Na křídlech větru

Konec žlutna byl tohoto roku zvláště vydařeným. Slunce hřejivě lechtalo první zrající klasy obilí, zatímco vítr si lehce pohrával s lučním porostem a vzrostlou travou na úbočích kopců, které lemují celé úrodné údolí vešničky Bačerné. Lehký větřík rozehrál i okolní hvozd. Byl to toplý letní větřík vanoucí od západu. Takový, co přináší změnu, příslib dalších událostí. Děti běžely rozradostněné lukami a zrovna hrály ve vzrostlé trávě na schovávanou. Konrád je šibalským pohledem sledoval, jak jejich rozzářená očka a rozpálená líčka na sebe vzrušením mrkají. Mezitím od potoka byl slyšet lehký ženský zpěv, to když Radana Smotlachová s Doubravkou Lehotovou a dalšími ženami z vesnice praly prádlo. Do této symfonie nesoucí se na větru tu a tam doléhaly mocné údery sekery z nedalekého lesa, kde v plném nasazení dřela Golbrochova parta. Avšak, když si nemohli s nějakým kmenem poradit, bylo slyšet tu a tam zuřivé zavrčení a zařvání následováno praštěním dřeva – to se jen Trrrh opřel o některý z mocných dubisek či zelanů. Nedaleko na kopci se procházel Firean, jenž si rovněž pobrukoval píseň dalekých krajin nesenou větrem do dálek. Ten samý vánek nesl krajinou i linoucí se vůni tondových lívanců s borůvkami, u kterých obratně skákal nad topeništěm uprostřed vznikající návsi, kde zrovna na laně přivázaný Domeniquez Flidraz obratně snažil se ukotvit střešní trám za pozorného dohledu několika očumujících Maczenských. Živá atmosféra pracovitého ducha budujících kolonistů tu a tam narušována ležérním přístupem několika povalečů jako třeba Křešek, který vše pozoruje ze své houpací sítě, nebo Pivek, který beztak zmizel do lesa hledat zase to podezřele nasládlé kouřové listí... Drobný vánek, lehce pohupuje vlnkami, aby tu a tam dal poskočit některé rybce, jakoby chtěla vyskočit vzůru k nebi na svobodu aspoň na chvíli a pak se o to hlouběji ponořila do chladivého nitra Tichých vod stejně rychle, jako se vynořila. Avšak tento vítr přinesl i něco víc...

„Lóóď na obzoru!,“ zařval do této poklidné atmosféry z ničeho nic Smilek. Rázem, jakoby vše, co dříve se dělo, bylo nepodstatné. Všechna činnost ve vesnici znenadání ustala a všichni se začali sbíhat. Domeniquezovi málem vypadl trám z rukou, i samotný Konrád přestal Katuščinu poodhalenou sukýnku, kterak vykukovala za balvanem. Na návsi bylo hotové pozdvižení a všichni začali mžourat na západ, kterak se k nim přibližuje s napnutými plachtami svižným tempem jakási brigantina. Trvalo to ještě dobré půl druhé hodiny, nežli zakotvila v zátoce, avšak ten čas vesničané využili dobře k narychlo impovizované obraně. Hotový byl plně zatím jen takzvaný dlouhý dům, který byl nyní dobře zabarikádován a vybaven mnohými místy pro střelbu. Palisáda ještě hotová nebyla a o molu se taky ještě nedalo moc hovořit. Přesto již celá osada začala mít konkrétní rysy. I všechny zbloudilé obyvatele se podařilo shromáždit ke společné obraně. Zanedlouho bylo vidno veškerých detailů nových návštěvníků. Jaké to bylo štěstí, když místní zjistili, že nová loď nepluje pod žádnou pirátskou či cizí vlajkou...

„Dobrý podvečer dámy a pánové. Je mi hlubokým potěšením uvítat vás zde ve svobodě a rovnosti. Dnešní den, 29.žluten je významným milníkem ve vašem životě. Nyní jste součástí nového panství. Ano, já, samotný kníže Roland, pán Gwer Graenský, budu od nynějška dbát na vaši ochranu v tomto nejistém světě. Já jsem zákon a mé slovo zde platí. Tato zaslíbená krajina dále bude pod moji kuratelou, jelikož dny Orlích poutníků již jsou u konce. Proto je třeba vzít pěvně běh věcí do svých rukou a mít jasno, co od dalších dní čekat. Nebojte se ničeho přátelé! Jsem zde s vámi. I mnohých dalších kolonistů přivezl jsem v tuto úrodnou kotlinu, aby mohli obohatit vaše řady. Rovněž tak máme i plno zásob, díky kterým bude možno bez úhony zimu přežíti. Tedy slavme přátelé, slavme! Dny hodokvasu nastaly. Bačerná je v těch nejlepších rukou...“