Deník Ctirada Velebixe, čaroděje vitální a přírodní magie

18.Rozkvětu 849 k.l.

Nekonečné dny příprav již skončily. Dnes jsme byli připraveni vyrazit na naši životní výpravu. Kdo by se mohl pyšnit tím, že navštíví legendární prastaré trosky slavného města Zurku? Kolik vědění a tajemných artefaktů toto místo asi skrývá? Vsadím se, že zde najdu i nějaké magické anomálie či zřídla moci. Jsem zvědav, nakolik tu bude kumulována energie. Konečně budeme moci vyrazit. Po těch úmorných a dlouhých přípravách je již na čase. Doufám, že to všechno nepohodlí a ta nezdvořilost věčně smrdutých a krkajících trpaslíků bude vykoupena nějakým novým objevem. Třeba nalezneme nějaké staré zkazky, grimoáry, nebo snad nějaký legendární artefakt, kdoví?

Právě kvůli pověsti Zurku jsme po třech Allenech shromáždili dostatečně silnou a vybavenou družinu. Je nás dvanáct. Trpaslíci Grušak, jeho bratr Hrušák, statný válečník Torin a alchymista Bumbar. Elfové jsou zde zastoupení Win´gem z pouští a Talerinem z Lesa padajících stínů. Mezi družiníky musím samozřejmě zapsat nás, pět lidí: Kryštofa, Ondřeje, Tomáše, Václava a mou maličkost, Ctibora, mistra vitální a přírodní magie. Celou naši partu uzavíral nemluvný ale o to hrozivější a šlachovitý Grrhum, divoký poloobr ze severních lendorskýh plání. Nikdy pro ránu neměl daleko. Normálně se s podobnými jeho rodu nepaktuji, ale při naší výpravě se mohl více než hodit.

19.Rozkvětu 849 k.l.

Dnes jsme vyrazili z poslední důlní stanice. Člověk by řekl, že je to konec civilizace, poslední pevnost před okrajem světa… Nehostinné a divoké jsou tyto kraje. Naštěstí jsme si mohli v poslední pevnosti za docela slušný peníz pronajmout několik trpasličích šerpů. Z koňmi si to na těchto nepřístupných horských stezkách ani nedovedu představit. Netváří se moc vlídně, ale naši trpasličí přátelé si s těmito průvodci docela rozumějí. Snad nás dovedou k našemu cíli. Cesta je opravdu úmorná. Kdybych si nepomohl trochou magie, jistě bych klopýtal z posledního. I Kryštof a Václav se zdají být unavení.

21.Rozkvětu 849 k.l.

Konečně jsme zde. Dorazili jsme na místo. Po strastiplném putování skrze srázy a propastné doliny ostré štíty plné nebezpečí, dvakrát napadeni, jednou horským trollem a podruhé větrným elementálem dosáhli jsme mety nejvyšší. Stanuli jsme pod Zurkem, cílem naší výpravy. Počasí nám zatím přálo. Málokdy se prý v těchto krajinách drží stabilní a klidné počasí. Khelegovy hory jsou v těchto končinách nejdivočejší. Tak veliké a slavné město a tak málo přístupné. Snad dojdeme nějakého velkého objevu a vepíšeme se do dějin. Rozvaliny města určitě nebudou rozkradeny. Však kdo by se vydával do takto nehostinných končin? Trpaslíci, kteří tuto cestu naplánovali a zorganizovali prý ví o cestě podzemím přímo do útrob města. Snad nám budou bohové nakloněni. S pomocí Siomena překonáme veškeré strasti. Však těžko by se nám jinak do Zurku dostávalo. Snad jen vzduchem. Vždyť i jinak by se tam dostat nedalo. Jak zlověstně se nad námi tyčí Zurk na vysokém srázu, tajemný a nedostupný. Co nám zítřek přinese? Kdoví? Snad nad námi dlí Siomen se svou ochrannou dlaní rozevřenou k naslouchání.

22.Rozkvětu 849 k.l.

Nemohl jsem skoro oka zamhouřiti, i meditace dnes šla pod psa. Nemohu se v těchto krajích pořádně soustředit. Je to fascinující. Cítím v okolí nějaké silné magické zřídlo. Vytváří tu silnou disharmonii. Zřejmě to bude úzce spojeno s konjunkcí sfér. Jak říkal magister Filnomix, abderace zbytkové energie zde musí být vyvážena silným přetlakem forcenzního záření. To znamená jediné. Závoj stínů zde bude mít velmi tenkou strukturu. Skvělé. O to více je potřeba vnímat emoce, naše vnímání. Musím se kontrolovat. Nenechat se unášet, nepoddat se. Pravda, málem jsem zapomněl zápis z dnešního dne. Nic dobrého – ztratil jsem svou dýmku, kocour je nevrlý a trpasličí šerpové utekli. Nicméně podařilo se nám projít okolo hory a nalézt jeskynní otvor, který má být vchodem do prastarého města. Počasí naštěstí pořád drží.

