Stopování podvodníků

Hnedka z rána jsme vyrazili, já Arul, Lord a pět nějakých "stopařů", odhadl jsem, že někteří by to mohli umět, ostatní se tak spíš jen tvářili.... já jsem o 100% lepší.
Příprava na cestu probíhala docela dobře jen ten všivák Lord mi zase podstrčil tu herku, nejdřív jsem na ní vůbec nechtěl jet, ale pak mě přemluvili, nechápu jak jsem na to mohl přistoupit. Ikdyž musím uznat, že je to míň namáhavý, ale když jdu po svých, tak se cítím líp. Za těchto úvah jsme pomalu jeli směrem na křižovatku několika cest kam pravděpodobně mířili i ti podvodníci. Stopování jsem nechal na ostatních, jak jsem viděl, tak se ještě mají co učit.
Z úvah mě vytrhl až můj známý pocit, že něco není v pořádku... a opravdu nebylo, přes cestu stál nějaký krytý vůz, vedle dva na první pohled mrtví oslíci a nějakej opuchlej člověk. Nejdřív jsem si myslel, že je to starý loupežnický trik, z tohoto omylu mě však vyvedl až nějký divný výhonek, který se omotal kolem nohy té herky, na které jsem jel. Naštěstí jsem byl dost rychlý a stihl se po tom ohnat mečem dřív, než to tu blbou herku povalilo. Na nic jsem nečekal, slezl jsem a běžel se s mečem v ruce podívat co to je za hloupej vtip. Bohužel to vtip nebyl, byla to nějaká očividně masožravá rostlina která se rozhodla, že budeme její oběd. Projistotu jsem se schoval za strom a přemýšlel co s tím, bohužel si mě ta rostlina všiml a určil za první oběť, to se jí však vymstilo, několika údery jsem ji zahnal a pro jistotu ustoupil z dosahu, abych získal přehled o tom co se děje s ostatními. To co jsem viděl mě trochu naštvalo, Arul a Lord odjeli o kus dál a sledovali můj boj o život a ti "stopaři" byly tou rostlinkou tak zaskočeni, že málem spadli z vozu, který se asi snažili vykrást. Takže to vypdalo, že to budu muset zvládnout sám a tak se i stalo, za pomoci louče a meče jsem tu rostlinku zprovodil ze světa. Naneštěstí jsem přitom utržil jednu ošklivou ránu přes záda, začala nějak mokvat a nepříjemě pálit, mé léčitelské schopnosti však na ošetření stačili.
Dříve než jsem se stihl přesvědšit, že mi nic víc není, mě volal Arul, který se co nejrychleji ujal drancování vozu, bohužel nebyl úspěšný, tak se mi chtěl alespoň pochlubit tím, že tam sebral pár houpacích sítí a nějaké další věcičky. Když jsem k němu přišel a prohlížel to, tak jsem si náhodou všiml malé skulinky pod kozlíkem, bylo tam ukryto pár zajímavých věcí. Nejvíc mě asi zaujala nějká malá lahvička, podal jsem ji Arulovi, aby zjistil co to je, když si k tomu čichnul, tak to s ním nějak zacloumalo, pak mi to vrátil Zjistil jsem, že je to jen nějaký silnější alkohol.
Ostatní připravovali oběd a dva"stopaři"kopali hrob pro toho ubožáka. Když jsem ho do jámy kterou vykopali chtěl odnést, všiml jsem si, že má ještě tep, "stopaři" se tak zajímaly o vůz, že zcela zapomněli, že je tam i raněný člověk. Začali mu kopat hrrob dřív, než se ujistili, zda žije, nebo je mrtvý. To mě ještě víc utvrdilo v tom, že to jsou amatéři...

