek. Myslím, že máme položen dobrý základ, na který můžeme nabalovat "maličkosti" a utvořit si velmi solidní a ucelený obraz ostatních členů.
Každý jsme jiný, proto se svými životními zklamáními, úspěchy nakládáme každý jinak. Někdo se rád pochlubí/svěří se s neduhou, jiný si je nechá pro sebe. Individuální, rozlišné chování tvoří BK plurální, což ji přínáší svou krásu a jeden z opěrných bodů BK, její rozmanitost.
Troufám si tvrdit, stejně jako Pepek, že postupem času jsme si vybudovali jakýsi druh empatie, do které nově příchozí možná úplně nezabředli. Na druhou stranu jsme obdařeni ústy a na co pouhé vytušení myšlenek druhých nestačí, na to se můžeme zeptat. Poněkud standardní věta: "Jak se máš, co život." mi přijde až moc jednoduchá na naše kamarádství a sám od této věty nečekám, že se od druhém dozvím nějaké hlubší, osobnější informace. Proto je třeba ptát se cíleněji, na konkrétní věci, záležitosti, debata se může rozvést a z ničeho nic se o druhém dozvíš víc, než jsi předpokládal.
Co jsem celou glosou chtěl říct. Na každé akci, ikdyž se na ni mluví o zdánlivých hloupostech, se dozvíš o ostatních trochu víc. Pokud ne, ptej se. Většina, né - li všichni z BK, na sebe rádi něco prozradí, mnoho z nich i dost osobní věci, které by jinde neřekl. To vše protože jsme si utvořili velmi hezký okruh přátel s velmi pevnými vztahy, netradičními rituály a pro někoho směšným slangem.
Tome, i když znám část Kompanie většinu svého života, tak většina mých pomerně seriozních problémů se k nikomu z Vás nedostala.
Úplně jiná věc ale je popovídat, co je nového, jak se daří, co člověka baví a tak. Tohle dělám rád, protože jste mí blízcí přátelé.
Ale vědět, že když něco tvrdého přijde, tak tady někdo je, je skvělé.
Dnes jsem ti volal, nějak jsem tě nezastihl. Když budu mít čas, tak rád skočím kdykoliv na pivko.
Na druhé straně, komunikace bývá často jediný účinný způsob, jak nastartovat věci dobrým směrem. Komu jinému se svěřit něž lidem, jako jsou bačeři.
Víc sem psát nebudu, ale jestli chceš, tak můžeme zítra nebo v něděli skočit na pivko, kafe nebo něco podobného.
Sám si nemyslím, že by bylo bačerné přátelství nějak bezobsažné a mělo tendenci sklouzávat po povrchu. Leckdy se za bačernými slůvky skrývá mnohá hloubka. Pamatuji se jak třeba cca před rokem jsme s Matějem při jedné pařebce drdůje v docela svižném rytmu probrali jen tak mimochodem docela závažné osobní pocity a angažovanost ve volném čase, abychom posléze opět pokračovali již nadhozenou nótou. Leckdy mám pocit, když kouknu na Pepka, nebo Bolečka, že i z toho, kterak vystupují a jednají, tak mám přehled čím žijí, co je zajímá a do čeho cílí svou energii, co je baví. NA společenské otázky a fráze typu "Jak jde život, jak se máš, či kterak žiješ," bohužel neumím odpovědět nikterak jina než nějakou obyčejnou podobnou frází typu fajn, ok, jde to, apod. , nebo raději odpružuji atmosféru různými haluzajkami, kotlicemi apod. Pakliže má tazatel opravdový zájem a ptá se cíleně, tak pokud nejsem opravdu zpařen, rozhodně se nebráním sdělit vícero z osobního života. Ovšem, jak již bylo zmíněno, tuto roli apriori zastává partner/ka, kamarádi již sou v tomto jaksi "až" v druhé řadě. Což je logické, ve chvíli, kdy s někým sdílíš domácnost, dítě, životní plány apod.
