Deník Arnošta Dělboha, temného kněze

Jsem teď v takovém spěchu. Ale musím si zde zapsat pár důležitých událostí posledních dní. Vše vypadalo tak slibně! V noci dvanáctého, právě na den buku se nám podařil skvělý rituál přímo v té Bělohlávkově boudě. Konečně jsem byl pořádně připraven na tu chystanou úplňkovou slavnost. Starr se nám všem zajisté odvděčí. Však, jak pořád říkám, pomsta a krutost, to je jediná cesta, jak dnes přežít. Konečně taky ten úžasný ohnivý jednorožec, taková krása…

Ó, jak šlehal svým plamenným ocasem! Zajisté to působilo impozantně, když se šel sklonit našemu pánovi. Ale co se nestalo. Nějací moulové se nám do rituálu připletli. Naštěstí máme na své straně toho tupého Bělohlávka a jeho chasu. Poté, co nám začadili kapli, tak všechna holota vyběhla ven. Naštěstí se v „naší“ kapli vyznám, tak jsem se společně s učni mohl stáhnout do sklepení. Podle toho, co jsem stihl zahlédnout, tak ti moulové si vesničany docela podávali. Potřeboval jsem je zdržet. Společně jsme tedy provedli horoucí motlitbu k Mocnému. Ó, jakou sílu a krásnou krutost projevil! Hned jsme se proměnili v jeho pravé služebníky. I já sám jsem dostal poctu létat. Jako ohnivý kohout jsem vypudil z našeho sklepení ty vtíravé slídiče. Jednoho jsem málem dostal, když lezl zpět do kaple. Byli ale v přesile. A aby ohrozili naši věc, to jsem si nemohl dovolit. Tak jsem ponechal statek svému osudu (však až se to uklidní, zase si Bělohlávka podám) a společně jsme se vydali do našeho kraje. Ó Mocný, jak byl laskav, způsobil, že jsme mohli opět volně jít. Plameny, zloba a hrůza..Ó Mocný, jak já se těším na úplněk. Krutost sestoupí do těchto krajů. Budeme pány! Ukážeme světu novou sílu. Opravdový pramen krutosti, která jen jediná dosáhne vždy cíle. Naše věc je tak blízko. A Mocný je v dobrém rozmaru. I při poslední přehlídce našich svatých bojovníků v Dřevinné, to byl krásný pohled. Ti bezmocní vesničané! Ó jaká lůza, ve strachu stejně podlehnou, nezbude jim jiná možnost, však po této události se jich pár přidalo… A konečně se mi podařilo shromáždit dost krve na oltář. Teď i s Bělohlávkem. Vše je již připraveno. Ó mocný!

Ti zatracení vtěrkové nás snad sledují. Raději jsem poslal Darrila, aby zajistil vše potřebné u našich svatých bojovníků. Potřebují být dobře krmeni, aby se jejich srst pěkně leskla. Sám jsem raději pospíšil spolu s Radanou do Dřevinné. Zde mezi stopami našich bojovníků a těch zbabělců se krásně ztratíme těm honícím psům.

Ó Mocný, jak jsi majestátný! Tvé tesáky potřebují další oběť. Připravil jsem ti Dětřicha. Doufám, že bude čerstvý, nevinný a pro tebe dostatečný. A oltář přivítá další krev, abychom posílili úspěch našeho díla. Už jen pár dní a dosáhneme tak rozkošné krutosti. Ó Mocný, klesám před tvou velikostí. Prastará mocná krutost a zloba bude projevena! Ti moulové od Bělohlávka se potloukají po Dřevinné. Dělají mi tu nepořádek. Budu s nimi muset něco provést.
Chacha, to jsem se pobavil. Ti břídilové se chtěli podívat ke svatyni Mocného. Dovolili si vyrušovat ho. V jeho hájemství. Starr samotný se na to podíval. Poslal několik svých svatých bojovníků a zahnal ty zbabělce zpět do Dřevinné. A jak utíkali! Spousta z nich si již zoufá. Je potřeba toho využít. Však se mi podařilo během té jejich „výpravy“ uspořádat pravou mši. Škoda, že nás bylo jen pár, ale jen co se vrátí ta lůza, přibudou nám další vlčkové. Vše je jen otázkou času. Krutost a síla prastarých mocí se projeví. Krev a noc skrze plameny se očistí. Svět shoří v plamenech zbabělosti a povstane síla, moc a krutost jako řád. Nebude prostoru pro slabé a utlačované. Ti přijmou moc a krutost skrze krev a plamen, nebo zemřou. Sedmnáctka je slabá. V Dřevinné už nedostojí svým závazkům. Zde je nový řád! A já budu jedním z hlavních, ó Mocný, ve tvých šlépějích.