Po obědě jsme pokračovali dál v cestě, já už naštěstí bez té herky. Navečer jsem dorazili na rozcestí, tam se "stopařům" ztratila stopa, tak jsem nastoupil já. Samozřejmě tam stopy nekončily, pouze odpojili vůz a dál pokračovali na koních. Bohužel čímsi obalili koním kopyta takže se nedalo stopovat, uvědomil jsem si však, že to čím ty kopyta obalili někde museli sundat, proto jsem každému přidělil jednu cstu a vydali jsme se hledat obaly kopyt. Cestou jsem si všiml něčeho zvláštního, na cestě bylo nějak moc listí a různé rýhy od tažených větví, v tu chvíli mi to docvaklo, oni za koně přivázali i větve, to jim však spíš uškodilo. Nadšený svým objevem jsem se vrátil na křižovatku, kde jsem zbytku výpravy při večeři vysvětlil svůj objev.
Všichni nad tím objevem žasli, nejvíc však asi ti najatí "stopaři".Takže dál jsem šli podle mě.

Někdy během rána jsme došli k potoku, rozlévajícímu se v bažiny, tam stopy končily ve vodě.
Po několika hodinách ohledávání okolí jsem našel jen jedny stopy, které by mohly být ty naše, bohužel končily u nějakého spáleniště na druhé straně bažin. Při prohledávání jsem nenašel nic zajímavého kromě hledaných stop a ještě jednich, o něco větších s blánami mezi prsty, muselo se to pohybovat ohromnou rychlostí, neboť jsem u nich našel i roztrhanou srnku. Zvědavost vyhrála nad pudem sebezáchovy a rozhodl jsem se jít po stopách, bohužel končily kousek dál v bažinách.
Začal jsem mít takový divný pocit, že bych se už měl vrátit. Po návratu k místu, kde jsme se utábořili, již bylo pozdní odpoledne, všichni byl nedočkaví a naléhali abych jim řekl co jsem našel, když to zjistili, moc se jim zo nelíbilo, jen ti "stopaři" měli škodolibou radost, že se mi nepodařilo najít správné stopy.

Lord proto rozhodl, že dojedeme do Athoru a tam přespíme.
Až za athorské hradby jsme se však nedostali, jelikož ve městě řádí mor a je proto uzavřeno do karantény. Rozhodli jsme se proto přenocovat v předměstské krčmě. Měli jsme sice meší problém při vstupu, ale Lord strážné přesvědšil menším váčkem s penězi a vše proběhlo hladce, dokonce i jídlo měli dobré a všechno platil Lord, což se mi líbilo asi nejvíc.Po vydatné večeři jsem se všichni odebrali spát.

V noci mě však probudil známý nepříjemný pocit a hluk od brány. Přiskočil jsem k oknu a spatřil strážné střílející na něco z palisády, probudil jsem proto Arula a rychle vyběhl, abych zjistil co se tam děje. Jakmile jsem doběhl na palisádu, uviděl jsem nějakou malou potvoru, vypadajísí jak přerostlej kříženec potkana a krysy, jak se snaží sežrat nějakého malého chlapečka a nějakou ženu. Neváhal jsem ani vteřinu a rychle seskočil z hradeb a pustil jsem se do likvidace té potvory, když jsem spatřil, několik podobných do té chvíle zkrytých, uvědomil jsem si, že jsem asi udělal chybu. Ale co naplat, už jsem to vrátit nemohl. Teprve teď jsem si uvědomil, že ty potvory ají svítily, byl jsem celej špinavej a taky jsem od toho svítil, ale tento lítý boj, byl korunován našim vítězstvím, bez ztrát na životech na naší straně. Jen mě dost namýchlo, že jeden z těch nemožných strážných mě při boji trefil dozad, nevim jestli vypadám jak ty potvory, ale spíš bych řekl, že je ten strážný mamlas, nechápu jak můžou dát luk do ruky někomu, kdo s tím neumí zacházet. Navíc měli tu drzost mi neotevřít bránu a nechali mě zpátky šplhat po laně. Však já jim to ještě spočítám!
Po cestě zpátky do hospody se mi ještě Arul smál, že jsem z té palisády spadl, protože jsem běžel moc rychle a nestihl nahoře na palisádě zabrzdit...
Naštěstí nikdo kromě mě neutrpěl žádné vážné zranění a tak se opevněná hospoda ponořila zpátky do temné noci, jen hlasy provolávající mi slávu bylo slyšet z přízemí. Už se bojím co se bude dít zítra, zatím to vypadá, že to nebude nic příjemného...


Stylistické či gramatické mi prosim řekněte, pokud nějaké uvidíte, mělo by jich tam být relativně málo...snad