Osobní zkušenost s dietou Oshawa

deset dní tryzny, askeze a všelijakých pročišťovacích procedur u toho nejprimitivnějšího jídla…

1. den
Tento den připadl na úterý 30.června, což bylo úterý. Tento den jsem byl na zkoušce a celý den jsem nic nejedl a nepil, tedy jsem ho při trošku promyšlenější strategii mohl již započítat do této diety. Já si ovšem odpoledne dal cca o půl páté ještě kuře. Po jídle jsem tak již začal odpočítávat čas své nové diety. Namísto tohoto, kdybych si dal cokoli pšeničného, pohankového, jáhly, nebo rýži, mohlo to být v závěru o něco jednodušší. Holt když se dělá něco poprvé, jsme kapku nezkušení a můžeme se lépe poučit z chyb. I když jak se říká, jen blbec se učí z vlastních chyb. K pití jsem si dal jen čistou vodu a nic už jsem toho dne nejedl.

2. den
Tento den jsem si začal pomalu vařit z nakoupených zásob, které jsem pořídil na deset dnů v ceně asi 500 Kč,- Taková špaldová mouka, nějaká solidní basmati, či kulatozrnná rýže není nic moc levného. Nicméně v pohodě jsem si udělal celozrnnou kaši, kterou jsem docela v pohodě zbaštil, i když se sýrem by byla přece jen o něco lepší. Trochu mě začaly štvát různé popisky na jednotlivých potravinách. Veškeré zrní, čím je dobré doplnit, co přidat a podobně. Kulinářské tipy mi začínají připadat jako provokace.

3. den – čtvrtek
Tento den začal být velmi krutý, přece jen si u nás doma začali na oběd vařit plněné ovocné knedlíky s meruňkami a já vedle s kouskem rýže jsem dopadl jako hubkař. Navíc mi všechno začalo připadat chuťově úplně stejné. Beztvará moučná hmota, bez chuti, bez zápachu, bez ničeho. Zaplácnout žaludek, zaplnit se, ale přitom se nenajíst, tak mi to začalo připadat. Začal jsem brousit okolo ledničky, spíšky a čuchat k chuťově výrazným jídlům, kořením a něčemu, co má aroma. Večer si přítelkyně otevřela sáček s pistáciemi, to byla muka. Navíc mi finišovala příprava na zkoušku. Spousta slabých chvilek, které jsem bral jako zkoušku vůle. Brousím na netu a hledám tipy jak přežít dietu mistra Oshawy, různé recepty, zkušenosti a podobné.

4. den – pátek
Dopoledne půst, odpoledne jsem snědl dva hrnce plné jídla, jednak jsem zbaštil pořádný kotel pohankové polévky s pšeničnými knedlíčky. K tomu placky. Poté jsem si dal kaši, mňamka. Spokojenost, pohoda. Dokoupil jsem další mouku a rýži dohromady za cca 150Kč,- Nyní mám snad již na dietu vše, co potřebuji. Dokupovat již nic nechci. Přežiji do posledního dne s tím, co jsem si nakoupil. Jedu za kamarády na chatu. Jsem moc rád, že jsem již začal poměrně v klidu dietu již doma. Budu tak odolnější vůči různým pokušením, které mi jsou schopni připravit. Krizová chvíle přichází ve chvíli, kdy si vedle mě v autobuse přisedne jedna pěkná slečna, která se zakousne do krásné celozrnné bagety se salátem, se sýrem… mňam, zavírám oči a připadám si jako mučedník.

5. den - sobota
Celého půl dne vařím placky jako dábel. Suším, vařím a vedle toho si na druhé plotně dělám první kousek rýže, kterou jsem si schovával jako eso z rukávu, až budu chuťově absolutně vydřen. Vedle toho bazalkové koření ve vařící vodě vytváří poměrně zajímavý čaj. Abych mohl fungovat, chystám si solidní zásoby. Ty mi nakonec dají za pravdu – čeká nás výprava do okolí, který se protáhne pravděpodobně přes noc. Navíc i podle jiných zkušeností různých Oshawovců na netu očekávám hlavní krizi v této dietě.