23.Rozkvětu 849 k.l.

V noci na dnešek se snad nikdo pořádně nevyspal. Takový vichr a zima. Navíc byli všichni plní napětí a očekávání, co asi čeká před námi. Ještě k tomu nad ránem nás zavalila lavina kamení. S pomocí narychlo utvořeného silového pole se nám podařilo utéct, žel přišli jsme o Hrušáka. Snad jen skončil někde živ na druhé straně toho závalu. Také podstatnou část vybavení se nám nepodařilo zachránit. Nezbývá, než vyrazit osudu vstříc, do nitra hory.

24.Rozkvětu 849 k.l.

Je to tmavé místo, temnější než nejhlubší doly. Sedí na něm stíny minulosti a není v moci obyčejného smrtelníka je sejmout. Za horskou stěnou, kterou jsme tímto tunelem prošli se z hluboké propasti opět objevil tajemný Zurk, záhadně jakoby z druhé strany. Výstražně čnící jako hrozba. Z hlubokých srázů tyčí se nad námi hora Sidlaer a na ní se ze tmy vynořují mohutné hradby města. Jsou vysoké, jednolité, jako kamenná masa, hladké do posledního detailu v té temnotě, co tu panuje, odráží se nahoře o paprsky slunečního světla. Je neuvěřitelné, jak něco takového přetrvá věky, téměř nepoškozeno. Do večera jsme vystoupali až na vysoký útes, který ční nad krajinou. Je zde dlážděná silnice. Mezi rozeklanými skalami je téměř netknutá, deset metrů široká silnice. Neuvěřitelné.Kousek od ní pod jedním převisem usínáme.

25.Rozkvětu 849 k.l.

Dnes začalo odporné počasí. Tolik deště a k tomu studeného větru mezi skalami člověka moc nezahřeje. U silnice je spousta počmáraných patníků a cesta navíc skončila po pár metrech. Most, který měl pokračovat, leží na dně propasti. A stará arvedanská cesta pak pokračuje u hlásky na druhé straně. Snažil jsem se na ono místo teleportovat, žel nebylo mi souzeno takto učinit. Naopak se mi tímto podařilo vyvolat přízrak, kvůli kterému zřejmě skočil Kryštof do propasti. Budu se za něj modlit k pánu Siomenovi. Toto místo je opravdu strašné. Jakou cenu budeme muset zaplatit za cestu do Zurku? Nezbylo nám, než sešplhat do hlubin propasti, ze které se jen výstražně tyčila mohutná těla mostních pilířů. Vyčerpáni jsme stanuli na dně. Po cestě, nutno dodat, prasklo lano pod silákem, krollem Grrhumem. Budiž mu země lehká. Dno propasti je jako v pekle. Je to ponuré místo, plné temnoty, strachu a smrti. Kolem trosek zničeného mostu se nachází množství zrezivělých zbraní a zbrojí, kostí a těl, zřejmě skřetích. Vládne zde ticho, úplné, mrtvolné, vzduch je dusný a jakoby hustý. Skrze zvláštní mlhovinu lze dohlédnout jen na pár metrů. Nikdo nemůže ani oka zamhouřit. Každý si v duchu opakuje svou motlitbu a křečovitě svírá svou zbraň.

26.Rozkvětu 849 k.l.

Všichni ráno vstali, prokřehlí, třesoucí se strachem a zimou. Podlité oči nemůžu zaznamenat snad jen u trpaslíků, asi to na nich nejde poznat. Zásoby nám začínají docházet. Jsme již ale skoro u cíle. Podle Grušaka je možné vyšplhat po Sidlaeru a nelézt onen tajný vchod, štolu, kterou nám slibovali. Jen se prý spletli v horském masivu. Křečovitě jsem lezl, držel se ostrých výstupků. Mnoho lan máme přeřezaných, prsty mám do krve, unaven jsem k vyčerpání. Snad Siomen nad námi stál. Živi jsme zatím dnes všichni. Nyní jsme již opravdu téměř u cíle. Sice ještě není noc, ale u ústí horského tunelu jsme se rozhodli přenocovat, ať máme aspoň nějakou sílu na nadcházející den.

27.Rozkvětu 849 k.l.

V noci nás pobudil Torin. Z chodby z nitra hory vyběhl k smrti vystrašený trpaslík. Byl bílý jako křída, mlel nesrozumitelné zkazky o smrti a utrpení, na těle měl nesčetná poranění. Představil se nám jako Thorgrim Palcát. Dali jsme mu teplého čaje a deku. Ráno nás spolu s Torinem opustili. Do nitra Zurku nás tedy jde jen osm. Časně jsme vyrazili štolou vzhůru do útrob hory. Cesta to byla dlouhá, klikatá a s mnoha odbočkami. Nicméně naši trpasličí přátelé se v hoře vyznali. Cestou jsme za pomocí Bimbura odstranili několik pastí a zlikvidovali s pomocí válečníků pár golemů a myšlenkových stvůr. Po šesti hodinách jsme stanuli na světle denním. Pradávný Zurk nám stál u nohou.

