Historie Bačerné kompanie (dále jen BK) se svými kořeny spadá až do minulého tisíciletí. Tehdy tato nekonformní aktivita vznikala samovolně okolo dvou pařebných synků - Juraje a Francoka. Dalo by se říct, že jejich faha byla dosti podobného charakteru a velmi si v určitých věcech, hlavně ideových a co se týče přístupu k životu, rozuměli. Společně zpočátku velmi silně pařili společně v oddíle, kde byli jednu chvíli i ve stejné družince. Přes různé útrapy dětského a jinošského dospívání spolu procházeli jednotlivými výzvami stylem, který by se dal nazvat haluzným, nebo snad i pařebným. Avšak jméno jim pro tyto aktivity dal Ondřej Pacek, který jednoho dne někdy na přelomu tisíciletí o jednom kousku prohlásil „ty bačo!“. Inu a odtud máme název. Drdůj samotný se dlouho vrtal někde v Doudysově hlavě zapletené spoustou vlastních příbězích o bájném princi Janovi, gamebooky, fantasy literaturou a chutí si hrát a prožívat klukovská dobrodružství. A tak tomu začalo s pářkou jednou na vodě v roce 2000 a paří se s určitými zkalenostmi a přestávkami dodnes. Tomuto předcházelo ještě i vlastní paření drdůje někdy ve čtvrté třídě a foglarovské zakládání různých klubů, které formovalo Franckův život vedle toho samotného organizovaného oddílem. S Jurajem pak probírali jsme různé umělecko-hudebně kulturní fahy s přídechem onoho dobrodružství. Leckdy velmi bohémsky a rozšafně, otevřeně, liberálně a prostupně. Toto způsobilo nabalení spousty dalších lidí, kteří pak zejména na různé letní pařby přicházeli a leckdy i zůstávali. Volnost a tolerance byla v tomto velmi důležitý aspekt. Mimoto mezi hlavní rysy vyznačující toto uskupení byla snaha dělat věci trochu jinak než dělá většinová populace, s určitou grácií. Proto vznikly třeba různé aktivity ad hoc, jako třeba noc s básněmi v makedonské stepi, Ibn Jákob Ibrahim békance v Minaretu v Lednici, Kuřajhulské pářky s chlastajem a hudební produkcí za letních ohňostrojových nocí, debatní kluby nad všelikerými tématy, čajiskovegetariánské náfahy, organizace drdůjných her a plánování celotáborovky pro děcka v oddíle, tvorba vlastního drdůjného světa, diskuse nad Pichoanem, a různé hec akce v Cimrmanovsko-kocourkovském stylu. Takové byly počátky. Velmi volné, plovoucí a leckdy tryskající mládím. Po určité době jsme se však dobrali toho, že jsme leckdy spojili nespojitelné a různí lidé byli nanetworkováni nad vlastní míru jen za cenu našeho osobního entusiasmu. Takové těleso dvaceti lidí bylo volně plující, dnes bych to přirovnal ke květinovým dětem.
Vrcholné období
Mno a tehdy snad okolo roku 2003, pokud si to dobře pamatuju, byla na Palackého vrchu pářka třetího března a zde se naše bratrství a kotelnost projevila institucionálně. Té době již fungovaly oddílové schůzky, které jsem převzal pod svůj náfah a z hlediska programu je zjednodušil/pozvedl na drdůj. Ten jsme jednu chvíli pařili v desíti lidech, později jsme z Komína, z Kroftovvé odešli pařit na Bratislavskou do kanceláře AI, tehdy jsme přecházeli i na DRD plus a členská základna pařících se podstatně zúžila. Dochází i k tomu, že již zmíněná nepropojitelnost některých lidí navzájem způsobuje oddělení dílčích aktivit jednotlivých pařmenů. To se pak prohlubuje vstupem obou iniciátorů na jiné školy, napaření spousty dalších aktivit a postupného odloučení tohoto svazku. V této době se i datuje onen pařajec Pjetora s Francokem v Irsku a další kotle, které již byly na logu zmíněny, nebo jsou známy většině a které asi popisovat nemusím. V této chvíli se odehrávaly některé z legendárních Pejskovu - bitva o Albireo, popř. klášter Urea. Poté nastupuje éra *101# pagingů, z nichž je legendární zvláště ten skokdohnojný, definování hodnot a symbolů, vlajky – Denča, valašky – Pjetor, a vodárny.
Amsterodamská pářka
BK dnes a zítra
A jelikož duch BK zůstal snad pořád v čemsi volný, nekonformní a otevřený, tak i dnes jsou tací, kteří po takové době nahlíží do naší společné kotlice a jsou faháni dle jejich libosti. Dle mého názoru dnes „mluví“ bačerštinou cca 40-50 lidí, některé naše slova zaputovala i do úst některých politiků a i do řad potulných bardů. Nevím, jestli je bačerství jen myšlenka, koncept nebo co, ale asi spíš bych to nazval něco jako určitou životní filosofii, která může leckdy připomínat bohémský hédonismus. Ovšem spíš bych to bral asi jako otevřené prostředí pro vlastní realizaci, možnost uvědomění si sama sebe skrze ostatní a i touhu nebrat se tolik vážně a mít prostor, kde se můžu bez nějakých předsudků a bariér naplno vyjádřit. Dnes BK překračuje svůj určitý milník nejen tím, že končí éra *101#, ale a hlavně tím, že Francok a zřejmě i Pjetor sledují sama sebe na cestě k dospělosti, kde samozřejmě určitý prostor pro bačerství je, ale nikoli v celé jeho kotelnosti. To se někdy projevuje pak nepromyšlenými a zpařenými drdůji, prochrupanými nocemi, pozdními srazy apod. Proto pařajnost larpů, kulturní kotle a debaty o seriózních tématech a další iniciativy jsou na jejích dalších členech – dnešních ještě středoškolácích…Francok si tu a tam párkrát za čas rád opravdu kvalitně zapaří drdůj, dá sportovačku nebo napaří opravdu seriózní debat nebo hluboký kulturní náfah. Jakkoli to ale nemusí mít institucionalizovaný, tak se naopak těší na grafomanské sklony ostatních na blogu, iniciativy a plány zeširoka od každého, kdo chce pařat co. Mít vlastní iniciativy a přikotlávat si do nich ostatní, nakopávat, motivovat další pro své myšlenky, taková byla z velké části BK. A jaká by mohla být v budoucnu? Snad jednoho dne neformální parta tatínků a maminek od rodin, kteří si občas společně vyjedou na víkend, v létě třeba zajedou na vodu, kluci se obléknou do kostýmů a stráví panajskou noc na zřícenině, společně třeba jednou natočí nějaké videjisko (kratší), a budou přáteli i když se nemusí po delší dobu vidět. Prostě parta, se kterou není problém něco opravdu zajímavého podniknout.
Žádné komentáře:
Okomentovat