EJ zápisůj

Pro info: První část zápisu je psaná Pepkem. On psal pohled Amnii na to co se kolem děje... Druhá část je psaná přímo Freonem, tam chybí velká část zápisu z Albirea a cest kolem. Třetí část psal Tom za svou postavu, Sarkena.


Část první
Éj toš to byl hen večer. Připařili jsme k nějkému kupčíku Sigundovi, či jak. Už ta cesta tam byla zpařená. Někdo nás cestou zastavil, chtěl nás ochroustat... ale kluci se zase nechtěli dát ošukáčkovat a tak nebyla žádná sranda... Arul se s ním pré kapku zná, mohl by nám pomoci. Má hen řecht... Máme tu krámů jak bejk, potřebujem se toho zbavit. Mám trochu tuchu že se i něco přihodilo na náš účet u trpaslíků. Přestali jsme tolik cinkat.

Ale co se mi nelíbí... Hned první nafážka u Sigunda a dali jsme mu ten pěknej kobereček, co jsem si chtěla dát před dveře... Tak dlouho sním o baráčku v Osirean nam batě, kde bych měla pěknej gobelínek. A oni ho dali tomu dědouškovi. Chjo.

Rozhovor proběhl docela rychle, a ani jsme se nějak moc nebavili o vážných tématech. Něco se řešilo, to je řecht. Mezi hustotně husté akce bych zařadila zejména Hy-jung-killa. To je taaakovej zpařenec... No ještě že si mě nevšímá. Vypadá to ale že něco jiskří mezi ním a Svadhilistánou. Možná je to jen nějaký pokračování z minula. Ona přeci říkala že pochází z toho jejich hustníku, ne? On na to taky vypadá... Však už se nám párkrát vyjevila v jiném světle než jsme ji čekáčkovali...

Druhá hustotní věc bylo ukončení rozhovoru. Žádný zdlouhavý loučení, solidní slušňácký akce. Byť o tom nepadlo jediné slovo Arul řekl že pofaháme na dlouhou haluzku, na jejíž konci nás čeká pořádnej poutník... A šel si chrupnout... Trochu jsme s ostatníma fachali, ale do odfahu jsme toho moc nestihli...

Jojó, hehé, šousty šou. Cesta to byla poněkud zahlá. Teleportiskem jsme se dostali do zakotleného Tarosu, za pár chroustů mě tam jeden šošónek prozradil co se jak má... Arul mě vyslal na výzvědy, kdo umí lépe vyzvídat než já, že? Hihi, to zas byla jízda.

Po pár hodinkách jsme vlezli do fakt velkýho teleporťáku a dostali jsme se rovnou do té šišule u Miramu. Co vrací čas, kapíruješ? Už mě docvaklo, co myslel Arul všemocný tím poutníkem. Freouncek, starej smraďoušník. Ten se nám tu nafahlí...

Po pár hodinách jsme již na ceste do Albirejcka. A Hy-killer jde s námi. Doufám že mě neochroustá když budu chrupat. Ani bych to necítila... Tak malej klučina...


Část druhá
Freon:
Jsem zpařenej. Já nevím co.