Strašné místo, město mrtvých, osamocený a vyprahlý. Všude kosti lidí i nelidí. Takový je Zurk. Nad námi se tyčila rozbořená majestátní citadela. Ohromná minulost, hodná obdivu. Ovšem pochmurné je toto místo. Dlážděné ulice, i kašna, poměrně zachovalá, stále tryskající, ohromeně jsme procházeli s otevřenými ústy. První se z tohoto obdivného snění probrali trpaslíci. Hned vpadli do nejbližšího domu a začali jej prohledávat. I my ostatní jsme se brzy připojili. Objevili jsme zde pár atonů, třpytivou helmici a pohár. Největším pokladem byla malá okovaná truhlička, tak precizní práci obdivovali nejen trpaslíci ale i já, když jsem viděl stále jiskřící magenergické proudy, které truhličku obepínaly.

A pak to začalo. Zvenčí jsme zaslechli táhlý kvil. Zamrazilo mě až v morku kostí. Vyběhli jsme ven. Tam se mezitím zatáhlo. Stíny dávno mrtvých válečníků. Démoni a přízrační duchové. A obrovský stín nad celým městem. Největší myšlenková bytost, jakou jsem kdy viděl – Daaron. Smrt sama sestoupila na zem. Zbývalo jen jediné, Modlit se a utíkat o život. Jen oba trpaslíci zřejmě nepochopili co se děje. Odmítli se dát na útěk a opustit město. Bok po boku se jali bojovat předem prohraný zápas. Nechť dojdou svému osudu. Já osobně jsem prchal jako smyslů zbavený. Zběsilý závod o život a přežití.

Ani nevím jak, podařilo se mi tím strašlivým labyrintem chodeb prchnout. Málem jsem duši vypustil. Téměř na pokraji smrti vyčerpáním jsem zastavil až na místě našeho včerejšího tábořiště. Kromě mé maličkosti přežil jen Václav, Tomáš a Win´gu. O ostatních jsme neměli žádných zpráv. Nechť je Lamius přijme s otevřenou náručí.

1.Žlutna 849 k.l. na Den rozdělení čtyř království

Konečně jsme opustili Khelegovy hory a vrátili se zpět do Dálav. Nalezené věci z výpravy jsme prodali a peníze si spravedlivě rovným dílem rozdělili na čtvrtiny. Jen jednu věc jsme si ponechali. V oné magické truhličce jsme nalezli tajemný amulet. Je to precizní a krásná práce. Cítil jsem z něj obrovskou moc a sílu. Bohužel nejsem schopen určit dosah a proudění této energie, abych mohl určit k jakému účelu byl amulet určen. Včera v noci, když jsme dorazili do Athoru, jsme učinili dohodu. Jde o dohodu čtyř. Domluvili jsme se, že amulet ukryjeme v nedalekém Lese černých bříz, dokud nebude možnost jej blíže prozkoumat. A nakládat s věcí u které neznáte její pravou hodnotu je ošidné. A abychom ji mohli dobře prodat, je dobré zjistit její účel. Cena musí být jistě veliká, už samo řemeslné pojetí amuletu by nebyl schopen provést normální klenotník. Navíc sama magie vetknutá uvnitř mě nesmírně láká. Musím nahlédnout do učených spisů, abych věděl více. K truhle jsme nechali zhotovit čtyři zámky, které se mi s pomocí místního alchymistického mistra podařilo zaklít magickou formulí. Každý z nás dostal klíč od jednoho zámku. Tedy pouze všichni dohromady a v jednotě budeme moci tento artefakt společně opět otevřít. Tím zabezpečíme, aby se nikdo z nás nemohl dostat k amuletu bez ostatních. Taky jsme se dohodli,že za pět let, tedy v létě roku 854, se zde ve stejný den sejdeme a společně náš poklad vyzvedneme. Pak rozhodneme jak s amuletem naložit. Sám jsem zvědavý, jaké budou jeho schopnosti.

2.Žlutna 849 k.l.

Vše jsme pěkně uložili na bezpečném místě. Amulet bude v suchu a na chráněném místě. Večer jsme se vrátili do Athoru a celý večer popíjeli naoského. Zamiloval jsem si toto víno. Půjdu a usadím se v Naosu. To víno, a navíc i místní akademické prostředí. Budu moci pokračovat ve studiích a třeba, dá li Siomen, zjistím jaké jsou vlastnosti toho šperku. Tomáš se seznámil s jednou dívkou z Gwer Graenu, říkal že se usadí. No a Václav, ten podle toho, co říkal, asi rozjede nějaký obchod. Však se s lidmi se svou výřečností vždycky domluví. A Win´gu odejde zpět do pouští. Prý ještě nějaké dobrodružství snad zkusí. To já již snad jen na stránkách knih, traktátů a spisů. Dá-li Lamius, sejdeme se společně opět za pár let.