Prsten z Keledoru

14 Rozkvětu
Toto spaní na senu by nebylo praničím zvláštním, pokud bychom jako dnes nespali pod přístřeškem u hřbitova. Ale i tak jsme již pár nocí spali...

Uprostřed noci mě probudil Freon. Že prý už zase něco cítí. Prý že nějaké nebezpečí. Sám jsem nic neslyšel ani neviděl. Tak mi jako jediné možné řešení připadlo vzbudit pana upíra, tedy Amnii. Ta kdysi mívala skvělý zrak i sluch. Snad jí to zůstalo i doteď. A doopravdy zde někdo šramotil. Už jsem to slyšel i já. Amnia poté vyprávěla, prý že se tam tři postavy neustále skláněli k zemi a zase narovnávali. Vykopávali hrob. Proč ale, vždyť hrobník nepracuje přes noc. Kopali u hrobu. Vykopávali ze země ostatky mrtvého člověka. Amnia je tedy odehnala od hrobu, a krátce poté si sama lehnula do rakve mrtvého. Mělo to za důsledek jejich zbabělý úprk za ves. Ale to už jsme jim byli v patách i já s Freonem. Je pravda, že jsem toho tu noc mnoho neviděl, ovšem jen co jsem si posvítil magicky vytvořeným ohněm, postavy knězů dávno skolených na zem Freonem-Hromotlukem se začaly zvedat. Blížili se podivně rychle. Až po chvíli jsem z nich dostal očekávané, tedy že to jsou Faeronovi kněží. Celý problém se vyřešil, dokonce i ohnivé požehnání jsem dostal. Bylo v půli nevím čím přerušeno, ale i tak jsem se po požehnání cítil velice odpočat. Amnia i s kněžími odešla, já s Freonem jsme se pomalu vraceli k senu, ke zbytku spící družiny. Cestou jsme potkali Denčůvarku se Svadhistánou, a tak jsme je trochu poplašili. Myslely si zřejmě, že jsem divocí vlci, či nějaké jiné psovité šelmy. Utekly rychle do sena, myslel jsem že budou rychle spát.

Ráno se to nepotvrdilo. Vstal jsem poměrně časně, Denčůvarka tu ještě nebyla. A ani jsem si nevšiml absence Amnie. Ihned mi padl zrak na rozkopaný hrob. Vesničané ho jistě přišijí nám.
Musíme ihned odejít. Ale nemůžeme jít bez Denčůvarky! Blesklo mi hlavou. Kvapně jsme se sbalili, a vyrazili do vsi hledat Denčůvarku. To už se ale na nás řítil dav veničanů, s násadami v rukou. Díky Sirril, která mi dodala dobrý spánek a zdravý úsudek jsme opět vyvázli beze zranění. Všechno jsem shodil na Upíra,jehož jsem se také ihned kvapně hodlal zachránit ze spárů davu. A povedlo se. Dokonce jsme se i setkali na docela dobrém místě kus od vesnice. Vyrazili jsme tedy dál, navečer jsme se blížili k jedné hospodě...


15. Rozkvětu
Všechno toto naše počínání začalo velice nenápadně. Po celodením pochodu jsme se zastavili na noc v jednom hostinci, blízko odbočky na Naos. Hned nás překvapil hostinský, že má pro nás nějaký hlavolam. Prý pokud ho rozluštíme, otevře nám nejlepší láhev co má ve sklepě. Spolu s napohled jednoduchým hlavolamem jsme dostali 8 minut času. Nejdříve jsem si myslel že složit tvar písmene T ze čtyř jednoduchých kousků dřeva nebude nic příliš těžkého, v průběhu těchto 8 příliš krátkých chvil ovšem zjišťuji, že to není tak příliš jednoduché. Nebudu plýtvat papírem, k láhvince Naoského jsme se nedostali. Nevím jak se to mohlo stát, po příjezdu do Albirea se musím více věnovat těmto hříčkám. Krátce po hlavolamu nám hospodský nabídl partičku nějaké místní hazardní hry. I přes mé dovednosti v tomto odvětví, které jsem si získal za mého útlého dětství, jsem odmítl. Velice těžko lze porazit místního nálevného v jeho hře. I kdybychom oba hráli poctivě, bude to přetěžké. Svadhistána se ale této hozené kosti chytnula přímo agresivně. Prý:"Vy mi dáte dva zlaté, když vyhraji. A já vám, když vyhrajete, dám vášnivý polibek."Nevěděl jsem, že cena Svadhistány je takto nízká. Většina lidí to dělá z lásky, ostatní pouze z zalíbení. Ale pro pouhé dva zlaté... Nevím. Přijde mi to velice prapodivné. Navíc ten starý vousatý hospodský snížil jeho sázku o celých 50%... Tak levná je Svadhistána. Až žačne prodávat i jiné služby, asi ji velice důrazně zastavím. A naše levná slečna také prohrála, jak se čekalo. Věnovala tedy vášnivý polibek nálevnému.