Snad je toto nedorozumění dáno snad i jinou životní etapou, kdy role rodičů přináší rozhodně novou a nepřenositelnou dimenzi do života, která je na hony vzdálená od volnomyšlenkářsého vysokoškolského života. Snad i sám selhávám na řadu svých sociálních rolí, neb jsou leckdy v konfliktu a nejsem sto je všechny plně saturovat (např. otec, partner, živitel, lidskoprávní aktivista, student, novinář, kamarád, ...) z důvodu energie a času jež mi byl dán. I tak jsem bedlivým pozorovatelem členů v BK a ač se leckdy přímo neptám, velmi mě zajímá, čím kdo žijete. A o hloubce a smyslu BK podle mě hovoří i to, že vás považuji za své nejbližší přátele, které rád budu mít za svatebčany, za svědka, ale přítomni jste i v dalších plánech volnočasových od drobného keškolovení, promítaček, přes letní akce až po plány do budoucna, kde předpokládám, že se budeme dále i se svými dětmi scházet při různých čundrech ajiných příležitostech i v alších letech a desetiletích. Je škoda, že jsme tě někteří zklamali. Předpokládám však, že pokud se budeš Tome zajímat o motivy, záběr a aktivity dalších bačů, pak tě těžko překvapí tak, abys mohl být nečekaně zklamán či příliš překvapen. Jsem plně otevřen jakékoli debatě případě zájmu.
Doudík
Ano, Pjetor to vystihl. Problemy, starosti a jine haluzky prvotne resim s pritelem a mamkou. Vas uz tak casto nevidam (nejak se mijime casove, kazdy ma cas jindy..), a kdyz se jednou za cas zase sejdem, tak se chci bavit a ne si stezovat na veci, ktere jsem uz stejne tak nejak uzavrela. Navic si myslim, ze se tak v BK chovame vsichni. Tak trochu uzavrene. Napriklad na celkem primou otazku na Pjetora, co teda jeho rodice a jaka je ted situace jsem se nic moc nedozvedela. Asi z toho duvodu, ze to Pjetor nechtel moc rozebirat a "kazit" si den. Ale ja uz jsem si na to asi zvykla, ze ty problemy mezi sebou moc nesdilime.
Ještě mě napadlo to hlavní a zásadní. Se závěrem tohoto postu, že by se měly problémy řešit a i se zjištěním, že tě Tome někteří lidé z BK zklamali, mi přijde nejlepší, když se nebudeš ostýchat a každému to napřímo řekneš jak to cítíš. Myslím, že pokud není někdo samolibý ješita, tak tě určitě rád vyslechne. Protože jak jinak se má člověk změnit, než kritikou s svých chyb a nedostatků (pokud o nich neslyší, je možné, že se o nich ani nedozví a tím pádem i nic nezmění). A od koho jiného má toto slyšet, než od svých kamarádů. Tedy směle do toho!
Tome,
rád se bavím o věcech, které mají smysl s lidmi, ke kterým mám důvěru, což vy jste.
Teď ale musím být upřímný: viděl jsem Tě za pár posledních měsíců párkrát. Můžná stejné je to i u ostatních bačerů.
Je to hodně o nastavení pritorit, tedy, co je pro Tebe podstatné. Já se snažím na většině podstatných akcí být. Velice často, ale odcházím brzo hned, jak zjistím, že jsem předal a dostal, co jsem chtěl.
Pokud se na setkání neobjevíš, tak nečekej, že se něco dozvíš. Zároveň pak nebuď smutný a nekritizuj ostatní. Nebereš mi telefon, na emaily často neodpovídáš.
Já jsem někdy brutálně unavený, ale jednou z mých priorit je vidět bačery pravidelně.
Je to na Tobě.
"Velmi bezobsažných bačerností" (Pjetor, 19.4. 2012) vnímám velice v jádru Kompanie poskromnu. A když už se sem tam střípky objeví, je to z nedostatku brambůrcek nebo relaxačních aktivit. Dovoluji si tedy nesouhlasit s tímto výrokem.
Kontra tomuhle podporuji názory výše uvedné, například, že "Každý jsme jiný, proto se svými životními zklamáními, úspěchy nakládáme každý jinak. Někdo se rád pochlubí/svěří se s neduhou, jiný si je nechá pro sebe." (Matěj, 20.4.2012)
Nemožno čekat stejnou otevřenost člověka pokaždé kdy se ho zeptáme "Jak jde život", leckdy máme hlavu plnou tolika posledních událostí, že je naše vědomí nestačí zpracovat samo pro sebe, natožpak sdělit verbálně našeu okolí. Nevšímám si však toho, že by mezi námi vznikaly nedostatky komunikačních kanálů nebo přímo propasti hlubinné. Nezpozorovala jsem to v minulosti a nepozoruji ani teď.
Možnou příčinou tvého pocitu, že se ti někdo nesvěřuje, může být i to, že na mnoha akcích chybíš.