Nějaký trouba albirejský pošramotil pár našich bojovníků. Taková opovážlivost! Budu se modlit, spílat ti ó Mocný, ve tvé velikosti, nedopusť, aby se nějaký chudák opovážil. Jít proti tvým skutkům a činům, tvým bojovníkům. Ó mocný, zjev mu svou krutost a chlemtej jeho mízu, hrej s ním svou hru, muč ho, sjednej nápravu, uspořádej na něj hon, nech jej myslet si, že může uniknout. Ale nakonec, ať je učiněna oběť pro tvou velikost. Ó, Mocný, sejmi ho svými tlapami, rozdrť svým krutým ohnivým pohledem. Krev plodí krev a dává sílu. Roztrhej jej na kusy. Ó ano, to si zaslouží! Sešli mu sen, a vylákej toho opovážlivce do svého hájemství. Ať zaplatí za znevážení tvého díla. Kanharr aet durranvalh! Ostrý dráp a rychlý skok, z prastarých hlubin a dávnověků. To je jediná pravá síla. Och. Musím se jít podívat ze zakristie. Přemluvit pár zbabělých. Je tu i nějaká kněžka. Taktéž ji musím nalomit. Dobře nám poslouží.

U prašivýho lejna. Noční obřad se moc nepovedl. Několik věrných jej provedlo dobře, a dokonce ani ti albirejští psi honící nic nepostřehli. Ale Radana neunesla obětování svého syna pro naši věc. Dětřich bude svatým bojovníkem. Ó Mocný, bude sloužit tobě, ve tvé velikosti a ohromné síle. Radany se zbavím, ostrý dráp a krutost, pomalá smrt její bude. Umírat v bahně a cítit vlčí dech na svých rtech. Ó nezaslouží si sloužit ti ó Mocný! A ten kripl albirejský, lovec či co snad. Zdál se mu sen, jak jsi dopřál pane. Již je lapen. Chacha… Jsem zvědav, jaká slabost, projeví se v jeho druzích. Jednou, všichni pokloní se ti. Pane, tvá prastará síla je všechny přiková k zemi. Již nebude jiné volby. Každý rád poklekne před tvou velikostí. Přesně podle plánu. Lovec již jde, aby okusil, jaké to je, být loven… A Radana, cha, pomalu si užívá svou smrt; za pochybnosti. O tobě, ó Mocný, nelze pochybovat. Provedu nad jejím tělem skrytý obřad a několik bezmocných povedu do srdce tvého království. Krev, krev, pomsta a krutost, jak rád ta slova slýchám. Krev Dětřicha již pane připravena je pro vás. Ve vašem chrámu, prastará síla povstane.

Co se děje? Můj pane… Ó Mocný! Takový zmatek. Co mám dělat? Hrůza. Jak jen mohli? Rychle, je potřeba něco podniknout. Ne. Naše cesta nesmí zaniknout. A právě teď. Chvíli před svým naplněním. Přísahám, toho albirejského smrada umučím a utýrám k smrti. A tu troufalou kněžku, cha, na tu si vymyslím něco speciálního! Je spousta věcí horších než smrt. Zaslouží si ji všichni. Ó Mocný, vyslechni mě! Slyš! Kde jsi? Proč tě neslyším? Nevěřím tomu. Nechci. Pane, odpusť. Jen zkoušíš mou víru. Budu tě následovat, kam jen budu moci. Ano, vezmu naše věrné a všechny u kterých to jen půjde a vyrazíme o kus dál…
Ale rychle. Ti ničemní holobrádci se mohou vrátit…

Čekám na tebe ó Mocný, až se zjevíš ve své velikosti a kruté síle, ověnčený plameny. Budu ti obětovat a následovat tě, dokud je budu moci...