Noc strachu a obav

12 Rozkvětu
Hrůza mi přeběhla přes záda, kdy jsem zjistil co se s ním děje. V přibíhající skupince kdysi bojeschopných mužů nebyl. Zabralo mi chvíli, než jsem zjistil, co se děje s Freonem, a dalšími muži kolem něj. Prý na ně útočí ohromné množství vlků. Jejich hlasy vypovídaly i o stovce kusů. Pozdější Freonovy odhady byly značně střízlivější, ale i tak jich bylo dost. Rovných 30 kousků. Na počátku tohoto tažení s Freonem vyšlo do lesů 30 mužů, teď jich předemnou stálo alespoň deset, další stále dobíhali. Freon stále nikde. Tak jsem vyšel do vesnice, směrem k lesu, od kterého přibíhali další muži. Skryt pod svým pláštěm jsem neslyšel žádné zvuky, které by mohli být od Freona nebo případně vlků. Jednoduchá matematika by pomohla každému, Freon teď na sobě musel mít přilepenou mnohonásobnou přesilu. Mým cílem bylo mu pomoci. Po chvíli jsem ho uviděl, jak sám přiběhl doprostřed vedlejší uličky. Do luku založil šíp, vystřelil. Vystřelil do tmy! Zhola nic jsem v místech kam on střílel neviděl. V té době jsem už k němu přiběhnul. Bez dalšího výstřelu řekl ať s ním utíkám o kousek dál. Že tam to bude lepší. Stále jsem nevěděl proti kolika vlkům teď stojíme. Alespoň už nestál můj přítel sám, stál jsem mu po boku. Freon se tedy rozběhl, směrem k nejbližšímu domu. Těsně před tím než jsem se rozběhl také, jsem za svými zády uviděl 3 obrovské vlky. Normální vlk je veliký asi jako pes. Toto byl pes na druhou. A normálnímu vlku nesvítí oči červenou barvou, natož pak aby mu neustále kapala po bradě krev; jak jsem poté zjistil. Tato vidina značně zrychlila mé kroky k budově, ve které bohužel nebyly žádné zavíratelné dveře. Jen obrovská díra. Možná tam kdysi byly i dveře. Freon se mrštně vyhoupl na trám, já jsem už ale za sebou cítíl jejich dech. Do doby než jsem se dostal nahoru, dvakráte mne kousnuli do kotníku. Ještě teď jsem rád že chodím. Nebýt Freonovy lečící pomoci, byl by ze mne nadosmrti mrzáček. I přes toto zranění jsem se snažil likvidovat vlky. Po pár výbojích jsem chycen vlčí tlamou letěl k zemi. Od té doby si nic nepamatuji až do chvíle, co nademnou stál Freon, a snažil se mi pomoci s nohou. Byl jsem jistě v bezvědomí. Myslím si že tam byla ještě jedna postava, ale její obrysy byly příliš temné, a mé smysly nebyly zcela přítomny po tom těžkém zranění. Velmi pravděpodobně tam nikdo nebyl, byla to nejspíše jen hra na moji fantazii. Poté mě Freon zvedl a donesl do kostela, kde čekala celá vesnice. Oslavovali ho jako Freona z Albirea (za ten přívlastek vděčí mě, ja jsem jim ho vetknul), ovšem oba dva jsme brzy po tomto ničivém návratu usnuli, a ráno když jsem se probudil...

Druhá část

... Freon nikde nebyl. Ani nikdo z vesnice o něm nevěděl. Prý ráno ještě pred úsvitem zmizel jako pára. Divné. Ještě večer jsem jim nakázal, ať drži po celou noc stráže. A Freona si nevšimnuli? To jsem ale nehodlal řešit, potřeboval jsem si s Freonem promluvit. A tak jsem již schopen pohybu (i když omezeného) vyrazil na procházku touto takřka mrtvou vesnicí, s tím že třeba potám Freona. Nikde ovšem nebyl. Po návratu do kostelu jsem zařizoval pár nutných věcí, až po chvíli jsem uslyšel dav na náměstí. Spěchal jsem tam, abych ozjistil co se děje. Někdo či něco důkladně zavraždilo jednu ženu, místní hlavní věřící k tomu měl svůj vlastní postoj a proslov. Prý že sedmnáctka už nedbá svých věřících a jen bojuje s desítkou. Sám by si měl někdy zkusit život dobrodruha, který čerpá pomoc boží velice často. A bohové mu také pomáhají. Nevěřím tomu prelátovi. Ale Freon stále nikde nebyl. Dělal jsem si s ním starosti, jak se ukázalo, tak byly odůvodněné. Velice brzy zacalo byt slyšet vlky. Vyli. Hodně vlků vylo. Mé schopnosti mi pomohli Freonovi poslat na pomoc portál, který by ho od vlků dostal dostatečně daleko. ... (pokračování doplním jen co se ve hraní dostaneme dál... a omuvte prosim tu délku, nějak jsem se do toho zakous, dobře se psalo. Do komentářů můžete i přihodit, jestli mám psát spíš delší, nebo krátký fahy:) )