Zazraky se deji

Probudila jsem, kdyz jiz mesic probouzel prvni hvezdy na pout noci. Promnula jsem si oi a vykrocila smerem ke knezce. Jeji sat byl dnes neobvykle temny, jakoby pripominal udalosti minule noci. Rozmlouval jsem s ni, kdyz ve chvili ji prepadl zachvat, nevim, jak to presne popsat, ale zacala mluvit o nebezpeci, ktere hrozilo Freonovi, tomu bych se ani nedivila, po predesle noci, ale knezka vypadala opravdu vystrasene, tak jsem na to brala zretel a vyrazila za Arulem, ktery me jeste nepoznal, protoze jsem svoji identitu nechtela davat prilis najevo, po prihode v Albireu. Knezka jim rekla vse o svem sbnu, ja jen udivene zirala na jakousi branu ktera byla uprostred salu a na Dencuvarku se Svadhistanou, ktere se udivene divali na Knezku. Knezka jim popsala hruzostrasnou vidinu o vlcich, kteri utoci na freona a tak jsme spolu se Svadhistanou a asi 13 vesnicany vyrazili na pomoc udatnemu Freonu z Albirea, jak jej mistni lide nazvali. vydali jsme se tedy cestou do lesa ...
... Kdyz jsme vesli do lesa, najednou se setmelo, po zadech mi projel divny pocit. Knezka utikala prvni, protoze vedela, kde se nachazel Freon. Spechal jsem za ni, jak jen jsem mohla. V dali jsem zahledla obrys freonovi postavy a pridala jsem do spechu.
JIz z dalijsem videl podivny oltar prolezli brectanovimy vetvemi, byl to velmi stary a monumentalni oltar, salala z nej jakasi sila, neprirozena sila. u oltare, byla stejny otvor jako v kostele, kde jsme promlouvali s Arulem, Svadhistanou a Dencuvarkou.
Konecne jsme dobehli az k oltari a k Freonovi, ktery lezel nad zubozenym telem mladeho ditete. Zubozene telicko nemelo jednu ruku, zato tu druhou melo podivne chlupatou, s obrovskymi drapy a z nohy mu vylezala steheni kost, po celem tele mel stopy po drapech, straslivych drapech vlku. Mezitim, co Freon osetroval male telicko, knezka zacala cist starodavnym jazykem napisy na oltari, nikdy jsem takoveto runy nevidel, presto je knezka cetla plynule, jako svitek nejake modlitby.
Ja jsem nemohla odolat pachu krve, ktera prevladala ve vzduchu, jako vune ranni rosy. Nevydrzela jse a musela jsem se napit krve, ktera byla rozlita na oltari, vsiml se me pouze Freon, ale ten mel dost prace s osetrovanim, tudiz jsem mohla neomezene hltat dousky teple lidske krve...
... tede jiz dobehl i posledni z rady 13 ochotnych vesnicanu, kteri jeste necekali, co se s jejich zivoty stane, vydala jsem jim pokyny, aby se seradili, nejake zkusenosti z boje jiz meli, takze jim to nedelalo takovy problem. Seradili se tedy do maleho pul kruhu a cekali, co se bude dal dit.
na obzoru se rysoval prvni z vlku, jiz na tu dalku jsem vydela odlesk jejich tesaku, nemohla jsem jim to neoplatit a vytasila jsem i ty svoje. Vlku stale pribyvalo a jejich pocet se nezastavoval na min jak desitkach. Jako posledni se na kopci zjevil velky bily Vlk a zavelel k utoku. Freon mezitim stihl telo prenest pomoci portalu telo mladika na jine misto, asi do kostela za Arulem. vlci bezeli s koúpce jako poblazneni. vesnicanu se jiz jimal strach, ale take odhodlani nenechat se utlacovat dal a dal, zvlast kdyz prisla pomoc z nebes v podobe nasi druziny. tichem znelo pouze hlasite vzyvani knezky, ktera vypadala, jako by byla mimo tento svet, slysela jsem o tom, ale ted jsem se soustredila na vlky. zalozila jsem prvni sipku, kterou jsem skolila prvniho vlka, zalozila jsem druhou sipku a skolila druheho, Freon mel dnes take stesti, ci presnou ruku, Zadny sip neminul, stejne jako me spiky, dohromady jsme skolil vic jak tucet vlku. Jenze, jak chcete skolit desitky vlku jen ve dvou ? Snazili jsme se, co jsme mohli. Par jsme jich jeste stihly slozit k zemi, ale jejich dech jiz byl tak blizko, ze uz jsme byli v uzkych, v tichu znelo jen jedno jmeno. Sirril, kterou knezka vzyvala nadpozemskym hlasem, ktery znel ve vlcim dechu. Bily Vlk, jiz nemohl snest knezcin hlas a vydal se smerem k nam. Cela zeme se trasla pod dopady jeho tlap a kdyz zavil, padali stromy. freon zamiril a vystrelil po ohromnam vlku sip. Ten proletel temnotou noc a tak tak strefil vlka do hrbetu. toho to vsak jen popohnalo