Gwer Graen

V hospodě jsme vyčkávali se Svadhistánou na Win-gua. Čas příliš rychle neplynul, vzájemná komunikace nedostávala dostatečných hodnot. Snad jen u vedlejšího stolu seděl postarší, ovšem velmi dobře upravený můž. Četl si noviny, zdřejmně Athorské. Rozvinul jsem s ním debatu, od které jsem musel upustit - kvůli náhlým starostem o Amnii. Již to byla celá půlhodina, co jsem k ní přivedl ty strážníky. A stále nic se nedělo. „Neskočíme se podívat nahoru co se děje s Amnií?“ Řekl jsem Svadhistáně hned po omluvě starému sečtělému muži. „Trápí mě ten čas, už je tam příliš dlouho!“ Svadhistána kývla a vyrazili jsme do patra. Hned druhé dveře. Už teď, u schodů jsem se necítil příjemně. Něco se tu stalo. Věděl jsem to já i Svadhistána. Každá vteřina byla drahá, i přes to jsme ale investovali pár chvil do naslouchání za dveřmi. Nic jsem neslyšel. Nevěděl jsem co dělat. Nikdo tam zřejmě nebyl. Už jsem nasadil kyselý výraz do obličeje... Svadhistánin výraz mě ale zastavil. Mnoho se soustředila. A slyšela. Je více zběhlá přírodou něž já. A opět se nám to vyplatilo. Díky Svadhistáně jsme tam vnikli velmi razantně. Obraz to byl přímo šílený. Rohová místnost! Dvě okna... Nevím jak si někdo mohl vybrat takovou místnost. Obě okna byly rozvaleny, u jednoho bylo vidět lano, které se z něj táhlo ven. Na zemi ležel jeden se strážníků, raněn šipkou. Amnia ho postřelila! Ale proč? Ihned mi blesklo hlavou.

Toto byl první okamžik. V tom druhém okamžiku jsem skočil k oknu, Svadhistána k raněnému. A to je dobře. Ještě že tu byla. Kdyby ne, mohl by zemřít. Byla by ho škoda. U okna jsem byl velmi rychle, muž který po něm slézal mě vůbec nepřekvapil. Byl stejně oblečen jako raněný, tedy to byl druhý. Ještě jeden je tam dole. Po velice rychlém teleportu dolů k němu jsem ho chytil. Ohradil se, ale dozvěděl jsem se co jsem potřeboval. Někoho honí. „Přepadli nás! Z okna!“ říkal jako odpověď na otázku co se stalo. Po krátkém stíhání jsme zjistili že nám utekli. Navrátili jsme se tedy do pokoje v hospodě. Za zraněným. Cestou jsem si stále dokola promítal možnosti, které se nejspíše staly. Žádnou jsem ale neshledal jako více než pravděpodobnou. Strážník mluvil o dvou stínech, které se v pokoji míhaly. V jednom jsem si představil pouštního elfa a v tom druhém Amnii.

V pokoji se shledal se svým přítelem, Svadhistána ho ošetřila. Bylo potřeba prohledat pokoj. Amnia nebo Win-gu zde mohli nechat nějakou stopu. Pro nás bude lepší než pro místní vyšetřovatele. Ano, povedlo se. Strážníka jsem odeslal pro alkohol, na dezinfekci. V rohu jsem objevil zvláštní deník, uvidíme co nám zjeví...

Chvíli nám trvalo, než jsme se dokázali vzdálit z této místnosti. Ale strážník si pletl vlastní slova, ve kterých jsem ho poté nechal zcela ztratit. Měli jsme v plánu najít Amnii, upozornit ji na vyvinutí této skutečnosti. Potkali jsme ji hned před hospodou, trvala v návratu. Prý ji ani neviděli. Do pokoje dle jejích zpráv vnikl Win-gu, který je mnohem silnější než ona. Neměla na něj, utekl jí. To se ještě nikdy nestalo. Má cenu dále vystavovat krk tomuto muži?Vyměnili plášť, aby si žoldáci ničeho nevšimnuli. Ještě že u sebe nosím dva kvalitní svršky. Strážníci (ano, už se vrátil i ten poslední) nás označili za svědky od koruny, tedy korunní svědky. Jsem zvědav jak daleko se ve vyšetřování dostanou.

K pozdnímu večeru jsme se dostali do domu Lorda Alexeje. Dorazil na schůzku se mnou, donesl zprávu o jeho účetnictví. Peníze za prsten mu ovšem nechyběli. Doporučil jsem mu přímý apel na jeho manželku, ať zjeví co sama zpřádala. Výsledek této debaty mi ihned oznámil. Jde prý o nějaké vedení osudu. Tento osud ji vedl za obchodníčkem u kašny, ale také následující den za nějakým mužem na voze. Že by kolega theurg? prolétlo mi hlavou. Nevím. Lord má v plánu brzy ráno vyjet z města s početnou skupinou stopařů za tím vozem. Již jsem chtěl jít spát, jen úplněk mě poněkud rozrušil. Právě dnes dosáhl měsíc vrcholku své cesty. Cítil jsem mírné napětí. Navracely se mi síly...

Ze všeho mě vyrušilo rozbití skla v domě, poté nademnou přelétnul netopýr. Amnia! Asociace to byla správná. Co se stalo tu noc, nedokážu sám posoudit. Musím tomu nechat delší časový odstup. Byli nalezeni dva mladí lidé, doslova rozcupovaní na cucky. Po pár dnech budu snad moudřejší. Dnes ještě nechci plýtvat inkoustem. Ráno po probuzení (freon ovšem celou dobu hlídkoval, cítil jsem se mnohem bezpečněji)byla Amnia svázaná u postele. Bude potřeba pořádného rozhovoru. Krátce na to, po rychlé snídani jsme vyjeli s Lordem na stopování, tedy já a Freon. Uvidíme co najdeme. On sám je nám již dnes velice zavázán, nechci však odcházet od rozdělané práce.