Čas příběhů nadešel

Pejškovský zlatý les

 Čekám vždy na podzim. Na tu chvíli, kdy se od lesů poprvé připlíží mlhy v dřívějším šírání. Vzduch zvláštně studeně zavoní. Nad Pejškovskými hvozdy padne stín a slunce vstává v krvavých červáncíh. A příběhy dostanou novou hloubku. V letním žáru se v mé hlavě nápady nerodí. Snad jen v hlubokých lesnatých údolích, kde letní období nestihne rozehnat zádumčivost a chlad. Přesto je léto nesmírně důležité. Dovolená či prázdniny, jak se tomu času říká zde, pro mne znamená „zimní spánek“ myšlenek na asterionský svět. V těchto chvílích se nebudím v okolí trosek Rilondu, neshlížím na vrchovinu a rozeklané rokle v Zámostí. V nose mě nešimrá kouř z doutnající mocné pevnosti Brod. V hlavě jsem nechal odpočívat realitu, zasažen proudem starostí všedních dní, ať už rekonstruováním chalupy, rodinnými radostmi a profesní realizací... Skřeti drancující krajinu se tak bouřili v mé mysli tak trochu naprázdno...

A pak to přišlo. První mlha, první den, kdy slunce dostatečně náš svět neohřálo, ačkoliv stálo na modrém nebi. První závany z posmutnělých a trochu opuštěných dálek. Pár žlutých listů na zemi a dýně na stole. Rudé šípky kolem silnice. Špičaté kaštany rozlousknuté ve své hnědí. Opadaný ořech, první varovné mrazy... Ne náhodou je právě tohle čas, kdy Frodo odchází z útulného Kraje do neznáma, kdy Zlo sílí s ubývajícím dnem, kdy se mnozí z dobrodruhů vydávají na cesty tomuto Zlu čelit.
V krajích za obzorem se cosi pohnulo. Zdánlivě prázdná a tichá údolí se plní zlověstným šepotem stoupajícím ze zarostlých mohyl. Krajina vypadá jako tichá a bezpečná, ale v jejích útrobách se otevírají kamenné brány a v temnotách se mihotají nesčetné rudé oči. Stín a temnota nabírá na síle. Bezstarostnost a lehkost léta je ta tam. 

skřetí dobrodruzi na cestě (Azim, Amina a Ševar...)

řežba u Kežedorského sedla

Je to jako první láska, jako cesta do vlastního nitra. Cesta zpět do dětství. Do hloubky mysli, imaginace a klukovské touhy po dobrodružství. Ač sami ve vlastních plánech a životech každý směřujeme svou cestou, vždy mi přišlo, že ono kouzelné a neopakovatelné mystérium dračího doupěte je neochvějným pojítkem a tmelem naší duševní potravy a touhy zakořeněné kdesi v hloubi nás, u pramenů naší dětské podstaty. Podzimní kulisy jsou tisíckrát okoukané a přesto se s jejich příchodem člověk znovu a znovu nechá unést, podlehne svodům časného večera a začne zase snít. Se zavřenýma očima jsem zpět v Asterionu. Podzimní kouzlo a svody přírody, která čaruje svými barvami začínám utíkat do krajin nám společně tak dobře známým, tak opojným, plným nebezpečenství a potřeby po dobrodružství. 

Zpět v kraji rozervaném válkou, na širém Asterionu při cestách poutníků plnících svůj úděl, v temném zarostlém hvozdě vidím oči dobrodruhů, které zde svítí do noci, jež šerá. Čekali dlouho, aby se vydali zpět na svou cestu. Aby zamíchali koleso událostí kolem Kežedorského sedla a postavili se s grácií a švihem výzvám svého času. A čas přichází!  Cosi se hnulo a nové tažení je blízko. Ještě nekončíme. Začíná další kolo. Nelítostné, nebezpečné, napínavé a dobrodružné. A když nad tím vším znovu a naplno přemýšlím, nejcennější na tom nejsou ani sebelepší příběhy, ani světy s poutavou historií, ani chvíle nebezpečí při soubojích s nestvůrami, ale přátelé, kterým to vše mohu sdělit, přátelé pro jejichž prožitek to všechno vlastně je. Přátelé a Setkání. Dnes tedy připíjím na všechny přátele, jejichž cena je v mém životě nevyčíslitelná. Na Přátele a Setkání! 

pařaj coming!

Kdy: 

25. - 28.10.2013, Pejškov.