Část třetí
Toš takhle si to slintáme po lesu a najednó někeho z dálky slyším, tak sem se podíval tem směrem a najédnó tam takové mladé klučík s nějakó píšťalko, ale moc dobře sem ho neviděl, načež jsem tedy musel počkat až donde blíž. Štrádoval si to přímo k nám a tak zme se ho hnedka zeptali eši neví něco ve nějakým drakovi, kerýho byzme mohli skolit. Von nám hókl, že teda neví jako, kde je, ale že vo nečem takovým pré nedke slyšel. Ale néni si jisté. Pak nás teda nasměroval do nějaké dědiny, kde pré by mohl bét a tak zme tam slintali. Trvalo to zhruba takovó hodinku, teda myslím, no a pak zme došli do takovej dědiny. No dědiny spíš osady, ale hospoda tam byla. Pak zme se rozhodli, že to tam trocha zgómneme. Sténak sme se nakonec zešli v té paluši, ale to bylo taky v plánu. Hen toš hnedka, co jsme tam vlezli nás zaujal takové starší přivopité dóda. Naša sružinka si sedla ke stolu kósek dál a já si s ním šel popovídat. Z našeho rozhovoru, které teda potom slyšel i Freon a další, sem zjistil, že je to místní srarosta nebo někdo takové, kdo má náfah na řízení této osady. Na otázku jestli neví o nějakém místním drakovi či co, nám hókl, že se tady asi před dvěma tédnama ztratily dvě holky a že nevijó kde só a majó z teho strach. Samozřejmě jsme si to spojili s možností existence toho draka a tak jsme se vydali je hledat. Bylo tak odhaduju hodina po poledni a my se vydali na cestu. Freon šel první a já chvilu po něm, jelikož nésu tak rychlé jako von a kór v té zbroji. Mno tedy bačali sme si to takovó loukou a najednou cár nějakého hadru, typuju ta na nějaké rukáv. Vzali jsme to a po chvilce nandeme další takové fah. Dodneme si tak na nějaké kopeček a jen co zme sešli důle vidíme nějaký nahý baby a kósek dál zas nějací dva kluci, typoval bych je tak na 20 či co. Naše nečekaná návštěva je evidentně zaskočila a tak na nás byli trošku nevrlí, ale možná to bylo tak tím, že chceli udělat na ty děvčata dojem. Postavili se tedy přede mě a Freona a že nás zmlátí. Jeden se vrhla na Freona, ale ten mu chytl a stiskl jeho pěstičku, že se ten kluk radši vzdálil. Na mě se vrhle ještě jeden, ale toho jsem ošópl kousek dál, páč sem ho nechtěl zabít. Hehe. Po mírných vyhrožovačkách jsme si odvedli i ty holky s tím, že je předáme jejich rodičům. Přifahli jsme po chvíli zpět do vesnice a pak eště chvilu hledali ten kér kde bydlely ty děvčata. Tam nás po chvili uvítal jejich táta a strašně nám děkoval, kupodivu děvčata nebyla ani tak nadšená, čož mě trocha překvapilo. Odfáhli jsme si to potom zpět do Potůčků, kde jsme si to napařali do hospody, že se tam ubytujem a dáme nějakou chalaj, což zme taky udělali. Došel tam k nám takové šnicl s červenó tečkó na čele a začal do nás hustit nějaký keci, což velice rozčílilo mě a pak zejména i Amniu s Freonem, které ho velice rychle vyprovodil z paluše. Šnicl už pak nepřislintal a byl rád, že mu Amnia úplně nerozdrtila kulcky. Byla to taková divná hospoda páč jedó za mnó došla taková jednokozá baba a chtěla, abych jí to udělal, ale já ju s tím poslal do oněch míst s tím, že je hnusná jako noc. No a pak se po chvíli něco podobného stalo Amnii, kterou chtěl vojet nějaké mladé holobrádek, které ji potom nazval kurvou, což velice ročílili našeho rytíře a tak mu dal před palubou lekci. Konečně jsme se trocha nachlalali i když zme chtěli něco jiného, ale aspoň nebyl hlad. Si to tak v klidu jíme a najednou se rozlítly dveře a vtrhnul tam jakési chlápek a hrozně řval, ža pré mu něco vypálilo oči a že je to hrozný. Okamžitě nás napadlo slovo vyverna a tak zme se vydali směrem, odkud přivalal. Došli sme na takovou mítinku, všude okolo byly lesy a uprostřed rozkuchané medvěd, okolo byly nějaký posvátný věci či co, ale nám z toho zaváněly nekalé živly. Byl to právě ten hňup, kterého jsme vyhodili z hospody. Amnia s Freonem se schovali v lese a zaměřili budku toho oranžového blba. Já se spolu s rytířem a dalšíma, co nás následovali podál vydal vstříc tomu bláznovi. Došel sem k němu a ptal se ho, co že tady dělá, ale von nic. Jenom začal v pravé ruze žhavit jakousi ohnivou koli a tak mi hned došlo, že je zle. Rozmách sem se tedy a že mu useknu tu ruku, ale von tak nějak uhnul, ale stejně sem ho sek. V té chvíli už začali kamarádi pálit z lesa z kuší. Ten oranžové mě ale dal šlehu do hrudi, ale páč jsem měl plátovku tak, mě to jenom pálelo. Pak se rozmáchl a znova, načež jsem spadl na zem a z lesa ho začali probodávat šípy z našich kuší. Začase na mě sápat, tak sem zařval co to šlo a von spadl a byl v bezvědomí. Tak jsem zkolil toho hňupa tedy i s pomocí kamarádů. Trochu to pak pálelo, ale Freon mě polil vodou a pak to přešlo. Hen toš to zas byl zážitek, ale vo jednu hnidu zas míň.