Zápis z drdůje

Loď se pohupovala na klidných vlnách již svírajícího se zálivu. Zemi bylo bezpečně vidět okem na obou stranách. Severozápadní větřík lehce napínal plachty a bezmála měsíční putování po Vnitřním moři se zdálo být u konce. Snad jen zvracející trpaslík Brim nakloněný vstříc mořským vlnkám nesdílel nadšení ostatních cestujících a osadníků. Město Rilond, královské lázeňské sídlo na soutoku dvou nejmohunějších toků Západní Dálavy, Perla Tary, město mnoha kultur, brána pouště; bylo již na dohled. Radost nových kolonistů snad jen trochu znejistělo to nebývalé množství kouře, které se z města vznášelo do oblak...

Připlouvající loď do Rilondu

…...

„Tedy ujednáno drahý Leviathane. Máš v této věci moji plnou podporu. Jsem rád, že mohu spojit síly s někým takovým, jako jsi ty. Ovšem, jak říkám, mužů teď opravdu není nazbyt a situace je velmi nezáviděníhodná. Pošlu s tebou alespoň doprovod. Pár mých mužů tě provede až domů. Hodně zdaru, příteli.“ Eralis se na chvíli zahleděl k nebi, jako by snad doutnající kouř měl být předzvěstí něčeho dalšího; pak se ale zlehka dle bontonu uklonil, pozdravil a spěšně odešel za dalšími povinnostmi.

Na návštěvě u Eralise

…...

„Cesta má mnoho podob. I samotný Pouník na svých cestách, pakliže váhal a leckdy mohl být i ztracen, tak začal hledat ve svém nitru. I zde jsou cesty rozmanité, ba mnohem více než-li ty, které nám začínají pod nohama. Často něco napoví rozum, avšak pravá víra pramení ze srdce. A máme-li touhu nějaké místo navštívit, potkat nějaké přátele a známé, je to nejspíš Poutníkovo pokynutí, že tak máme učinit. Vždyť kdo jiný má být nositelem zpráv o širém světe, cestářem i hraničářem, než ten, který nebojí se vyrazít osudu vsříc, pevně opřen o svoji hůl...“

Cesta je alegorií života...

…..

„Pane, jsou všude v na střechách, číhají v okolí, smyčka se utahuje. Musíme prchnout! A to nejlépe podzemní chodbou a v přestrojení.“

Podzemní útěk portálem

…..

„Kurvaáá, Juliáne!“ Mladý hevrenský jinoch zmizel dírou ve stanu a zabořil se do narozeninového dortu jednoho z nejvýznamějších mužů ve městě. Tonda zaskřípěl zuby, trochu se oprášil a pomalu vyrazil za tím koňákem, vytáhnout ho z té bryndy...

…..

Mladá paní Krakorecká ležérně postávala v přítmí luceren parku, její jakoby mimoděk nevinně skloněné cudné oči si prohlížely toho šikovného šlechtice. „To víte, jsem jako pomeranč. Drsná slupka, mnohdy hrubá na povrchu. Však ale, až poznáte, leccos se ukrývá uvnitř,“ zdůraznil rozšafně mladý šlechtický pán a přitom jakoby mimoděk uvolnil sevření svého pevně semknutého límce. Lady Krakorecké zasvítily oči, lehce pohodila svými zrzavými lokny a její živůtek počal býti trochu těsným. Avšak nenuceně se usmála a nadechla k otázce. „Pane Leviathane...

Lady Krakorecká

…..