blize k nam. natahl tedy tetivu luku jeste jednou, zamiril, na vlkovu hlavu, ja ho jen kryla, aby neziskal nejakou ujmu. druhy sip vyletel do temna, tentokrat Vlka zasahla plnou rychlosti primo do hlavy. skolilo ho to ? Vsem ted znela tato otazka hlavou, ale nebylo tomu tak, Vlk bezel dal, jakoby se nic nestalo. V tom se na vrcholu kopce objevil maly kluk s lukem, byl snad na sto sahu daleko, ale rozlozil svuj luk, do ktereho zalozil sip, sip s jedem. Namiril na knezku, ktera nebyla schopna nic vnimat, jen porad vzyvala svou Sirril. Kluk natahl tetivu s obrovskou silou, kterou nema snad ani freon a na celou delku sto sahu vystrelil sip na knezku. sip letel rychlosti blesku, ale zdalo se mi, ze leti tak pomalu, ze bych se mohla stihnout vmisit mezi sip a knezku. Nezbylo mi nez toto udelat, sip me trefil primo do boku. Padla jsem k zemi , citila jsem jak se jed vleva do me krve a jak pomalu zachvacuje cely oganismum. byla jsem bezmocna, nevedela jsem jaky je to jed a tak mi nezbylo nic jineho nez pomoci svym pratelum a vesnicanu strelbou. V te chvili jsem si vsimla, jak velky statny vlk pribehl k Freonovi a zahledeli se dlouze do oci. freonovi vypadl uzasem luk z rukou. pote se svalil na zem a vlk po nem presel jako po prahu pred dvermi, freon se v te chvili musel citi strasne ponizene. Chtela jsem na vlka vyslat projektil, ale jeho srst byla tak majestatna a pohled tak uprimny, ze jsem to nedokazala, ani nevim proc, ale neslo mi zvednou ruku zamirit a vystrelit, mohla jsem jenom prihlizet tomu jak se blizil ke knezce, ktera se jiz probrala z transu.
Kdyz vlk prisle ke Knezce, obloha se zatahla, nevsimala jsem si jiz niceho jineho, nez soubojetech dvou. Knezka byla oblecena v cernem habitu posypanem hveznym prachem, ktery zaril do tmy jako hvezdy nasi pani Sirril, stala asi jeden a pul sahu od vlka, ktery jiz stal jen na dvou, nerekli ani slovo, ale vsichni jsme citily, proudy sily, ktere naproti sobe razem vyrazili. skritkyne se vznesla asi do vzduchu, rozevrela jeji male ruce, v dlanich se ji rozvitily tisice svetel, ktere vypadali jako cele souhvezdi. vlk stal, ani se nepohnul, jen jeho oci se zachhmurili a zadivaly se hloubeji do oci knezky. Kdyz jsem jednou prosla kolem university v Albireu, povidali si o tom dva carodejove, rikali tomu mentalni souboj. Je to druh souboje mozku a mysli. cas jakoby se zastavil a hruzu noci, doplnovalo snad jen zafoukani vetru a sumeni listu, ktere po chvili take utichlo. Knezka jiz bla na pokraji sil, kdyz se najednou rozzarilo nebe ana zem prisla samotna Sirril, aspon tak se mi to zdalo, nedovolila jsem si ani vydechout,jeji majestatnosti by mohl jen malokdo odporovat, Vlk to vsak dokazal. Pote me zaslepilo svetlo, kteremu neslo odolavat. svetlo uhaslo po vychodu posledni hvezdy, s tim odesla i pani hvezd a noci. Porad jsem tomu nemohla uverit, obhledla jsem stav ostatnich. Knezka padla vysilenim k zemi, Freon lezel na zemi umazany od blata, z vsenicanu zbyli pouze dva, jednoho stihl kruty osud. vlci mu ukousali obe nohy a jeho vzlykot mi bude znit v usich po dlouhe casy, ale nebyl jediny, kdo z vesnicanu prezil. Prezil jeste druhy, ten si drzel streva, ktera mu vyhrezla ranou z bricha. Jedini dva ze trinacti, tak strasny byl osud teto noci. Ale vlci, vlci jiz byli pryc. Az na jednoho. Maly sedy vlk, ktery stal ted misto toho velkeho strasneho vlka, mel ranu na hlave a v ni zasazen sip. naposled zavyl na mesic a odkracel pryc.
Portalem prichazi nase zachrana. Arul a Dencuvarka, jako prvni prichazi k Freonovi, pote k vesnianum a knezce, naposled se dostalo na me. Trosku mi zatrnulo, kdyz mi sundavali kapi a poznali pod ni mou tvar, Aruluv vydeseny pohled me v duchu rozesmal, ale nemela jsem silu se ani zasmat. odvedl me ke stromu a usadil me u nej.
zahledela jsem se na nebesa, kterated zarila hvezdami jinak nez normalne. Potichu jsem zacinala pronaset modlitbu k Sirril, kterou me naucila knezka po ceste do teto proklete vesnice. Prvni paprsky ostreho slunce jiz vytlacovali hvezdy ke spanku, kdyz jsem koncil modlitbu. Posledni slova zazneli do ticha. Iliat drean Sirril