Jen co on odešel, začali jsme jíst a pít. Ovšem toto naše jednání nám přerušila velice kvalitně oděná postava. Prý že už z dálky v nás vidí zkušené dobrodruhy, a právě od takových potřebuje pomoc. Až chvíli poté se nám vyjasnilo. Lord Alexej, který se z Keledoru odstěhoval kvůli jistým potížím, ztratil při svém záletu prsten. Přesněji řečeno, byl mu zákeřně ukraden 4 ženami, které ho zastihly nahého, či snad právě když se svlékal. Místo svého života jim raději vydal veškeré oblečení i s cennostmi. Celé toto divadýlko se stalo před osmi dny. Tou dobou mohl být prsten, který prý patřil už i jeho dědu, dávno někde pryč, nedohledatelný. Ale Gwer Graen je blízko, a tak jsme se mu rozhodli pomoci. Prý kvůli bezpečí jsme spali v jeho domě, který byl přímo luxusně zařízen. Ráno nám půjčil koně, a vyrazili jsme na cestu do jeho sídelního města. Již dlouho jsem neměl možnost zajezdit si na mustagu. Bylo to nádherné...

Jen chvíli jsme cválali, když jsme našli u cesty ležícího starého muže. Zprvu jsem si myslel že je mrtev, ale Freon mu pomohl. Ošetřil mu rány a posadil ho. Poté ho uhostil trochou jídla. Stařík se značně radoval, a tak jsme ho nechali jíst. Nikdo mu nevěnoval velikou pozornost, až po drahné chvíli jsme si všimnuli jeho absence. Nikdo moc nevěděl co se stalo, snad jen spojitost s tou starou pohádkou jsme si uvědomili. Poté jsme znovu nasedli na koně, jen u Freonova oře se dala pozorovat únava. Jiní byli zcela čerství a schopní nejlepší jízdy.Poté jsme se zdrželi u zloduchů v lese, jeden z nich toto setkání nepřežil. I jejich chatka jim shořela. Inu co naplat. V ní zdřejmě byli další muži.Další naše cesta proběhla přímo skvostně, Alexej za námi dojel velice brzy. Hned večer jsme se vydali na průzkum toho místa kde byl oloupen. Maličká chatrč, asi dvě míle od města. Ve třech jsme tam na to místo došli, po mém boku šli Freon a Amnia. Již z dálky bylo jasné, že v chatrči nikdo není, ale i tak jsem měl v plánu si ji pořádně obhlídnout. A to se nám vyplatilo. K chaloupce přicházela nějaké mladá dívka zavěšená do rámě mladého muže. Obával jsem se že je další obětí těchto zlodušek. Ano, byla to pravda. Během chvíle letěl tento muž ven z chaty, a to zcela nahý. Situce vyžadovala přímé řešení. Nudistovi před chatou jsme dali něco málo na oblečení, a kvapně jsme vnikli do chaty. Čtyři ženy příliš dlouho neodporovaly. Naše snažebí zachránilo majetek tohoto muže, ale prsten Lorda Alexeje jsme nenašli. Několik prstenů, které tam k nalezení byly, pokryjí naše výdaje i kdyby tato mise nebyla úspěšná a Lord Alexej by se rozhodl nic neplatit. Brzy k ránu jsme se vraceli do Gwer Graenu, do pevně opevněného města. Bránu nám pomohl otevřít Lord, má ve městě četné známosti. Na krátký spánek jsme usínali opět v jeho postelích, s myšlenkou na malého kudrnatého chlapečka, který jest překupníkem svádivých loupežnic.