Jeho hlas se rozléhal celým nádvořím velkého Konventu a rezonoval do každé jeho části. Začalo svítat... „Za čest a slávu Eldebranského řádu. Za Danérii. Za Rilond, za svobodu a náš lid! Přátelé, není jiného zbytí. Rozhodný čas se nachýlil. Je v našich srdcích, pažích i na naší cti a umu, nakolik ubráníme toto město. Bráníme nejen čest řádu a jeho hodnoty. Brnáníme hodnoty království, trůnu mého otce i vůli Urozeného sněmu. Především ale bráníme obyčejné lidi, a to i vaše ženy a děti. Bráníme lidství před skřetí zhoubou! Nažeňme je pryč za Kamenný most. Jako příboj naráží o mořské útesy. Nažeňme ty temné zplocence do moře. Rytíři, muži cti a odvahy, přátelé, svobodní lidé, občané tohoto města! Vyjeďme! Ať nás všech Sedmnáct provází! Vstříc! Trubte! Ať prapory vlají, polnice rozezvučeny jsou! Nadešel čas ukázat, kdo dlí v těchto zdech! Přátelé, je to na nás. Vyjeďme do úsvitu, do nového dne s vírou, kterou oni nemají. Ukažme jim, že nám na našich domovech záleží. Vstříc! Kupředu! Charge! Za Danérii, za Rilond...!“ Stovky podkovaných kopyt se rozezvučelo na dlažbě Konventní dvorany. Desítky rytířů v lesklých zbojích pozvedlo své zástavy a za hlaholného povzbuzování přecházelo z klusu do cvalu. Zem se začala třást. Paprsky úsvitu ranního slunce přivítaly vysoké trubky z městských věží...

Nájezd rytířů

….....

„Vrtačky jsou připraveny pane. Jen provedeme ještě bahenní lázně a mastičkovou kůru a hned se nalodíme. Kam, že to vůbec plujeme? Za Zar Linkim? Ó, a podepíše nám čepičku?“ Freon zhnuseně odhlédnul od nadržených zplozenců klanu vrtáků k hořícímu městu, kde by snad mohl být i více nápomocný. Zkontroloval šípy v toulci, tětivu a rozeběhl se do útrob města. Arul s rybářem na břehu pozorovali celou scenérii z bezpečí břehu v Zámostí. „Prááásk! Země se zachvěla a …. a Kamenný most. Kamenný most, vecholné dílo Arvedanů spojující Starý Rilond se samotným městem byl celý rozmetán v kusy. Obrovské kamenné bloky, um dávných předků odolávající stovky let živlu řeky nyní společně s desítkami skřetů a jiných stvůr padal do zkalených vod Durenu. Poslední lodě, co snad ještě v tu dobu kotvily v přístavu, už nadobro vzaly kurz na volné moře. Nebo některé aspoň do vod Rilondského zálivu.

Samozavedení vrtačky v praxi

…......

Brim se pořádně rozkročil, aby stál pevně nohama na zemi. V podzemí i jinde na světě viděl už hodně věcí. Teď ale stál uprostřed Konventní, jedné z hlavních tříd Rilondu. Ta byla poloprázdná, jen sem tam nějaké hořící trosky, zbytky barikád a polozbořené domy. V ústrety se k nim blížil černý stín, snad smrt sama. Temný paladin. A Brim začal uvažovat, co to znamená ten strach...“ A kurva.“ To Tonda uskočil plavmo skrz bednění prvního domu pryč z ulice. Míra zaznamenal, že se něco děje. „Urghrhgháááááá,“ rozeběhl se a vyrazil tomu jezdci vstříc. Další události následovaly již bezprostředně v nepopsatelně rychlém sledu...

Temní paladinové v centru Rilondu

…......

Na Radničním náměstí se slavilo. Krvavé vítězství, za něž zaplatili obránci nebývale vysokou cenu bylo vybojováno. Rilonďané měli zase na chvíli důvod bavit se o hrdinských činech a nemyslet na to, kterak jim kručí v žaludcích, či jak se dostat rychle na nejbližší loď pryč. Kamenný most byl stržen. 

Dřívější typický pohled na město - v blízkosti vinic

Ve skřetím táboře přišli o elitu, výkvět své armády – temné paladiny. Výhled na snadné a rychlé dobytí města byl ten tam. Schylovalo se k dlouhému úpornému obléhání města. Ulice začali zaplňovat další žebráci, tuláci, rabovací tlupy a další existence. Však ale v blízkosti přístavu i Radničního náměstí hlídají pořádek městské gardy. Zde se etabloval jakýs takýs pořádek a částečně se navrátil i obchod. Zavedený přídělový systém nevoní každému. To se však o to více dá využít v aktuálně započínajícím politickém boji.

Politický boj je nemilosrdný