6. den – neděle
Uprostřed noci při naší výpravě se mi udělá strašně špatně. Cítím jak jsem absolutně zelený a chci se sebou seknout do trávy, nehýbat se, nemám sílu stát. Nechce se mi jíst, piju jen sem ta čistou vodu. Celý den prakticky nesním nic. Je mi fakt špatně, jen nechci kazit hru, která mi přijde opravdu dobrá, proto to nakonec nějak s pomocí svěžího vánku překonám a rozchodím. I když se celý den cítím příliš slabý, takový umrlý. Bez chuti k čemukoli. Při pomyšlení na jakékoli Oshawovské jídlo raději nepozřu nic. Přijde mi to absolutně beztvaré a bez chuti. Navíc mi přijde ohromně demoralizující tvrzení kohosi, kdo tvrdí, že jsem právě v půlce celého tohoto pokání a askeze. Mám chuť se z toho vyspat a seknout s tím. Jinak nemám chuť na nic. Naštěstí mě přijede podpořit má slečna. Ta mi vrací novou sílu, naději a krev do žil, po vyspání už mám náladu vpravit do sebe pár placek.

7. den – pondělí
Absolutně strašné chvíle, kdy ostatní vytahují čokoládu, kdy se vedle mě loupe grep, ostatní si dělají zeleninovou mísu. I pomyšlení na maso. Chci po skončení diety vyrazit na tatarák a dát si ho se stejkem, zapít to kofolou, pořádně podráždit své chuťové poharky. Dát tomu šťávu. Tento den končí se svou dietou kamarád, se kterým jsme se navzájem vsadili. On má dietu ve formě toho, že má dovoleno pouze pít – tedy tekuté shejky, šťávy, koktejly, čaje, mléko a vývary. Já Oshawu. Poté, co končí nikoli na základě vůle, ale spíš ze zdravotních důvodů mám asi de facto vyhráno. Nějak mě ale už ani nenapadá, že bych s dietou končil. Když jsem se překulil d druhé poloviny diety y vytrpěl tolik, dokážu si to a zkusím to dotáhnout do konce.

8. den – úterý
V plackách se stávám již takřka precizním mistrem. Ohromně mi dodává morálku a vnitřní sílu i to, že mnozí přátelé bez jídelního omezení ochutnávají mé výtvory a s chutí si je dávají samotné, tak jak jsou, popřípadě s nějakým medem, povidly, nebo i něčím slaným. Placičky dělané ze saké japonské rýže exportované z kanady společně se špaldovým zrním a moukou jsou tak dobré, že se o nich vedou vtipy, které následně vedou k založení kultu placiček. Užívám si to. Tyto placičky jsou absolutní blaho. Jsem nadšen, že je něco tak dobrého, navíc s vodou je to perfektní. Večer však trávím na záchodě přespříliš času. Dojdu tam s několika přestávkami snad sedmkrát. Střeva se nějak podivně natahují, snad se čistí. Cítím se unaveně, místy trochu mimo, ale zato uvolněně.

9. den – středa
Došla mi mouka na placičky, přemýšlím, co budu jíst dál, začíná to být poměrně nemilé, Navíc mě kamarádi zavřeli do místnosti, kde se peklo maso. Připadám si jako mučedník. Avšak již se blížím vytouženému konci. Nyní jde opravdu o otázku vůle a cti. Chybí mi dva dny do konce. Mám čistou mysl, která má chuť řešit hluboké filosofické otázky. Mužnost a štěstí do života zas tolik nepociťuji, to spíš přemýšlím o své milé. Cítím se celkově však poměrně dobře. Zkouším na pánvi pražit i jáhly. Je to zajímavé. Veškeré recepty jsem již vyzkoušel. Nyní experimentuji se zbytky potravin. Snad nějak žaludek zaplním.

10. den – čtvrtek
Tento den jsem již zesláblý a snad i smířený se svým údělem. Jím už jen tak z povinnosti. Jakousi zbytkovou hmotu vařím, abych se jí zbavil a sám sebe nasytil. Ani už nevím, co mi chutná a co ne. Vidím i příslib toho, že si zítra večer dám dlouho očekávaný tatarák, ale s určitou mírou deziluze zjistím, že už se na něj vlastně asi ani netěším. Celkově jde o určitou setrvačnost sázky a otázku vůle. Tělo je již smířeno, je klidné a poslušně přijímá, co mu naložím. Jestli to tak má být, asi se cítím i očištěný.

11. den – pátek – konec diety
Poslední den má být triumfální, ale nějaké zadostiučinění nebo odpočítávání posledních minut se nekoná. Pozvolna sem tam něco málo ochutnám. Se zalíbením si dávám kofolu. Nakonec večer to přeženu a sním celé vepřové koleno v hospodě až mě z toho bolí břicho. Nutné to nebylo, ale z pocitu konečn něco kousat, ochutnat něco, co má výraznou chuť jsem se k podobnému odhodlal, přece jen ten rarášek ke konci dne vyrašil. A co mě dieta naučila bylo – vážit si pořádné vyvážené a kompletní stravy. Příště bych do Oshawy asi jinak, než přes dobře vypadající sázku nešel.