Noc krve a hruzy

Noc byla temna a jeji sklennou tvari pronikal jen modry mesic. Na kopci se objevil vlk, obrovsky a statny, nikdy jsem nic takoveho nevidela, zahledeli jsme se do oci, ten pohled byl kratky, ale ta vterina mi prisla jako cele veky, za tu chvili se na kopci objevilo mnoho dlasich vlku, ne tak majestatnych, jako ten první. Cela smecka se rozebehla z kopce k jiz videsenym vesnicanum, které vedl udatny Freon Redansky z velkeho města Albirea.
Na jedne strane stala ochota branit sve domovy a na druhé stala snad stovka vlku.
Sipy svistely vzduchem, proti rozzurenemu hejnu krvelacnych bestii. Kdezto jsem v utrobach branicich objevila ja, se strachem v ocich, lae odhodlani nenechat Freona na holickach. Cas jako by plynul neskutecnou rychlosti. Najednou jsem se objevila uprostred kruhu vlku, zatico zbytek vlku drancoval a nahanel zubozene vesnicany.
Doufam, ze je Freon v poradku, jedine co me v tu chvili projizdelo hlavou. Umru ? Chvili jsem se rozmyslela, ale po chvili jsem to musela ucinit, zazrak, kterým me buh za me skutky obdaril.
Letela jsem smerem k Freonovi a Arulovi. Arul mel na male, z tramu ho ztrhl jeden vlk, lezel tam bezvladny na zemi a zbyval ještě posledni vlk. Nastesti jsem ho skolil s freonem. Moje sipka proletela presne skrze oko az k uchu. Sipku jsem byla nucena vytahnout, nesmim si dovolit plytvat sipkami v takoveto situaci.
Po zabiti posledniho vlka a osetreni Arula se vesnice zahalila zpet do svého temneho plaste noci a po vlcich jakoby se slehla zem. Zustal jen narek matek, které ztratili sve syny a dcery, narek muzu, které ztratili zeny a sepot knezky, která prosila bhy o pomoc.


Amnia Aj taktoz