Třeba i proto se k tobě hodně věcí nedostane, protože se prostě a jednoduše stihnout probrat dřív než se o nich vůbec dozvíš.
V BK věřím a vidím v ní velký potenciál - ačkoliv se časy mění a Kompanie s ním.
Post scriptum: Jsem plně nakloněna debatě o tomto příspěvku při kulečníkovém povyražení ;)
-- Verča
Jdeme na kulec. Minulý pátek to nevyšlo, co tento?
Máte čas?
- Verča: Poslední dobou mi někdy ujíždějí nervy a reaguju ne moc s rozmyslem. Některé mé výroky v poslední době bych rád vzal zpět. Jsme ale jen lidičkové a někdy je těch povinností hodně.
Z celé debaty, jak jsem si ji přečetla mi vyplývá, že už podstatné zaznělo. Tom si z toho určite vybere co potřebuje k pochopení BK vztahů. V BK je totiž dotaženo k dokonalosti sousloví "být na stejné/jedné vlně" a to je pořádná haluzka. Díky za to!
PS: Jedna věta (v pořadí uváděná druhá) mi zůstává velmi nepochopená v hlavě, cituji: "Já se snažím na většině podstatných akcí být. Velice často, ale odcházím brzo hned, jak zjistím, že jsem předal a dostal, co jsem chtěl." Nevím jak ji mám chápat.
Jinak se též těším na delší debatu osobně.
Pařeb!
Díky za Vaše názory a info.
Když na to tak koukám, myslím, že jsem Bačernou Kompanii od začátku pochopil jinak, respektive jsem si možná jednoduše jinak vyložil celou stavbu. Moje prvotní představy směřovaly k domněnce, že lidé v BK sdílí vše se všemi opět v BK, ačkoliv teď, přiznám se, nevím, jak jsem k tomu došel. Každopádně tahle úvaha mi zůstala a nesla se se mnou dlouhou dobu a ovlivňovala moje vnímání – jednou více, jednou méně.
BK je rozmanitá a to ji pojí a možná trošku rozděluje. Co mě s BK pojí, jsou hodnoty, přátelství a typ lidí, kteří nejsou jedni z těch mnoha s pochybnými zájmy a dokáží rozvíjet seriózní akce. Líbí se mi, že nikdo nemá zlé úmysly, vzájemně si pomáháme… (a mohl bych tu jmenovat další a další). Zároveň mě ale od BK v jistém smyslu odděluje můj styl jednání s lidmi. Chci říct, že jsem sice člověk komunikativní a společnost mám rád, ale když je debata více lidí, tak se neúčastním tak aktivně – je to věc, která je ve mně – jednoduše nerad překřikuji (není to úplně vhodné slovo,jiné jsem ale pro popis tohoto stavu nenašel – spíše: hlasitě se připojuji) ostatní. Moje koníčky jsou lehce mimo mainstream BK – v příklad bych uvedl „zájem o outdoorové vybavení a podobné haluzky“, keškofahy (možná jsem jim nepodlehl, ale momentálně mě to „nedává takové boosty“ , třeba se to změní). A taky asi jiný stupeň vnímavosti, což mi dala do vínku, dovoluji si tvrdit, moje orientace. Účast na akcích je někdy nemám náladu, ale taky dost často prací doma (viz natírání našeho domu, které trvalo docela dlouho dobu – celý srpen až říjen) – člověk pak nemá chuť provádět nějakou fyzickou zábavu a jezdit někde na kole.
Ono všechno souvisí se vším a tak nelze jednoznačně říct, co všechno a do jaké míry za to může, ale jednoznačně můžu říct, že jsem moc rád, že s BK pařím, sic se občas pochopíme a chápeme jinak.
Jsem rád, že jsem pochopil ono „vnitřní uspořádání“ a rád se přidám k jakékoliv debatě. Jen teď jsem časově idisponován, dává mi zabrat jak škola, tak redakční záležitosti, kde mi odešel jeden člověk.
Ještě mě napadá - co se té věty: "jak se vede a co se paří?" týká.
Já osobně ji používám k navození debat na téma osobních věcí podobně. Mimo BK mi to funguje a pak postupně pronikám s tím kterým člověkem do témata. V BK je to evidentně vnímáno jinak. :)
Zdeni, chápej to tak, že jakmile zjistím, co je nového, popovídám a strávím na akci chvíli, tak zase odcházím, protože mě tlačí něco jiného.
Okomentovat